Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Březen 28, 2024, 04:38:13 pm *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Události poslední doby očima jednoho elfa  (Přečteno 6369 krát)
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
kdy: Září 27, 2011, 12:20:22 pm

"Něco se blíží. Po letech zkušeností to už poznám a nyní cítím, jak se stahují temná mračna. Ač nerad, mohu s jistotou říci následující - něco se blíží."

Mistr Yariel Ny'ton'iart seděl jako obvykle na pohodlné lavičce před Kandahárským palácem a v duchu probíral své poslední zážitky. Na sobě měl svůj obvyklý modrý šat a u boku lehký zdobený rapír, nedílnou součást jeho výstroje. Zatímco odpolední slunce se pomalu sklánělo nad západním obzorem, elfovy tmavě šedé oči pozorovaly líný běh života v jediném městě na ostrově. Obvykle s ním hovoříval Mistr, krátíce si tak dlouhé postávání u hradeb, jak mu nakázali Acronští panovníci. Dnes ale nechal Mistra stát na jeho místě, potřeboval si utřídit myšlenky. Chtěl pochopit, co se zde děje, a chtěl vědět, co přinese blízká budoucnost.

"Shar. Ano, ta temná postava, kterou jsem nedávno opakovaně zahlédl na různých místech Podtemna. Přál bych si vědět, na co ten blázen, co si říká král, myslel, když povolil otevření trojice portálů do Temných říší přímo ve svém městě. Přál bych mu zažít alespoň malou část toho, co ta temná zákoutí skrývají.." Eflí tváří se na okamžik mihne stín minulosti, hned v příští vteřině by ale náhodný pozorovatel přísahal, že se mu to jen zdálo.

"Fárë, buďme rádi, že se nakonec nepřihodilo nic nezvratného. Přesto je to zvláštní náhoda. Ty portály vedly na různá místa v tom prokletém podzemním světě, přesto se na každém zanedlouho objevila ta samá postava. Jedna z těch dívek, co se tak nepromyšleně vydaly do té temnoty, ji nazvala bohyní Shar. Nedá se to vyloučit, ale několik přivolaných nestvůr či posluhovačů mi jako důkaz nestačí, byť některé stvůry byly dosti mocné," mírně zavrtí hlavou při vzpomínce na nynějšího pána dávno opuštěných dolů.

"Přesto, o Shar jsem snad ještě neslyšel žádnou zmínku. Budu se muset zeptat té dívky, co o ní ví a z jakého zdroje její informace pocházejí. Knihovna taktéž mlčí. Jen jedna vzpomínka s podobným jménem se slabě hlásí o slovo. Pamatuji si, že v dobách začátku mého studia tu krátce prosazovala svoji moc nějaká Asherah. Ta však byla vyhnána? Šlo o něco s Timpánií. Snad bych se tam mohl podívat po nějakém důkazu z minulosti, už ani nevím, jak to tam vlastně vypadá. Kéž bych se o takové události tehdy zajímal více," povzdechne si unaveně.

"Dále ta zjevení v lese, zjevení stejných posluhovačů, jaké jsem viděl v Temných říších u té takzvané Shar. Co asi zamýšlí vysíláním svých nohsledů do lesa? K tomu navíc na posvátná místa.. Ta druidka nevěděla nic, ale prý se ti posluhovači objevují i na dalších podobných místech v lese. Že by se snažila nenápadně potlačit moc ostatních bohů? A Mino, to je taky zajímavá postava. Má tendenci se objevovat na místech, kde se zrovna nacházím, a přitom mne bezpečně poznat, ať už jsem jakkoli k nepoznání. Ten by mne snad poznal i v proměně. Naštěstí se druidčina další slova o pavoucích v Elfí vesničce nepotvrdila, přesto se tam také něco děje. Okolí vypadá jako nedávno spálené, stromy ožívají a bijí se uprostřed náměstí. Jeden nemusí být ani druid, ani elf, aby poznal, že to není v pořádku. A pak tu je pořád ještě deník toho hrdinného vojáka, na něj bych si už konečně měl také najít čas," ruka pohladí drobný váček na mince a oči se ostražitě rozhlédnou okolní tmou. Nikde se však nic nehýbe, stráže již dávno vykonaly pravidelné večerní střídání i první obchůzku.

Elf zvedl oči k poblikávajícím hvězdám a už podruhé si povzdechl. Teprve teď si uvědomil, jak pokročil čas, zatímco rozjímal nad událostmi poslední doby. Navíc zde hvězdy nevypadaly ani z poloviny tak přitažlivě, jak si je pamatoval z mládí z domova. Pokrčil rameny a vydal se jako obvykle k ohni v Palivcově krbu. Už se téměř nepozastavil nad tím, jak často v poslední době vzdychá nebo jak stereotypně se chová, a svítícími dveřmi zmizel z dosahu noci.
Poslední změna: Září 27, 2011, 12:29:23 pm od Geralt z Rivie Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Říjen 02, 2011, 06:40:50 pm

Ten den měl být vcelku jako každý jiný, snad pouze plnější výčep Palivcův napovídal že bude probíhat dražba. Ve svůj obvyklý čas vstoupil elf, v hostinci již dobře známý, a usadil se ke stolu. Palivec stál u pultíku očividně připraven k zahájení dražby. Nic nenaznačovalo problémy, dokonce ani slovní bitva mezi dvěma slečnami sedícími na opačných koncích téhož stolu nedávala tušit žádné větší obtíže. A přece se toho večera něco událo. Přitom stačilo tak málo, aby k ničemu nedošlo. Palivec mohl dražbu dokončit, Palivcová se toho večera nemusela rozmluvit, jedna žena si ke své návštěvě mohla vybrat jiný večer, potom jiný pokoj, čistě oblečeného elfa mohlo cokoliv vyrušit.. Osud tomu však chtěl jinak.

Palivec, snad již přes míru napitý, vzdal dražbu navzdory přítomnosti značného počtu zájemců s odůvodněním, že nikdo nepřišel. Mezitím přišla postarší žena a usadila se u výčepu. Palivcová, vidíc odcházejícího manžela, si dovolila na chvilku odpočinout a přitom prozradit něco ze svého soukromí. Ta neznámá žena se rozhodla Palivci vyčinit za jeho chování k vlastní ženě a elf, popuzený neustálou a marnou hádkou těch dvou slečen i tématy ostatního hovoru, si to nenechal ujít..
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Říjen 04, 2011, 07:36:49 pm

"Zatracený Palivec, proč s ním musí být pořád tolik problémů? O lidi aby se jeden pořád staral a ještě se před nimi skrýval!"

Relativně mladý elf s rameny svěšenými únavou klopýtal, doprovázený lidskou ženou, přes liduprázdné náměstí Kandaháru. Elf šel první, uváděje ženu do jakéhosi nevýrazného domku schovaného za bankou. Dveře se za nimi rychle zavřely a na náměstí se rozhostil klid. Zanedlouho přiběhla patrola vojáků a s vyděšeným a rozčileným Palivcem v patách vrazili do hostince. Krátce poté patrola volným krokem vyšla, seržant ještě ve dveřích hlasitě spílal Palivci za planý poplach. Mezitím, uvnitř malého domku, oba takřka nedobrovolní dobrodruzi odpočívali, elf u stolu, žena v lůžku. Možná že na tom v tu chvíli byla žena lépe, posilující spánek jí nenechal prostor pro žádné sny, a tak to zůstane až do doby, než si tělo i mysl alespoň částečně odpočinou. Zato elfí myslí vířily myšlenky v hrozivém tempu.

"Alespoň že v té ženě jsem se nezmýlil, přestože jsem trochu pochyboval.. Hayriye, vcelku neobvyklé jméno. Ovšem s Palivcem to vyřídila lépe, než bych já kdy zvládl."

Elf letmo zkontroloval postel a tváří mu přeběhl malý úsměv, když si vzpomněl, jak žena přetáhla hostinského po hlavě plným půllitrem. Pak mezi nimi následoval krátký a jistě nepříjemný rozhovor, načež se Palivec vypotácel ze dveří. A pak, elf si ani nevzpomínal, co jej k tomu pobídlo, rychle vklouzl do místnosti za ženou a zrušil kouzlo neviditelnosti. Následovala krátká, rychlá výměna názorů a žena už už chtěla odejít, když se mu povedlo ji pouhým gestem zavolat zpátky. Aby mu spíše uvěřila, podělil se s ní o své poznatky a podezření ohledně Palivcových nekalých aktivit. Když jí ukazoval místo, kde kdysi objevil stopy temné magie, všiml si, že s podlahou není něco v pořádku. Jako v odpověď na jeho podezření podlaha zavrzala i pod jeho lehkým krokem. Neváhal a pustil se do zkoumání podlahy a následného odkrývání tajné cesty do Kandahárského podzemí. Žena podezřívavě přihlížela jeho konání i následnému a překvapivému rozhodnutí místo okamžitě prozkoumat. Přesto jej následovala do malé zatuchlé místnosti, kde po chvilce objevili zakrvácený oltář. Žena však neměla trpělivost a cit pro jemné detaily, a tak se bezhlavě rozeběhla do nejbližší chodby a než ji elf stačil zastavit, spustila nastražený alarm.

"Lidé.. Nikdy mne nepřestanou překvapovat. Ta žena, která na pohled vypadala výrazně starší než já, a která mne nazvala mladíkem, je nakonec schopná udělat takhle dětskou chybu. Kéž by občas více přemýšlela nad svými akcemi."

Na druhou stranu musel mág uznat, že se svojí kosou si rozuměla dobře a s přibíhajícími žoldáky si poradila vcelku rychle. Jejich hlavní problém ovšem znamenal žebřík, po němž sešplhali dolů. Tedy spíše jeho absence. Někdo ten žebřík rychle vytáhl a místo něj začal vylévat jakousi černou páchnoucí hmotu. Neměli čas ji příliš zkoumat, nebo hned vzápětí se dolů snesla svíčka a černou tekutinu zapálila. Tím byla cesta zpět nadobro ztracena, nezbývalo, než jít dál. V tu chvíli elfí mág zalitoval, že jej nenapadlo připravit si kouzla, jenže on počítal s malou skrytou místností, nikoli s průlezem až do stok a následným bojem. Přesto z paměti vytáhl několik zaklínadel a posíleni se vydali na průzkum. Cesta stokami byla značně nepříjemná, zápach a špína byly všudypřítomné. Žena nevypadala, že by jí zápach nějak vadil, a tak na sebe mladý elf bez váhání použil svoji vlastní kombinaci pro zapuzení zápachu a se značnou úlevou dýchal již jen mírně zatuchlý vzduch. Tak prošli větší část Kandahárského podzemí, až nakonec objevili ten správný dům. S jistou dávkou opatrnosti, neboť se mezitím stačili přesvědčit o značné síle žoldáků, vystoupali do zchátralého domu bývalého zlodějského cechu Plíživé dýky. Jejich opatrnost se jim vyplatila, přesto je prudkost žoldáckých útoků chvílemi přinutila ustoupit z dosahu žoldáckých kouzel. V jednu chvíli se mágovi málem podařilo zajistit zřícení celého domu, když v zoufalé snaze přinutit žoldáky couvnout povolal uvnitř malého prostoru mocného draka.

"Tehdy jsme měli vážně štěstí," vrtěl unaveně hlavou elf. "Nechybělo mnoho a mohl jsem nás všechny pohřbít. Nejspíše bych i já měl více promýšlet své akce."

