Ogrenův deník

[Scoffi]

Zápis první

Už je tomu hodně let, co jsem potkal kdysi otrhaného a špinavého muže se zarostlou tváří. Myslel jsem si, že se vrací z nějaké bitvy a divil se tomu, že vůbec dýchá, soudě podle stavu jak vypadal. Nevím co už mi tenkrát řekl na moji otázku kde se tady bere, ale určitě myslím, že něco ve smyslu co je mi po tom, jediné co jsem se dozvěděl bylo jeho jméno: Falbert.

Potkal jsem ho znovu v místním pajzlu, opravdu si už nevzpomínám proč jsem si k němu přisedl, asi mě za ním táhla touha dozvědět se něco víc, ba možná touha po dobrodružství. Objednal jsem si korbel piva a dal se s ním do řeči, obyčejně to nedělám, ale tady tohle bylo něco jiného. Po několika minutách žbleptů o tom kdo jsem, jsem se konečně dozvěděl co jsem potřeboval. Nepotvrdilo se co jsem si myslel, ba naopak, byl jsem hodně překvapený. Vypadlo z něj, že byl přepaden bandity na pokraji lesa, oloupen a zajat. To mě trochu zarazilo, jak takového bojovníka mohli dostat, no ale přesila je přesila. Pomohl jsem mu se dát do kupy s příslibem, že mu pomohu získat jeho věci zpět. Souhlasil...

Ráno jsme tedy vyrazili. Avšak když jsme dorazili na místo jejich tábora byl prázdný a jevil známky opuštění. Stopovali jsme je a po dlouhé cestě ještě dále na sever jsme je našli. Ztrhla se neskutečná bitva, dva muži proti šesti dobře ozbrojeným a vybaveným zlodějům. Ničeho jsme se nezalekli bojovali jsme jeden za druhého, bok po boku, jako bychom se znali už dlouhá léta. Když padal na zem poslední bandita otřeli jsme měče od prolité krve, obrali je o všechno co měli a rychle odtamtud zmizeli.

Jedině bůh ví proč jsem mu pomohl, ale v tu chvíli mi to připadalo správné a do nynějška jsem rád, že jsem tak učinil....

[Scoffi]

Zápis druhý

Po velkolepé bitvě následovala řádná oslva v tom pajzlu, kde jsme se setkali. Brzo ráno, když už nám padali oči k nám přistoupila partička mužů v černých uniformách. Koukali jsme na ně co chcou, ale neříkali jsme nic. Velkolepě nás oslovili, jako bychom byli kdoví co. Záhy mi došlo o co jim jde, byli to vojáci, co se snažili naverbovat vojáky do služeb místního království. Po slibech co nám dají jsme na to nakonec kejvli. Už nevím co nás k tomu vedlo, ale ráno když jsme se probudili ve vojenské zbrojnici nám teprve došlo co jsme vlastně udělali, už nebylo cesty zpět....

Povolal si nás kapitán, změřil si nás pohledem a řekl strážcům co nás dovedli: "Co tohle je za vožralý břídili, to tam lepší nebyli? Trpaslík a člověk, to je mi teda kombinace." Cejtil jsem se dost naštvanej, ale řekl jsem si že tohodle bude jednou litovat.

Dostali jsme uniformu a pár rozkazů co máme udělat. Nejdříve jsme měli vysmejčit kasárnu, pak poklidit zbraně a nakonec vydrhnout boty celý četě. Nevím jak dlouho jsme tím strávili, ale myslím, že brzo ráno jsme byli hotoví. A ráno nanovo, čekal nás výcvik, tady se ukázala naše síla, všichni byli překvapeni, jak dobře bojujeme a docílili jsme i obdivu kapitána. To nám pomohlo, aby jsme zapadli mezi ostatní vojáky, kteří nám na začátku pomohli. No nakonec ta vojna asi nebude tak špatná jak jsem si myslel....

[Scoffi]

Zápis třetí

Po několika měsících tvrdé a disciplinované služby, naše četa dostala rozkaz dopadnout skupinku nebezpečných orků, kteří se usídlili po cestě směrem na jich. Věděli jsme jak jsou orci nebezpeční a kapitán hledal pár opravdu dobrých bojovníků, co se nebojí smrti. Pro mě to byla jasná volba. Přihlásil se i můj přítel z hospody a ještě asi dva další vojáci. Nebál jsem se orků, znám jejich taktiku, jsou silní, ale ne moc chytří, takže je lze snadno obelstít. Kapitán nás tedy vybral. Dostali jsme zbraně, brnění a výbavu a vyrazili jsme je najít. Nebylo těžké je najít, svinčík všude kolem, mrtvoly a zápach to je prozradilo. Počkali jsme až bude noc, kdy nebudou mít tak silnou hlídku a pak jsme vyrazili. Bojovali jsme dlouho, byla to těžká bitva a na konci jsme stáli jako vítězové. Bohužel to mělo i svou stinnou stránku, ti dva vojáci co šli s námi bohužel tuto bitvu nepřežili. Donesli jsme je proto do tábora i s hlavami orků. Čekal je náležitý a důstojný pohřeb.

O několik dní později jsme byli povoláni před nastoupenou jednotku a oba dva povýšeni a odměněni měšcem zlatých a dovolenou. Řikal jsem si, že navštívím zase pajzl a pořádně to oslavím.

[Scoffi]

Zápis čtvrtý

Jak šla léta dopředu, tak bylo vidět na našem kapitánovi, že i jeho nemoc jménem stáří dostihla, proto král rozhodl, že bude hledat nového vůdce jeho armád a dosavadního kapitána pošle na zasloužilý odpočinek.

Myslím si, že král už měl předem vybráno, kdo bude jeho nástupcem. Nebylo těžké to uhodnout, každý to věděl, byl to můj přítel z hospody, se kterým jsem se stal za ta léta něco jako bratr. I když je to těžko pochopitelné člověk a trpaslík, ale bylo tomu tak. Král jednal rychle, povýšil ho do tedy do pozice nejvyšší, které mohl voják dostát.

Ale ani já jsem nepřišel zkrátka, prý za mou věrnou a oddanou službu králi jsem byl vyznamenán a jmenován osobním strážcem krále a kapitána. Byla to pro mě čest být na tak důležitém místě. Takže jsem byl nejen pořád v kontaktu s mým přítelem, ale také v přímém dosahu krále, což mě řadilo do velice důležité role v místním království. Král nejen, že mě bral jako svou ochranu, ba dokonce jsem byl i něco jako jeho neoficiální rádce, no jestli se tomu tak dá říkat to opravdu nevím, ale dost věcí ohledně království jsem měl z první ruky.

Byl jsem rád, že na měl nezapomněl, když jsem pro něj toho tolik před tím udělal. Tolikrát jsem se postavil mnohonásobně silnějšímu nepříteli tváří v tvář, abych ochránil krále a on mohl zatím nepozorovaně zmizet. Tolikrát jsem se za něj postavil a zahnal rozbouřený dav, je toho tolik, že si na to už ani nevzpomínám....