Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Březen 29, 2024, 08:13:48 am *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Gabriel  (Přečteno 2463 krát)
Skurkaa
Šampión
**
Příspěvků: 101


Zobrazit profil
kdy: Leden 06, 2010, 07:20:26 pm

Gabrielův deník-Povrch
Gabriel? Co o mně vlastně víte? Většina lidí si myslí to, co jim řeknou jiní. Nevidí co se opravdu děje, jací opravdu jsme. Jsem. Lidé mohou vidět jen to, co jim napovídám, však svoje skutečné já ukrývám za maskou, stejně jako všichni lidi. Naše chování ve společnosti, se odlišuje od chování v soukromý. Snažím se každého vidět, jak skutečně vypadá, co se v něm skrývá a sebe schovávat do tmy neznámé a do mlhy pochyb. Snažím se, aby si všichni mysleli, že moje priority je roznášení světla, chcete-li dobra. Takový hodný kluk v bílém, jak by mohl ublížit. Ještě k tomu stráž. Vím, co jsem a vím, co ve mně klíčí. Jejich dobro nežeru, mám svůj úhel pohledu, který se od nich liší. Volba mezi El Ashallovci a Měsíčními elfy byla jistá. Ne že by mi El Ashalovci nepomohli, přijali nás mezi sebe, ale čekali něco, co jsem jim nemohl dát, slepou oddanost jejich věci. Není to těžké chodit se sklopenou hlavou, zavřenými oči a ucpanými uši. Ale já takový nejsem. Proto moje volba byli Elfové. Volba byla jasná, no to bych zas přeháněl. Určitě světlo elfů bylo zářivější než El Ashallovci. Už jejich chování se dost lišilo. Čekal jsem, že si se mnou třeba promluví, však to jsem byl asi hodně naivní. Naproti tomu druhá strana byla střídmější, dokázali si se mnou promluvit o tom, co se stalo, samozřejmě že jsem je poslouchal, ale svoji představu jsem zakládal na tom, co jsem věděl. Žiju to už celkem dlouho a pořád nechápu některé rozbroje, nechápu omezenost některých lidí, odmítání vidět co mají přímo před očima. Občas se mi zdá, že svět okolo nás je mnohem zahalenější do neznáma než já sám. Všichni už zapomněly, na tom co jsme prožívali dole. Anebo spíš všichni chtějí zapomenout. U mě to není jednoduché nějaké rány v nás hnijí celé věky. Některé věci prostě nechcete jen tak zapomenout.  Vaše první dívka, hezké vzpomínky, bohužel se drží i stresové situace a traumata. První dívka, heh jak ona byla krásná, a to musím říct, že to byla na půl rakshasha. Byla to první opravdová žena co jsem poznal a co jsme miloval. Jak vtipné bylo když jsem ji na začátku vztahu řekl, dneska jsem to já včera to byl můj pán, kdo to bude zítra? Jak dlouho mě budeš milovat? Sakra že já blbec  nedržel hubu, přesně tak to dopadlo. První láska, ale bolí to ještě dnes. Byla chyba ve mně? V tom kdo jsem? Už jsem nebyl prostě zajímavej, nebo co do prdele! Nechám to být je to pryč, pryč jako spadané listí. Přemýšlím měl bych se zmínit o svých láskách koho mám rád? Co když se deník dostane do špatných rukou. Hmm, těžko posoudit. Tak to zkusíme. Po Eli, přišla Keli, no bože to byla úžasná dívka. paladinka, myslím že byla v cechu bojovníků. To vám povím neřekl bych že paladinky jsou takhle vášnivý. Nečekal jsem že po Eli může mé srdce někdo vyplnit ale ono se to stalo, dokonce mi srdce vyrostlo. Byla sladký sen, jak jen může sen být. Bohužel vždycky se musíme probudit, jednoho dne zmizela. Ale věřte mi, pokud jste cítili někdy být něčím, něčím víc pokud jste nikdy byli naplněni láskou,štěstím s pocitem že jste v ráji, byl to každá chvilka strávená s ní, takhle jsem se cítil. Bože a ona zmizela a moje srdce si vzala sebou, vysála to všechno a proměnila ho v nedobytný kámen. Něco vám povím byla to ta nejhorší ztráta jakou jsem kdy zažil. Rok života jsem strávil v honění se za jejím stínem, nedokázal jsem se od toho odpoutat a když už se to povedlo spadl jsem do depresí a žalu. Dlouho to nešlo přejít, bylo to jak obrovský balvan uprostřed cesty. Nešel obejít a ani se přes něj dostat. Občas si říkám není lepší, se vrátit zpět dolů, dole jsem sice zažil nejhorší bolest ale co na hoře. Svoje srdce jsem ztratil. Proč já, udělal jsem snad něco špatného? Něco proč se mi to kruci děje? Chtěl jsem toho snad moc? Osud je děvka. Život bez dobré duše už pro mě není život. Potřebuji oporu. Potřebuji pomoc.


//omluvte chyby
Zaznamenáno

Gabriel - Kandahárská stráž: Pomáhat a chránit; Když myslíte.
(Hra pouze na žádost či přání)
Michael - Bez citný učedník: Co, neumíš si to zjistit sám?
(Hra pouze na žádost či přání)
Zachariash - Pejsek na vodítku: Haf, haf!
Skurkaa
Šampión
**
Příspěvků: 101


Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Leden 27, 2010, 07:31:42 am

Gabrielův deník-povrch
Probírám se dřívějšími stránkami deníků a přemýšlím, jestli mé nedávné rozhodnutí je výhodné pro mě nebo pro druhou stranu. Tak lákavé nabídky se nedostávají moc často. Ale většinou se za to platí vysoké ceny. Probudilo se ve mně snad to chamtivé lidské já? Pach krve už mi nepřijde tak odporný, pomalu proniká mým tělem a probouzí ve mně dříve skrývané emoce. Zas tolik se nestalo, může se probudit snad tvor, který sídlí v mém nitru a já už si myslel že je pryč. Ano myslel a moje doufání a naivita ho přivedli zpět. Opatrnost jsem zahodil a nechal se uchlácholit. Nikdy bych nevěřil, že zrovna mě to může potkat. Nikdy mi nešlo moc o peníze, majetek. Však když někdo chce, najde si způsob. A to do nedávna jsem myslel, že moji vůli nenahlodá nic.  Jak jsem mohl být tak hloupý, ta vteřina okamžiku, zlomový bod, ta dokonalá atmosféra kolem a líbezný hlas, až moc dokonalé, až moc nepravděpodobné. V té chvíli všechno myšlení šlo do prdele. Byl jsem tak oslněn okolím, že sem si nedával pozor. Jak ale už jsem řekl tam. Již několikrát jsem se spálil, nanejvýš se spálím znova. Jenže není spálení jako spálení. Nikdy si spálíte jenom prsty a jindy jste celý pokryt plameny, změněný v lidskou pochodeň. Vaše kůže na vás visí a plandá jako papír, nehezký pohled. Možná bych měl přestat přemýšlet a prostě se jen strhnout proudem. Však to bych nebyl já, nebo ano? Pomalu se všechno slívá dohromady. Asi bych měl prostě na chvíli vypnout a jen se řídit životem. Však dá se takhle vypnout? Když přirovná život k řece, kterou jste unášen, tak se bez kontroly  rozšviháte  o kameny. Asi bude nejlepší, když si o tom s někým promluvím. Ano, už tu mám pár přátel, kterým se s tím svěřit. Už nemusím spoléhat na sebe a na svoje přežít, možná je doopravdy čas nechvíli prostě ubrat, jen tak aby vás hladina nepohltila a vaše tělo se nerozkřáplo jako oříšek o kameny. Budu věřit že její slova nebyl lži a dostojí tomu, co říká. Nejradši bych řekl bůh nám pomáhej ,ale myslím že by to nebylo zrovna vhodné.
Zaznamenáno

Gabriel - Kandahárská stráž: Pomáhat a chránit; Když myslíte.
(Hra pouze na žádost či přání)
Michael - Bez citný učedník: Co, neumíš si to zjistit sám?
(Hra pouze na žádost či přání)
Zachariash - Pejsek na vodítku: Haf, haf!
Skurkaa
Šampión
**
Příspěvků: 101


Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Únor 09, 2010, 09:24:01 pm

Bolestné procitnutí
Proč už jsem sám? Proč se přátelství rozpadla. Proč ty nejzákladnější kameny, ty nejdelší a nejvěrnější přátelé odešli. Jsem tu už jen já, z těch přátel co jsem měl nejdéle. Jsem jako strom na poli, nedokážu se s tím smířit, není to tak lehké jako vytrhnout si zub. To že jsem poslední ve mně zbuzuje chmurné otázky. Jsem poslední, protože se o sebe dokážu postarat anebo protože jsem přizdisráč? Opravdu si nejsem jistý, kde je teď pravda. Ale kloním se k tomu, že se bojím, bojím se riskovat život i pro věci, kterou jsou pro mě důležité. Bojím se a strach ze mě prosakuje možná více než zlo co mě zžírá. Nejhorší jsou dny, když jsem sám, protože pak se nejvíce projevuje strach. Ale díky i té zlobě co mám v sobě se všechno slívá a já nevím jak to vydržím, občas mám pocit že se scvoknu. Vlastně ani nevím co mě drží při smyslech. Kdo ví, ale já to nejsem. Slyšel jsem názor že na to mít šťastný život musí žít člověk přítomností, nechat být co bylo a co přijde. To já ale nedokážu, moc věcí mi připomíná minulost. Neříkám že všechny jsou špatné, jsou i věci, osoby které když vidím tak mi to pomůže. Jen jak se říká štěstí je pomíjivé, asi toho chci moc a neužívám si z maličkostí. Asi to nedokážu, proč vždycky má nálada spadne k sebeníčivé také nedokážu pochopit. Moc by mě zajímalo co mě musí potkat abych byl šťastný, ale prozatím mohu být rád za to že ještě jsem.
*Zpráva je psaná nejspíš nějak zraněnou rukou, protože při některých tazích je pravidelný škuby, také je zpráva trošku potřísněná krví*
Zaznamenáno

Gabriel - Kandahárská stráž: Pomáhat a chránit; Když myslíte.
(Hra pouze na žádost či přání)
Michael - Bez citný učedník: Co, neumíš si to zjistit sám?
(Hra pouze na žádost či přání)
Zachariash - Pejsek na vodítku: Haf, haf!
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS