Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Duben 19, 2024, 11:11:46 pm *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: 1 [2]
  Tisk  
Autor Téma: Nosferatu  (Přečteno 11834 krát)
Bhaall
K2-DM
Král
*****
Příspěvků: 1038


Killing equals Honor!!!


Zobrazit profil
Odpověď #15 kdy: Únor 17, 2013, 06:33:23 pm

Podlaha mého pokoje se mi zmaterializovala pod nohama a já upadl na všechny čtyři. Beze sil postavit se, jsem upřeně sledoval suk v prkně a znamení na mém čele mi ještě pořád vypalovalo maso, neskutečně to pálí! Ani nyní ještě pořád nechápu co se mi to stalo...

Byl jsem zde, ve svém pokoji a připravoval jsem se na lov, prostě rutina. Co se však změnilo, bylo působiště...jiný kraj, jiný svět, jiná sféra...tím jsem si jistý.

Objevil jsem se v obrovském sálu, jehož stěny byli pokryty do posledního coulu prastarými runami. Stál jsem na mramorové podlaze veprostřed toho glyphu...znám ho.
Mým tělem projela vlna hněvu, zvedl jsem pohled na svojí věznitelku a překvapením rozšířil oči. Nebyla to, jak jsem očekával Diva, ale někdo úplně, zcela úplně jiný.
Žena, pokud se ji dá nazvat ženou, byla vysoká asi tři sáhy, byla zahalená do černé kutny a kápí měla přehozenou přes hlavu. Bohužel do obličeje jsem ji viděl.
Oči ji rudě zářili, pokožku měla odporně temně šedou. Rty ji tvořili hejna přelévajících se červů. Její obličej měl tak neutrální výraz, že mě to až uráželo.
Nejvíc mne ovšem zarazili její "křídla" . Byli to doslova chapadla temně šedého kouře, neustále se vlnící za jejími zády. 
Rozhlédla se po místnosti, kolem dokola a další postavy se kolem mne začali zjevovat. Pěkný trik musím uznat. Byli také oděni v černých robách s kápěmi.
Ty postavy se kolem mne rozmístnili do kruhu.

"Raději bys měla mít dobrý důvod, proč jsi mne sem přenesla dámo. Pokud ho nemáš, brzy zjistíš, že dokážu být velmi nepříjemný host." Přimhouřil jsem oči. Velká chyba.

Ženin výraz se mírně změnil, v očích se ji mihl náznak hněvu a pak promluvila...

"Vítej Therione. Vítej v Sálu Ozvěn!"...ozvěn...ozvěn...ozvěn.

Skutečně ta ozvěna mi zazněla v uších...padl jsem na kolena a chytil se za uši, které měli každou chvíli prasknout. Z úst mi ukápla slina, neschopen je zavřít. Bolest jejích slov, mne trhala na kusy, cítil jsem pramínky krve vytékající mi z uší. V zoufalosti jsem se dotkl své moci a snažil se ji zaštítil, ale stalo se něco neuvěřitelného. Neuposlechla mého volání. Byla tam, cítil jsem ji, ale nemohl ji využít. Jsem bezmocný uvědomil jsem si. Začal jsem pocitovat...strach.

"Příště raději mluv až budeš tázán, nebo tě znovu přivítám..."

Uspolechl jsem. Bylo to snadné rozhodování. Snažil jsem se k ní zvednout pohled a zjistit, co mi sakra chce. Chvíli mne pozorovala a pak ke mě přistoupila.

"Události jsou v pohybu, rozdvojené proroctví nabylo platnosti..."

Na můj nechápavý pohled odpověděla pohybem ruky a prst namířila na písmo na stěně. Pohlédl jsem tam a pak zase na ni, chtěl jsem promluvit, ale nedokázal jsem to.

"Ty jsi Smyčka. Nebo ji budeš. MY tak kážeme"

"Ne...nebu..nebud..." slova my z hrdla nešla jako obvykle...

"Ale budeš, nemáš zde možnost volby. MY jsme Sitra Ahra!"

"Budeš naší Smyčkou a uděláš co ti bude řečeno. Tak kážeme."

Ladným pohybem ruky mne uchopila pod čelistí a s lehkostí mne zvedla do vzduchu jako bych byl dítětem, podívala se mi do očí a ucítil její moc. Zvadnul jsem.

"Vůle Dvanácti." pronesla a ostatní začali prozpěvovat nějaká zaříkání, cítil jsem jak můj vzdor upadá.

"Krev podrobeného." setřela prstem trochu mé krve a něco mi s ní napsalo na čelo, začalo to pálit.

"Esence První." políbila mne a moje čelo začalo hořet, tak neskutečně pálivým ohňěm, že jsem ani vykřiknout nedokázal.

Cítil jsem jak z jejích červích rtů do mě přechází její vskutku esence. Bylo to jako plout v nejčernější husté vodě, plné negativní energie, která ze mě vysává životní sílu.

"JÁ Sitra Ahra, MY Sitra Ahra, tě tímto svazuje ke službě. Tak kážeme."

"Brzy ti sdělím tvůj první úděl. Služ dobře a budeš odměněn." natočila hlavu a kývla. "Odpovědi hledáš. Dostaneš je až splníš svoji část. Její tajemství bude tvé."

Pustila mne a já padal. Dopadl jsem na dřevěnou podlahu...
Poslední změna: Únor 17, 2013, 06:38:57 pm od Bhaall Zaznamenáno

Podporuji: http://Patreon.com/AndrewDark
Raghwarr Bloodspill  vykonavatel Zahredův - Slain by the vicious Cataclysm! Hněv
Jachyra
K2-DM
Šampión
**
Příspěvků: 245



Zobrazit profil WWW
Odpověď #16 kdy: Únor 18, 2013, 10:47:56 pm

"Au.. !" sykla žena, ako si prešla štíhlymi prstami po jemne brade a strhla sa pri obyčajnom dotyku. Ilúzia okolo nej sa na okamih zachvela a poodhalila škaredú tmavú podliateninu na jej sánke. Jej pery boli napuchnuté a popraskané. Jej inak uľachtilá tvárička bola zohyzdená hrozným zranením.
"Tiež si mi mohol vraziť jemnejšie," preblesklo jej mysľou, "Ale očividne generáli majú aj riadnu ranu. Hlavne ak ich hucká proti mne ich milenka, čo by ma najradšej videla mŕtvu na zemi. Ale tentoraz definitívne mŕtvu."
Žena sa ironicky pousmiala, ale len sa pri tom strhla a zase zastonala bolesťou. Zavrela na okamih oči a svoju myseľ plne sústredila na ilúziu vytvorenú okolo nej. Jej tvárička zase dostala pôvodný oválny tvar, znetvorenie sa stratilo, jej pery boli opäť plné so sladkými linkami.
"Vďaka, že som upír." zdvihla pohľad ku stropu, "Inak by som po tej zlomenine mala tvár ako buldog."
Pobavená sama nad sebou sa pomaly postavila. Jej pohľad preletel po ľuďoch, zhromaždených v krčme, popíjajúcich, spokojným so svojimi biednymi životami. A ona sa medzi nimi prechádzala. Jej palica ticho dunela o podlahu v rytme jej krokov.
"Ale môj čas je blízko, myšlienky sa jej spriadali v hlave ako večné kúzlo prýštiace z jej moci, "Všetky diely skladačky do seba zapadajú. Všetky strany a ja uprostred nich, všetko dokopy. Všetko to sedí. Všetko sa to prelína. A ako prví budú na rade tí, čo mi najviac ublížili. Ale nie hneď, nie hneď. Jeden po druhom pôjdu na popravčí klát. A ja sa budem na nich pozerať a budem si užívať ich utrpenie. Zhynú. Všetci moji utláčatelia a zradcovia sa budú krútiť v bolestiach.
Žena zdvihla pohľad, pátrajúc medzi vedomiami okolo nej.
"Tak mocná a na tele tak slabá," skoro akoby ju niečo obvinilo, ona však len mávla ručkou, zaháňajúc obavy a neistotu.
"Ale za mňa bojujú iní!" šeptom si odpovedela a spokojne sa usmiala. Rýchlo vyšla po schodoch na poschodie a tam do svojej obľúbenej izby. Nebola prenajatá. Napravila si šaty a usadila sa elegantne v kresle. Myšlienka prebleskla jej hlavou a ilúzia opadla. Pohľad mäkkých sivých očí sa otočil ku krbu a prehĺbil sa v zamyslení. A vedomie sa blížilo, vystupovalo po schodoch.
"Moje slabiny mi nebudú skazou, lebo moje slabiny sa otočia v silu. Ostatní ma budú milovať a položia za mňa i život. Pre moju lásku, pre moje telo. A ja si vyberiem najmocnejšieho z nich, v ktorého prítomnosti už nebudem nikdy slabá po žiadnej stránke!"
Vedomie sa opäť priblížilo, kľučka sa pohla a dvere sa pootvorili. A jej myšlienky sa na kratučký okamih otočili k predošlému dňu. Skoro akoby na okamih opäť zacítila divokosť a dravosť, ktorá iskrila vo vzduchu a z Neho. Dlhá a hlboká rezná rana na jej lakti, ešte stále citlivá na dotyk, ju začala jemne páliť. Ale to sa už kroky priblížili.
"Rád ťa opäť vidím," ozval sa príjemný mladý hlas. Diva sa strhla, akoby ju niekto vyrušil z hlbokého zamyslenia, a zdvihla pohľad k mladíkovi. Jemne sa na neho usmiala ...

Via Nocturna, trýznitelia ... kým máte ešte čas ... kým máte ešte čas ...
Zaznamenáno

Jachyra - bytosť z dávnych legiend, ktorú dokázal zabiť len najmocnejší druid sveta
(Shannara - Terry Brooks)

Diva - drobná nežná elfka, krásna na tele i na duši, s havraními kaderami a sivými láskavými očami, skrývajúca mnoho tajomstiev
Bhaall
K2-DM
Král
*****
Příspěvků: 1038


Killing equals Honor!!!


Zobrazit profil
Odpověď #17 kdy: Únor 22, 2013, 04:00:24 am

Therion se sotva vleče potěmělou prastarou chodbou a opírá se rukou o zed, aby se udržel na nohou. Jedinými zvuky jsou kapky vody, jeho boty šourající se po podlaze, kašel a odporný sýpot jak od starce co už měl být dávno mrtev, přesto Therion jde dál a pronáší nahlas kletby, ač je může slyšet jen on sám.

"Za toto...za toto mi zaplatíte, ať už to...udělal kdokoli! Takto...znesvětit moje tělo!" *pohlédne na svoji dříve hebkou ruku, nyní vypadající jako ruka sto let vysušené mrtvoly*

"Pcha! *kašel a bolestivé nasátí vzduchu doprovázené sýpotem* To jistě ta...proklatá čarodějka! *zastaví se, aby si odpočinul a snaží se vzpomenout si* Poslední na co si pamatuji je rozhovor s ní, nepochybně mne vylákala tam nahoru, do té pasti za účelem zbavit se mne...jak trpké, po tom všem...

Probudil jsem se v Síni Ozvěn. Těžko bych hledal horšího pekla! A ačkoli se mi ta představa neskonale hnusí, Červí dáma nejspíš zachránila to co zbylo z mého těla...
Mohu se sice jen dohadovat, ale řekl bych, že jsem byl upálen...tedy opět upálen. *uchechtne se té ironii a zaplatí za to dávkou suchého kašle*
Když už nic jiného Červí dáma mi dala můj první úkol...velmi inspirativní a pro mne značně výhodné a hlavně, na pár měsící nezbytné. Musím říci, že mne sbírka jejich znalostí inponuje, vskutku nevídané! Neměl jsem ani potuchy, že něco takového lze provést...nemohu se dočkat až to uskutečním! Snad mě Belpheron nezklamal.

Již jsem se dostatečně uklidnil, abych mohl pokračovat, ale vykročit se zdá tak těžké a v této situaci už zcela zbytečné...NE! Vytrvám a pomstím se, hořce se pomstím...

Otevřel jsem oči a snažil se přivyknout tmě. Šlo to neobvykle lehce, jako by se tu najednou rozlilo světlo. Chci se posadit, ale nejde to! Rozhlédnu se a zjistím, že jsem
koženými popruhy přikurtován k jakémusi...stolu! Co se to u všech bohů děje?! Zatnu všechny svaly a snažím se řemeny zpřetrhat, ale moje snaha je marná, uslyším tichý a nechutně znějící smích. Hledám jeho zdroj. Rozhlížím se po místnosti, je to nějaká kobka. Bohové pomáhejte mi, protože teď jsem vážně v hajzlu. A pak jsem ho uviděl. Drobný, shrbený mužíček si to ke mě vykráčí. Jen z kmitu jeho prstů mi naskakuje husí kůže. Ale to není nic proti jeho hlasu....

" Ooóóó, náš vážený host se nám probral, hi hi hi *zakmitá dlouhými, téměř kostěnými prsty* Pán Therion bude potěšen."
"Co? Kde? Hej dědku! Kde to jsem?! "Hi hi hi, nu přece v mém laboratoriu, můj krásný vojáčku. Hi hi hi. *nátáhne své dlouhé prsty a uchopí ho za čelist. Znaleckým pohledem si ho přeměřuje a natáčí mu hlavu do stran*
"Co...? Hej přeftaň!" Hmm, zním jak idiot, když mi ten dědek mačká tváře a prohlíží si mne jak kus dobytka na trhu, musím se uklidnit a začít myslet, nebo se z toho nedostanu.

Z chodby slyším šourání nohou a kašel. Výborně jako by jeden šílenej dědek nestačil! Ale z toho co jsem uviděl, my zešedli vlasy. Dovnitř se s odporným sýpotem došoural, dříve snad vysoký a dobře stavěný muž, nyní však shrbený a podvyživený. Ucítil jsem zajímavou vůni, snad nějaký strom a květiny? Sváděla mě, abych ji znovu nasál, ale tu myšlenku okamžitě vytěsnila hrůza, jenž se mi vlila do srdce a po těle roznesla ledový pot. Muž si ke mě přisedl a položil mi ruku na hruď. Stočil jsem pohled z jeho rudých očí na tu ruku a chtělo se mi křičet, jako malému dítěti. Vypadala jako ruka mumie! Seschlá, propadlá, drolící se ohavnost! Rozum mi říkal ať mu nepohlédnu do tváře, ale toto dilema vyřešil ten můž za mě. Sundal si kápí a z pod ni vypadli řídké prameny plesnivějících černých vlasů. Jeho obličej vypadal jako jeho ruka, ale hůře.Pomočil jsem se. Odporně šedavá kůže, propadlé tváře, tenké okoralé rty, které v úsměvu odhalili tesáky a zbytky bradky, spolu s rudýma očima. Jsem v hajzlu.

"Bud zdráv vojáku" pronesl tak sýpavým hlasem, že jsem myslel - nebo snad doufal, že by to mohl být jeho poslední nádech, ale mýlil jsem se.
"Já jsem Therion a jsem pánem v těchto zdech. Toto...*pomalu zvedl svůj třesoucí se prst a ukázal na toho dědka* je Belpheron, můj...hmm pro nedostatek termínu použiji slovo léčitel..." "Hi hi hi, můj pane Therione, vy mi ale lichotíte! Hi hi hi" Začal mírně poskakovat a jemně tleskat..."Ano jsem si jistý že ano..." pronesl tu větu rychle a zase se rozkašlal. Z smrti mě to děsilo.

"Jak jsem již říkal, jsem Therion a jak můžeš vidět mám drobný problém s moji kondicí." Odmlečel se. Asi aby dodal svým slovům na vážnosti...nebylo to vůbec třeba.
"A ty můj milý příteli, my ho pomůžeš vyřešit..." "Co...co po mě chcete?! Jsem jen voják, ne nějaký mocný čaroděj, který by toto dokázal vyřešit...prosím pane, propust mne!" " Oh obav neměj, za chvíli si nebudeš vědom ničeho. Vše čím si byl bude pryč, budu jen já a služba pro mne." Nejspíše prohlédl moji patrnou zmatenost, protože
se ujal vysvětlování. "Víš, já technicky vzato, posednu tvé tělo. Budu zde ležet a zotavovat se, zatímco mé vědomí bude tady..." přiložil mi prst na čelo a zaťukal na něj. Otočil se mi žaludek. "To nikdy nedovolím!" muž se zachechtal a kupodivu ústál příval kašle. Mám to ale smůlu. "Jak již bylo nedávno řečeno i mne samotnému, nemáš zde možnost volby, MY tak kážeme!" přísahal bych, že mu v rudých očích zaplál hněv. " Učiním tě vykonavatelem mé vůle a budu tě zovat Ra'ven. Buď poctěn."

"Belpherone, tu máš ten svitek. Prosím začni." "Hi hi hi, s potěšením můj pane."

"Hmm podle toho co tu stojí můj pane, musí být krví toho jenž chce ovládat schránku vepsány runy, přímo na onu schránku. Tedy ač je mi to nesmírně nepříjemné, budu vás muset o ni požádat." "Jistěže můj drahý Belpherone. Jen ber." Stařík vzal nečekaně obratně misku a udělal gesto rukou. Na Therionově zápěstí se otevřelá rána, a krev z ní vyplula jako by byla mlhou. Nesla se vzduchem jako kouř se sfouknuté svíčky, rovnou do misky.

"Nuže začneme můj pane."

Haema Dominus Toť Krev Pána. A začne psát složité symboly na schránku a prozpěvovat zaklínadla.

Excors Servulus Toť Srdce otroka. "Ted asi ztratíš vědomí máš vojáčku, hi hi hi." Stařík vojákovi otevřel nožem hrud. Tento čin doprovázel jen řev vojáka, a výjme mu srdce. "Tu máte pane, musíte si ho vzít sebou." Therion vezme srdce a šourá se pryč.
                                                              "Brzy se opět uvidíme Belpherone, snad už budu mít jiný pohled na věc...*ušklíbne se*

Voluntas Primarius Toť Vůle První zvedne svitek a spokojeně se usměje.

Anima per Nocturna Toť Duše skrze temnotu! Dokončil zaříkání a pustil se do run.

Therion ulehne do svého sarkofágu, srdce položí na svoji hruď a obejme ho jako by bylo jeho vlastní. Poklidně zavře oči. Když je znovu otevře, uvidí Belpherona jak jej odpoutává od stolu.

Rozkoukává se a nemůže si přivyknout. Hmm toto tělo je tak neohrabané! Všechny smysly otupělé! Nejsem zvyklí na takové mládě. Musím mu ukázat jak správně využít našeho daru.

"Oh co je to Belpherone?! Je tu morko!" "Ach ano pane, náš přítel nejspíše pociťoval jisté přívali hrůzy a jeho tělo to neudrželo v sobě. Je to neomluvitelné..."
"Hmpf! To mne nezastaví!"

Postavil jsem se a rozhlédl se novýma očima. Bylo to...strašlivé. Moje mysl věděla. Avšak moje nové tělo bylo jako první den na světě! Mám spoustu práce.

Udělal jsem první krok, krok k mé pomstě. Pak ještě jeden. Pak další...






Poslední změna: Únor 22, 2013, 04:33:52 am od Bhaall Zaznamenáno

Podporuji: http://Patreon.com/AndrewDark
Raghwarr Bloodspill  vykonavatel Zahredův - Slain by the vicious Cataclysm! Hněv
radekdnb
Nováček

Příspěvků: 23


Zobrazit profil
Odpověď #18 kdy: Únor 28, 2013, 06:40:49 pm

Deník Ilu's

Když jsem dorazila do Elfí vesnice byla jsem drobná, a snadno ovlivnitelná.
chtěla jsem se co nejvíce dozvědět o této vesnici, jelikož jsem strávila skoro celý život v lese,
kde mě vychovávali pumy.
Poznala jsem velice milé osoby mezi prvnímy byla osoba která nosila na svých bedrech kosu, furt mi říká, že jsem jeho prdelka *zasměje se a pokračuje ve psaní*
Další kdo patří do blízkosti mých přátel je muž co nosí scimitar, jehož jméno je Walter, velice milý chlapík až na to že je podivín, ale velice si jich vážím.Dále to je muž s dvěma mečíky jménem Uran
A poslední osoba které si nejvíce vážim je elfka, žena která mi změnila život jménem Diva, ale proč? Otom později.

Během poznávání okolí Elfí vesnice a poznávání víc a víc okolního lesa jsem zjistila, že se dá přidat ve vesnici k malé společnosti druidů a chtěla jsem se zůčastnit jejich zkoušek,
třeba bych se přidala a upozornila na sebe že i elfka mého vzrůstu a chováním může být ctěná druidka která dokáže uchránit vše živé v lese, ale bohužel marně.

Jak čas letěl dál, poznávala jsem své okolí, les, Waltera, Urana a Arendetha to je ten kosař jak jsem už psala.... *namočí pero do ingoustu a pokračuje dál*...potřebovala jsem nějaké oblečení, jelikož to mé už bylo obnošené a děravé,
zašli jsme tedy do vesnice. Dozvěděli jsme se, že ve vesnici je elfka co má ráda módu a vyzná se, že prý umí ušít hábit přímo na míru.
Tehdy jsem poznala Divu. Ze začátku mi na ní něco nesedělo, ale hodila jsem to za hlavu, jelikož už jen jak na mě promluvila jsem věděla, že je usměvavá, veselá a plná optimizmu.
Ušila mi hábit přímo na míru, pomohla mi vybrat vzhled šatů, přesně jak říkali byla jsem z toho udivená, jak někdo umí takto krásně ušit tak nádherné šaty. Proto jsem jí řekla ,,Příště až budu potřebovat, půjdu jen za tebou,,. Dala jsem jí letmou pusu a štípla do zadečku.to jí asi velice zaskočilo.
Usmála se na mě a řekla mi, že jsem krásná elfka, mě to velice potěšilo, jelikož jsem se stím ještě nesetkala aby mi někdo lichotil. Zapamatovala jsem si jak vypadá, jak se jmenuje a vyšla jsem opět vstříc lesnímu dobrodružství.

Po několika týdnech výcviku, jsem byla schopná dojít sama do Kandaháru, Větrova a Chmelínkova. Když jsem se jednou vracela lesem do vesnice, zahlídla jsem temnou, a ve tmě skrývající se osobu, nevěděla jsem co to je, okřikla jsem to a v lesní mlze se stratil.
Když jsem přišla blíže zjistila jsem, že ta osoba se krmila ubohým jelenem. Měl na krku dvě bodné rány jakoby od jehel vedle sebe. Pohladila jsem jelena, dala mu do tlamičky větívku a pomodlila se za něj.
Po modlidbě jsem ho pohřbila.
Když jsem se vracela do vesnice furt jsem nad tím rozjímala, řekla jsem si, že to někomu řeknu. Zapátrala jsem v paměti a jediný osoby mě napadli Walter a Arendeth, ale jsou to muži a nepochopí mě, měli by mě za blázna.
Pak mě napadla Diva, je to přeci jen žena určitě mě pochopí. Proto jsem se rozeběhla do vesnice abych jí našla.
Nevěřila vlastním uším ,,neni možný aby se tady něco takovýho procházelo,, když zaslechla slovo ,,úpír,, zděsila se.

Po pár týdnech už jsem měla dost zkušeností na to abych se šla podívat do dolu který je bohužel v podtemnu...chytli nás a drželi! vyslíchali nás a dohodli jsme snimi úmluvu...*ukápne jí slza a hned jí utře*...
pak nás pustili, došla jsem do vesnice..a vše jsem musela umlčet!

Po dalších několika týdnech co jsem procházela lesem sázela stromy a krmila zvířata, jsem v lese viděla muže se ženou nevim jak se jmenovali, ale pamatuji si dobře, že procházeli a co jim stálo v cestě zabili, ať to byla sova, jelen, nebo obyčejná zatoulaná slepice z vesnice zabili!
Kdyby to použili na účely, pochopim...až bych viděla že jim ořezávají kůže, jen bych jim řekla aby se alespoň za ty zvířata pomodlili, ale jen je zabít pro zábavu to ne!!
Rozhodla jsem se zajít za Divou,pač jsem vše už neunesla, nejdřive ti z podtemna a teď tohle! Odvedla jsem jí někam kde by jsme byli samy..Sedli si a dali se do řeči, řekla jsem jí o těch z podtemna, o naší úmluvě uklidňovala mě furt dokola, až mi řekla důležité...*chytne se za bradu
...vlastně asi nejdůležitější věc která mi změnila život! řekla že já nebudu sloužit podtemnu, ale že podtemno bude sloužit mě! v tu chvíli jsem zvedla hlavu, přestala brečet a začala se jí vyptávat na věci.
Diva mi řekla, že mě ochrání a pokud jí přijmu za matku a Amelii za sestru, budeme mi tři nejsilnější!Ta myšlenka se mi strašně začala líbit..

*namočí pero do ingoustu, zajede si rukou do vlasů a pokračuje ve psaní*

Po domluvě jsme se setkali, pověděla mi abych zapoměla na vše co jsem doposud dělala ať zapomenu na svou malou sílu, že to bude takový nával síly, že mě to bude děsit, ale ať se připravim na to, že už nebudu patřit mezi živé.
Na vše jsem kývla.....Nebudu vám zde psát jaké to bylo, ale můžu říct že to bylo nezapomenutelné!!....*utře si pot z čela, vydechne a s úsměvem pokračuje ve psaní*....když jsem se probudila potom co mi do tepny projeli zuby jako dvě jehli, seděla vedle mě Diva.
Neměla jsem sílu na nic. Když Diva viděla, že jsem neschopná se hýbat škrábla se ostrým nehtem do zápěstí kde se jí okamžitě spustila krev, a řekla mi ať piji.
Neváhala jsem a začalá sát její krev. Každým douškem, každým polknutím její krve jsem cítila jak mnou koluje nestárnoucí síla!!
Když mi Diva řekla abych přestala, oblízla jsem zbytek její krve na ruce a sedla si, jelikož byla také vysílena sedla si vedle mě.Chvíli jsme seděli vedle sebe a pak odešla, že prý má nějaké jednání, o lepší budoucnosti, nevím  co tím myslela, ale nejspíš to je pro mě zatím jen priorita.
Po několika dnech zotavování v nekončících křecích jak se měnil můj metabolizmus, jsem opět mohla vyjít mezi ,,živé,,...*zasměje se*....

Už se nebudu vracet co bylo potom, ale před pár dny...jsme byli svědky, mučení nějakýho elfa a museli jsme mu pomoct, vyhráli jsme!
Při tomto boji jsem si uvědomila jakou vlastně moc mám, a čím víc poznávám svojí upírskou a ještě ktomu druidskou moc začíná mě to pomalu pohlcovat bojím se že mě to natolik pohltí, že už pak nebudu ta hodná.
Ale co uvidíme co přinesou další dny.

*položí pero, zavře víčkem ingoust, pohladí svojí pumu s úsměvem se na ní podívá a odchází vstříc dalšímu dobrodružství*
Zaznamenáno
Jachyra
K2-DM
Šampión
**
Příspěvků: 245



Zobrazit profil WWW
Odpověď #19 kdy: Březen 04, 2013, 02:36:56 am

Vyčerpane sedí v kresle vo svojej obľúbenej izbičke v hostinci. Jej sivé unavené oči sa upierajú do plápolajúceho ohňa. Jej hlávka sa opiera o vysoké operadlo kresla, pravou ručkou stále drží svoju palicu, tuho ju zvierajúc.
"Toľko vecí sa udialo. Tak veľa. Therion. Sitra Ahra. Je to tu, niečo mocné, niečo .. neuveriteľné. Dúfam, že stačilo to, čo som urobila, že toho bolo dosť. Doteraz ľutujem, že som nazrela do jeho spomienok."
Vyčerpane zakloní hlávku a zavrie oči, ale myšlienky stále lietajú jej hlávkou.
"Therion. Prípad sám o sebe. Napriek tak starej láske a tak starému nepriateľstvu dúfam, že je .. že bude v poriadku. Som unavená. Už je toho veľa. Až priveľa. Cítim sa ako vyžmýkaná. Moje nové telo je tak mladé, ale predsa cítim, ako na mňa dolieha čas. Nedokážem ho viac nenávidieť. Nevládzem. A on .. je vyčerpaný rovnako ako ja. Po prvý krát, po tisícoch rokov, sme sa rozišli v mieri. Noc, ochraňuj ho."
Nakloní hlávku na bok a pootvorí oči, pozrie sa na kryštálový pohár na stole s temne červenou tekutinou.
"Shar. Videla som ťa .. stretla som sa s tebou. Tak mi bolo povedané. Dobre. Dobre. Ty ma oslobodíš od Theriona raz a navždy. Kliatba bude zrušená a ja ostanem voľná. A nebudem potrebovať viac toto." zdvihne pohár a odpije si "Keď to nedokáže nik iný, ty áno. Dúfam, že som ti to povedala. Ach, keby som tak vedela, čo sa dialo. Bodaj by. Ale moja myseľ je mi zavretá."
Povzdychne si a nakloní sa dopredu. Zaprie sa palicou o zem a opatrne sa postaví. Pomaly sa vystrie a zhlboka sa nadýchne. Jej myšlienky preletia k posledným udalostiam, ku čiernej tvári drowa, k jemným jeho bielym vlasom ... "Ah, nie bielym, ružovým vlasom!"
Pousmeje sa pre seba pobavene, užívajúc si svoj škodoradostný fígeľ, spomínajúc na jeho zapletené, cukríkovo ružové hebké vlasy.
"Zlatíčko, Zlatíčko. Už viem tvoje meno a viem, čoho si schopný. Háky? Hmm, možno ich nabudúce použijem na teba. Ale nie, nie. Opäť sa stretneme a zase sa ti dostanem viac do hlavy. Správny mág nepotrebuje svoje kúzla, aby dokázal nazerať za slová. Máš v sebe niečo, čo chcem nájsť. A ja to odhalím. Si milá hračka, ktorá je tak na seba pyšná. Aké bude tvoje zdesenie, keď zistíš, ako hlboko dokážem načrieť."
Pomaly prechádza po miestnosti, jej opätky a palica klapocú po podlahe. Zľahka pohne ručkou a krv v pohári zavíri.
"Prečo to robím? Teší ma vidieť, ako podliehaš. Ako moje slová a činy sú schopné pohnúť niekým s tak tvrdým výcvikom, ako si práve ty, s tak pokojným a hrdým. Videla som tvoju bolesť tam, kde by iný videl zúrivosť. A teší ma to. Ani nevieš, aký pôžitok z toho mám."
Tíško sa rozosmeje, dopije zvyšnú krv, spokojne privrúc oči. Pohár položí na stôl, ako okolo neho prechádza.
"Ilu, dcérka moja. Si mi potešením rovnako ako aj Amélia. Moje dcérky, ste to najdrahšie, čo na svete mám." pomaly vydýchne a pustí palicu, ktorá sa v tom okamihu rozplynie. "Už skoro vás čaká rituál dospelosti. Vytvoríme rodinu, pevnú a trvalú a vy sa stanete pravými Deťmi Noci. Noc na vás bude hľadieť a požehná vás. Bude vás chrániť a dá vám moc! Už skoro, tešte sa. Stanete sa pravými dcérami Veštkyne a naše mysle sa stanú jednou. Hmm .. ale Yariel má podozrenie. Je to múdry muž, bystrý a inteligentný. Popravde je to mág s najsvižnejšou mysľou, akého som stretla za veľmi dlhý čas. Nebezpečný protivník, ale pokiaľ sa podarí tak vynikajúci spojenec. Pred ním hrať hru znamená prehrať. Úprimnosť pri takýchto elfoch je jediná možnosť, ako si ich získať."
Podíde ku posteli a pozrie na ňu. Na okamih ju zaplavia spomienky na Walterovo objatie, na jeho teplo, jeho dych, jeho pokojne bijúce srdce.
"Čo s tebou, drahý môj? Si tak mladý, ešte chlapec. A predsa je v tebe niečo divoké, čo ma k tebe priťahuje. Ale keď sme sami ... neviem. Pripadám si niekedy viac ako tvoja matka. Nevyznám sa v tebe. A zároveň si mi tak podobný. Lebo ani v sebe sa nevyznám. Stará myseľ uložená v tak mladej schránke. Je to zmätené. Ale uvidíme. Mám všetok čas nemŕtvosti pre seba."
Myšlienky jej lietajú hlavou, zatiaľčo jej prsty rozopínajú gombičky na jej kabátiku.
"Toľko vecí sa deje. Priveľa. Ale musím to všetko odsunúť bokom, lebo sú aj dôležitejšie veci. Angelus a tá jeho fľandra?"
Pobavene sa pousmeje, kabátik dopadne na zem, jej prsty rozopínajú opasok na širokej sukni.
"Vy ste dávno bokom. Sú oveľa horšie veci, ktoré treba riešiť. Hmmm ...." zavrní spokojnosťou, ako sukňa skĺzne po jej štíhlych snedých stehnách "... teraz sú na rade iné veci. Kocky sú vrhnuté, reči sa šíria, dôkazy vychádzajú na povrch, podozrenie sa prehlbuje."
Pritiahne si prikrývku až pod krk a zavrie oči, vyčerpane vydýchne.

Via Nocturna, drahí moji ... Via Nocturna, kým vás spravodlivosť nedostihne ...
Zaznamenáno

Jachyra - bytosť z dávnych legiend, ktorú dokázal zabiť len najmocnejší druid sveta
(Shannara - Terry Brooks)

Diva - drobná nežná elfka, krásna na tele i na duši, s havraními kaderami a sivými láskavými očami, skrývajúca mnoho tajomstiev
Bhaall
K2-DM
Král
*****
Příspěvků: 1038


Killing equals Honor!!!


Zobrazit profil
Odpověď #20 kdy: Březen 04, 2013, 03:14:25 pm

*Bela'ern se po dlouhém běhu vrátil do své říše, nepozorovaně a neslyšeně prošel městem do hlavního sídla, a proklouzl po schodech do svého nuzného pokoje, skládající se jen z deky na zemi, stolku, židle a modlitebního místa věnovaného Shar*
 *Rituálně si umyl ruce a obličej, tak jako vždy. Poklekl na kobereček a ponořil se do hluboké meditace, aby alesponň trochu urovnal myšlenky a dnes výjmečeně i pocity. Byl k neudržení! Promítal jsi to..setkání...hlavou mu vířili ty její slova, ta její drzost!* Ta drzá darthirii, jak se odvažuje?! *hluboký nádech a výdech* Taková nestoudnost! *udeří si pěstí do obličeje a zaúpí* Jak to může vědět?! Jak může vědět, že jimi tak pohradám?! *další rána* Jsi slabý ty hlupáku! Vyprovokovala tě jako nováčka na hlídce! *dvě rány na obličej, krev mu stéká z úst* Chápu to, již se nesmím tak lehce nechat vyprovokovat, podcenil jsem ji. Má jistou moc..na rivvil...musím pamatovat na svůj výcvik když s ní budu jednat...*ponoří se na pár hodin do hluboké meditace*
 *Po pár hodinách otevře oči. Ví že přišla jeho chvíle. Musí na hlídku*
 *Odepne si opasek a podívá se na něj, něco v něm pění a zuří. Ale jeho rozum a moudrost mu říká, že cena byla adekvátní. On přece vydrží ty její slova*
*Sundá i kalhoty a jde do lázně. Rothe se na něj divně dívají. Nějak ho to vytáčí. Usedne do lázně a nařídí jim, aby ho očistili*
 *Rothe na něj po chvilce mytí houbou promluví* "L' lauske kertest ichl?" Hmm cože? *podívá se do vody a ona je mírně růžová...*rozšíří hrůzou oči a okamžitě čapne po copu. Jeho dech se ztratí když uvidí vlasy odporně růžové. Koukne na rothe   a v záchvatu zuřivosti je všechny ubije k smrti. Po chvíli se vydýchá a uklidní, ví že musí jednat. Rychle a nepozorovaně se vrátí do svých komnat, vezme nějakou lahvičku ze své kapsišky na opasku a vrátí se do lázní. Nejdříve si dýkou uřeže kousek copu. Koukne na něj a zjistí že jeho spocené ruce, sdílejí jeho barvu. Rychle ponoří svoji hlavu do lázně a dlouhé minuty ji myje. Vytáhne hlavu a v zracadle kontroluje každý detail. Jak se na sebe dívá, neudrží výbuch vzteku a s výkřikyzrcadlo rozmlátí pěstmi. Rychle vylije polovinu lahvičky do lázně a zbytek vloží do ruky jednomu z Rothe. Vychází ze dveří, v očích planoucí hněv a v mysli jen jednu větu. "Za toto mi draze zaplatíš, Vixen!" Své kroky směřuje k paní Maiev s umyslem oznámit ji, jak se ho otroci snažili otrávit a jak je musel ztrestat.
Zaznamenáno

Podporuji: http://Patreon.com/AndrewDark
Raghwarr Bloodspill  vykonavatel Zahredův - Slain by the vicious Cataclysm! Hněv
Bishop
Nováček

Příspěvků: 20


Zobrazit profil
Odpověď #21 kdy: Březen 04, 2013, 03:46:06 pm

V honosném sídle se generál armád opíjí další lahví lahodného a starého vína.
Přihodí do plamenů další polínko a dožene ho tíha vlastní mysli.
Ty hlupáku !
Nikdy to neskončí nikdy ! Mocně si lokne přímo z láhve.
Válka nikdy neskončí... Je to matka, jež mne hýčká a kojí, je to ona co mne hladí a trestá. A ty jsi jen starý blázen...
Možná bitvu, ne však válku !
Lžeš !
Tvé klaté lži mne nikdy nepřivedou na scestí ! Nikdy by mou lásku nezradila nikdy !
Tiše sleduje, jak se láhev roztříští o krbovou římsu a s cinkotem střepy dopadnou na zem.
Mlč už, křikne když si tvář schovává ve dlaních...jsi stejný lhář jako všichni !

Zamyšleně spustí dlaně z tváří, jistěže se pomstím...nelítostně a krutě...jen nevím...
Ano, ano máš pravdu...., má přeci dcery...ano, má je...*ušklíbne se*
Zaznamenáno
radekdnb
Nováček

Příspěvků: 23


Zobrazit profil
Odpověď #22 kdy: Březen 06, 2013, 07:00:04 pm

Deník Ilu's

*leží v Druidském hájku u ohně, u sebe má sklenici naplněnou čerstvou krví, jednou rukou se podpírá pod hlavou a druhou píše*

Od toho okamžiku kdy jsem přijala Divu za svou matku a Amelii za svou sestru uteklo už několik týdnu, cím dál víc se cítím silnější,
dokonce jsem u sebe objevila i nějaké nové dary. Dokážu komunikovat pomocí telepatie, ucítit krev na míle daleko, krev kterou ucítím dokážu rychle určit jestli patří Elfovi, člověku nebo trpaslíkovi dokonce i drowí krev poznám už *zasměje se, namočí pero do ingoustu a píše dál*

asi přibližne před 14cti dny jsem poprvé ochutnala lidskou krev, ale moc si toho nepamatuju....*zkusí si opět vzpomenout ale marně*....jen si pamatuji, že jsme chytli nějakýho muže, odtáhli ho a Diva ho uspala.
Když mi nabídla abych okusila ten líbezný nektar třásla jsem se, nakonec jsem tedy ochutnala...cítila jsem každý doušek té sladké krve, ale pak si nic nepamatuji...když jsem se pak probudila z tranzu, muž už byl při vědomí a koukal na mě.
Když jsem se pak Divi ptala jestli jsem nic neudělala špatně, odpověděla mi jen, že to ještě tím, že jsem mládě, musím si zvyknout a hlavně tu svojí žízeň se naučit ovládat.
Prý musim ještě projít nějakým Rituálem či co, ale k tomu později.

Vrátím se do doby kdy jsme se opět střetli s Drowy...tentokrát jsme my nebyli ti co byli loveni ale oni! *zasměje se*
Šla jsem do lese s jedním hobitkem, že prý potřebuje nasbírat nějaké byliny a že si skrátíme cestu přes tábor...když jsme šli uviděli jsme jak u ohně stojí drowové! nenakouzlení, nic...rozhodla jsem se že půjdu první, hobit šel hned zamnou...když jsme procházeli...*namočí pero do ingoustu*
...hobit do mě strčil a ukázal na předmět který ležel přímo mezi nimi, byl to nějaký symbol,ale nevím jaký, přiblízil se  knim a ten předmět sebral.
Proměnila jsem se v Pumu, hobit na mě hupsnul a pelášili jsme do vesnice.
Když jsme tam dorazili okamžitě jsme běželi za Divou...Diva neváhala hodila nám kouzlo rychlosti a běželi jsme...
Když jsme dorazili na Kandahárské pole našli jsme je..Diva snima mluvila po jejich, takže jsme tam spíše jen stáli a hlídali...
po několika hodinách mluvení, se z nebe spustili blesky a z čiré noci se vyjevili duchové, v tom zmatku jsme utíkali někam pryč směr vesnice, táhla jsem s hobitem drowí ženu, zachvíli nás doběhli ti drowové.
neváhala jsem a vsála do sebe všechnu sílu vzduchu..vznášela jsem se nad zemí a cítila jsem se mnohem silnější než kdy jindy...
Diva snimi opět mluvila, jeden znich furt co si řval na hobita, Diva si snimi opět jen povídala, a pak nám řekla, že chtějí tu drowku!
Hobit se snimi snažil obchodovat, jelikož je to zkušený obchodník, a pak najednou ten drow řekl co Divu nadtchlo...viděla jsem jak se jí rozzářili oči. Po asi půl hodině mluvení Diva jen pronesla....,,Dnes se setkáme s bohy,,.
Drow vzal tu drowku do náruče a šli jsme do nejbližší jeskyně,...to je poslední co si pamatuji, když jsem se probudila v jeskynni příšerně mě bolel žaludek a když jsem se podívala před sebe stála předemnou žena!

Diva asi věděla o koho jde, pač jí oslovila Shannel, přímo před námy se začala proměňovat ve zvíře, Diva jí hned chytla do paralizujícího kouzla a okamžitě zarazila proměnu, a pak se jí nějakým kouzlem podívala do hlavy.
koukala jsem na ní jak má zavřený oči, sem tam něco promluvila...Drowové....bolest....mučení...strach....donucená....pak se skácela na zem, Shannel hned po ní.
Řekla mi, že musíme okamžitě do vesnice a zavřít jí do vězení, než někomu ublíží...neváhala jsem, proměnila jsem se v medvěda a obě ženy jsem převezla do vesnice.

*utře si pot z čela když si na to vzpomene, vezme sklenici čerstvé krve napije se, položí sklenici vedle sebe přiloži do ohně otře si ruce o sebe a pokračuje v psaní*

asi před třemi dny mi Diva řekla že jsem připravená na rituál dospělosti a že to provedeme ten den co mi to řekla, až zapadne slunce, ten den byl zrovna NOV( den kdy měsíc je úplně zakryt..opak úplňku)
sešli jsme se u ohně a společně vyrazili k nedalekému oltáři Druidů.
Diva mi řekla abych si stoupla blízko oltáře a poslouchala co říká a až mi dá povel abych opakovala co řekne.

Chvíli tam něco říkala, poslouchala jsem jen jedním uchem, pač sjem byla tak nervozní že jsem se spíš duchovně uklidňovala a říkala si..,,to zvládneš, to zvládneš,,....
pak Natáhla ruku směrem k oltáři dlaní dolů, natáhla jsem jí taktéž, ale pod její ruku a dlaní směr nahoru, řekla něco jako...Naše krev se spojí v jednu,, nebo něco takového...a jejími ostrýmy nehtyse nejdříve řízla sebe do dlaně a nechty zabořila do dlaně mě,chytli jsme se rukama krev tekla přimo do prostřed oltáře.
Svojí ruku pak dala z mojí a začala ollízávat mojí krev z jejich nechtů...nechala jsem stéc poslední krev z mé ruky a začala jí taky olízavat...
po několika vteřinách začala říkat....(něco.....doplnit......něco).....a já po ni opakovala...
   
Začala jsem cítit brnění v mé levé ruce..ta ruka která byla poskvrněna krví...,zlehka mě bolela hlava a cukala jsem sní nevědomky....začala jsem cítit hněv!!
Hněv který jsem cítila, hněv který jsem ukrývala, kdykoliv jsem viděla jak někdo potřísnil nevinou krev na zvířeti, kdykoliv se někdo bavil smrtí neviného zvířete!!
Čim více jsem se dívala do té krve, tim více jsem viděla obličeje lidí které spáchali něco proti přírodě!!...cítila jsem sílu!! síla která se zvětšovala...poslední co si pamatuju je..jak jsem se podívala na ruce jak se zvětšujou...pak se podívala na Divu a chtěla zařvat její jméno...pak se mi stratila v černotě...
Když jsem se probrala..tak to bylo jen malou chvíli..ležela jsem a Diva mi podepírala hlavu, chtěla jsem jí chytit za hlavu...ale během toho co jsem jí chtěla chytit mi něco Diva řekla, ale nerozuměla jsem jí..zavřela jsem oči vysíleností...a usla..

Probudila jsem se v lese na mechu a zvedla se, plná sil, plná energie...a hlavně žízně!! řekla jsem si, že než půjdu najít Divu musím se někde občerstvit...

 *dopije sklenici krve a mlaskne podívá se na dno sklenice a schová ji do batohu*

myslím že je čas jít najít Divu....

*zvedne se, a jde najít Divu*
Zaznamenáno
radekdnb
Nováček

Příspěvků: 23


Zobrazit profil
Odpověď #23 kdy: Březen 11, 2013, 02:12:51 pm

Deník Ilu's

Od toho rituálu co jsem měla, jsem Divu zatím nenašla...nevím kde se toulá...už mám docela o ní strach *promne si čelo*...
cítím, že ve mě něco je, ale neni to upír...je to něco jinýho, nevím jak to vysvětlit, ale cítím, že mi to dává sílu..obrovskou sílu..!

snažím se ovládat....*dívá se na svojí levou ruku a prohlíží si dlaň*

nejsem už já...už jsme my...ale nevim kdo je ten druhý...musim najít Divu..než se někomu něco stane..

Před pár dny jsem jsem málem něco provedla...

byla jsem u ohně, šla jsem si odpočinout, a stála tam ta...u svatýho stromu radši ani nechci říkat co, a ten její noschled co vždy když ona pískne tak přiběhne jak pes..
dotkly se mé maličkosti...zvládala jsem to do chvíle než řekla, že mi ukáže ,,tanec smrti,, něco mi v hlavě říkalo..ať se nebojim a pustim hněvu volnou ruku..a já podlehla a tak jsem i učinila.
Cítila jsem jak hněv proudí v mé krvi...cítila jsem jak ta zloba mě posiluje...poslední co si pamatuji je jen to že najednou se ve mě probudila lítost, jen na malý okamžik a v tom okamžiku jsem se proměnila v pumu a utekla do lesa.

když jsem se probrala, ležela jsem před branamy vesnice a předemnou stála žena, a muž.
Vyptávali se mě co se stalo...řekla jsem jim co si pamatuji poslední, ale asi to nepochopili moc dobře...mysleli si asi že jsem utekla z boje a nechala jsem dvě osoby někde na pospas smrti, ale byla jsem tak unavená, že sjem radši nepokračovala.

myslím si, že je asi čas na chvíli zmizet z vesnice, než si někdo všimne mých problému, ale v první řadě musim vyhledat Divu! ona už bude vědět....

*zavře deník, schová ho, zahalí si svojí levou ruku a odchází*
Zaznamenáno
radekdnb
Nováček

Příspěvků: 23


Zobrazit profil
Odpověď #24 kdy: Březen 24, 2013, 01:34:26 am

*Ilu's otevře deník, namočí pero do ingoustu a začne něco sepisovat*

po několika týdením proskoumávání lesa, daleko od domova jsem jednoho dne potkala Drowku....
Byla to nejspíš nějaká obchodnice s knihami, snažila se mi prodat prastaré knihy, ale ty už jsem četla a úspěšně je dočetla.
pak přiběhl mladý kněz, byla jsem donucena ho zastrašit, abych si získala její důvěru (té drowky), poté si mě odtáhla hloubž do lesa.
Chvíli jsme mluvili o věcech který nikoho asi zajímat nebudou, ale pak se mě zeptala co umim...co vlastně ve mě je!
A tak jsem pískla a z nebe se znesl drak, drowka nevěřila vlastním očím co vidí...a nabídla mi dohodu, která se podle mě neodmíta...ale!....*zasměje se, v tu chvíli ucítí chvění a pocit jakoby někdo si přál její přítomnost, a tak odejde*


*o spoustu hodin později*


*k deníku se dostane mladá slečna, udýchaná, otevře deník z druhé strany jelikož je deník začarovaný a umí z něho číst jen Ilu*

Moje jméno je nepodstatné, moje existence též....vše co na tento list sepíšu se stalo, a nejspíše se i nadále děje!
Jsem přítelkyně Ilu....našla jsem nejbližší knihu která mi zrovna padla do ruky.
Nevím co se děje nebo co se stalo, ale Ilu někam odešla a před pár minuty se vrátila, ale už to nebyla ta Ilu kterou jsem znala.
Když jsem se jí zeptala kde byla, řekla že to neni podstatný..vypadala velice divně...vše si prohlížela jako vše viděla poprvé...
...když jsem se jí zeptala jestli je vše v pořádku.....pouze na mě vyhrkla a s divným hlasem skoro až zařvala...JISŤĚ!!...strachy jsem se jí zeptala jestli vůbec ví kdo je....
...odpověděla mi že ano...že je Berdron!!....
Vykulila jsem na ní oči...a když si všimla, že něco není v pořádku...otočila se a odešla někam, hned jsem běžela sem a vzala nějakou knihu abych to sepsala...


* v tu chvíli se za ní asi 6 metrů od ní objeví z ničeho nic Ilu*

CO TU DĚLÁŠ!!!!!!! *zařve Ilu a pomalu jde směrem k dívce*
Nic Ilu....*list na který vše napsala utrhne z deníku*


*(Po dívce se slehla zem)*
Zaznamenáno
Bishop
Nováček

Příspěvků: 20


Zobrazit profil
Odpověď #25 kdy: Prosinec 12, 2014, 12:47:42 pm

Není těžké zemřít, není těžké žít za cenu krve, ba není těžké zabíjet pro život.
*Pronese generál armád Therionova impéria při pohledu do plápolajícího krbu*
Těžké je se vzbudit ze spánku do doby, kterou nepoznáváš, neznáš a neumíš v ní být.
*Pokyne číší ku plamenům*
Měl jsem spát na věky věků, ale ty jsi to změnil mágu.....
Výborně tedy čaroději, budiž...
Mé prokletí pokračuje.....
Tak vel ku skutkům zkázy, jakožto mnozí před tebou, já jsem připraven...
*mocným lokem své staletí netloucí srdce potěší douškem destilovaného a uchovaného destilátu*
Zaznamenáno
Stran: 1 [2]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS