Okovaný deník Adreje Drozda

[Oneill]

*Právě jsi otevřel zvláštní knihu nevelikou, zato dosti tlustou. Dřevěnné desky pokryté kožešinou z divočáka. Roztepané nýty do tvaru alegorických tváří, tak nějak vypadá kniha ke které se váže dlouhá historie...z prvních stránek zbyly jen otrhané cáry, čnějící z vazby..., následující strany jsou hustě popsané úhledným písmem a mnohdy doplněné perokresbou....*


Konec...

Hehehe..., jak zvláštní začít deník od konce. Dnes se dobrou náladou a vínem rozhodně šetřit nebude, i na děvky zbude zlata dost! Dnešní partička kostek mi vynesla nejeden baculatej měšec. A co tepve radost při pohledu na ty baculatý a umaštěný tváře těch panáčků vod dvora, hehehe...
     Nejspíš se ti deníčku nezdá, proč tvoje první stránky pohltil oheň krbu a proč mým prvním vpisem konec jest...Pravdou je, žes změnil náhle majitele. Ten co slzu v oku měl když hodil kostkou byl tvým prvním pánem. Haha, jak se jim křivil pohled když jsem zvýšil sázku a nepozorovaně vyměnil kostky. Odteď se zas Drozd, bude mít jak prase v žitě, hahaha.... *kaňka*

[Oneill]

Zápis druhý:

   Včerejší noc byla prostě báječná, holky taky, sice nevim kam se rozkutálel ten měšec ale rozhodně ho škoda nebyla. Celá hospoda si zase bude povídat jakej je Drozd kabrňák. Hlava mě bolí, ale ne natolik, abych nešel obhlídnout co se dá ukrást z tý podzemní hrobky. To včera se jeden staroch chvástal svýma předkama, že prej i s celou truhlicí cenností je zavřeli do hrobu. Normálně bych nato neměl nervy, ale jak si jednou člověk čuchne k pohodlnosti bohatýho života, nejde přestat. Jestli ten dědek nekecal, bude z Drozda boháč, a pak strčí do kapsy všechnu tu kandahárskou smetánku, hehehe...

*následují nákresy podzemních chodeb, rozkládajících se pod kandahárským hřbitovem*

[Oneill]

Vzrušující výprava...

  Cesta do hrobky byla mizerná. Zklamání po jejím otevření však ještě větší! Ne nadarmo mi říkají že umím tančit se stíny, k hrobce nebylo vůbec snadný se dostat.
  Jeden by myslil, že tam, kde maj bejt mrtvoly bude ticho a klid. Šeredně sem se zmejlil! Když se po mý ruce natáhla mrtvola myslel sem, že vyskočim z kůže...Pohotový výpad Drápem ho ale uklidnil, dřív bych nevěřil, že budu na takových místech potřebovat zbraň.
   Následovala řádka pastí, nic s čím by si moje maličkost neporadila. Sarkofág byl přesně jak popsal ten dědek, uprostřed místnosti s velkou truhlicí. K mému zklamání byla ale ta ztrouchnivělá klenotnice prázdná, nejspíš stejně jako hlava toho vožraly co se včera tak vytahoval.
    V hrobu cosi zachrastilo, myslil jsem že to byla jen krysa. Dlaší omyl. Byl to onen nebožtík. To místo je snad prokletý. Musel jsem se schovat u východu. Venku se to hemží mrtvolama, počkám do rána, denní světlo je snad zažene kam patří...

[Oneill]

Kéž by dnes slunce raděj nevyšlo vůbec...

Probudil mne rykot zbraní a lítého boje. Mrtvoly nejspíš zalezly a já mohl opustit úkryt. Kéž bych se ten den neprobudil vůbec. Pohled, který se mým očím naskytl, bych raději neviděl. Kandahár byl v plamenech...!!!

Kradmým krokem jsem se dostal za brány města. Město bylo poseto mrtvolami. Mezi tvářemi jsem rozeznával známe z hospody, kamarády i mnohou smetánku, kterou jsem tak rád okrádal o jejich tučné měšce. V krku se mi sevřelo. Co teď? Tasil jsem zbraň a plížil se stínem budov parného slunečného dne. Tu se ještě ozýval zvuk boje, tam zas jekot žen a dětí.

 Došel jsem až k tržnici, u banky bojovala o holý život poslední skupinka obránců. Teď bylo teprve vidět, kdo naše město napadl. Z přístavu čněly stěžně plachetnic a nad nimy vlály vlajky Acronské říše. Jako sup nad mrtvolou v poušti vrhaly odporný stín smrti na kandahár. Tihle hrdlořezové se neštítí ničeho. Byly doby, kdy jsem nevěřil, že existuje zkaženější duše než jsem já, po setkání s Acrony tomu bylo jinak...

Je slyšet zvuk polnic troubící ústup, vše je ztraceno. Dal jsem se na útěk...Ztratil jsem vše, zbyli mi jen holé ruce a trocha proviantu...Teď sedím ve vykotleném stromě a dívám se na doutnající město v záři zapadajícího slunce...Smutný pohled.

*na další stránce je kresba představující ztracené město*

[Oneill]

Nový začátek

Týden jsem se plahočil po lese než mi došlo jídlo. Nezbylo nic jiného než se někde ukrýt. Zbývalo jen rozhodnutí KAM! Ve chmelíkově bych po poslední rvačce v místní hospodě moc neuspěl, s trpaslíky jsem také nebyl zrovna za jedno, snad jen Elfí vesnice.

.......

Ti naškrobení panáci si vážně zakládají na pořádku. Alespoň je tady klid, třeba najdu i nějakou práci.

.......

Peněz rychle ubývá, nezbylo mi nic jiného než začít pracovat.....Trvalo mi den, než jsem se vykroutil z posledního konfliktu se stráží. Snažil jsem se obrat jednoho obchodníka. Ty ušatý prevíti maj oči snad všude! Málem mi ten strážnej zlomil ruku. Ale neztrácej hlavu Drozde, třeba se tu najde někdo, kdo by potřeboval chlapa jako seš TY!....Jen ho najít.

*stránky jsou ušmudlané od sazí, zřejmě je autor psal někde v dílně*

[Oneill]

Úsměv štěstěny

  Možná nebyl tak špatnej nápad zakotvit v Elfí vesnici. Dneska sem narazil na jednoho nóbl pána. Prachy z něj smrděly na sto honů. Nevypadal vůbec jako zdejší, ani nebyl jak se posléze ukázalo. Po krátkym rozhovoru z něj vypadlo, že je taky z kandaháru. No asi nebyl takovej štamgast, jinak bych si ho určitě pamatoval. Takovýhle páni se nechaj snadno přimluvit ke hře, stejně snadno jako se pak voberou, hehehe...

  Ten chlap mi nabídnul práci, že prej hledá šikovnýho zámečníka a někoho kdo se neštítí špinavý práce. Jako blesk z čistýho nebe se tu zjeví někdo, kdo schání někoho jako sem já. No není to náhoda? To se bude muset zapít. Dostal sem hned měšec jako zálohu za služby......Z toho čouhá dobrodružství a pěkný prachy. Zítra máme znova sraz, tak uvidíme jesli si to nerozmyslí.

[Oneill]

Výcvik

      Jak se dneska ukázalo, můj novej zaměstnavatel neni žádný vořezávátko. Vzal mě dneska na výcvik. Nejspíš chtěl dokázat, že nepřijal jen nějakýho hospodskýho vobejdu...Je to znalej čáryfuk. Já v tom nejedu, ale tenhle šéf, zatím mu budu řikat šéf, mám trochu respekt, kdyby si snad přečet tenhle deník, moch by si tu spolupráci rozmyslet, je vážně mistr.
      Nejspíš jsem se mu líbil, možná proto mi prozradil trochu víc co odemě čeká. Ta práce se mi zamlouvá. Vypadá to, že má pod palcem i pár nemovitostí. Třebas bude i kde složit hlavu. Chvástal se i o nějaký tajný vesničce někde v "Kráteru". Vzhledem k poslední zkušenosti s tim starym dědkem a jeho "po okraj plnou hrobkou zlata", ho zatim nebudu brát až tak vážně...

*vedle textu je kresba upíra, zřejmě zážitek z dnešního výcviku*

[Oneill]

Samá šlamastika...

V posledních dnech se mi příliš nedařilo. Všechno začlo nezdařenym tréninkem, když sem čelil sám přesile tý odporný krvesajný havěti v tom zatrolenym hradě! Kumulace místních krvežíznivých stvůr je mi stále záhadou......
    Sotva jsem někam vlez, byla mi v patách smrt. Ať už mi byli v patách oživlý stromy, nebo rozzuřený stádo obrů. Všechno završila moje snaha o obranu toho severního města. Na ten Větrov si totiž dělá zálusk ta pakáž Acronská. Jelikož je to poslední přímořskej přístav, kterej jim zatim nepatří, ani se jim nedivim.
    Muselo to bejt špatnou konjunkcí hvězd nebo co! Tenhle zatracenej den mi byl čert dlužnej. Vyváznout z tý šlamastiky se mi ale nepodařilo. Blesky, hromy a všelijaká magie lítala kolem, něco málo zbylo i pro mě...Chudák Drozd tak málem skapal sotva prolomily brány. Ještě že sem se ttak dlouho modlil, došel jsem jednou pomoci bohů a octnul jsem se doma v Kráteru. Jo doma, je to ted muj domov...

[Oneill]

Šťastnej to den!

   Dneska mě konečně čert pustil plášť a smůla snad nadobro pominula. Dostal sem novou nablejskanou čepel a s ní přišlo i trochu toho štěstí. Celou noc sem si lámal hlavu jak na ty skřehotavý mephity ve stříbrnym dole. Potřebuju natěžit ještě pořádnou várku stříbra, ale zatim se mi nedařilo v tý tmě lámat jejich pružný kostičky. Za tu dobu co tam chodim jsem si na tu tmu docela zvyknul. Bojovat proti těm stvůrkám už neni takovej problém. Přecejenom sem jim přišel na kobylku teprve dneska. Se škodolibým ůsměvem si teď můžu odnášet denně další várky stříbra...hahaha...
   
*uprostřed stránky je mastná skvrna, nejspíš od kuřete a vína, drozdovy oblíbené večeře*

  Taky v kráteru se to má k světu, přinesl sem hodně materiálu na výbavu. Konečně je na čem kovat. Nikým nerušen si teď můžu zase hrát s kladívkem. Snad se pustím v blízký době i do obydlování vlastního pokojíku. Dostal sem kamrdlík ve společným baráku. Je to príma místo. Konečně mám kde složit hlavu od dob, co sem se probudil onoho neblahýho rána před hořícím kandahárem. Našel jsem si v týhle naší rozrůstjící rebelský kolonii novou rodinu.

[Oneill]

Pravá i levá strana mince.

    Poprvé jsem prohrál sázku! Až doteď se mojí maličkosti dařilo vždycky všechny voškubat jak kuřata! Tentokráte mi byl protivníkem rovnou sám pekelník. S čertem nejsou žerty, říkávala moje bába. Došlo mi až teď, že to mělo něco dosebe. Ten mizera mi dal šanci vyhrát a dostal mě přes moji chamtivost. Budu si muset dávat větší pozor. V tomhle světě dobrodružství je přece jenom trochu větší horko než doma za pecí...

[Oneill]

* Deníček získal nové stříbrné kování a zlatý tepaný zámeček zdobený malými granáty, majitel zřejmě zbohatl *

[Oneill]

Co se mnou hergot je?
   Sedím v naší kráterské hospůdce a popíjím. Dneska je to poprvý, co tě beru ven ty muj chlupatej kamaráde. Něco mě trápí.....moment, trápí? Ani nevim jestli mě to tolik trápí nebo mne to těší......Meč od krve, lidská, skřetvědí, ještěří, to všechno pořád dokola. Zabíjení se stává mým hlavním koníčkem. Tuhle sem sám sebe přistihnul, jak si hraju s obětí. Místo toho abych mu uťal palici jsem si s ním hrál jak kočka s myší. Trochu mě z toho mrazí v zádech, ale nedokážu si pomoct...

[Oneill]

Černá kniha

    Tak zase v hospodě, trochu sem si to tady oblíbil. Ta orčí příšera co dělá za barem sice není tak půvabná jako ty mladý holky co se vobčas vobjevili v kandaháru za pultem a za pár zlatejch sedávali na klín a rozlejvali víno, ale pití nemá nejhorší. Jen by se to tu mělo dát dopořádku....Ale k věci. Je dnes trochu chladno a došlo mi dříví na zátop, sem línej, tak dneska přespim tady......
     Objevil jsem zvláštní knížku. * hodnotně se posilní vínem a píše dál * Je celá potažená zvláštní černou kůží s vytlačeným mečem. Je to deník nějakýho rytíře.....Trochu se v něm vidim.....Byl to všivák jako já, měl rád ženský a prachy. Byl to vazal bohatýho šlechtice.....Jako bych mu z oka vypad....Svou slávu si získal v taženích proti nepříteli. Byl to krvelačnej zabiják. Z toho co píše, to nebyl zvrácenej člověk, jen dělal tam, kde to dobře cinkalo. A to bylo přímo v první linii. Zvysoka kálel na mravy a rytířskost. Bojoval zákeřně a bez pravidel. Díky tomu jeho protivníci neměli šanci. V knížce se podrobně věnuje jeho oblíbeným praktikám.......Dost mě to zaujalo. Tahle knížka rozhodně najde čestný místo truhle pokladů, hehehe......

[Oneill]

Po práci přijde odměna

  .......a tak tomu taky je. Po tvrdym živoření v hostinci nebo na lůžku spolkovýho domu sem konečně dosáh něčeho, o čem se mi v kandaháru jenom snilo. Ve svym, teď už mateřskym doupěti sem si zařídil útulnej domek. Říkám tomu Hnízdo. Z četných výprav sem ušetřil pár zlatých, tak sem si ho zútulnil. Konečně dal bůh a nemusim klepat pantem v ledový místnosti bez kamen, jen s dekou a ohlodávat studený kosti.

  Práce bylo poslední dobou poměrně dost. Třikrát deně do dolu a zpátky, odlejt ingoty a začít makat.... Výcviky taky nebejvaj žádný mlíčko. Tuhle sem byl až na severu u železný věže....Tvrdá doba hold vyžaduje tvrdý chlapy, venku se to navíc hemží všelijakou havětí a zlodějinou. Kolem Horský vesničky se teď pohybujou dost pochybný osoby. Ušmudlaný ksichty a všetečná mluva. Páchne to tu krádežema a tak na muj post zámečníka padnul nevídanej nárok na zdokonalení. Zlodějina bejvala přecejenom muj chleba a tak je mi tahle práce ušitá na míru. Nový platy zaručujou nový vybavení. U Věže sme s trpaslíkem vobjevili jeden moc zajímavej zámek. Byla to mistrovská práce a já zrovna neměl poruce žádný šikovný nářadí. Hodlam se tam vypravit ještě jednou a prozkoumat co tam kdo schovává. Zvědavost je pořád silnější než strach...

[Oneill]

Herdek deníčku, ta horská vesnička je plná bab. Samá sličná dlouhonohá krasavice. Ať už jde vo mojí Balsičku nebo tu sličnou truhlářku, všechny stojej za pokušení. Musel sem si pořídit větší postel. Naše strážkyně už se tam všechny nevešly.... Konečně mám taky kde trávit čas odpočinku. Šéf dal na mou radu a investoval trochu do toho starýho hostince. Ukázalo se, že ta orčí vobluda tam vyjídala zásoby a proto nikdy u výčepu nebylo nic k pití. ¨Teď je tam novej sluha a víno a pivo tečou proudem. Ještě tak naverbovat nějaký cikány aby tam hrály nějakou veselou hudbu...haháá, to by bylo veselo. Jak je natom světě krásně...

*Uloží deník do truhly vedle postele, zamkne, sfoukne svíce, odhodí klobouk na věšák a hupsne pod zahřátou peřinu*
    "Klid holka, zejtra nejdeš do práce."