Temné tajemství řádu Kandelábrijského kříže

Prolog

Vojáci! Vidím ve Vašich očích,
že máte strach z nepřítele.
Vidím ve Vašich očích, že se ptáte:
"Jak můžeme bojovat s tak strašnými stvůrami?"
Vojáci řádu, mám pro vás odpověd.

Budeme bojovat s ocelí,
Budeme bojovat s odvahou,
ale nadevše ostatní, my budeme bojovat za JEHO světlo
kterým osvětlíme i nejteměnší zákoutí osudu!

Sir Calean
Kapitán řádu Kandelábrijského kříže

Mraky protkané detískami modrých blesků spouštěly k vyprahlé zemi miliony drobných kapek. Provazy ukrutného a neustávajícího deště vyháněly poutníky z cest do úkrytů krčem a hospod, zájezdních hostinců. Jeden takový, na okraji lesa, poskytl útočiště i našim hrdinům. Každý z nich ráno vykročil za svým cílem, putoval dnem za svým osudem a v hostinci u Prokopnutého sudu se jejich osudy měly spojit a už nikdy se nerozejít...

Pokud se na Kandelábrii mluví o Řádu Kandelábrijského kříže, většina lidí si představí Muže a Ženy oděné v bílých pláštích, kteří statečně čelí všem hrůzám a strastem všude tam, kde je jich potřeba.
Vždy když se zdálo že konec je blízko, prosil prostý lid o pomoc- Dovolával se JEHO ochrany a stateční vojáci řádu pak bojovali a umírali pro dobro všech: Bojovali daleko na jihu s hordami nemrtvých, na severu proti nekonečným zástupům orků, pomáhali Ostrovanům proti Acronům a obrům. Řád, pevný a neochvějný ve své víře, byl vždy synonymem pro spravedlnost a ctnost. Nicméně, nic není tak jak se zdá: Řád má své tajemství, temné a tíživé, které doposud čeká na odhalení.

Na odhalení, které navždy změní pohled ostrovanů na řád Kandelábrijského kříže.