Přesto pociťoval jisté zadostiučinění, když si vzpomněl, jak krátká ukázka dračí síly žoldáky vyděsila. Demoralizovaní žoldáci již nebyli schopní vytvořit dostatečně soustředěný útok, a tak je postupně všechny dostihla ženina kosa anebo mágova plamenná čepel. Když konečně bylo po všem, pustila se žena do průzkumu zničeného obydlí hledaje cokoliv, čím by se mohla obohatit. Její snaha slavila úspěch u malého sejfu. Mág ji zvolna následoval hledaje stopy po úmyslech žoldáků, čímž si zajistil svůj podíl z nalezeného zlata. Poté se vrátili do předchozí místnosti s oltářem, kterého si v předchozím zápalu boje téměř ani nevšimli. Mág jej začal podrobně zkoumat vzpomínaje, proč je mu ten oltář tak povědomý. Nakonec si vzpomněl.

"Asherah! Ti její Timpaňonští uctívači přece měli podobné," zopakoval tiše mág svoji myšlenku z podzemí.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #3 kdy: Říjen 06, 2011, 07:59:47 pm

Když se probral nejdůležitějšími událostmi jejich podzemní cesty a žena stále odpočívala, nezbylo unavenému mágovi než nechat dále plynout proud svých myšlenek pátrajíc po přehlédnutém znamení. Rychle se tedy vydali do hostince, aby donutili Palivce mluvit pravdu. Palivec podle tvrzení své ženy zrovna spal, čemuž ovšem elf nevěřil ani v nejmenším. Vždyť kdo by jim potom odřízl cestu zpět? Rychle vyběhli po schodech, jenže když došli k jeho pokoji, zjistili, že dveře jsou zamčené. Elfí mistr po krátkém váhání usoudil, že bude lepší, když si po krátkém odpočinku se zámkem poradí elegantní a tichou cestou, a k jeho překvapení žena nic nenamítala.

"Že by se stačila poučit během naší malé vycházky?" zauvažoval uznale mág. "Nečekal bych, že ve svém věku si nechá do čehokoli mluvit."

Netrvalo dlouho a zámek tiše klapl, jak kouzlo splnilo svůj účel. Žena vstoupila jako první, kosu v pohotovostní poloze, a mág hned za ní. Palivce objevili vzápětí, spícího. Nebyl to však přirozený spánek, nad Palivcem svítilo tajemné světlo a mág jasně cítil zdaleka proudící magickou sílu. Čím déle pozoroval scénu před sebou, tím mu bylo jasnější, že neznámý mág bude jeden z nejmocnějších, s jakým se kdy utkal. Po nezbytné přípravě naladil svoji mysl na magický proud a nechal se jím odnést až do mysli protivníka. Náhle se před jeho vnitřním zrakem formovaly mágovy myšlenky. Naneštěstí jeho vítězství mělo jen krátkého trvání, neboť během několika chvil si protivník uvědomil elfovu přítomnost. Následovala smršť nepředstavitelné spousty nejrůznějších vjemů a poté elfa pohltila tma.

Pak náhle otevřel oči. V hlavě mu pulzovala ostrá bolest, jak se snažil postavit na nohy. Nejasně si uvědomoval, že není sám, kdo se probral k vědomí. Vedle sebe cítil pohyb té ženy a od postele k němu doléhal vyděšený hlas Palivcův, který rychle nabíral na síle. Palivec, ušetřen úderu nesmírné síly, se vzpamatovával snáz než elfí mág se ženou a proto jej nikdo nezastavil, když vyrazil ke dveřím. 'Vždyť jsme ti právě nejspíš zachránili život ty osle!' chtělo se zavolat elfovi, nezmohl se však na víc, než slabé 'Stůj'. Palivec utekl a ještě dlouho slyšeli jeho hlas, kterak svolává poplach. Na ženinu radu se rozhodli se ukrýt a tak se elf rozhodl dojít sem, do malého a nenápadného domku v centru Kandaháru.

Ještě teď, v relativním bezpečí, se zachvěl, když si vzpomněl na nesmírnou sílu, s níž se zkoušel bojovat. Moc neznámého mága byla zároveň jeho prokletím, jak elfovi po krátké chvíli došlo. Přestože se se nedozvěděli nic určitého, lidí s takovou silou tu nebude mnoho. Náhle elf zalapal po dechu a snažil se rychle zaplašit myšlenku, která jej právě napadla. To by bylo až příliš fantastické a zároveň naprosto nemožné. Muselo tu být lepší vysvětlení, přestože v tu chvíli jej žádné jiné nenapadalo. Prostě muselo.

"Zatracený Palivec!" zamumlal ještě elf, než usnul přímo za stolem.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #4 kdy: Říjen 23, 2011, 11:35:12 am

Elfí mág odpočíval na své oblíbené lavičce a pozoroval čilý ruch kolem sebe. Něco podobného v Kandaháru už dlouho neviděl, přesto to nebyl důvod k radosti. Napůl zhroucený chrám za jeho zády zcela jasně ukazoval, že důvod k pozdvižení nebude z těch radostných. Právě se vrátil z dlouhé výpravy s kapitánem Řádu Kandelábrijského Kříže, během které navíc navštívil padlé město temných elfů, a hned další noc Kandahár navštívili drowi. A měl to být pouze začátek dalšího rušného dne...
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #5 kdy: Říjen 27, 2011, 05:44:52 pm

Mág sedící toho dne navečer v teple krbu v Palivcově hospůdce se zamračil a přinutil se uklidnit rozutíkané myšlenky a vrátit se na začátek do chvíle, kdy ten mladý vyjukaný kapitán u vedlejšího stolu vyslovil cíl své cesty.

"Temné říše.. Ten mladík se chtěl dostat do Temných říší sám a podle mapy, která ukazovala zhruba pouhou polovinu skutečných věcí. Nemluvě o tom, že měl s sebou luk a jen malou zbraň na přímý boj. Zato odvaha a uspěchanost mu nechyběla, na rozdíl od zdravého rozumu," zamračil se mág. "Prý pokud jsem elf.. A pak mi ještě řekne, že jsem nekromant! Kdyby jen věděl..." potřese hlavou.

"Jen doufám, že ocení, co jsme pro něj udělali, až se probere. Ta cesta nebyla snadná a sám by ji nikdy nemohl projít. I my měli velké štěstí, že jsme došli až na trasu pravidelných hlídek tamních Rytířů, jinak bychom nejspíš nepřežili. Rytíři opět prokázali, že jsou tam co platní," zamyšleně hledí do plamenů.

"Ovšem netušil jsem, že ta žena je tak chorobně nedůvěřivá. Vždyť to už pomalu hraničí se šílenstvím, když podezírá své zachránce z pokusu o vraždu. Naštěstí ji snad žádný z rytířů neslyšel, příště by nám nemuseli pomáhat. Aspoň že jsem ji přesvědčil, aby se se mnou šla před návratem podívat na to drowské město. Cesta naštěstí nebyla obtížná a polorozpadlé město bylo více než jasným důkazem úpadku temných elfů. Něco jim muselo dát pořádně za vyučenou, že je to donutilo opustit podzemní sluje a vydat se na světlo. Začínám dokonce věřit slovům Velekněžky a její domněnce o Kráteru. Důkazy sice nejsou, ale příliš mnoho náznaků ukazuje na to místo," povzdechne si mág.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #6 kdy: Listopad 02, 2011, 11:35:11 pm

"Ačkoli nelze opomenout ten nedávný útok.. To byla zkouška ohněm v pravém smyslu toho slova. Ale ukázalo se, že neuniklo jen několik temných elfů, naopak kdesi daleko jich bude velké množství. A tím místem naprosto jistě není Kráter, leda by se drowí páni dočista minuli rozumem. Pochybuji, že by to vůbec bylo na povrchu, spíše se jim podařilo opevnit se někde v Podtemnu. Zdá se být pravděpodobnější, že Kráter bude pouze malou předsunutou základnou, kam se však nedá z jejich hlavního sídla rozumně dostat," uvažoval mág.

"Přesto však doufám, že nyní bude chvíli klid. Přestože na druhé straně portálů pravděpodobně bude drowů pořád více než dost, podařilo se nám zcela zlikvidovat značné množství nepřátel a to prakticky beze ztrát. To musí něco znamenat i pro božskou moc, přece jen to nebyly loutky, které by se daly snadno nahradit. Bezpochyby za to vděčíme i té druidce, přece jen bude schopnější, než vypadá. Sice jsem její lesní pomocníky neviděl, ale slova ostatních popřít nemohu a ani nechci.." další myšlenky utne lístek padající z nebe, což na elfově tváři vyvolá zamračený výraz.

"Co si proboha ti řemeslníci myslí?! Odkdy je jejich cílem vyvolat dojem, že je všude pořád spousta sněhu?? Nechci ani vědět, kolik zlata je stála výroba takového šíleného množství upoutávek. A zajímalo by mne, kdo ten nepořádek bude uklízet, pochybuji, že tvůrce to bude zajímat. Je sice dobře, že se při výrobě snaží, ale co je moc, to je příliš! Od čeho tu asi jsou nástěnky nebo vyvolávači??" S podobnými myšlenkami se elf rychle schová pod střechu k Palivci, kde lístky naštěstí ještě nezdobí každou římsu či nekryjí každý kousek podlahy.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #7 kdy: Červenec 15, 2012, 06:32:13 pm

Večer dosti uplakaného dne zastihl elfího mága v pokoji U Vykotlaného dubu. Již dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy se naposled na chvíli zastavil a rozebíral své konání. Neměl to příliš rád, množství významných událostí - mezi nimi vyvrcholení boje samotných bohů, hrůzostrašnou epidemii či nečekaný problém velekněžčin - řešil za pochodu, ale dnešní den mu neposkytl možnost výběru.

"Tak ale postupně," řekl sám sobě unavený mág omývajíce si obličej a ruce. "Nejprve ten elf, uprchlík z královské kuchyně z Kandaháru, s nákladem stříbra se znakem krále a dalších věcí stejného původu, co se náhle objevil v relativně poklidné vesničce. Byl mezi lidmi příliš, příliš dlouho! Těžko jej vinit z útěku či za to stříbro, ale neznalost vlastního jazyka a jeho chování, úplně lidské.. Inu, čekají ho tu s jeho přístupem mnohá protivenství," pokrčil rameny a natáhl se po složeném plátnu, aby se usušil.

"Nicméně kvůli jeho zprávě se Misha vydala sehnat poslední chybějící složku možného léku a my jsme se s generálkou vypravili do města zachránit krále. Je-- Byl to sice Acron, ale označil bych jej jako světlou výjimku lidí Acronského Impéria. Je ho docela škoda, poslední dobou vypadal, že jej na rozdíl od Impéria zajímal místní lid. Netroufám si hádat, co generálka v paláci objevila, že to na ni mělo takový vliv, ale bohužel jsme přišli příliš pozdě."

"Jenže taky proč!" zamračil se čaroděj. "Co se z tebe vlastně stalo Kandelábrie? Kde jsou časy slávy Kandaháru?? Jaké stvůry ovládly Kandahár, že dokázaly dělat takové věci a navíc dětem?!" sevřel ruku v pěst a taktak že nevybouchl. Nakonec se však ovládl. "Už cesta byla dost špatná, ale to, co jsme našli v Kandaháru.." mág ani nedokončí myšlenku, když se mu před očima opět objeví ta hrůzostrašná ohrada plná lidí-zvířat, jeho vlastní vztek nad právě se odehrávající scénou i nad tím, že přišel pozdě, jeho vlastní smrtící kouzlo a poté - osamělé vyděšené oči. Čarodějovy ruce se zvedly ke spánkům ve snaze aspoň trochu ulevit bolesti, od které nebylo úniku.

