Kinkinove postřehy

[Kinkin]

....ehmm....uhmm pardon

Ja Kinkin, toho času občan města, prohlašuju svůj dům otevřený široké pospolitosti města Kandaháru.
Vzhledem k nešťastným událostem, které město postihly sem za pomoci přátel z řad dobrodruhů, nejvíce pak slečně Twin Mord
a slečně Romi vybudoval svatostánek s posvěceným oltářem bohyni Auril.
Tímto jsou všichni,což chtějí moji milované bohyni vzdát hold zváni do mojeho ehmm. pardon skromného příbytku

S pozdravem a hlubokou úctou pan Kinkin.....malej a někdy šikovnej

[Kinkin]

                                                                                         Obchůdek  Na konci světa

Kinkin, jako obvykle v tuto noční dobu, přepočítaval zisky a stráty posledních dnů. Nervózně se poškrabal na hlavě a křikl * Takhle ne,
to brzo vyjdu na mizinu. pořádný kšeft žádný a jen spousty daní a poplatků. Ephiteus aby do toho praštil . Něco s tím musím udělat *.
* Legie vypadli z města a náš majetek a domy nemá kdo hlídat , už mně ten král a Palivec docela ehmm....., ztišil se a rozhlídl opatrne kolem sebe....ser.. štvou..*
* No nic s plným břichem se líp přemýšlí * řekne si a zblajzne zbytek kuřete od oběda. * Ted ta zelená, z toho křoví kolem města...taky pořád snižuj snižuj ceny......pomáhej ,.....pomáhej..hech pech..taky do prkýnka dubovýho. Zatočí si cigárko z půlčického listí a vyběhne na balkónek svého domku. Jak si tak pokuřuje, pozoruje trhoviště v přístavu a najednou......zařve...* Jóóó, už vím, otevřu si další obchod v Chmelínkově *
Palivec se tam chystá stejně a snad ta zelená z lesů tam nedohlídne a legie mi to pohlídají....heh.jo..* uvědomí si,že je noc a on vykřikuje na balkónku, jak zmyslů zbaven. Dvakrát se koukne kolem sebe a dolu a zjistí, že je sám.... * Uff..dobrá tedy..jdu do toho *

[Kinkin]

Po vyřízení všech náležitostí nájmu malého domku, naproti hospodě U drakobijce, začal Kinkin urychleně se zařizováním obchodu. V Kandaháru v cechu řemeslníků ho potkala jeho dávná přítelkyně Romi. Nevěřícně zíral na Romi, oblečené v zbroji kapitána královských stráží.
* Hmmm...kariera..taky není k zahození...* řekl si a pozdravil dívku. Kupodivu nepřišla kapitánka  na kontrolu, ale nabídnout pomoc, při stěhování krámů do Chmelínkova.
Vzhledem k nebezpečným časům a cestám, přislíbila karavanu s doprovodem stráží. Slib splnila a obě karavany s nákladem zařízení obchodu dorazili v pořádku do Chmelínkova. Strážím chránícím karavanu, které Kinkin neznal rozdala kapitánka měšce zlaťáků. Aby nezůstal pozadu obdaroval každého lektvarem a hůlkou s kouzlem. Pak se vzájemně představili a Kinkin zjistil, že jsou to dobrodruzi Nadar, Skyrim a Riado. S přáním všeho dobrého se rozešli.
Po naplnění vitrín zbožím, si uvařil dryak proti únavě a na verande chmelínkovského obchodu usrkával z hrnku horký nápoj. Hlavou se mu honili myšlenky o přítelkyni a zjistil, že bude muset přehodnotit svůj dosavadní život a usadit se  někde natrvalo.
* Sakryš...to bych musel být spořádaný občan...hmm...* Obraz klidného života zvítězila a Kinkin se rozhodl.

[Kinkin]

Jeden chladný podvečer, se Kinkin potkal s kapitánkou Romi, která byla na obhlídce města. Jak se vede, zeptala se ho. Kinkin se nepřítomně koukl na dívku. Ale jo, ujde to, krom obchodu, který jde pořádně z kopce. Je tady král. On i ja máme pro Vás práci.
Zrychlili, aby byli v paláci co nejdříve. Setmělo se a bylo slyšet stráže, jak na sebe pokřikují z hradeb.
V paláci, v královských komnatách se poklonili Veličenstvu Cassienovi a kapitánka popsala přípravy města na možný útok orků.
Představila Kinkina, jako dalšího adepta na post strážce pořádku ve městě.
Král na Kinkina zkoumavě koukl a zeptal se ho na jeho dovednosti. Kinkin mu je v krátkosti popsal. Král se zamyslel a nastínil mu problémy kralovství a nepřátelských frakcí. Poslal ho na průzkumnou misi k uctívačům Shar. Najít jejich doupě a zjistit co se dá.
Cestu k nim znal král od svých zvědů jen orientačně, tak si Kinkin musel poradit sám. Ještě že, na svých potulkách narazil v Temném lese na zvláštní kosti, které promlouvali ke kolemjdoucím. Vyhrožovali smrtí každému, kdo překřočí hranici do jineho světa.
Ted se Kinkinovi hodili zkušenosti a lektvary, ktere dostal od druidky. Proplížil se tedy k ůzké průrvě a spatřil chodbu ve skále.
Všude bylo cítit smrdutý zápach. Hromady pavučin mu zakrývali výhled. byl slepej jak krtek.
Když se konečne proplazil k díře, kde prosvítalo světlo narazil na divné příšery a stráže hlídajíci bránu. Vklouzl do stínu a tiše proběhl kolem nich. Vešel do jeskyně, kde stálo pár  chýží. Prozkoumal je a našel hromady materiálu a zbraní. Hmm...tady někdo neco chystá.
Jídlo,zbraně...zbroj..se váleli všude, některé byli ukované jen napůl, jako kdyby jejich výrobce musel narychlo odejít. Tak hoden svého řemesla, pozbíral co se mu vlezlo do batohu a vyrazill na cestu zpátky. Naštěstí mu přála i příroda, protože se spustila mlha a černočerná tma. Při cestě zpátky, spatřil za hustou mlhou červené světlo. Popošel blíž a zjistil, že je to portál, brána vedoucí někam. Věčně zvědavý a nepolepšitelný se rozhodl prozkoumat i tohle nebezpečné místo. K jeho překvapení se objevil v Timpánii u divného obřadu se spoustou nemrtvých, chodících koster a v prostředku, v červeném kruhu, velkou bílou, zářící lebku. Než se stačil vzpamatovat, byl zpatky v té díře, odkud přišel. Rozhodl se, co nejdříve podat hlášení své kapitánce Romi.

[Kinkin]

Stmívalo se. Kinkin jako obvykle kolem půlnoci, pokuřoval svůj oblíbený tabáček ve výklenku svého obchodu, když od hospody zazněl výkřik. " Zase ti ožralové...."... pomyslel si a foukl oblak dýmu nad sebe. Od té doby ,co po řádění nohsledů Shar zavřeli hospůdku v Chmelínkově se čeládka borců....."věrných" nasládlému moku, přestěhovala do Kandaháru a rušila noční klid.

Na druhou stranu díky uprchlíkům město ožilo, co prospívalo jeho obchodu. Po náročné opravě městského chrámu zasvěceného Auril....za nemalé pomoci hospodského Palivce a dobrodruha Mina se život věřících pomalu vracel do starých kolejí. Na pozadí "obnovy" města se odehráli příběhy a události, nad kterými zůstává rozum stát.

Doslechl se o podivných chlupatých bytostech v severních krajích Kandelábrie, stroskotání říšské lodě u pobřeží a velkého množství skřetvědů v Kandahárském hvozdu. Nejvíce ho ovšem "dostala" zpráva o znetvořených mrtvolách zvěře v lesích kolem města. Že by msta té dívce z lesů? Hmmm....někdo jí nemá rád. Měl bych se na to podívat. Oznámim to generálce a třeba mně vyšle na průzkum. Něco se děje...rozpadající se zdechliny, pokryté zeleným hnusem nevěští nic dobrého. Fuj...znechuceně si odplivl a zabouchl okno balkónu......

[Kinkin]

Píše se rok 1397. Hordy orků se  stáhli a opevnili v Horské vesnici, dříve náležící trpaslíkům. Hlídají stezky a tábory směrem k Větrovu, který je ještě pořád v jejich pařátech. Přímá hrozba městu Kandahár pominula a život se pomalu vrací do starých kolejí. Útok na město, připomínají jen polorozpadlé zátarasy na příjezdových cestách.
Jedna hrozba skončila a druhá vzápětí začala. Bojechtivá, zákeřná bohyně Shar, se svými legiemi kostlivců napadla pokojnou vesnici půlčíků Chmelínkov. Zástupy utečenců směrují do Kandaháru, kde nacházejí pomoc a dočasný domov.
Hrozbu nemrtvých se povedlo odvrátit díky legiím z města a pomoci dobrodruhů z jeho okolí. Od hrdinských bojů v okolí Chmelínkova je všude až podezřelé “ticho“. Bohyně Shar  a její nohsledi, se patrně stáhli do některých z její doupat
Ve městě Kandahár se pomalu obnovují i řemesla. Hostinec "praská ve švech"  a hostinský „Zeman“ Palivec si otvírá pobočku ve Chmelínkově, kde vykupuje nadbytečné výrobky řemeslníků.
Nepostradatelná domobrana města se změnila na městskou gardu. Hlídá spolu s Tenebrijskými  žoldákmi klid města. V poslední době se totiž rozmohla zlodějina a krádeže. Ne všichni z uprchlíků mají patrně dobré úmysly. Městská stráž na čele s generálkou Romi vypsala odměny za udržení pořádku ve městě a jeho širokém okolí.
Jen z lesů Kandelábrie už přes rok nepřichází žádné zprávy. Zvěř nebojácně vychází z úkrytů v lesích, až na pomezí měst a vesnic. Skřetvědi vytušili příležitost a rozšířili svoje "území" v lesích kolem Kandaháru.

                                                                             

Po návratu z města..............pozdě večer Kinkin zjišťuje, že jeho zadní část domu je vzhůru nohama. Doprr.......pic kladivem po hřebíku.
Při úklidu počítá a vidí, že mu schází jedna z nejhezčích zbrojí - Stínové brnění..........................a na stolku pergamen s divným, sotva čitelným písmem. Po přečtení se mu udělá šoufl a klesá do kolen. Ještě , že má při sebe lahvinku z hospody. Lupne jí na pár doušků.
Nevěřícně zírá na popsaný papír. Zamotá se mu hlava při představě, koho to vlastně zachránil.  Oblečený  padá do postele a usíná jak špalek. Ve snu si představuje tvář dívky, kterou přezdívají * Černý dráp *.

[Kinkin]

Silný vítr zvedal mračna písku, které tančili na vrcholcích písečných dun. Tohle běsnění živlů začalo před hodinou a pořád nabíralo na rychlosti. Narůstalo nebezpečí, že ztratí směr a  sejde ze stezky. Jestli to nebyla jen iluze a nějaká stezka tady vůbec byla. Větrná smršť vysávala víc a víc písku a cokoliv dalšího, co leželo pohřbené staletí v tajemné poušti. Písečná bouře, jako malý bůh, zvedal hromady prachu, kamení, písku, aby je vzápětí rozbil do nicoty. V té hrůze se plahočil půlčík po prašné poušti. Nestihl “rozbourat“ tábořiště. K hromadě skal vyčnívající z písku, to měl ještě daleko. Přes tváře kapuce, obtočená pruhem látky proti prachu. Jeho kletby a nadávky se ztráceli v burácení větru.

Po vyřízení důležitých “formalit“, se Kinkin konečně rozhoupal a vydal se na dlouho odkládanou výpravu do jižních krajů Kandelábrie. Už před lety se dozvěděl o tajemném artefaktu, pohřbeném v Timpánii. Nakonec zlaťáčky se „shánějí“ těžko a třeba najde nějakou cennost. Cesta se však, bez ohledu na cíl, ukázala jako mimořádně složitá. Neodhadl přírodu, ani její výstřednosti.

Podíval se do písku na obou stranách průsmyku. Věděl, že vstoupit do těch míst, by bylo šílenství. Větrná smršť s ním "zametala" na všechny strany a jen stěží se udržel na nohou. Hodil kus kamene do písku poblíž a viděl, jak se kámen v mžiku “utopil“. Silný poryv větru ho srazil na kolena a dostal ránu. Zhroutil se do prachu a  chytil se za hlavu. Bolest byla nesnesitelná. Křičel. Věděl ale, že v tomhle pekle ho nikdo neuslyší. Svět se mu rozmazal před očima.

Chvilku se svíjel na zemi a pak si něčeho všiml. Několik kroků před ním, se na chvilku objevila tvář z prachu. Pocit hrůzy zaplavil jeho tělo a mysl. Něco tam bylo.....jen kousek před ním. Velký bledý obličej, který se na něj usmíval. Najednou zvuk zmizel a bolest ustoupila. Jak ležel v prachu uvědomil si, že tvář, která na něho zírala, byl měsíc. Měsíc......? Naklonil hlavu na stranu a díval se na cestu, kterou přišel. Bylo mu jasné, že se musí ukrýt. S povzdechem vylezl na nejbližší hromadu písku a podíval se směrem k měsíci ještě jednou. Žádná tvář. To musela být jen jeho fantazie, ale zbytek.............ne. Rozhlédl se kolem sebe.
Co se stalo? Rozkašlal se. Prach.......písek. Prach pod vrstvou vzduchu. Odsud přišla rána. Znovu zakašlal, a klopýtal zpátky. Prach?. ….Přivřel v podezření oči. Vítr se mírně ztišil a Kinkin si uvědomil, že něco není v pořádku.
Rozběhl se ke stínům, blízko hromady skal. V tom běhu najednou zkameněl a cítil v útrobách nepříjemné mrazení. Jako kdyby si démon našel cestu do jeho vnitřností.
Prach se před ním najednou zformuje a dostává obrys..........člověka.
Obrys obrovské bytosti. Kinkin si nevěřícně utřel vrstvu prachu z očí. Zkušenosti mu říkali, že by měl “udeřit“ jako první..........ale je to nepřítel? Z posledních sil sevřel jílec kordu a přikrčil se. Prach začal sedat a spatřil bytost, co vypadala jako člověk, zahalený do starých hadrů. V jedné ruce svírala lebku a druhou výhružně zvedla. Dlouhé, protáhlé končetiny a tvář připomínající umrlce. Jak vítr svištěl kolem kolem ní, ucítil půlčík příšerný smradopuch. Pach krve a hnijícího masa. Odvrátil se na okamžik a plivl do písku........
Nervy a tělo měl Kinkin napjaté na prasknutí. Vytáhl rapír a s výkřikem skočil kupředu......................

[Kinkin]

Píše se rok 1399. Město Kandahár připomíná spíš město duchů, jak prosperující středisko ostrova. Za pomoci dobrodruhů a městské gardy se povedlo vyhnat drzé skřety z města. Nervozitu obyvatelů dál stupňuje nárůst nemocných a nakažených lidí vykřikujících něco o blížícím se konci světa. I když dostali stráže a garda rozkaz buřiče likvidovat, jejich množství se zdá být nekonečné...............Připomíná to některým příchod událostí mnohem hrozivějších a tak, jako to bylo před Válkou bohyň, si začínají dělat obyvatelé města zásoby. Odráží se to na cenách u překupníků.

Už po několik týdnů, ve spánku blouzní jako v horečkách a probouzí se celý zmáčený od potu.
Uplynulo jen pár úplňků, co se vrátil z Timpánie....rozlehlých pouští, z té strašlivé díry na konci světa. Dny ubíhali pomalu. Po městě bloudil jako pomatený a většinu času trávil v krejčovské dílně.
Po zemanovi Palivcovi a dobrodruzích se slehla země a zdálo se mu, že i život ve městě jako kdyby zastavil čas na mrtvém bodě.... Nepříjemné vzpomínky z pouště střídali i vzpomínky příjemné, na památné události několika let zpátky, kdy "křižoval na výpravách" ostrov se skupinou dobrodruhů.
Divný pocit úzkosti a zlovůle cítil v každém kousku svého těla. Ten démon z pouště mu nedopřál klidu. Jako kdyby si kousek z něho odnesl ve svých vnitřnostech do Kandaháru. Proklet nebyl....o tom ho přesvědčil akolyta v chrámu Auril.
Ten varovný prst....ten pohled nemrtvých očí....něco se mu snažili říct, než se na postavu bytosti vyřítil s výkřikem a kordem namířeným na hrdlo smraďocha. Kord ale propíchl jen prázdný    vzduch...postava zmizela...a Kinkin se zřítil do písku v bezvědomí. Probudil se za pár hodin na vysilující žár slunce a klopýtajíc vyrazil směrem k moři. Tam se v přestrojení za piráta vloudil na loď desperádů a odplul k pobřeží města. Jedna věc se mu povedla...vyslídil tak jejich doupě a zapamatoval si jeho polohu.
Jeho sedmý smysl mu napověděl, že něco uspěchal. Ta bytost mu chtěla něco říct...varovat ho...odporně smrděla, ale koneckonců možná po těch týdnech strávených v poušti bez lázně zapáchal víc on sám. Ta jeho nerozhodnost při útoku, jen posilovala jeho myšlenky na neutralitu bytosti.
Od svého narození měl přirozený odpor k bytostem „sdílejících bytí na druhé straně řeky života“
….ale teď....nevěřícně kroutil hlavou mnohokrát za den....vypadal jako blázen a všimli si toho i obyvatelé města.
Až ve spánku, kdy blouznil....“komunikoval“ s tajemnou bytostí. Ta bytost patřila do dávno zapomenuté kasty Zaklínačů triád, která střežila rovnováhu dobra a zla na ostrově. Byla stvořena trojicí bohů, půlčíkovi neznámých, stovky let před objevením prvních životních forem na ostrově.
 Do „běžných porušení“ rovnováhy nezasahovali....od toho tady byli bohové a bytosti sdílející neutralitu...jako přesvědčení a směr svého bytí. Po zničení přívrženců Shar se zdálo, že rovnováha se vrátila do stavu, před válkou.

Jenž uvolněné síly jsou nezměrné a přitahují bytosti mnohem hrozivější, než byli její poskoci.

To si pamatoval, po probuzení. Jeho nachově zbarvené, zářící oči, osvětlili rudě tmavý prostor pokoje.
S hrozným výkřikem, který připomínal spíš řev pumy zvedl ruku k očím, aby si je zakryl.
V okamžiku ztuhl a už tak bledá kůže zesvětlela ještě víc.

Ruka, která mu měla zakrýt obličej, byla ruka kostlivce. Vyzařovala podivně zelenkavou záři a svírala strašlivý Kord osudu.

[Kinkin]

[Kinkin]

Jeden, dva, tři......devět....deset...z pokroucenou rukou od počítá pomalu klíče v trezoru. Kolik jich ještě musí najít, aby našel odpověď, kterou hledá už měsíce.
Kolik času a bolesti musí vytrpět, aby vyřešil hádanku zaklínače triád. Měsíc už svítil vysoko na obloze, když se dobelhal na terasu svého domku. Už si pomalu začal zvykat
na proměny, kterým byl vystaven. Nezvykne si jen na jednu věc......na svůj pohled v zrcadle. Lodě v přístavu se pomalu houpali na vodě, kterou čeřil vítr  z moře.
Někde poblíž zakrákala vrána, nebo havran. Neznal řeč havěti, co si lítá po obloze.
Ohlídl se za zvukem a spatřil v odrazu oken vedle sebe další postavu. Její kadeře žhnuli plamenem a z očí barvy nachu vyzařoval podivný klid. Sáhl po kordu. V tom bytost položila ruku pokrytou černým peřím na jílec jeho zbraně a temně se zasmála. Náš čas se blíží...ale dnes to nebude. Kinkin zaklonil hlavu a hlasitě se zasmál. Místo smíchu, uslyšel jen skřípot kovu.
Zvedl pohled na bytost ještě jednou. V odrazu okna, už stála jen jedna tmavá postava.... a dvě rudě zářící oči...............

[Kinkin]

Prázdno.....jen tiché prostory komnat
rovnováha...život....smrt....nenávist..co s tím?
Není co brát....dávat...........................
Jsi potěšení.....mému srdci...myšlenkám
Jen tiše přecházíš, beze stop
přesto žiješ v každém z nás

Ve všem, co přebývá v duši mé....
jasnější jak stín bytí.... v krajině zoufalství
Jak slunce za soumraku, co ztrácí svůj lesk
Jak půlnoční měsíc a vytí vlka....co přináší jen samotu a stesk

V soumraku...tam v dáli....přebývá má naděje
Věřím, že přijdeš...neklesám na mysli.........
neboť odmítnout lásku tvou....může jen šílenec
s tváří povýšenosti a pýchy......

Přesto, že tě nevidím....hoříš plamenem tak jasným
že rozzáříš i tu nejtemnější noc.
Přinášíš světlo do našich domovů a duší
A lásku  ke všemu, co mi je drahé
Přijď mi prosím...žádám tě.....na pomoc........

Prázdno, jen tiché prostory komnat
Kolik stínů, kolik řetězů zpřetrhaných...zbytečných životů
jen duše má.....zůstala svobodná
Co znamená žít.....mezi nemrtvými........

[Kinkin]

Pokaždé stejná noční můra. Nejdříve uslyší děsivý zvuk. Ostrý dech, následuje nelidský křik, že se něco blíží. To je začátek jeho šíleného spěchu. Běží bez dechu, v krajině stínů a mlhy, s pocitem, že ztrácí půdu pod nohami........ a to zvíře, monstrum se neúprosně blíží. Bez ohledu kam běží, vždy skončí na stejným místě, čelem ke zdi. Poté je nucen čekat na šelmu. Cítí jen kapky potu a strach svírající hrdlo. Slabý a bezmocný......kořist? Jako obvykle, zvíře se nakonec před ním neobjeví. Pouze panická křeč na jeho tváři prozradí ohavný vzhled šelmy. Zvíře vydá zvuk, nebo spíš démonický smích. Vyděšený skáče na ledovou zeď a zkouší se na ni vyškrábat.
A zatím co, se stín deformované šelmy blíží, se jeho postoj najednou mění. Pomalu zvedne hlavu a podívá se na nenávistné stvoření. Natáhne kostlivé ruce svírající plamenný kord a použije už tolikrát nacvičený výpad. Zvíře začne hořet a hroutí se k zemi. Záplava obrazů mizí.................z kořisti se stal lovec.
Kinkin vidí najednou obrázky známých tváří, které s vyděšeným výrazem křičí, aby je ochránil od podobných monster. Jejich ústa deformuje strach a jekot....zvuk před kterým půlčík padá k zemi. Prosí je, aby byli zticha.

Probouzí  se na bušení srdce a dušnost. Když se uklidní, zrudne studem. Kdyby křičel jen ve snu....Je to už pár úplňků, co ho pronásledují ty noční můry. Nikdy to nikomu neřekl, ale všichni kolem to vědí. Ten sen ho mučí od příchodu z Timpánie. Pomalu se bojí usnout......každou noc. Identita monstra musí mít  svůj smysl. Zatím tuhle hádanku nevyřešil.
Uvědomil si, že je ráno, šel k oknu a otevřel ho. Nabral do plic svěží vzduch probouzejícího se hvozdu.
A když první paprsky slunce ozářili elfí vesnici, Kinkin konečně usíná jak špalek v domku u Bílého pakoně...........když

…........Náhlý poryv větru zasáhl můj obličej a já se ocitl ve vzduchu. Vysoko nad dunami písku, vysoko od  ječících skal. Chvilku sem se tam vznášel. Slyšel jsem jen zvuky větru a bití z mých křídel, ve snaze udržet se ve vzduchu. Podíval jsem se zpátky do pouště. Stvoření zvedlo ruce a promluvilo.................

Přijde nemoc a  hladomor......nechť jste milosrdní
Přijde jejich legie zkázy..........nechť jste sjednoceni
Přijdou jejich stoupenci..........nechť jste připraveni
Pohltí vás věčná tma..............nechť víra a modlitby, jak světlo naděje vás povedou...........

                                                               

[Kinkin]

Probral se zmáčený a špinavý od smrdutého bahna v bludných močálech. Pamatoval si hromadu stažených hadích kůží, co mu rozfoukal vítr všude kolem.Černá mlha, spouštějící se na zbytky ztrouchnivělých stromů, nevěštila nic dobrého. Tmavé mraky, díky zvedajícím se poryvům bouře, rozehráli na obloze podivnou směsici obrazů. Přitáhl si širák hlouběji do očí a mátoživě vyrazil k nedalekému táboru. Stan a teplo z praskajícího ohniště snad povzbudí, už tak zmučené půlčíkovo tělo.
Divná černá mlha,všudepřítomný smrad hnijícího dřeva a rostlin, hejna komárů a bludičky dělali z vřesoviště strašidelnou krajinu stínů a pro neznalé i smrti. Jen tak tak se doklopýtal do známého tábořiště u hvozdu. Půlčík jen stěží popadal dech a tělo se mu chvělo horečkou. V rychlosti rozbalil stan a posbíral hromádku suchého dřeva.....právě včas....černá mlha zahalila tábor a vějíře deště zahalili krajinu kolem. Oblohu začali křižovat ohromné blesky provázené burácením hromů.
Přiložil největší kusy dřeva na plápolající ohýnek a zakroutil se do přikrývky. Zvedající se stěny stanu rozhazovali spršky vody všude kolem. Nu což.....zatím v suchu a v teple.....slabý a hladový usíná....................
Propadá se do temnoty spánku hlouběji a hlouběji.........horečka vyvolá obrazy tak známé..........

…...........kosti.......ruce......klíče....svitky....esence.....přátelé......zkáza........les......jehla.....zvednutá ruka......proroctví..........kůň.......bytost s
peřím......nemoc.....zkáza.....nemocní....král....město....lidi.....monstrum.......smrt
…..oči rudě zářící....počkat..
Oči.....oči nevidí.....modrá ...světle modrá....měsíc?.....něco vyzařuje to světlo...kámen...přívěsek?

Převaluje se v horečce a praští rukou do kamene u ohniště. Bolestí vyjekne a okamžitě se znovu propadá do temnot.

….....kapky vody....rosy...slz...ano slzy....v ústech cítí jejich slanou chuť....zase to světlo...už to vidí zřetelněji.....hadry ….staré hadry....slyší pláč....dítěte...dívky....ten kámen.....svítí do temnoty.

…....půlčík volá o pomoc....zvedá ruce a prosí bohy....ticho.....pláč ustává....dívenka zvedá ruce.…..s rozzářenou tváří od štěstí běží k nim............k nim?

Půlčík se rozhlédne kolem sebe.....už není sám…..jsou všude kolem něho...............jeho přátele z hlubokého hvozdu

Spokojeně se ještě jednou převalí. V hlubokém spánku nevnímá, že stan odvál silný vítr a on sám leží promáčený skrz naskrz v mokré trávě a mechu. To poslední, co ve snu ještě uslyší........ je zpěv barda.................

                                           

[Kinkin]

Bolest a strašná žízeň ho přinutili vstát a vyrazit směrem k hvozdu. Jenže horečka mu zatemnila mysl a zabloudil. Ve chvilkách procitnutí poznával teprve okolí a místa, které znal.
Na konci dne se zjistil, že nejbližší průchod na ztracenou stesku je přes Temný les........
Nebezpečný, plný nástrah...kde historii psali hrůzostrašné legendy o monstrech a ztracených dobrodruzích.
Když se spustila černá mlha a okolí zahalili podivné stíny, doklopýtal se půlčík k  průchodu do místa zvaného Kráter. Už dříve tady šmejdil po okolí a hledal tajemné artefakty. Jen ta horečka....
Krom nájezdníků a nepřátelského prostředí tam nic nenašel. Proto spěchal průrvou, skrze železný důl pryč do lesa, když v tom....
Smrad, bzučení a chrastění.....půlčík zbystřil, nakolik to bylo v jeho silách a pomalu se plížil vpřed.
Vyvolal stín....důvěrného pomocníka v neznámém nepřátelském prostředí. Už je viděl....hromady obří havěti, mravenců a kukel. Rozběhl se s výkřikem a za vydatné pomoci
společníka si proklestil cestu k páchnoucímu místu, kde se svíjela u rozpadlé skříně tlustá páchnoucí bestie. Plivla na půlčíka cosi a než stihla plivnout ještě jednou, rozpáral jí od hlavy k patě svým kordem. Jeho rudé oči zajiskřili a vytáhl z břicha monstra něco, co se podobalo včelímu plástu. V myšlenkách se mu ozval hlas, aby tu plástev pozřel. Nedůvěřivě polkl předmět a kupodivu se mu udělalo líp.
Rozjasněným pohledem prozkoumal díru a otevřel skříň....patřila patrně horníkům. Místo roztrhaných hadrů a veteše tam objevil magickou sílu vyzařující předměty a oblečení...................
Znaven usíná v zapáchající díře s divným pocitem a myšlenkami nad tím, co zjistil.

[Kinkin]

Ty šílený odvážlivče, zrnko nicoty.......chraň se samoty. Chapadla nemoci tě rdousí stejně jak ostatní. Jen nejvyšší ví, že klíč k rozluštění je.... v odvaze, statečnosti a přátelství dobrodruhů z hlubokého hvozdu. Věky....myšlenky.... skrze čas a prostor potvrdí mé proroctví. Nemrhej požehnáním zaklínačů triád....máš jedenáct klíčů....půlka cesty k pravdě....
Mocný dar mravenčí královny.....nezměrné množství životů, které mohla dát svému pokolení, je teď v tobě. Čtyři esence základu všeho živého.....je to, co tebe a tvoje přátele přivede k zastavení démona nemoci. Střežte  dívenku, zachráněnou ze spárů černého kašle...střežte její mocný amulet, měsíčným svitem třpytící se světlo Ithil. Vidím budoucnost....kněžku....kouzla nezměrné síly.....a její suitu....kruh jejich věrných.... bojovníků a dobrodruhů kolem ní.
Jejich víru ve spravedlnost a milosrdenství.......proto nezoufej. Čas společenství lidí, elfů, půlčíků a všech ostatních stvoření opět přichází......

Probudil se rozlámaný a špinavý, s myšlenkou na další proroctví....ještě nevěděl,jak dlouhá bude jeho cesta do elfí vesnice.
Během dlouhých týdnů našel spousty nábytku, věcí a artefaktů, poztrácených nemocnými uprchlíky z měst a vesnic  ze širokého okolí. Viděl a našel toho hodně....
............skříň s panákem, hlídanou mocným drakolichem
…........skříň, u které stála tlupa lupičů s jejich velitelem čarodějem
….........kamna, sice prázdný , ale kolem hromady lupičů v místě, kde orel střeží své potomky
…........skříň a nábytek na předměstí Kandaháru
Proplížil se potichu do stok pod městem a uložil zcela znaven k spánku.