Via the end..

[Twinkee]

Napůl rozpadlý dům, podrápané zdi, podlaha zalitá krvi a řetězy s ostny tak ostrými, že se každičkým pohybem zarývají hlouběji..
To je vše co jí zbylo. Každý úplněk to samé dokola, dokud jí to nevyčerpá.

Mino! Matko! Auril!

*rozpláče se* Já jsem tady, čekám! Prosím ! Ještě nechci opustit tento svět..
*zatnula zuby a sepnula ruce*Já.. dám cokoliv, Auril
Prosím takhle to skončit nesmí, měla jsem mít krásnou svatbu, starat se o své dítě, o bratra, o svého může.
*hysterický pláč* Nemůžeš mi tohle sebrat
Já vím že ty už mne dávno neposloucháš.. všichni jste se odvrátili.

*opřela se o rozdrápanou zeď a bolestně povzdechla*
Co mne tu vlastně ještě drží? Všechny naděje už dávno vyhasli..
Nikdo už se nevrátí, nikdo si na mne nevzpomene..

*zavře oči a vzpomíná na své štastné dny*
*pousměje se a vyplivne krev*Mino .. tak ukecaný
Nač mne vlastně žádal o ruku ..

*po tváři jí steče několik slz*
Už nemám sílu .. dál čekat

[Twinkee]

Myslím že jsem z toho věčného čekání zešílela má paní..

On přišel, opravdu? Nebo mne jen mámí smrt do svých kostěných rukou?
A zůstane tentokrát? Mám tomu dát další šanci?
Myslím, že už to nebude jako tenkrát má paní.. nic už nebude jako dřív
*pronesla chladně, přitom jak se procházela po nejvyšším patře svého domu*

A co ta všechna námaha ostatních bohů? To jsem tak důležitá?

Co chtěla Shar? Proč Dannan? Jaká rovnováha, vždyť mne sama proklela tou svou lykantropií!
Tak co chce ode mne. Má paní, slová té černé lůzy byla tak sladká.. skoro jsem se nechala zvábit.

Chápu , že Shar by mne chtěla kvůli tomu abych jí pomohla ovládnout celý ostrov, ne jen sever, ale co Dannan?
O čem to mluvila.. ach ano, ty jsi můj obraz paní
 *rozhlédla se po pokoji plném ledu a zimy*
Myslela jsem že já mám být tvůj obraz, a proč si byla stejně zraněná jako já?
Proč to všechno působilo i na tebe, já má paní nechápu.. Dala jsi mi všechnu tvou moc?


A jestli ano má pani, co vlastně zamýšlíš? Co mám pro tebe udělat?
Chceš navrátit sever do svých rukou, aby jses mohla procházet po svých ledových pláních?

A víš co, udělám vše abych sever zbavila vlády Shar, a ty má paní, usedla zpět do svého ledového trůnu
Budeme spolu sílit tak jako nikdy má paní, uvidíš
*na tváři se jí objeví další ďábelský úsměv*

A tohle vše bude teprve jen začátek..

[Twinkee]

*klečíc při obřím oltáři v církevním domě*

"Má paní zase se na tebe obracím, ačkoliv vím že jsi momentálně hrozně vysílená po boji s tou čenou lůzou.
Ale dostala jsem nápad, vlastně hned několik. Nemusí to vše vyjít ale lecos může. Chci aby jsi věděla co chystám a proto tě otravuji.

Mino zjistil že v kráteru, co se nachází v temném lese se sdružují ti z podtemna a taky, že tam mají nějaký portál.
Když jsem se více zamyslela.. napadla mne možná ta nejučinější varianta pro vyhlazení moci Shar. A to jest Ithil.
Vím, že jsme o ní celé roky neslyšeli má paní, ale jsem přesvědčena, že mezi lidmi z Kandaháru se ještě najde nějaká dobrá duše co v ní pevně věří.
 Proto je nezbytné zjistit kdo a jestli je Ithil vůbec ještě při moci..

A potom kde Shar přišla k nemrtvým? Ona jim přece nediktuje, to Lady Kriscaryn.. mám obavu že ty dvě se spojili.
A jestli tomu tak je, problém Shar je teď o něco větší, pokud ještě větší může být.. Vše je třeba zjistit, postaráme se o to.

Když už mi to tak povidá má ledová královno, napadla mne i varianta spojení se s řádem kandelabrijského kříže, možná i oni by nám mohli dosti pomoci.
Ale vše jsou to jen nápady, a nemusí to vyjít tak jak by jsme si přáli, proto potřebuji aby jsi začla nabírat na síle z naší víry k tobě, protože bez tebe má paní to nezvládnu."

[Twinkee]

Ta nekonečná temnota jenž pohlcuje tento svět v čele se Shar, přece jen někde končí.
Vím to.. když si vedle mne a když vím, že už nám nic nebrání. Už jsme to jen já a ty Nathane
*klečí u kraje ledového jezera a dívá se na svůj odraz na hladině*

Netušila jsem, že se budu cítit ještě někdy tak šťastně.
*usměje se a prohrábne si své rudé vlasy*

Zklamala jsem ho, já vím. Ale kolikrát on zklamal mne?!
Snažila jsem se to spravit, všechno ale spravit nejde!
Ta mrcha nám sebrala dceru. Unesla mne tam dolů a on se nenámahal se tam ani dostat!

Ach Mino, si zvědavý na další šanci, ale .. ta už asi nepříjde.
Ne pokud se nezměníš. Byl si mé vše a vždy si zklamal.
Pokaždé když tě vidím bojuju s tím vším co jsi mi způsobil.
Ale teď když tě víc nevidím, jako by to vše bylo pryč.
Ty hrozné sny, tvoje dlouhodobé odchody .. připadám si náhle tak silnější!

Ale jen s ním
*usměje se při pomyšlení na Nathana*
Je tak ukecaný, až je to roztomilý.. a to jeho věčný omlouvání za "sakra".

Ne už nevidím další dny v temnotě, ale další dny v rozrustajícím se světle!

Myslím že tentokrát se tobě má paní, pokloním zde.
*otočí se na polárního medvěda a usměje se*
Ty hlavně neutíkej