Ty oči viděl ještě teď. Když tu se náhle proměnily do očí jiných, byť stejně vyděšených, a mágovy ruce klesly zpátky na desku stolu. Otočil svůj pohled na dívku spící v posteli opodál. "Nevím, čí ruka to zařídila, ale děkuji jejímu majiteli za to, že jsem tě při cestě zpátky objevil. Jen díky tobě cítím, že ta cesta měla smysl. Nevím o kolik jsme se zpozdili s králem, ale k tobě jsme přišli právě včas."

Elf se zvedl od stolu a došel až k posteli. Chvilku zaváhal, pak se opatrně položil na postel vedle dívky a jednou rukou ji k sobě lehce přivinul. Konečně se mu podařilo zahnat poslední vzpomínky na šílenstvím pohlcený Kandahár.
"Jakpak se asi jmenuješ maličká?" napadlo ještě elfa, než zavřel oči.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #8 kdy: Únor 20, 2013, 12:13:49 pm

I bylo nebylo, čas utíkal a mnoho věcí se změnilo. Změnil se svět a změnil se elf.

Co se světa týče, Kandahár padl a následně i pomřel v důsledku nezastavitelné epidemie. Teď je to město duchů, kde přebývají tvorové, jimž hrozivý černý kašel v jejich stavu už nemohl přitížit, a kterým se prohání pouze meluzína či příležitostný dobrodruh. Naopak Elfí vesnice po letech opět ožila díky přílivu uprchlíků a je nyní hlučnější než kdy dříve. Přesto i nadále může být považována za zázračné útočiště v srdci přírody, která měla dostatek času přirozenou cestou napravit škody a vyléčit jizvy starých bitev a i nyní zůstává, pravděpodobně díky práci Veledruidky, v okolí Elfí vesnice přítomná a krásná jako kdysi. Epidemie černého kašle nakonec také, jako všechny epidemie, polevila, když se podařilo odhalit zdroj i s černým viníkem.

Ale teď už k našemu elfovi, neboť tu jde především o něj. Ten, jak už z minula víme, se vrátil jako mnozí další do své rodné Elfí vesnice. Jenže tentokrát se nevrátil sám, a proto se rozhodl zařídit si v Elfí vsi řádné bydlení. Začal tedy pomalu a ve chvílích volna vyřizovat potřebné náležitosti. Ono jich ani nebylo tolik, jen on měl volného času velmi poskrovnu. Pořád bylo množství záležitostí, které si vyžadovaly jeho pozornost. A právě tehdy si uvědomil, že dál nechce pokračovat jako doposud, nýbrž že má chuť na změnu. Že by si vlastně docela rád užil trošku klidu a odpočinul od neustálých problémů, obvykle spojených se smrtelným nebezpečím. A jak problémů ubývalo a řešily se, ať už samy či s jeho pomocí, přemýšlel o tom stále víc a víc, až dostal zajímavý nápad. Napadlo jej, že by tak to jeho bydlení mohlo dostat nový nečekaný rozměr. Čím déle to zvažoval, tím více se mu ten nápad zamlouval, a rozhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. A tak skončil elfí mág a zrodil se elfí šlechtic.

Nyní se prochází po Elfí vesnici s nabroušeným a nazdobeným kordem s úmyslem užívat si poklidného života, účastnit se pouze výprav lehce dobrodružných a bezpečných a všeobecně trávit čas jakkoli se mu zrovna bude chtít. Nejvíce ho trápí, jak pomalu řemeslníci pracují při přestavbě jeho domu, až se už dvakrát rozhodl jim kvůli zpoždění zaplatit méně. A jestli někdy nastane nutnost pomoci slabým, chvíle, kdy nebude zbytí a naděje bude mizet v dáli, tehdy opět probudí své kouzelné já.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #9 kdy: Únor 22, 2013, 07:24:34 pm

"Ach, jak jsem se mýlil!" zvolal novopečený šlechtic. "Jak naivní představa to byla!"

Yariel Ny’ton’iart nenacházel klidu. Nyní nahlas volal ve svém rozestaveném domě, odkud pro zbytek dne vyhnal řemeslníky a slíbil jim bez přemýšlení celý týden zpoždění zdarma. To byl ještě den, teď už byla hluboká noc, ale on to ani příliš nevnímal. Potřeboval si pročistit hlavu, aby byl brzy schopný přemýšlet rozumně. Věděl, že to bude velmi potřebovat a tentokrát to potichu a nenápadně nešlo. To prostě nestačilo, ne když pro ostatní musel vypadat klidný a sebejistý.

"Proč? Vždyť to začalo tak dobře, dostali jsme se do Větrova a přesvědčili trpaslíky, aby nás nechali na pokoji. Už to byl vzhledem ke složení naší skupinky dobrý výkon. To pro příště také budeme muset vymyslet lépe.. Na boj jsme byli připraveni poměrně dobře, to je pravda, ale při vyjednávání jsme vařili z vody, jak říkával starý sládek z Chmelínkova. O tom si s Nani taky ještě promluvím," udělá si v duchu poznámku zatímco zamračeně přechází sem a tam pokyvujíce hlavou. "A budeme muset pro příště dávat větší pozor, chodili jsme tam jak slepí. Jak se po tom uvítání dalo čekat, hradní stráž nás nepustila rovnou k radě, ale aspoň jsme ji byli schopní přesvědčit, že nemáme nepřátelské úmysly."

