Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Březen 28, 2024, 10:30:33 am *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1] 2
  Tisk  
Autor Téma: Nani - druid hvozdu kandahárskeho  (Přečteno 10602 krát)
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
kdy: Únor 11, 2012, 03:47:53 pm


Zmrzačený Bůh, ten, jenž soudí....oči zaslepené touhou po nekonečné moci,
Zřím jeho vinu a vzdávám se myšlenkám
Že můžu vidět pravdu, co řídí  naše bytí
Že pokořit zlo, je v mým osudem
Že bych mohla soudit jeho, mým obrazem
Dej nám moudrost..............Milosrdná Dannan ..buď mým zrcadlem


Ollthaire, jsi naše světlo, vyčisti nás od stínu zla,
Taranisi, budeš náš štít, hlídej nás v naší povinnosti,
Esusi, budeš naše milosrdenství, že není dobré být zatracen 
Tautatesi, budeš náš zachránce, že naše úsilí může být úspěchem
Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Únor 11, 2012, 03:50:41 pm


Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Únor 11, 2012, 04:09:04 pm



Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #3 kdy: Únor 11, 2012, 08:51:29 pm



Nechť bohové žehnají dalším hrdinům, co povstanou z popela a budou chtít zachránit náš svět,
lid Kandelabrie volá.......za budoucnost..........vždyť není to naposled

...za statečnost,
...za zmizelé vzpomínky
...za přinesenou oběť

věnuje lid Kandelábrie
Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #4 kdy: Květen 09, 2012, 04:55:10 pm



Po oslavách *zasvěcení* družiny hraničářů bohyni Dannan v Elfí vesnici, se utahaná, ale rozzářená  Nani, vydala nazpátek do druidského hájků.
Tam při svitu světlušek a chrápání medvěda Bytona, rozjímala a vzpomínala na bouřné časy výprav do starověké Kandelábrie.
Na hrdinství a statečnost její přátel a dobrodruhů od Železné věže.......................
Poslední změna: Květen 09, 2012, 05:09:22 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #5 kdy: Prosinec 18, 2012, 10:21:57 am

Slabý vánek jemně čechral hustý porost zeleně v druidském hájku. Vlhká vůně pralesa překryla pach všudepřítomné zvěře. Medvěd Byton zvedl mohutnou šíji a roztáhl široce nozdry. Větřil...temně zabručel a rozběhl se ke košatým dubům staletého hvozdu. Po dlouhé době samoty a střádání konečně přítel. Na konci skalní průrvy prudce zastavil. Slyšel jen slabé vrzání kymácejících se stromů. Znejistěl a zavětřil ještě jednou. Nemýlil se.
Z houští pralesa, se vynořila drobná postava dívky, zahalená dlouhým, mechem obrostlým pláštěm. Hejno ptáků s křikem kroužilo nad dívkou, aby zvěstovalo všem její příchod. Dívka třímala v rukách svítící symbol druidů. Zastavila a roztáhla ruce, jakoby chtěla obejmout celé tohle bohem zapomenuté místo..... * Óó...Tohle já miluji* a vykouzlila na drobné tváři široký úsměv.

Byton zabručel a rozběhl se galopem vstříc dívce. Jako za mlada, před mnoha lety, do ní šťouch a povalil jí do trávy. Když se nezvedala, znejistěl. Pak ale, s hlasitým výkřikem vyskočila a potahala ho za chlupatou šíji. Přitáhla ho k sobě a promluvila k němu řečí, kterou měl tak rád. Přivřel víčka a zabručel. Položil jí na rameno těžkou tlapu, až jí to srazilo opět na kolena. Nevěděl, jak jí má říct, aby ho už víckrát neopouštěla. Byl její společníkem dlouhý léta. Patrně na to měla závažný důvod. Odejít z hvozdu sama, bez svojí suity. S radostí pozoroval, jak dívka zamířila do svého obydlí, na okraji soutěsky.

Byla v daleké Timpánii, na širých pláních pastvin a v nebezpečných horách daleko na severu. Dlouhé měsíce, hledala v starých knihách a přírodě odpověď. Ta lahvinka s neznámou tekutinou, co jí dala Ayala, před mnoha měsíci, v elfí vesnici. Najít řešení, aspoň stopu na léčení neznáme nemoci, která málem vyhubila obydlené kraje ostrova. Díky pomoci dobrodruhů, božské Dannan a pěti elemetů, se jí povedlo nemoc na chvilku zastavit, ale ne zničit.

Ve snech, při rozjímání, v knihovnách měst ostrova, se jí zjevovala neznáma dívka a ledovým žezlem v rukách. Nebyla to bohyně Aurilit, tu znala a viděla ve svém životě několikrát. Patrně zasáhla i ve Větrově a v Horské vesnici. Mohutnou ledovou bouří smetla zástupy orků, který obydlí trpaslíků a seveřanů obsadili. Nevěnovala pozornost dění kolem. Hledání řešení na tajemnou tekutinu jí zabralo drahocenný čas. Na své cestě za poznáním, viděla opuštěný Větrov seveřanů a Horskou vesnici trpaslíků. Snad se sem brzo navrátí život, než ho spolkne všudepřítomná příroda. V duchu se usmála nad myšlenkou zvířecích řemeslníků, nebo trentů obchodníků, Větrova a Horské.

Na hájek se začala spouštět mlha a jemný déšť. Stmívalo se. Zástupy zvěře obklopily kamenný kruh a Nani obřadem vzdala úctu matce Dannan a dalším bohům. Po dlouhých hodinách meditací, když záře miriád světlušek osvětlila kruh, vstala. Požehnala obyvatele lesa a vydala se ze suitou věrných, na dlouhou cestu do elfí vesnice. Zvědové jí přinesli zprávy o tajemném starci.............S úsměvem na rtech a klidem v duši, tichounce šeptla.......domove, sladký domove........


                                                      
Poslední změna: Prosinec 18, 2012, 10:43:17 am od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #6 kdy: Leden 14, 2013, 08:42:24 pm

 

Tak dlouho, jak si vzpomínám.......trápí mně mé sny.
Přicházejí jak noční dravci, každý večer....bez varování
Trhají mně na kusy............
Jsem bezmocná, zlomená............
Cítím jejich horký dech na mé tváři, na každém kousku kůže...
na kterou zbroj nepatří.

Stojím na louce.... v trávě potřísněnou krví bezpočtu bitev
Stejně jako ty...... stín v mlhavém oparu
Můj dech visí v mrazivém vzduchu a zápach rozkladu
prostoupí mé nozdry......

Světlo lesních lidí mizí v dáli...........
v mracích a obloze černé jako noc
Není to déšť....to kapky mých slz buší do bezduchých těl
rozesetých kolem kamenného kruhu
Proč se to stalo? …....Proč?

Udusaný písek a zkrvavené kožešiny
Zvedám šílený pohled......položím se do trávy
vedle tvého stínu...s kvílením banshee
Položím se vedle tvého stínu a zapěji žalozpěv
Vím, že mně uslyšíš....ten pláč pro ztracené duše

Pak jsem je viděla vstát.....válečníky oděné v černém
Plameny a  zloba v očích.......zírali na mně vyčítavě
Strach a bolest jenž svírá moje srdce......tolik zoufalství a beznaděje
Jejich tváře se vznášejí poblíž.....mučedníci oděni v černém

Jsem vítr a déšť...........
Jsem světlo a tma.......

Jsem Nani.....dívka......pírko pohozené v písku času

Jsem druidka.....jedna z posledních............................


Poslední změna: Leden 14, 2013, 09:13:36 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #7 kdy: Leden 16, 2013, 06:12:55 pm

                                                                                               
                                                                                                           



     Před 20 lety.........................

                                                                           
                                                                                                                                                          Procitnutí


        Tiché bzučení včel, vůně rozkvetlých keřů, kterou k ní vánek přivál, ji připomněl dětství prožité v tvrzi, nedaleko Podhůří. Odpočívala na pohovce z mechu a listí v druidském hájku. Byton, její medvědí druh nedůvěřivě zíral na kapky medu, stékající z vykotlaného stromu. Před časem tady dostal pár žihadel od včel, jak se snažil dostat včelí plást  z takové ohromné výšky. Tenkrát....tenkrát se Nani  málem popukala smíchy.

Myšlenky jí bloudily časem. Vzpomínala na lidi,u kterých ji matka nechávala,v době když byla na „cestách“, jak říkávala.
Byla raději se zvířenou a kytkami v lese, jak s ostatními dětmi. Ne , že by byla samotářka, prostě to tak cítila. V ten den si hrála pod rozkvetlým akátem. Nani, Nanuško máma ti přišla, křičely děti, co se jí jindy posmívaly kvůli jejímu vzrůstu. Mocné šťouchnutí a  už se válela na zemi. To jí pozdravil Byton, maminčin medvědí přítel. Nechápala, proč má máma takovou horu chlupů a drápů za průvodce.
Vzpomínala na nejhezčí chvíle, které prožívala s matkou Dandrou a z paní, co jí brzo vstoupila do života. Chvíle, kdy ji máma učila porozumět přírodě. Připravila ji na to, co mělo být po letech jejím osudem.

Tajemná paní se jí zjevovala ve spánku častěji a častěji. Učila jí jak být laskavá, chytrá a rozvážná. Jak porozumět lidem, co se jí smáli a kolikrát i ubližovali.
V 45 roku jejího života, slyší jako dnes křik lidí z tvrze o napadení a zničení elfí vesnice.
S hrůzou a žalem vzpomíná na oči zemana Doriju, které jí řekli to, co měl strach říct on sám. Dandra, její matka bránila vesnici bok po boku dalších druidů a elfů. V nerovném boji rychle podlehli,překvapení přesilou a krvelačností útočníků. Jen několik desítek elfů se rozuteklo do lesů kolem elfí vesnice. Nad vesnicí v těch smutných dobách zavlál prapor legií z Acronu.

…..Tenkrát..... tenkrát se jí přestala zjevovat aj tajemná paní.

Po pár letech duševní samoty a rozjímaní, jí zeman Dorija přesvědčil, že její budoucností nejsou studené zdi tvrze, ale svět, kde  jí čekají mnohá překvapení. Nevěřícně poslechla a po letech samotářství se rozběhla vstříc svému osudu.

První veliké překvapení pro ni bylo,když při toulkách lesem  narazila na uspořádanou čtveřici kamenů, tři do kruhu s  jedním uprostřed. Z toho místa vyzařovalo teplo a něco, čemu nerozuměla.
Přenocovala u těch kamenů. Ráno, když první sluneční paprsky ozářily kameny, uslyšela blízko sebe temné zabručení. S úžasem pozorovala, jak se kolem kamenů vznášejí podivuhodné světýlka a uprostřed stojí....on...medvěd, kterého znala z dětství. Bytone …..křikla. Bytone.... najednou se medvěd otočil a plným tryskem utíkal směrem k ní. Ještě mokrý od ranní rosy,  jí povalil do mokré trávy a šťouchal do ní čumákem. Vstala celá promáčená, rozlobená co jí udělal, ale pak spatřila jeho oči, které zářily radostí...Áách  Bytone jsi to ty?..... a sevřela jeho mocnou šíji , jak jen mohla.

Dostala se daleko,až k výspě lidí, městu kterému říkali Kandahár. Navštívila různé místa ve městě, aby poznala lidi a jejich zvyky,tolik odlišné od zvyků lidí v tvrzi.
Poslední zlaťáky, které ji zeman Dorija věnoval do nového života, utratila, aby zachránila stádo koní z městského trhoviště. Ten hrabivý prodejce vyhrožoval řezníkem, v případě, že je neprodá. Takoví jsou někteří lidi. Otřásla se z hnusem a pohrdáním.
V knihovně  strávila nejvíc času. Čtením starých pergamenů a svazků knih zjistila, že … ta tajemná paní, co ji s matkou v dětství učili být sama sebou a k vztahu k přírodě, je  bohyně Dannan  A tenkrát se jí bohyně Dannan zjevila.

Stalo se to v den, kdy zeman Palivec otevřel bránu, které říkali portál, do jiných světů. Při přechodu tou magickou branou upadla do bezvědomí. Po procitnutí zjistila, že byla přenesena na ostrůvek v širém moři. Něco jí říkalo, že není sama. Zapraskala suchá větev, ohlídla se a zůstala stát jak přikována. Stál před ní „vládce lesa“ tajemný bílý jelen. Už od dětství slýchávala, že důležitým událostem v životě „lesních bytostí“ předchází jeho zjevení. Padla na kolena a začala odříkat modlitbu, kterou jí tolikrát předříkávala matka Dandra. Lehounký vánek jí rozčepýřil kadeře.

Najednou se nebe rozestoupilo a zjevila se ona..... bohyně Dannan. Polkla naprázdno a nemohla popadnout dech. Sklonila šíji k zemi a zvedla ruce ….matko Dannan.
Bohyně se na ní upřeně podívala a ze smutkem v tváři, že jí uctívá drobná gnómka, splynula s Nani v jednu mysl. Předala jí tolik moudrosti a vědění, že drobné dívce se zatočil celý svět a málem upadla do nevědomí.


Hle zástupy mých věrných prořídly, kde jsou elfové, kde jsou lidi a jejich víra ve mne.....

pronesla a pohledem zvedla Nani ze země. Přívětivě na ní pohlédla a ukázala jí cestu domů. Do Kandahárského hvozdu. Najednou to Nani pochopila. Spojily se jí střípky vědění a událostí jejího života. Zjistila, kde je její místo a úkol, který se zdál nadlidský. Pochopila kým je a co musí udělat. Pevná ve víře  - neochvějná v přesvědčení.

                                                                                                                

             
Poslední změna: Leden 16, 2013, 06:45:43 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #8 kdy: Leden 18, 2013, 08:45:20 pm

 
                                                                                                                                      Železná  věž

........Spěchala tmou , zářící hvězdy jí směrovaly k nevyhnutelnému. Nebe ztmavlo a burácení hromu jí přimělo spěchat ještě víc. Dva dny spěchu,dva dny střádání. Kapky deště jí stékají po těle a vlhký čenich zvířete naráží do jejího boku. Slyšela to ,cítila celou svojí rozervanou duší. Ortel byl vyřčen ..ano ... nabyla přesvědčení ,že koná správně – rozhodla se vykonat něco pro lidi, které neznala. Vedl jí instinkt, vštěpován od dětství matkou a tajemnou bytostí, která se stala o mnoho let později její patronkou. Zamlžené vzpomínky na laskavý hlas a ruce, které ji hladili po tvářích. Ten zpěv jí utkvěl v paměti – jak lehounký vánek na mýtině za vesnicí , jak šepot stromů pod okny tvrze. Ten zpěv jí vedl na to místo. Nepotřebovala průvodce černou tmou, ona sama byla její součástí. Poprvé v jejím živote se rozhodla sama. Pohlédla do dálky a... pevněji sevřela hřbet zvířete.

Železná věž.... tolik legend ,tolik utrpení. Věž, která přiváděla zloděje a lapky k nepříčetnosti, kvůli pokladům, které ukrývá. Bardi o ní pějí písně plné utrpení a ztracených hrdinů.
Matko? Matko Dannan jsi se mnou? Lehounký vánek jí rozčechral vlasy pod promáčenou kapucí. Zvíře se ještě víc přitisklo k ní. Oči medvěda plné oddanosti a porozumění. Blížila se k místu setkání. Setkání z dobrodruhy, kteří s ní stáli té památné noci před králem a vytvořili s dívkou spojenectví.
Řev boje, sténání a skřípot železa jí vytrhli z myšlenek na události posledních dnů. Pohlédla ještě jednou na zvíře a odříkajíc modlitbu společně jak jedno tělo, jeden duch se vrhli do divokého , šíleného zmatku.

Nicota – jen stíny postav , pach krve,naříkání raněných. Až řinčení zbraní a železa těch divných nestvůr ji probral z nevědomí. Ležela na rozsápaném těle svého zvířete. V poslední chvíli prohraného boje, posledním vypětím sil se obětovalo pro svého druha a pána. Bytone,  nee....svezla se v zoufalství vedle mrtvého medvěda.
Matko?Matko Dannan jsi se mnou?... Tichý zpěv...tichá píseň se jí rozezněla v uších.
Kapky jí stékají po těle... kapky slz a krve. Nestvůrný řev se vydral z jejího hrdla a odříkajíc jména svého padlého zvířete a spolubojovníků se jak lítej medvěd vrhla do nerovného boje.
Válečníci, napůl šílení vztekem a ze zranění, které utržili, zničili většinu příšer a vytáhli polomrtvou druidku z toho pekla ven. Stály ty tři kameny za to utrpení, za tu bolest? Ortel byl vyřčen. Ztracené vzpomínky odplouvají jak bolest způsobená ztrátou přátel a milovaného zvířete. Hledá samotu a klid. Nachází ho v hlubokých hvozdech na jihu od věže.

Jedno ráno na sluncem prosvícené mýtině uslyší tiché šeptání hvozdu. Přináší jí nové zprávy novém řinčení zbraní a odvaze – dobrodruhů od Železné věže. Boj ještě neskončil ještě ne. Hledají se další dobrodruzi, dost šílení a dost odvážní,aby do družiny vstoupili. Sklonila šíji k oltáři, zvedla ruce k zářícím kamenům a odříkala tiše modlitbu...............................


Matko...matko Dandro.....bohyně Dannnan -  Cernunne -  Awen – Tautatesi - Taranisi - Esusi - Olthaire - stůjte při mně...... lehký poryv větru rozevlál její dlouhé kadeře.
Se slzami v očích pohladila Bytona , který do ní udeřil čumákem jako tolikrát předtím........


                                                   

                                                               
Poslední změna: Leden 18, 2013, 09:00:49 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #9 kdy: Leden 27, 2013, 10:45:06 am

Před 15 lety....................


                                                                                                                                             Sen


Svit měsíce ozářil kamenný kruh oltáře. Z tmy vystoupily obrysy spící dívky. Po stranách, hned vedle ní, jak dva stíny, odpočívala družina. Medvěd,  olizující kus větve a gryf. Z hlubokého hvozdu  bylo slyšet jen občasné vrzání starých stromů  a houkání sovy. Dotěrný hmyz probudil gryfa. Ten zabručel a zabořil si zobák, do peří, na křídle. Ze pravé strany přední tlapy, až po konec křídla, se mu táhla, dlouhá jizva. Měl bolesti ještě teď a to se slunce, mnohokrát vystřídalo na obloze. Památka na den, kdy jsi vysloužil ostruhy.
Ten den, si bude pamatovat do konce svého zvířecího života. Události z toho dne, se budou předávat z pokolení na pokolení. A nejen on, ale všechna zvířena, co toho dne, tam byla s ním a splnila příkaz svého vůdce „Buďte připraveni, buďte ostražití, buďte nemilosrdní k vetřelcům.“

Gryf si znepokojeně olízl starou ránu. Vzpomínky nejdou potlačit. Vrací se mu po každé, když jsou jako smečka v ohrožení. Obrazy....obrazy myšlenek....jediný most ….co ho spojuje s dívkou, která mu několikrát zachránila život. Rozumí mu a umí ho zklidnit. Neviditelná síla ho  k dívce přitahuje. Oblíbil jsi ji, i přes tu chlupatou stvůru, která je ve smečce taky. Medvěd upustil větev a podezřívavě zabručel na gryfa.

Dívka mu říká Rach, ve zvířecí řeči to znamená vítr. Jednou ho pronásledování podivných stínu, zavedlo daleko od domova, do skalní rokle. Tam jsi, při běhu skalní trhlinou, poranil tlapu. Dívka ho našla poraněného a hladového. Promluvila k němu a on jí rozuměl. Chtěla ho chytnout za šíji, Rach zasyčel a stáhl se. Dívka se usmála. Pískla a přiběhlo to chlupaté stvoření. Očichalo ho, kouklo na dívku a začalo mu lízat ránu. Rach zjistil, že se nemusí bát, tak se nechal nakrmit a ošetřit. Pak ho oba dva, dívka i to chlupaté stvoření, doprovodili domů. Několik úplňků byl v elfím hvozdu,ale pak ho začalo něco k té dívce přitahovat. Vrátil se k ní. V běhu mu dívka ani ten chlupáč nestačili, tak mu dala jméno Rach – vítr. Gryf se zklidní a otočí na bok. Ztěžka oddychuje........ ty obrazy.

Barevná mlha se rozjasní a Rach se ocitne u kamenů a pozoruje dívku, jak zvedá ruce. Všude kolem, se tlačí na sebe podrážděná zvířena. Lvice vedle vlků, medvědi vedle divočáků, gryfové vedle hadů. Racha oslepí ostré řezavé světlo. Najednou cítí jak se jeho tělo pokrylo něčím pevným. Připomíná mu to věc, na které si od mládí brousili pařáty a otírali svědící kůži.
Najednou zaslechne dívku....ten zvuk ….ten zvuk. Připomnělo mu to mládí. Je to několik set let zpátky, kdy k nim, do elfího hvozdu, chodili podobni dívce.  Pamatuje si na ne.
Málem se nemohl hnout, tak mu ztvrdla kůže. Vidí, jak se zvířata rozestoupila a dívka kráčí na konec lesa. Nad její hlavou, krouží hejna ptáků a přímo u ní jestřáb.

Pak to uslyšel......řezavý zvuk, jak břitva.....Hrraa´g........zvuk, kterým se smečka pouštěla na lov. Rozběhl se a před sebou v dálce spatřil oblaka prachu a uslyšel zvuky. Ptáci se spouštěli z oblohy a klovali ty stvoření do hlav a očí. Rach do něčeho narazil a začal kolem sebe drápat a trhat žluté a černé páchnoucí stíny. Najednou zmateně uskočil. Před ním se znenadání objevilo černě zvíře, ve kterém poznal dívku. Spousta dřeva a větví lítala vzduchem. Jedna z nich ho zasáhla do křídla a svezla se mu až k přední tlapě. Pak jsi už nepamatoval nic. Obrazy myšlenek se ztrácejí........jak stíny noci.........jak ten zvuk.....zvuk.

Rach sebou trhne a prudce zvedne hlavu......zase ta ostrá bolest v očích....znal ji.....ten zvuk....u kamenů,  nad spící dívkou se sklání jiné stvoření, které se dívce podobá. Gryf tiše pískne. Měsíčním svitem zářící bytost konejšivým pohledem gryfa uklidní.
Rach ten pohled zná...….vzpomněl si.....na to světlo.....na ty obrazy, kde byl doma........ i  na tu bytost co se rozplynula v měsíční záři......... 
   

                                             
                                                                                 
Poslední změna: Leden 27, 2013, 11:11:26 am od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #10 kdy: Leden 29, 2013, 06:38:10 pm

                                                                                                                   

                                                                                                                 


                                                                                                                                                      Spěch


                                                                       
        Rachot padajícího kamení v rokli, ji vrátil pár měsíců zpátky, do doby válkychtivých dobrodruhů a narůstající nervozity obyvatelů kandahárskeho kraje, ze správ acronských zvědů o zvětšující se moci, nového nepřítele. Běžela vedle svého medvěda Bytona. Už jsi zvykla na jeho šťouchance do boku, jak jí pobízel do rychlejšího běhu. Ne, že by se jí nechtělo. Byla z těch nekonečných hádek, svárů a zlovolných poznámek obyvatel města unavena. Unavena a rozezlená. Běželi přes rokli, zkratkou, kterou objevil nový člen její družiny gryf Rach. Ten stejný gryf, kterého našli zmateného a hladového tady v rokli před několika měsíci. Vyhledal jsi dívku a čekal na ni v temné skalní prohlubni, u průchodu do druidského hájku. Hluboké zamručení a šelest křoví, jí přivedlo k němu. Byl zbídačený a zraněný, ale ke svým zpátky, se mu kupodivu nechtělo. Doprovodili ho do hájků, kde ho ošetřila a nakrmila. Teď ji doprovázel i s Bytonem.

Měla smluvenou schůzku, kde se měla dozvědět nové skutečnosti o králi. Zvířata zůstala na její příkaz u jezera vedle města. Neměla dobré zkušenosti ze strážemi z hradeb. Tiše proklouzla přes bránu a spěchala do zastrčené, napůl zbořené chajdy v přístavní čtvrti. Tam, v zatuchlé a tmavé místnosti ji čekali její přátelé, co ji zachránili život té strašné noci v železné věži.
" Nani, druidko hvozdu kandahárskeho, úkol neskončil, není času nazbyt. Král očekává jeho splnění."  Dozvídá se o spiknutí části acronské vlády a o intrikách na vysokých místech. Na tom tmavém místě, zpečetili dohodu, výměnou svých prstenů. Za tři dny a tři noci se měli vrátit zpátky, do chřtánu Železné věže. Bylo to číré šílenství, ale byla složena přísaha králi. A ona byla její součástí, jako generálčin přítel, jeden z nejvěrnějších.......

To ráno měla pocit úplně jiný, než na první výpravě do věže. Byla připravena. A byli připraveni taky dobrodruzi, kteří byli s ní. Jen skřípání kovu a nechutný pach z výparů jí připomínal události před rokem. Kovové nestvůry padali rozsekané a rozmlácené, jedna za druhou. Druidka a bojovníci postupovali dál hlouběji a hlouběji do věže, až nakonec našli průchod k poslední komnatě, kde byl uzamčen - Pán věže. Nani už nebyla bezohledná vůči mnohým životům, které na první výpravě ztratili. Byla opatrná. Lstí se dostala ze společnicí do pokojů pána věže a ukořistili cenné pergameny.
Matko Dannan jsi tady? Padla na kolena a tiše začala odříkat modlitbu. Vítr a blesky křižovali oblohu. Dannan , jako mnohokrát předtím pomohla. Vyvedla jí z bludišť a temných zákoutí věže, ven. Ven do lesů a hor, poblíž věže, kde jí čekal Byton a Rach. Smečka jí pak proměněnou v levharta, doprovodila do města, kde dopisy pro krále její přátelé pečlivě ukryli. Pergameny zkropené krví." Králi, můj králi kde jsi?"
Vytratili se z města dříve, než poslední paprsky slunce, zapadly za přístavní čtvrť.

Něco se změnilo. Zvířata k ní ní promlouvala stále víc a víc. Cítila , že se mění. Už ji přestávali trápit nekonečné a hloupé rozbroje lidí. Cítila tu neuvěřitelnou sílu, co proudila v její mysli. Dokázala pohnout skálami, způsobit zemětřesení, nebo zavlažit vyprahlou krajinu. Promlouvaly k ní křišťálové potoky plné ryb. A kolem ní suita. Ptáci – její zvědové, zvířata – v těch neblahých časech temna, její úderné šiky a trenti  - její stráže.
Zjistila, jak je těžké, udržet tu křehkou věc, které se říkalo příroda. Celé měsíce plnila krmelce a připravovala zvířenu na těžký časy, co měli přijít. Cítila, že přijdou. Křižovala hvozdy se svou smečkou, napříč celým krajem a ještě dál, kde lidi a zvířata mluvili jiným jazykem. Budovala obranné věže na  pomezí hvozdů  a rozšiřovala řady svých oddaných. Noví spojenci z Rokle – skalní medvědi se připojili k stromům a hlídali tak spolu stezky v lesích. Stíny a nohsledi Shar ji přestávali dělat starosti. Její stráže, se s nimi zatím dokázaly vypořádat. Obřady a Dannan jí v tom vydatně pomáhali.

Díky studiu v knihovně před několika lety a nalezení prastarých svitků, o sběru a vaření bylinek jejími zvědy, dokázala vytvořit mocné lektvary. Začali za ní chodit lidi z Podhůří a širokého kraje s prosbou o pomoc, v léčení nemocí a různých neduhů. Po dlouhé době se potkala s už zestárlým, ale pořád čiperným, zemanem Dorijou. Z výkřikem radosti a očima plnýma slz, se mu vrhla do náruče.
„Nani,  Nanuško moje“ a třesoucími rukami jí pohladil po tvářích. Řekl jí o jakémsi hnízdu duchů na křižovatce cest u Podhůří. „Vyšlu tam zvědy“ uvažovala nahlas.
Připadalo jí, že se život v lesích vrací do doby, kdy se objevily zmínky  o novém zlu – bohyni Shar. 

Až o několik měsíců později zjistila, jak se hrozně zmýlila...............

                                                                                                                 
Poslední změna: Leden 29, 2013, 07:08:10 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #11 kdy: Únor 04, 2013, 11:51:51 pm

 Před 10 lety.....................                                             

                                                                                                                              Bitva na polích Kandahárskych


Bylo to jiskřivé ráno r.1395 nového věku lidí, kdy se psaly rozporuplné dějiny ostrova Kandelábrii........ toho času, v područí Acronské říše.
Acronským uchvatitelům už pomalu docházejí síly, z těch věčných výbojů orků na severu a stále větší zlobě nemrtvých z jihu. Po zprávách o zničení říše drowů v Podtemnu a několika úspěšných taženích, se acronským vojevůdcům povedlo ne zrovna dobrou situaci říše, na chvíli stabilizovat. Znenadání se objevuje nový nepřítel. Spojenectví vyvrhelů, vrahů, na čele se zákeřnou bohyní a smrt šířící bohyní Shar.
Povedlo se ji skoro nemožné. Po mnoha neúspěších, se ji podařilo sjednotit pod své područí, nemrtvé z jihu a drowy z Podtemna! S nemrtvými to šlo rychle. Po příslibech o dalších duších a území, jejich kněžce Kriscaryn, byla dohoda se Shar rychle zpečetěna.
Problémy měla až u drowů, hrdých a odvážných temných elfů. Nebýt zničení jejich říše zemětřesením, rozpadu hierarchie a hladomoru, asi by se to Shar nikdy nepovedlo.
Nejdřív jednotlivci, nakonec celé rody drowů, se začleňovali do služeb a řad legií Shar. Acronští představitelé se nechali ukolébat  falešnými zprávami, co jim podstrčila Shar a její zvědové - o její neúspěchu v Podtemnu a stažení zpátky na jih.
…... zatím ve skrytu a tiše Shar, vůdkyně krvelačných nestvůr, tiše buduje svoje legie zkázy, které budou již brzo šířit strach a šílenství v krajích Kandelabrie.


To ráno, jsem se ja,  Nani, druid nekonečných hvozdů Kandelábrie, probudila do sněhem pokrytého lesa. " Bytone, Rachu" křikla a svezla se na tlustou peřinu ze sněhu. Svíjela se smíchem z toho, co viděla. Medvěd byl celý od  rampouchů z ledu a vypadal jak obrovitý ježek. Z tlamy a nozder mu trčeli rampouchy jako kly divočáka. Podobal se těm příšerám z rozbořeného města elfů.
S tímhle brněním bys hravě prorazil i šiky Shar, kdyby na to přišlo. Neuvědomila si, jak byla blízko k pravdě. Byton vyskočil a pelášil po sněhu, jako by mu šlo o život. Přidal se i Rach a oba běhali v kruzích. Snažili se chytit, jeden druhého. Pak se oba otočili a vyřítili se na Nani. U jeskyně ji porazili na zem a váleli se ve sněhu, až byli celí zmáčení.
Zpočátku se lekla, možná až přílišného spojenectví s Auril. *Hmmm...to sem snad přinesla Auril.... zimu, ten mráz*. Pak jsi uvědomila, že za to může sama, když požádala Dannan, o klid a spánek pro všechny obyvatele hvozdu. A Dannan to zařídila jak nejlépe uměla.
Třpytivé vločky se zlehka snášejí na Nani a spící zvířata vedle ní. Poslední zbytky světla ozáří na  okamžik zamrzlé stromy na kraji lesa, který hraje všemi barvami duhy. Nani si ještě víc přitáhne roucho a přitiskne se k spícím zvířatům. Všude ticho , nekonečné ticho....ticho před bouří.
Jen její zvěd, havran krouží a hlídá z výšky spící les. Zahleděná do plamínků ohně vzpomíná na výpravu dobrodruhů do podzemí, kterému lidi z města říkají Podtemno.
Byla tam taky, zjistit průchody do jiného světa. Nakonec byla gnómka, v podzemí ji vedl instinkt. V půlce cesty, pocítila chvění v mysli. Někdo jí volal a někdo jí potřeboval. A tak s lítostí, opouští družinu a vrací se zpátky na povrch.

Na pomezí elfího hvozdu, jí dosedá na rameno jestřáb. Myšlenkami jí přenese obraz zkázy města. Dannan jí zasvětila do kouzla proměn, kde se jí mohla znásobit rychlost a síla. Rach a Byton nechápavě hleděli na její proměnu i když ji viděli už mnohokrát. Ruce, nohy a pak celé tělo dívky, se pokryje černou hedvábnou srstí. Na prstech ruk a nohou jí vyrazí ostré drápy. Pak celá pokřivena bolestí upadá na zem. Po chvilce se otřese a rychlá jako blesk vyráží se smečkou, napříč hvozdem, do města lidí.

„ Bohové...mé děti moje rodina“ křičí muž a strhává si zbytky zbroje z těla. “Dům...hoří...běžte tam“............ 
Všude na zemi, leží v kalužích krve a sutě ze spadlých domů, znetvořená těla lidí. Vřískající holčička narazí v běhu do medvěda a upadne. Nani jí zvedne a přivine k sobě.
„Oni byli tady.....utekla sem“ zajíká se od strachu a pramínky slz jí zmáčejí ušpiněnou tvář. Kam oko dohlídne...zmar a zkáza. Šílenství. Přeživší zmateně pobíhají v ulicích.

V dálce, u zbořeného chrámu Auril, najednou druidka zaslechne, ostrý hlas jak břitva. To velekněžka Shi organizuje zbytky svých a domobranu. Zahlédne na chvíli její třpytivou  zbroj, mihotající se na bojišti. S neuvěřitelnou zuřivostí, po boku s tajemnou suitou věrných, její blýskající meč, dokonal dílo zkázy na vetřelcích. Povede se jí zatlačit útočníky do chrámu, kde je vrhá zpátky do temnot „....bestie......za chrám,za Auril“
Nani nechápavě hledí, jak se zbídačeni lidé scházejí kolem velekněžky. Nabízejí ji k zasvěcení oltáře v jejich domech, jako náhradu za zničený oltář Auril. Plačící ženy a děti, napůl šílení muži, zbořené město, toto je první varování Shar. Nani doprovodí dívenku k lidem stojícím opodál a mlčky odchází.

Až za hradbami města Byton hluboce zamručí a Rach pískne. Druidce se zamlží před očima a křikne „ Tohle je tvoje budoucnost Shar? Jen zmar, šílenství, vraždění a smrt?“
Hlubokým hlasem vykřikne válečný pokřik druidů... Hrraa´g. Jen zvířený prach zůstane na místě výkřiku, ale vyřčené slovo se nese dál, na všechny strany.
Slovo povolávající zvířenu, ke své druidce. Slovo plné hněvu, které se vysloví jen několikrát za stovky let. Jedno z posledních zaklínadel, do kterého jí zasvětila matka Dandra, před svojí smrtí.  Druidku už od této chvíle neřídila moudrost, ale instinkty.
Dusot a řev zvěře, se nese celým ostrovem. Ze severu na jih, z východu na západ. Lvice  z dalekých krajů  Timpánie. Medvědi z Rokle, obrovští hadi z močálů a mokřin u Hadí řeky. Gryfové z hlubokých elfích lesů, vlci, divočáci a jezevci z hvozdů Kandahárskych. Bizoni z Ledových plání severu, zubři z Podhůří. Hejna ptáků dosedají na koruny stromů v lese u Kandaháru. Praskot a vrzání doprovází trenty, až na pomezí lesa.


U oltáře v Kandahárskem hvozdu zavládlo ticho. Nespočetné zástupy zvěře ztichly, bylo slyšet jen jejich těžké funění.
Druidka zvedla ruce nad hlavu a pronesla jazykem lesních lidí:

                                                Jil fyweynylelaan
                                                Jil lillaawaane                                                               
                                                Jil lalasmanaclelaan
                                                Jil Anafa Willlill

                                                                                                


 Za budoucnost...za naše potomstvo...za nesmrtelnost...za Tebe Dannan.....Za burácení blesků a  vybuchujících třpytivých světel z oltáře, se na shromaždiště, začaly snášet listy stromů. Pokryly zvěř a měnili ji srst za pancíř. Pancíř z kůry stromů.

„Matko...matko Dannan..jsi se mnou?“ Nani problesknou myšlenky na rodinu a nejbližší.
Byton táhne k dívce tmavou zbroj.
„Má paní....je čas“.....tiše řekne Kylea a kývne směrem k městu Kandahár.


Druidka vykřikla válečný pokřik podruhé a vlna za vlnou zvířat se vrhala z úbočí  Kandahárskeho lesa do zadních řad legií Shar. Příšerný řev zaskočených drowů a nemrtvých, trhaných na kusy, pachem krve zdivočelou zvěří. V tom zmatku se mihotalo černé tělo levharta, obklopené podivnou září. Jako suita kolem něho, medvědi a gryfové. Řady vetřelců se zhroutily a začaly ustupovat.
Zepředu, od města, na ne vlítla jako divoká řeka, velekněžka Shi ze svými věrnými. Jen na chvíli se střetli jejich pohledy. Žluté oči levharta a oči velekněžky Shi…...

Boj končí....sténání a kvílení zraněných lidí, drowů a zvířat . Smrt a zkáza. Tohle jsi chtěla Shar? Ještě dlouho si bude zvířena lízat rány z téhle šílenosti.  Nani dostala zprávu od svých zvědů, znepokojila se. Několik stovek možná víc vetřelců prorazilo obranu hvozdu. Zmizelo přímo v bojové vřavě, nebo se rozuteklo se po lesích. „Hmm.....další úkol, Dannan“ pomyslela si Nani, když chystala slavnostní obřad, na uctění padlých. Na obřad přišla i velekněžka Shi a její věrní. Cítila myšlenky téhle zvláštní kněžky. Budoucnost?................prázdno v myšlenkách.......

Po obřadě jsou druidka a její zvířena podivně zamlklé.........Nani skloní drobnou šíji a kadeře vlasů se jí rozsypou kolem tváře. Se smutkem v hlase tichounce šeptne....matko....matko Dannan...jsi se mnou?.......


                                                                                                    
Poslední změna: Únor 05, 2013, 12:22:47 am od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #12 kdy: Únor 07, 2013, 09:09:26 am

                                                                                       
                                                                                                                          
Zlehka dýchala. Světlušky kroužily nad její hlavou. Její vlasy se třpytily, nasvícené zelenkavou barvou. Ležela zamotaná do pláště a spala hlubokým spánkem. Nevědomky mluvila ze snu.
„Jil fywe....jil lilaa....jil Anafa........“ Ve spánku se jí zjevují příšerné obrazy. Ztracené životy lidí, drowů, zvířat. Nekonečných rozbrojů, válek a chamtivosti lidí. Vidí obrazy dávno ztracených společenství a měst. Zjevuje se jí elfí vesnice, překypující životem. Děti hrající se s gryfem poblíž vesnice, ženy sbírající bylinky, muži mluvící o blížící se pohromě. Staré obřady u fontány ve středu shromaždiště. Nepokojné pohledy stařešinů...tam, za obzor, kde se probouzí drak z Acronu. Zjevuje se jí druidský hájek, prastarý oltář a v kruhu sedící druidi. Jeden z nich, třímající v ruce zlatý srp, pomalu vstane a zvedá ruce. Ostatní se k němu přidávají. Les ztichne, jen hluboký hlas jednoho z nich, se nese hájkem:
                                           
                                             elil tymequwa
                                             ilj tymequwa wal ewnyirewy acoy
                                             jmewe laa j ircyfena cillana
                                             nyelaanil quilne millle melail ,quilne quilmle nelaan
                                             ilj tymequwa quaque nyilla
                                             tymequwa nyilla lilla, nyilla lilelmilany calaleire cewy
                                             …..cillanilelil Eanirec......senylil Willlill
                                             wetymeeliljaquana any weelny lil quaque nyalaana

ona přijde...až přijde den odchodu elfů...zrodí se z hluboké lásky...čistá jako ranní rosa...jako jarní květ...Až přijde její čas...přijde čas náš...čas návratu lesního lidu...laskavá Ithil...mocná Dannan... doprovázejte tu dívku, na její cestě

Obrazy se ztrácí. Dívka ve spánku ztuhne a otáčí se nevědomky k oltáři. Stříbrné světlo osvítí její utrápenou tvář.
„...Matko....matko ...jsi to ty?“Ve spánku, se dívka rozpláče. Její tiché vzlyky, probudí nedaleko spícího gryfa. Ze stříbrného svitu se vynořují, obrysy její matky, Dandry. „Dívenko moje, Nani“
Dívka se utiší a ztěžka dýchá. „Netrap se, nedovol světu aby ti utrápil duši. Čekají tě těžší zkoušky. Netrap se nad zničeným krajem a životem lidí. Patříš sem, k nám, k lesnímu lidu. Les je tvůj domov a zvířena tvoje rodina.“  Dívka sebou nepokojně trhne. Obrys její matky, se náhle mění na zářivou postavu, která na ni upřeně hledí. Pak se skloní k dívce a s třpytivými prsty pohladí její tváře. Nani uslyší krásný zvuk...píseň...hudbu...nedokáže jí rozpoznat...
"Jsem s tebou...budu s tebou, až do konce tvých dnů“..........dívka ve spánku, s úsměvem na rtech, něco šeptá.
 
Rach tiše pískne a přiběhne k Nani. Očichá ji, oblízne na tvářích a uskočí. Pod kápí, něco lehce prosvítá. Na čele dívky, se třpytí stříbrný symbol.....symbol měsíce.........

                                                                                 
Poslední změna: Únor 07, 2013, 09:29:39 am od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #13 kdy: Únor 28, 2013, 07:54:48 pm





Smrt...nikdy nad ní nepřemýšlela. Ticho....jen prázdno, všude kolem mně.
Žádný křik, žádné myšlenky, žádné emoce nebo city. Ztrácím se v ní celá.....
moje bytí, víra v budoucnost...

Stejně jako nejjasnější hvězda, nakonec vyhoří a je ztracena,
tak přijde den,kdy se zlomím, pod tíhou břemena. 
Vězte, že moje pozůstatky, jednou odnese vítr...do krajiny stínů
Pokud, mojí věrní, jste se mnou, připomeňte si neštěstí mé
pozvedněte paže... pro vítězství a slávu bohyně své

Možná se vám povede, projít skrze závoj mých slz,
utišit hlasy ze záhrobí a věčné ticho ve mně.   
Možná pak otevřu, své oči...plné stříbrných hvězd
Ucítím, jak fouká studený vítr, krajinou téhle bezbožné země.

Mojí věrní, nechť síla života, vás doprovází na cestách,
pozvedněte paže, vzhůru, kupředu...
nechť odvaha vaše,hoří plamenem jasným, v temnotách osudu.
Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #14 kdy: Únor 18, 2014, 08:17:45 pm

http://www.youtube.com/watch?v=Dj-MDRkh4x0


Kap ... kap ... kap ... padají kapky deště
zmáčejí sukno ... jenž skrývá mojí nahotu 
  padají kapky deště a volají mně ... bubnují na poplach
probouzím se a hledím do prázdnoty ...
  hledím vzhůru na nebesa
cítím studený vítr a cizí myšlenky
  černé myšlenky bytostí
  plných záště a zloby ...
  myšlenky, co mojí duši trhají na kusy


ale jedno vím ... vy všichni živoucí, z prazvláštního ostrova 


vězte ... ledový déšť padá na vaše duše ...



Poslední změna: Únor 18, 2014, 08:48:30 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Stran: [1] 2
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS