Návrat

Po dlouhých letech opět připlul na ostrov jménem Kandelabrie. Jakmile vkročil na půdu, přemítly se mu vzpomínky na dřívější události, jimiž byly nesčetné výpravy a boje, ale také přátelství. Jeho nohy šli zlehka jako nikdy, jeho ruce opět ucítili sílu. Muž v černé lehké zbroji s kápí a rukavicemi, kráčel kandahárskými poli a díval se na věci, které se změnili, avšak nemohl uvěřit tomu, že město je téměř prázdné. Ač se prohlašovalo, že patří elfům, po žádném ani stopy. Zamířil k táboráku, který už roky snad i desetiletí sídlil pod temným hradem, tam si dal čas na první odpočinek. Poté prošel Kráterem, opět město opustěné, dílny prázdné, na nástrojích již byla vrstva prachu, to jen malý vír větru si před hospodou hrál s uschlým listím. Prodavači znuděně stáli nebo pospávali u vytrín, bez naděje cokoli prodat. Všechny domy byly zavřené, okna zatarasená. Po pochůzce Kandahárem a Kráterem mu přejel po zádech mráz, co se to na ostrově děje a jaká hrůza způsobila nebývalé mrtvo. Pak šel dál na sněhovou horu, podívat se na Větrov. Cesta, ani to co bylo na ní, mu nedělalo problémy dostat se tam, avšak, když viděl město zahaléné širokou vrstvou ledu zůstal mu rozhořčený výraz na tváři. Pak se vydal do horské vsi. Po chvíly již v dálce viděl zlatou horu, přes kterou přešel po stezce, která se mu již dříve vyryla do paměti. Konečně u bran vesnice viděl nějaký život. Vydechl si, že na světě něco živého zůstalo. Hned začal rozmanitou konverzaci s prvním tvorem, kterého potkal.