"Bezpochyby také díky tomu se nám dostalo doporučení navštívit jejich chrám. To bylo první místo, kam jsme vešli jako slepí. Všude po stěnách obrazy a rytiny a my měli oči jenom pro fakt, že v chrámu nikdo nebyl!"
V tu chvíli se zastaví a sevře rozzlobeně pěsti. "Ještěže ten trpasličí učedník Prorokův byl takový hlupák," výsměšně se jedním koutkem ušklíbne a opět uvolní ruce. "Sice jsme už nedostali příležitost si ty reliéfy prohlédnout, ale věřím, že nám poskytnou vodítko. Stačí tam jen dojít a chrám si prohlédnout, to nebude nic těžkého."

"A díky bohům za to, neboť jeden velmi těžký úkol mám přímo před sebou. Ten paličák šel k radě s námi! A to jsem mu ještě nakukal, že si chceme ve Větrově otevřít kovárnu.. Vždyť ten skřet ani nepozná, za jaký konec chytit kladivo!"
Při těch slovech uhodí bezmyšlenkovitě do zdi, až ve velkém kruhu kolem něj zhnědne všechna omítka. Chvíli pozoruje výrazný kruh, pak si vybere jednu malou příčku opodál a prudkým pohybem oběma rukama proti sobě ji v oslnivém záblesku promění v jemný prach. "Když už jsem jim dal týden navíc, tak se za jednu příčku zlobit nebudou," pokrčí rameny a prohlíží si tu spoušť, náhle klidný. "Ale je to divné, měla se jenom rozpadnout na materiál.. Navíc se opravdu cítím lépe.. Hmm.. A také zase dokáži jasně uvažovat.. Díky ti, velectěná příčko, posloužila jsi mi lépe, než bych kdy mohl doufat," spokojeně si zamne ruce. "Řeknu jim, ať ji tam znova nestaví, bude tam třeba police."

"A nyní s chutí dál, třeba něco ještě vymyslím. Vždyť i Michael mne předběhl s tím jeho nápadem se Svatým mstitelem. Musím se soustředit, soustředit a analyzovat to, co jsme viděli ve hradu. Takže, členové rady, bylo jich šest, seděli u stolu už ve chvíli, kdy jsme vstoupili. A hned od začátku se mi tam něco nezdálo. Chvíli jsem váhal, to je pravda, ale pak jsem usoudil, že když jsem si toho všiml jediný, bude to navzdory tomu neobvyklému pocitu něco magického. Jakmile jsem si tím byl jistý, to bylo jednoduché. Až příliš nápadné. Všichni stařešinové, jeden jako druhý, byli úplně ovládáni jakousi silou vycházející ze sochy opodál. Jen ten černý podvodník, co přišel s námi, byl sám sebou. Tedy když nepočítám obyčejné trpaslíky, ti prostě poslouchají stařešiny, kteří ovšem také chtě nechtě musí někoho poslouchat. Nu a tady jsem to vyvedl. Nějak jsem se neovládl a dokázal myslet jenom na to, jak ty trpaslíky honem rychle dostat zpod toho kouzla. Hmm, pro mne dosti neobvyklé. Navíc nic z toho, co jsem tam dokázal vymyslet, vůbec nefungovalo. Ještě neobvyklejší.."


Elf, teď už klidně stojící, se sice pořád díval na místo, kde před chvílí stála příčka, ale okolní svět už neviděl. Ponořený do svých úvah nevnímal zhola nic, jen jedna část jeho podvědomí zůstávala díky dlouholetému výcviku na pozoru před případným nebezpečím. Ani si tak neuvědomil, že jeho tvář má zamyšlený a zároveň lehce překvapený výraz s pootevřenými rty, který míval tak často v dobách svého dospívání, ale který už dobrých sto let nepoužil. Jeho mysl zatím běžela kupředu mílovými kroky. "Není to žádná omluva, ale když o tom tak přemýšlím, tak už delší dobu jsem se necítil tak dobře jako nyní, po tom co jsem obrátil tu příčku v prach. Že by...? Ano, je to možné, rozhodně to stojí za vyzkoušení. Ale to bude muset počkat, hlavní je teď vymyslet, co s těmi trpaslíky. Dřív, než se pustí do pochodu na Elfí vesnici. Nejlepší by bylo osvobodit ty stařešiny. Tak bychom zabili hned tři mouchy jednou ranou - drowy dostali zpět pod zem, zavázali si trpaslíky a předešli válce. Ano, to by bylo nejlepší, vždyť ti trpaslíci, možná až na toho černého a jemu podobné, nemusí vůbec vědět, co se děje.."
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #10 kdy: Březen 20, 2013, 04:37:16 pm

"Už zase… Už zase zmizela beze stopy," kroutil nevěřícně hlavou Správce, když zamračeně mířil do bezpečí svého domu. Rychle vystoupal po schodech do druhého patra, zamířil přímo ke svému křeslu a sotva dosedl, nechal svou mysl vklouznout do klidného prostoru Astrální sféry. Nalezl její charakteristické vyzařování a sledoval nitku její existence. Pousmál se, když zjistil, že sedí v relativním bezpečí na povrchu a vrátil se zpátky, aby ji mohl navštívit v materiální sféře. Během chvilky opustil svůj dům jako neviditelný stín a vydal se na cestu.

Cestou přemítal, co ji mohlo zavést zrovna tam. Snad díky svým zkušenostem, snad kvůli posledním událostem, zahalený elfí šlechtic se nemohl zbavit obav a přidal do kroku, cestu měl dlouhou. "Při jejím štěstí nemůže jít o nic dobrého... V životě jsem neviděl nikoho, kdo by přitahoval problémy jako ona. Větrov? Téměř by se chtělo křičet 'Nepodstatný!' Ovšem těžko říct. Od první chvíle nedokáži odhadnout, co udělá příště. Téměř vždy jsem byl o tři kroky napřed a věděl přesně, co mne čeká. Ale ona? Klidně si mohla vyrazit na procházku a zabloudit... Je div, že takový uzlík starostí a problémů je ještě naživu. A přece... je to radost," pronikl jeho zamračením úsměv a zjemnil jeho výraz.

"Ano, radost. Nepamatuji se, že bych se kdy tolik bavil, jako za poslední měsíce. Snad kdysi, než jsem byl nucen opustit Elfí Vesnici, ale od té doby nikdy, ani jednou. Jako to bylo v jednom příběhu, tisícileté dítě. Inteligence a snivost, smíchané do jednoho neuvěřitelného koktejlu. Ale já mu nakonec přijdu na kloub, každý střet, každý hovor mne posouvá blíž a blíž." S jistým uspokojením se přiblížil ukrytý mág až k jejímu stanovišti. Jen opatrnost zrozená ze zkušenosti mu zabránila odvolat všechna kouzla. Sotva ji uviděl, pochopil důvod svých obav. Stála na malém ostrůvku na odlehlém místě. A v jejím objetí stál... drow!

"Jak typické... Ach, že se ještě vůbec něčemu divím!" zamračil se mág a zvedl ruku, ovšem něco v té scéně jej přimělo počkat a skrytý přijít blíž. Zalapal po dechu a znovu bojoval, aby se neprozradil, toho drowa poznal. Naštěstí nečekal dlouho, drow zrovna cosi říkal. První slovo, kterému porozuměl, bylo jméno 'Ashally'. A hned za ním 'důvěra' - elfsky! Kdyby v tu chvíli měli možnost jej vidět, jistě by si všimli, jak jeho obočí vylétlo nahoru. "To se za něj někdo převlékl?" byla jeho první myšlenka. Ovšem nehodlal se odhalit, aniž by měl jistotu, a tak usedl opodál a poslouchal je.

Brzy vyšlo najevo, že je to vskutku ten samý drow, ale choval se úplně netypicky. A stejně brzy vyšlo najevo něco dalšího. "Ona se mu bude snažit pomoci. Proč mne to nepřekvapuje?" podivil se v duchu. Přesto neváhal a dal jí najevo, že je tam s ní a že jí pomůže, pokud to bude potřeba. A brzy ta potřeba nastala. Chystala se podívat do mysli drowa. "Půjdu tam s tebou, ale nechám tě pracovat, dokud to jen půjde. Budu v záloze pro případ, že by se něco pokazilo," řekl jí telepaticky a usazený v meditační poloze zavřel oči a nechal svoji mysl plout s její, skrytý drowovu vnitřnímu zraku za jejím vědomím.

Přesně podle očekávání se také něco pokazilo. "Ne, prostě to nemůže být jednou jednoduché..." povzdechl si mág smířeně a pustil se do práce. Několikrát tak musel vzít na sebe jejich bolest, aby měla volné ruce, dokonce narazili na past česačů myslí. Navzdory všemu se pokoušel zůstat v utajení a nepohřbít tak nově objevenou a stále slabou stránku osobnosti temného elfa. "Tak to bychom měli. Netušil jsem, že toho v sobě bude skrývat tolik. Snad to celé nakonec mělo smysl," oddechl si, když byli hotovi, a unaveně otevřel oči. Temný elf, zbavený zhoubného vlivu illithidů, nesklouzl navzdory jeho obavám zpět k chování typickému pro jeho rasu a dokonce získal i on.

Ovšem tak šťastný konec mu očividně nebyl přán. Už to mělo celé skončit, ukrytý elf se pomalu zvedl na nohy a připravoval se na cestu domů, když tu jej náhle síla opustila a kouzlo neviditelnosti selhalo. Rychle se vzpamatoval a znovu zahalil, ale škoda už byla napáchána. "Nesmí se dozvědět, že jsem tam byl s nimi," rychle uvažoval, zatímco na něj drow volal. "A nesmí poznat moji slabost, nebo zaútočí... Kéž by to kouzlo vydrželo o chvíli déle. Ach Ithil, dej ať tohle dobře dopadne." Celý se sebral, aby nedal najevo své vyčerpání, a opět se ukázal drowovu zraku. Místo boje se pustili do ostré slovní bitvy. Bylo štěstím v neštěstí, že se ukázal další z toho temného národu, a vrátil jim svou přítomností rozum.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #11 kdy: Duben 17, 2013, 09:14:19 pm

"Ticho. Klid. Až je to podivné, až se mi to nelíbí.." říkal si elfí mág v postupně povolujícím utajení, Yariel Ny'ton'iart, když opět seděl na plány vlastního domu. Ta nečekaná přestávka se mu vlastně hodila, beze zbytku vyřídil starosti vesnice, dostal se opět k rozhovoru s několika příjemnými elfy, jež pomalu začal považovat za dobré známé, a dokonce se vrátil k zařizování svého domu. Ano, přestávka se mu hodila, ale přesto jej to ticho znervózňovalo.

"A přitom to bylo užitečné.. První osoba, tedy kromě řemeslníků, kterou musím sehnat, bude nějaký slušný bard. Už nastal ten správný čas. Ale nelíbí se mi to. Kéž bych tak mohl zjistit, co se přihodilo. Jenže jak? Magie nefunguje a obě útočiště jsou prázdná," povzdechl si elf rozčarovaně. "Samozřejmě úplný klid není, temní elfové pokoj nedají, ale je nezvyklý. Anebo ta nehoda s duchy minulosti.. Hmm, s tím musím rychle něco udělat, ať je klid. Stejně by mne zajímalo, proč si vybrali zrovna můj dům..." přemýšlí ještě chvilku, než to vzdá.

"Beztak teď nic nevymyslím. Budu muset dát dohromady několik lidí a vydat se tam, do srdce ledu, abych někam postoupil. A pokud se do té doby ticho neprolomí," řekne tiše sám sobě, "vydám se znovu do Temných říší najít toho mága, Mertyrra. Tentokrát mi neunikne, ne když už vím, kde hledat." S rozhodnutým přikývnutím se vydá na náměstí podívat se po někom z těch, které se rozhodl najít.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #12 kdy: Květen 22, 2013, 07:39:02 am

S poněkud nezvyklým úsměvem zařizoval Správce toho dne záležitosti všední i ty méně obvyklé, jako příklad by stačilo shánění vanilky a dalších věcí pro dům. Na večer předchozího dne se vrátil spolu s několika dalšími dobrodruhy z výpravy daleko na sever a zbytek večera po něm nebylo ani památky. "Štěstí mi tam nepřálo, ani napodruhé se mi nepodařilo objevit to místo v srdci ledu. Hádám, že příště se budu muset podívat o něco jižněji. Ale později mi to Štěstěna vynahradila. Bylo milé ji opět vidět a zároveň vědět.. Ano, myslím, že měly pravdu obě, prostá elfka i samotná bohyně, jen já byl slepý. Nesmím jim zapomenout ještě jednou poděkovat, zejména díky slovům a odvaze té první jsem našel vlastní odpověď. A ještě mnohem více jsem zvědavý na to, co mi ta odpověď přinese.."

Už měl většinu hotovou a chystal se vyřídit poslední úkol toho rána, pronájmy domků, když si až při své čtvrté cestě kolem teprve všiml nepřítomnosti Vyslancova stanu. Sotva se začal dívat kolem sebe a poslouchat řeči obyvatel, jeho úsměv vystřídalo zamračení prohlubující se s každým dalším slovem a zejména ve chvíli, kdy spatřil přípravy pro stavbu sochy rovnou na svém zadním dvorku.

"To snad nemyslí vážně!" vybuchl v duchu zatímco se snažil působit navenek pokud možno vyrovnaně, jak tam stál a všímal si podrobností. "Nejdřív útoky, pak ten stan, teď rovnou socha?! Aniž by se kohokoli na cokoli zeptali?!! Neexistuje. Ještě aby to tak mělo něco společného s tou drowkou.." otočil se na patě, když si všechno prohlédl, a vydal se sehnat strážného, domky prozatím zapomenuté..

"Pokud Velekněžka slíbila Větrovským dům, ať jim dá svůj, má jich dost, ale pokud budou chtít něco od vesnice nebo tu cokoli stavět, budou si o tom muset promluvit se mnou nebo s Veledruidkou," řekl prvnímu strážnému, kterého uviděl, a bez otálení odkráčel pryč.
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Geralt z Rivie
K2-Oligarchove
Král
*****
Příspěvků: 1132

Čokoláda


Zobrazit profil
Odpověď #13 kdy: Červen 12, 2013, 07:19:18 pm

Opět po dlouhé době ulehal elfí mág ke spánku s lehkým srdcem. Domem se ještě linula libá vůně pečeného masa, když s lehkým úsměvem na rtech vískal ve vlasech dívku tulící se ve spánku k jeho boku.

"Už jsi v bezpečí," zašeptal a dál přemýšlel potichu, nehnutě. "Musím přiznat, že jsem cítil úlevu, když jsem viděl, že moje domněnka byla správná a že ta tři těla tam ležela v nezměněné poloze po staletí. Neznám důvod nebo smysl jejich sporu, ale nezlobil bych se, kdybych se to neměl dozvědět, pokud by to znamenalo jejich klidný odpočinek. Je to pro mne nezvyklá představa, ale je pravdivá. Samozřejmě bych raději poznal celý jejich příběh.." pousmál se sám sobě. "Stačí, abych vzpomenul na jejich posvěcený pohřeb v místě starého chrámu, a cítím uspokojení. Stačí, abych vzpomenul na družinu, která mi ochotně a bez váhání poskytla svoji pomoc bez ohledu na nevyhnutelné zdržení jejich výpravy, a cítím radost, že jsem je potkal." Ještě chvilku ležel a vnitřním zrakem sledoval celou jejich výpravu až do šťastného konce, aby se pak jeho oči stočily zpátky ke spící dívce.

"Už jsi v bezpečí.. a navíc tu bude ještě veseleji, bude nás o jednoho víc. Skoro jako bys tím svým obrázkem namalovala budoucnost.." šeptal jí s úsměvem a prsty druhé ruky zlehka přejel po vnější klopě dobře zajištěné náprsní kapsy. "Ano, můj dům pro mne byl vždy jako bezpečný úkryt, ale teprve nyní, kdy nechrání jen mne, dokáži plně ocenit tuto jeho kvalitu. Je s podivem, že jsem tak dlouho neviděl věci, které jsem měl častokrát přímo před nosem. Snad je to přirozený důsledek velkých znalostí, snad pouze mých obav, ale pro všechno, co znám, a všechny, kterým jsem radil a pomáhal, jsem začal přehlížet sám sebe. Je mým velkým štěstím, že nyní mám přátele, kteří se mnou sdílí radosti i starosti života a kteří mi pomohou opět najít správnou cestu, měl bych kdy z ní ještě sejít," opět pokračoval dál už pouze v myšlenkách.

"A tak přestože je přítomnost zamotaná víc než kdy dřív a nedokáži si představit rozuzlení, nebudu se tentokrát ani snažit, neboť nyní jsem šťastný. Je to tak, odpověď jsem měl celou dobu na dosah ruky. A stačí na mi ni jedno slovo.

Žít."
Zaznamenáno

Yariel, Gaeldrin, Aluvian
~~~
"Vědění je síla"
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS