Sylleth

[Amelor]

Mrštná čepel s lehkostí prořízla vrstvu vzduchu nasyceného vlhkostí ranní rosy setkávajíc se s zaskočeným nepříelem. Se stejnou lehkostí prolítla jeho rukou připravujíc ho o ní těsně nad zápěstím. Bezstarostná elegance s jakou čepel zmrzačila svého nepřítele ho ve vteřině přivedla k myšlence s jak mizernou námahou by ho byla schopna připravit o život. Na jeho velké překvapení však  až natolik žíznivá po krvi nebyla.

Muž ve středních letech se s nařkem srovnatelným snad jen s tříletým dítětem,sunul k zemi, žalostně prosíc o život. To už však krví křtěná čepel protínala a mrzačila dalšího snad z desítky zaskočených banditů.

Jen několik vteřin a několik useklých končetin,trvalo než se lesknouci čepel zastavila u starce jenž se narozdíl od smečky zlatachtivých hrdlořezů,neulekl její krásy. Neklepal se strachy a oči mu neběhali ze strany na stranu hledajíc únik. Jen pokorně stál coby připraven přijmout svůj osud.

[Amelor]

Ten zvláštní pocit, vězí ve mně už několik dnu. Odpřisáhla bych, že tu ženu jsem už někde viděla, ba dokonce, mam pocit že ji znám, zvláštní.

Tak či onak není na co čekat, oltář ve hvozdu je jasné znamení. Vím, co je třeba udělat, nebo alespoň kde začít, myslím.

°Alis odepne starý, vzácně vyhlížející, vyřezávaný, wyverní roh, vysíci ji u pasu.
Lehce otře náustek a z plných plic do něj tri krát foukne.
Roh pokaždé vydá pronikavý zvuk nesoucí se celým lesem. °

Už zůstává jen čekat.

°Zhluboka vydechne, usadí se na mohutném balvanu a zaostří do útrob divokého lesa. °