Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Březen 28, 2024, 01:29:18 pm *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Černý dráp  (Přečteno 2946 krát)
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
kdy: Leden 26, 2012, 09:18:00 pm

Píše se rok 1396. Místo - Kandelábrie ostrov na okraji říše. Ostrov mnohých rozporů a překvapení. Ostrov zničených a skomírajících měst a vesnic. Snahy o ovládnutí ostrova  Acronskou říší se rozbili jak střípky dávných časů, kdysi mocné říše. Nájezdy divokých orků, všudepřítomných nemrtvých a různých skupin na čele mocnou bohyní Shar udělali Acronům přítrž. Drowové, kdysi mocná rasa z podtěmna, vypuzeni ze svého domova kataklyzmatem a zemětřesením si hledají místo   na ostrově, na povrchu v hlubokých jeskyních. Jeden by řekl, že tady vládne chaos a bída, nebýt poslední výspy kultury a společenství ras města Kandahár. A tady začíná můj příběh.

Příběh zapsaný rukou kronikáře podsvětí Kandaháru. Privilegovaný nejtajemnějším hnutím jaké kdy město znalo. Jsem to já, kdo má skutečné záznamy o tom, co se děje v organizaci Stín noci. Pro  radu tří a její nástupce, pro budoucnost chci zachovat pravdu takovou jaká byla.
Tato kronika začíná neslavným příchodem Arun – zvané Černý dráp na ostrov Kandelábrie. Žena bez morálních zábran, nebezpečná a arogantní. Možná díky ne příliš lichotivým vlastnostem a její pověsti v zlodějské organizaci, byla předvolána před radu tří. Dostala úkol, rozšířit vliv organizace ve městě zvaném Kandahár a popřípadě potlačit vliv jiných zlodějských spolků.  Ale zradou v organizaci, byla při jedné nebezpečné akci byla uvězněna. Pomsta tří na zrádci a jeho rodině byla strašlivá. Tělo zrádce Nishika bylo rozčtvrceno a  pohozeno krysám. „Naštěstí“ provinční soudce neznal její pověst, tak jí odsoudil k vyhnanství. Osud zařídil, že místo kam měla být deportována byla Kandelábrie.

Koráb s nákladem otroků a zločinců z říše se houpe na vysokých vlnách Středomoří. Oblohu bičují blesky a silné přívaly deště zaplavují palubu korábu. Kapitán Roga vztekle řve na posádku, která se zmítá na palubě s hromadou trosek. V podpalubí leží na prknech podlahy vězni. Mezi nimi žena. Všude kolem špína, kusy zařízení lodě, lana a zvratky. Nepřítomným pohledem hledí Arun na půlčíka vedle ní. Vypadá, že je nemocný. Bledý, s propadlým obličejem vztáhne ruce směrem k ní, jako by žadonil o pomoc. Arun zhnuseně odvrátí pohled a zakleje. Z kusem hřebíku, co se k ní přikutálel zkouší otevřít zámek na řetězech. Nestihne. Do korábu naráží vysoká vlna a převrací ho na stranu. Loď se rozlomí a klesá na dno hlubokého moře.
Slaná pachuť moře a skřípající písek v zubech vzbudil Arun na pláži, blízko rozeklaných skal. Nemohla se zvednout od vysílení. Navíc jí šíleně trápila žízeň a hlad. Tohle byla její první myšlenka, která jí donutila vstát. Byla slabá, ale žízeň byla silnější. Klopýtajíc vyrazila směrem k nejbližším stromům.
Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Leden 26, 2012, 09:20:19 pm

Už druhý den bloudila pořád dokola. Tělo se jí chvělo jak rosol na talíři. Vzteklá na sebe, na nemoc, na celý svět. Ten ubohý půlčík ji stačil před potopením císařské lodi nakazit. Dostala horečku, zeslábla ještě víc. Jako by toho nebylo dost, trpěla chvilkami slepoty a halucinacemi.
“Prokletý půlčík, prokletý celý ostrov“.....vztekle supěla Arun. Hladová, žíznivá se belhala kolem hradeb, blízko města Kandaháru.
Ve slepé panice zakopla a upadla tváří do trávy. Zatmělo se jí před očima a po dlouhý době dostala strach. Po čtyřech dolezla k stromu a schoulila se pod ním. Ruce si ovinula kolem kolen a tiše kňučela jak štěně. Neznalý by řekl, že tu ženštinu, co vypadá jak troska, čeká jen jediné. Smrt. Nad smrtí nepřemýšlela, ale skončit jak krysa někde v příkopě?..................
“Možná bude lidem líp beze mně“....a kupodivu se hlasitě zasmála, i když to připadalo spíš jako pískot poraněné zvěře. “Nepotrvá to dlouho a budou mně tady okousávat krysy.....pomyslela si.

Zavřela oči a snažila se uklidnit. Použila techniku cvičení, co jí naučil mistr boje v říši. Zpočátku ucítila jen slabý záchvěv. Slabou a  tlumenou energii, co se šířila celým její tělem až po konečky prstů. Jako by se snažila mluvit s někým, hluboko uvnitř sebe. O zlepšení se mluvit nedalo, ale ulevilo se jí. Zoufale potřebovala svou sílu. Arun se zdálo, že uběhla chvilka, ale v skutečnosti to byl celý den. Setmělo se a zdálo se jí, že v dálce uviděla slábou záři světel. Civilizace. To jí dodalo sil a zvedla se. Neskutečně pomalu klopýtala vpřed. Kdy byla v poslední době mezi ... lidmi? Z té myšlenky se jí chtělo zvracet. Co by dala za pár vzácných okamžiků...... koupel...oblečení..... zbraně. Obvykle si "proviant" brala od svých obětí. Nemám jinou množnost, musím to dokázat...a zase proklínala všechno kolem sebe. Udělala ještě  „několik“ kroků, upadla a ztratila vědomí.

Probrala se zmáčená. Pršelo celou noc a další den. Uslyšela zvuk....slova. Ještě slepá, ale naštěstí  slyšela každé šustnutí kolem sebe. Snažila se volat, křičet, ale spíš to znělo jak pískaní zvěře nebo ptáků. Ucítila dotyk rukou a vůni tabáku. Neznámý jí dal napít. Málem se pozvracela. Bylo to odporné. Tu chuť „něčeho“co jí neznámý nalil do úst, neznala.
"Není jiná možnost,  musím tě dostat do města. Ten lektvar tě posílí jen na chvilku, nemoc ale nevyléčí.“ Arun se vracel zrak. Mlhavě viděla obrysy muže, nízké postavy. Jak Arun podepřel, málem upadl. Neznámý a Arun pak vykročili směrem k městu.
 
Všude byli lidi . Cítila hluk a zápach. Ponořila ruku do jezírka u fontány a osvěžila se. Naštěstí jí nikdo nevěnoval pozornost. Zhluboka se nadechla, aby aspoň část smyslů dostala pod kontrolu. Pak se napřímila a vykročila za.?...............Arun zaklela a podlomili se jí kolena............půlčíkem.?

 Někdo, hned za branou křikl. “Hele, nová tvář. Jak se jmenuješ, krasavice?“ Otočila se a viděla dva opilé patrony. Prsty se jí křečovitě stáhli, až připomínali zahnutý dráp.
Jeden z nich, jí rukou plácl po zadku. Opilec viděl její „proměnu“ a couvl. “Hele, krásná dívko, bez urážky. Chtěl jsem bejt přátelský.“ a vykouzlil stupidní úsměv. “Dovolte mi, abych vás pozval......samozřejmě na pití.
“Ne, děkuji.“ a pohledem sklouzla na neznámého. Ten zavrtěl hlavou a vykročil k budově za branou města. Patron pokrčil rameny a odpotácel se.
“Nemáš ponětí, jaké si měl štěstí, ty idiote,“ zamumlala Arun a rozběhla se za půlčíkem.
Povzdechla si.....To bude dlouhý den................
Poslední změna: Leden 26, 2012, 09:51:04 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Únor 01, 2012, 08:25:09 pm

                                                                   

….......Ve městě jí chvilku trvalo, než půlčíka našla. Pomohl jí s “ubytováním“. Myslela si, že skončí někde v špinavém pelechu a místo toho jí čekalo nádherné lože, kde měla konečně klid. Půlčík jí zavedl do zadní místnosti, kde měla nachystané jídlo a pití. Pamatovala si jen klapnutí zámku.

Ponořila se do tmy. Neskutečná únava a bolest zvítězili nad její tělem ... Spánek měla neklidný a zdáli se jí hrozné sny......................
Pokaždé, když se trhaně probouzela, zdálo se jí, že kovové mříže vězení jsou stále blíž a blíž.  Za nimi šibenice s oprátkou, do které by vlezli dva lidi.  Jediným zvukem v místnosti, co slyšela, byl  tlumený rozhovor a cinkání zlaťáků. Rty měla popraskané, plné mokvajících puchýřů. Olízla si je několikrát a cítila odpornou pachuť hnisu. Každé nadechnutí jí pálilo a řezalo. Její tělo bylo bezvládné a nohy samá odřenina. Dny v tomhle pekle nemoci se proměnili v týden....měsíc. Nebyla si jistá, jak dlouho to skutečně bylo. Vnímala jen postavu a hlas půlčíka, co jí léčil.......

Nekonečné výkřiky do tmy
Odrážející se od vlhkých stěn
Myšlenky jak ledové šípy do křehké srdce
Jed, bez léčení.......bolesti beze změn
Pustíte mně? Abych mohla  jít.......do toho krvavého nebe.......


.......ucítila vůni tabáku a jakoby zdálky zaslechla smích a slova........"ještě ne, ještě mi neumírej".

Oči Arun se pomalu opět otevřela. Tlumené světlo v místnosti, bylo pro ni ještě stále příliš jasné. Po chvilce se její dech zklidnil. Podívala se z postele doprava....doleva. Její pohled zůstal „viset“ na krásné zdobené truhlici. Věrná svým zvykům zaklela a po dlouhé době se usmála.....tolik štěstí najednou. Nevěřícně zírala na zdobené zrcadlo. Opatrně vstala a přišla k němu blíž. Nemoc se na ní podepsala.
Prohlížela se v něm, jak se změnila.  Její okouzlující vzhled byl pořádně “pošramocený“, kromě  tmavě zelených očí, které měli pořád ještě jiskru. Vlasy roztřepené, na rukách a nohách jizvy. Všimla si infekce na krku a tváři. To se snad spraví “přemýšlela v duchu“.

Zarazila se,  když na pohovce viděla přehozené dámské “šatičky“ pro panenky, jak říkávala. Hlasitě se smála, když se v nich obdivovala v zrcadle.
Pak je pohodila bokem a “prošmejdila“ skříně. Překvapeně hleděla na oblečení, spíš zbroj, kterou tak důvěrně znala z říše. Bylo tam dokonce několik kusů různé zbroje, pro její “záměry“.
Oblékla se a zkusila otevřít truhlici. Bylo vidět, že je to truhlice mistra. Nepovedlo se jí to, leda že by zámek vypáčila silou. Nakonec to vzdala a napadla jí jiná myšlenka.
Vzala ze stolku kus pergamenu, brk a naškrábala svému zachránci několik řádků. Ukončila je podivnou kresbou , co vypadala jak zahnutý dráp.
Počkala, až zvuky ve vedlejší místnosti utichnou a vyklouzla tiše jako kočka, do ulic města..............

                                                                             
Poslední změna: Únor 01, 2012, 08:58:49 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Kinkin
K2-Oligarchove
Lord
****
Příspěvků: 813


Až uslyšíš můj řev...


Zobrazit profil
Odpověď #3 kdy: Únor 11, 2012, 01:58:33 pm

 

Město bylo tak rozlehlé, že jí nestačilo ani několik dnů, aby ho “prozkoumala“. Navíc jí ještě trápili "dozvuky" z nemoci. S “obživou“ problémy neměla. Nakonec zlodějinu měla vrozenou. Lidi byli vstřícní, až rozhazovační. Kolikrát  nevěřícně hleděla, jak se jí zlaťáčky přímo nabízeli. Netrvalo ani týden a nastřádala si slušný “základ“.....pár měšců zlata. S tím už něco dá udělat....přemýšlela. Sehnala zbylou výstroj, která jí chyběla a rozhodla se zjistit něco o podsvětí města. Po špiclování na trhovišti a v hospodě zjistila, že  podsvětí ve městě je až příliš utajené na to, aby v našla jeho “důležité“ členy. Byla jen otázka času, kdy si zdejší zloději  uvědomí, že se jim v “revíru“ pohybuje“škodná“. Věděla, co se “škodnou“ dělalo podsvětí v hlavním městě říše.

Honosný dům stál ve východní části přístavu. Na její vkus až příliš zdobený. Počkala  do noci a tiše proklouzla kolem žoldnéřů u brány. Bylo slyšet křik racků, co sbírali zbytky po rybářích na okraji kotviště. Pohybovala se tiše jak kočka. Domovní dveře nebyli zamčené. Brzo měla zjistit proč. Zdobené průčelí neodpovídalo ošuntělým prostorám ve vnitřku domu. Vyběhla po schodech do patra, kde objevila knihovnu a laboratoř. Myšlenky jí zavedli zpátky do hlavního města říše, kde jednou “udělali“ podobný dům. Neuvědomili si ,že je to dům zaklínače a předměty jsou chráněné magickým polem. Chvilka nepozornosti a málem uhořeli i s vybavením domu. Tak “Stíny noci“ zavedli “lekce“ vykrádání zvlášť chráněných míst.
Stejně krádeže kouzelných knih, byli nebezpečné i pro ni samotnou. Tyto knihy v rukách “nenechavců“ reagují úplně jinak, než pergamen nebo svitek. Velká vázaná kniha s černou kůží. Na vazbě obrázek lebky.....takovou používají nekromnanti a instinktivně odtáhla ruku.
Použila osvědčený trik a opatrně vložila knihu do batohu. Obdivovala pozlacený portrét muže nad krbem a  vyřezávané stolní hodiny poseté zlatem a drahokamy. Musela obětovat část své kořisti, aby se tyto dva vzácné kousky vlezli do batohu. Postupovala opatrně mezi divnými flaškami a skleněnými nádobami, které byli různě zabarvené.
"Klap-klap!"......zaznělo z prken na podlaze. Arun zaklela. Mágova laboratoř.....nevlídná k těm,co nejsou zasvěceni do tajů umění magie. Uskočila stranou a všimla si, jak se z police poblíž vyvalila hustá zelenkavá mlha. Zelené páry, rychle zaplnili místnost a Arun začalo být mdlo. Zakryla si rukavicí tvář a  podívala se ještě jednou po místnosti, kterou neměla poznat. Musela se dostat ven, ale jedinou cestu ke dveřím jí zakryli zelené mraky hrozivých výparů.  Opodál bylo jediné okno s výstupkem na průčelí. Riskovala otravu, ale neměla na výběr. Proběhla co nejblíže u zdi, k oknu. Než tam stačila doběhnout, z police s nádobami vyrazili plameny. Vztekle rozbila sklo a vystrčila hlavu ven, aby se nadechla. Z okna stoupal k noční obloze, tmavý mrak kouře. Z ponurého nábřeží, zaslechla křik stráží.

Psssst....hej....tady......pod sebou uviděla malou postavu, jak hází něco směrem k ní. Kolem zasvištělo lano. Arun ho rychle uvázala k okenní římse a spustila se dolu. Ze stínu vystoupila postava půlčíka. To...jste..si...ty? Sleduješ mně?......Ten přechod ze stínu znala...byla to součást jejich “výcviku“ ve zlodějském cechu. Ten půlčík.........
Ucítila dotek dlaně.....musíme rychle pryč.....pojď....Proplížili se tiše uličkami až k domu, který tak důvěrně znala. “Tomu se říká smůla neboli pech“ řekl tiše půlčík a usmál se. Arun zaklela.
Už podruhé si mi vytrhl trn z paty“, ale vysmívat se mi nemusíš......
Pojď dál...rychle a tiše..... Zadním vchodem vklouzli do komnaty.
Ten dům......co si si myslela?..Nebyl zamčený...viď? Navíc je to dům mého přítele“..........
 Arun byla vzteklá, že cítí rozpaky a ztěžka oddychovala. Půlčík jí nabídl místo a podíval se s úsměvem na její batoh. Z batohu trčel proděravělý kus obrazu. Na něm část hlavy s dírou uprostřed.

Najednou to Arun přišlo absurdní a rozesmála se. Měla za úkol vybudovat podsvětí v cizím městě a místo toho jí vytahují místní “zlodějíčkové“ z problémů. Jak nějakou chmatačku z venkova. Odložila batoh stranou a natáhla se na pohovce. Rozhlédla se kolem a spatřila okovanou truhlu. Usmála se “Tak proto jsem jí nemohla otevřít“.
Ve dveřích se objevil půlčík a v rukách držel dva hrnky. Arun ucítila lákavou....dráždivou vůni. “Můj oblíbený dryák na povzbuzení
 a mrkl jedním okem. Teprve si všiml, co se vyklubalo ze “škaredého káčátka“. Arun se vyzývavě protáhla a sedla si blíž k půlčíkovi.
Usmál se a podal jí hrnek s horkým nápojem.
Zapálil si svůj oblíbený tabáček a zcela vážným hlasem řekl.................povídej...........

Poslední změna: Únor 11, 2012, 02:25:12 pm od Kinkin Zaznamenáno

To víš ...... že ..... JO !
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS