Mikael Licheos

[Dajardd]

V Jižním průsmyku si se vším pohrává chladný větřík za asistence mraků, které roní své slzy. Na jednom z kamenných vrcholků stojí nehnutě trpaslík.
Zdá se, že je zcela netečný k okolnímu dění, ale zároveň jakoby jeho vůle zcela vyplnila celý širý prostor před ním. Výraz jeho tváře připomíná výraz
králů nebo vladařů ze starých časů, je tvrdý, mocný možná i nemilosrdný. V jeho mysli se, jako bizarní kolo větrného mlýna pobitého ocelí otáčejí tyto myšlenky nebo něco jim podobného:
,,Umrtvil jsem své tělo pomocí té nejčernější magie a zapomocí věčného chladu Bohyně, předemnou je jen jedna cesta. Absolutní moc, absolutní síla a absolutní vědění. Až ji získám podrobím
si tuto zemi a její obyvatele. Zavedu nový řád, chladný řád, věčný řád, mé nesmrtelné tělo, duše i duch toho budou věčnou zárukou a připomínkou. Naplním vše živé i neživé svou vůlí. Nic se nestane, abych
si to nepřál a nevěděl o tom. A lidé mě budou milovat i nenávidět, ale budou mnohem štastnější než je tomu dnes. Místo slibů jim předvedu okamžité činy, ale některé musí dozrávat delší čas, aby přinesly své plody. Času mám nyní velmi mnoho, celou věčnost, ale tak dlouho to nepotrvá. Zatím je třeba sbírat zkušenosti, kumulovat moc a skrytě poznat své nepřátele, do doby než udeřím.,,
Uplynulo několik minut nebo hodin? Težko říct, ale trpaslík ted na onom vrcholku už nestojí ...jsou slyšet jen vzdalující se zlověstné kroky, nebo to byla jen ozvěna mocných horských útvarů? 

[Dajardd]

Tato noc by měla jasná, ale je temná a bledá. Kulatý štít Bohyně Ithil téměř neznatelně dorostl do své dokonalosti. Ano byl úplněk. V tom okamžiku se trpaslík nervózně převalil na svém lůžku a v náhlém strnulém pohybu vytřeštil své oči na plátěnou stěnu stanu. Něco se děje. Pocítil na sobě neblahý vliv, který se chystal podlomit jeho po léta zocelované tělo i mysl. Ale odolal... pro dnesni noc.

[Dajardd]

Chlad v kobkách pod Myth Tyrionem je srovnatelný snad jen s věčným chladem Auril a přesto trpaslík, který si předsevzal důležitý ůkol, nyní stojí před doupětem liche. Sám skrytý
pod rouškou kouzla neviditelnosti vyvolává svého pomovníka proradného impa, toho posílí svou magií, dále pak vyvolá smradlavou zombii a rozvněž ji posílí. Poté vtrhne do velké místnosti,
které uprostřed dominuje velká truhlice, lich stojí opodál zaměstnán svými myšlenkami. Pomocíci na něj zaútočí hnáni vůlí svého pána a mistra. Lehce liche zraní, aby je záhy nemrtvý pán
zahubil rudým mrakem smrti. Nicméně lich zůstane stát v mraku smrti, který sám vyvolal a ten jej pomalu rozkládá, jeho maso odpadá a zbyde z něj jen oslizlá kostra, zatímco se trpaslík
tiše raduje stále shovaný pod pláštěm magie. A tak nalezl svůj konec lich z Myth Tyrionu, škoda mohl jej toho tolik naučit.