***
Lord Dandesbor sedel ve své prostorné a honosně zdobené komnatě která byla jako obyčejně, na svou krásu až hanebně ledabyle osvětlená.
Člověk si tak jen stěží povšimnul velkolepá díla umělců, nesčetné množství vice či méně zasloužených trofeji, či daru jaké vytváří jen ti nejzručnější skláři, sochaři a zlatnici a jaké jsou určené jen pro ty nejvlivnější osoby cele pevniny.
Lord sedel ve svém pohodlném čalouněném kresle, které bylo rovněž samo skvostným dílem zručného řezbáře a s rozvážným no únavou poznačeným obličejem, netrpělivě sledoval kliku dveří, které tvořili jedinou, nebo přinejmenším jedinou veřejně známou, cestu do jeho komnat.
Trvalo jen několik okamžiku, než se komnatou rozlehlo tlumené klepáni a vzápětí na svolení Lorda, který uvnitř už překypoval netrpělivostí, se tak úpěnlivě sledovaná klika a hned nato i cele dveře, dali do pohybu.
Do místnosti diskrétně vklouzl muž v nejlepších letech a s jistou dávkou pokory pohledl na svého pána.
Jen co si oba muži vyměnili pohledy se Asrael rozhodl a hned i s předstíraným klidem promluvil:
“Dal jste mě zavolat Lorde?“
“Jistě že jsem dal pro tebe poslat, dobře to víš, stejně jako víš proč sem tak udělal.
Tak bud tak laskav a nesnaž se dělat ze sebe hlupáka.
Jestli máš zrovna dnes v plánu začínat s těma svýma okázalýma proslovama, upozorňuju tě, že na to ani v nejmenším nemam náladu, proto radši projdi k věci, než mi dojde trpělivost.“
Asrael cvičeně zakryl zaražení s jakým ho zasáhla Lordova podrážděnost, pokud šlo o jeho chování, zvykl ho vídat v různém rozpoložení, s tak vyhroceným přístupem se u něj však zatím nepotkal. I proto na nic víc nečekal a ihned před Lorda položil nevelký, úhledně připravený a provázaný svazek.
“Informace jenž jste si vyžádal pane. Jako vždy, kdyby, jste ráčil mít na cokoli, jakýkoli dotaz, kontaktujte mě obvyklým způsobem.“
Jen co rychle opět domluvil, byl už napůl cesty na odchodu a jistě by taky bez dalšího prodlení odešel nebýt toho, že ho Lord téměř okamžitě zastavil. “Tak počkat.“Začal už o něco klidnějším tonem, v kterém zaznívali pochybnosti, když zbrkle pohledl na tenký svazek ležící na jeho stole.
“Je tam vše oč jsem tě žádal?“
“Jistě pane, správa se snaží, i přesto že je to obtížné, mapovat celou jejich existenci, od jejich vzniku až po Váš konečný zásah.
Je tam vše co je a bylo možné zjistit, ověřena fakta i neověřené povídačky i vše co se povedlo dostat z vašich zajatců.
Vím, pane, nezdá se to dost ale ať vynaložíte jakékoli úsilí, nic víc už o nich zjistit nelze. A v podstatě nic víc než že to je…“
Asrael musel opět ukryt své uklouznutí a bleskově se opravil, aby mohl ihned pokračovat a dál nic nerozmazával.“…promiňte, byla, jedna z nejlíp vycvičených jednotek, pokud je tak možno označit, na cele pevnině Vám nik s jistotou neprozradí. Udělal jsem vše, co bylo v mích silách, nicméně se domnívám že vše co tam najdete, a mnohem víc, Vám muže spolehlivě potvrdit nebo vyvrátit jen jediná osoba, osoba na kterou jste vypsal odměnu pětset měšců zlata.“
Sírius zmlkl a okamžitě začal litovat toho, že nezvolil jinou odpověď a vůbec že se tak neprofesionálně rozpovídal.
Ihned ho napadlo, jestli si Lord jeho slova nevyloží jako slova přílišného obdivu.
Lorda však jeho slova nijak nepobouřila. Dobře věděl že konec konců mu nezůstane nic, než dát Asraelovy zapravdu. Proto jen ledabyle pokynul rukou, aby naznačil že teď je ten právy čas k odchodu a ustaraně vzal do ruky koženou desku jenž nesla název Ilmajersky žoldnéři.
***
