Tardovi povídky

Jak pohůnek o tělíčko přišel – aneb stavte se na polívku U OPILCE

Příběh vypráví o jednookém trpaslíkovy z ohnivým čírem Tagnusovi a mě skaldovi Tardovi.
Před pár dny jsem potkal Tagnuse a ještě jednoho trpaslíká, znáte ten tip obráží hospody a nabízí své služby. Debatovali z hospodskou U OPILCE, na češ ta Bába prohlásila, že pohůnek nic, tak tedy nocleh nic a piivo nic. Po chvíle debatování jsme zní dostali, že poslala pohůnka k Hadí řece pro bylinu na puchejře od toho věčného stání“takže vlastně za vše mohla sama“. Na češ znovu zopakovala“vlastně to říkala pořád“ že dokud se jí pohůnek nevrátí tak, bude hostinec uzavřen. “nevím co nás z Tagnusem přiměli jít hledat pohůnka zda nějaké pohnutky, nebo spíše to její neustálé kecání a vidina odměny“ Tak jsme tedy vyrazili k Hadí řece, cestou jsme se zastavili na krátký odpočinek u ohně. Když jsem se znovu vydali na cestu, narazil do mě starý dědek a chtěl to hned hodit na mne. Po krátké rozmluvě jsem mu vysvětlili, že to on narazil do mne“pousměje se“. Ale dále, řek nám jek se zabývá naprostou zbytečností, sběrem plevele a sepisováním poznatků o něm. Joo dále z něj vypadlo, že se právě vrací od Hadí řeky, kde sháněl kousek Papyrusu. Načeš následovala ještě krátká debata dědka a Tagnuse. Dozvěděli jsem se jek nějaký holomek u Hadí řeky trhá všechno bejlí na co přijde a poničil i tím pádem všechen Papyrus kterej dědek sháněl do sbírky a tak se vrací z prázdnou. Tak jsme vyrazili dál, podstatě naprosto bez problémů jsme prošli kolem Arconské hlídky“prostě jsme mu vysvětlili, že buď nás pustí nebo na něj prásknem, že ve službě spal – heheee najivka“. Po chvíli jsme došli k tábořišti u Hadí řeky , zde si Tagnus čerstvé krve a stop vedoucích podél skal do bažin. Za jedním výběžkem jsme byli podle napadeny tou ještěří cházkou. Boj si vyžádal nemalé oběti na jejich straně, ale nakonec se nám podařilo toho posledního povalit na zem a začal výslech. A zde se ukázalo co tyto ještěří zrůdy odlišuje od hadů okolo, dokážou z tlamy vypustit i něco jiného než to hrozné ssssssss. Na konec jsem ho donutili ať dovede pohůnka. Po chvíli se vrátil a k nohám nám hodil jeho hlavu a prý zbyla proto, že ji neradi obírají. Následně na to chtěl ochutnat i mne, což jsme mu samozřejmě hned rozmluvili“naznačí podříznutí hrdla a zákeřně se zasměje“. Ale ta trolí zadnice si na nás pozvala ostatní z jejích brdlohu, tak jsme byli nucení provést chrabrou únikovou taktiku. Po chvíli jsme zjistili, že to vzdali a tak jsme se usadili u již zmiňovaného tábořiště. Zde jsem znovu potkali toho dědka herbáře a vzhledem k tomu, že jsem po cestě urval kus toho Papyrusu tak jsem mu jej dal. Na oplátku nás tedy Tagnuse obdaroval léčivým “odmlčí se“ léčivou bobulí která mu pomohla zahojit jeho rány utržené v boji. Mě bylo vcelku fajn a navíc ta bobule byla dosti odpudivá, takže jsem si ji odmítl pozřít. No abychom to nějak ukončili cesta zpět do hospody proběhla bez větších problému“akorát ta hlava již značně zaváněla, ale lepší donést něco než nic – nonééé?“. V hospodě jsem narazili manžela té uřvané bábi, vše jsme mu povyprávěli a předali mu hlavu pohůnka“odnesl ji směrem ke kuchyni a odemkl pokoje“. Následně nás obdaroval dvěma bednama piva a nabídl nám vývar“že bude za chvíli“. Pivo jsme vzali a šli si dáchout.

Se sbírek skalda Tarda