Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Březen 29, 2024, 09:21:48 am *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Deník Armina von Heide  (Přečteno 4043 krát)
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
kdy: Červen 29, 2009, 08:10:07 pm

Den soumraku

Nepamatuji si již dobře ten den kdy jsem spatřil naposled svého otce. Byl jsem malý chlapec jež se ještě nenabažil krás domoviny a stále objevoval nádheru okolní krajiny. Vybavuji si stále silně jen ševel trávy ve studeném větru a vlaštovky kroužící nízko nad loukou. Neklamný znak blížící se bouře. Tahle však nepřinesla bouři a vláhu, ale snesla na naše panství pohromu a slzy.

Toho dne přijela válka, nesli ji muži na statných plnokrevnících. Jejich zdobené postroje a naleštěný pancíř rytířských zbrojí odrážel zapadající slunce. Koně se pyšně vzdouvali ve větru a mnou přejel mráz když se stočili k našemu domu. Míjeli mě s kamenný pohledem a mě pomalu docházelo kdo jsou tito nečekaní hosté - družina mého otce. Jako leník byl vázán vojenskou povinností, na poli si přeci vydobyl své jméno i naše  malé panství.

Poslední změna: Červen 29, 2009, 08:13:04 pm od Armin Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Červen 29, 2009, 08:13:39 pm

Dům v mlze

Každý den chodila k oknu a vyhlížela ho na cestě na níž ho naposled spatřila když opouštěl naše panství. Má matka – byla pro mě vílou a obrazem krásy jíž se nevyrovnal žádný z divů přírody. Od toho dne kdy uvázala otci na rozloučenou bílou stuhu naděje však chřadla. Den po dni se měnila před zraky svého rostoucího syna. V jejích očí, jež pro mě dříve bývali světlem naděje se den po dni zračilo čím dál víc v duši rostoucí zoufalství.

Nespočet slz

Den šel za dnem až na cestě k našemu domu opět zazněl zvuk podkov. To prošedlý a strhaný rytíř vezl tělo mého otce. Tatam byla pých a lesk, zbyli jen vrásky z nespočtu strastí a prachu cest.  Má matka jak v předtuše již čekala u prahu domu, stála tam bez hnutí, chladná a vznešená jak mramorová socha dávné královny. Odvázala potrhaný, krví nasáklý cár látky, jež zbyl ze stuhy jíž ho přepásala a  spolu s jeho mečem a kroužkovou košilí vložila do truhly ve své ložnici.

Sami s čeledíny jsme pak odevzdali jeho tělo zemi. Od toho dne dál již nezněl na našem panství smích, jen v noci se nesli domem tiché vzlyky matky. Podivné chřadnutí pohltilo všechny kolem a i příroda jako by na našem panství žila jen soumračným podzimem. Ale doba nám nedopřála ni zármutku. Bouře zuřila dál a nespokojila se s tím co již pozřela do svého nenasytného hrdla.

Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Červen 29, 2009, 08:13:58 pm

Království jihu

Neuběhlo mnoho vody a opět se po kraji nesl neklid. Zvěsti o ohroženém království na jihu a lodích s cizí armádou, krutých a nemilosrdných legionářích, se šířili krajem. Tehdy i mou duši popadl podivný neklid a stále častěji jsem se vkrádal do matčina pokoje abych z oprýskané truhly vyzvedl a potěžkal otcův meč. Ač jsem ho tehdy ještě sotva uzvedl zaplavil mě pokaždé ten stejný podivný pocit. Jako by sám meč po mě volal, jako by vzdychal svou blikotavou vyschlostí. Tehdy jsem ten pocit ještě neznal. Dnes už vím že ke mně opravdu volal. Meč totiž chce píti krev a právě tou chtivostí mě volal.

Věděl jsem že jí to zlomí srdce, že jí žal nad další ztrátou matku zahubí. Přesto jsem nemohl jinak. To volaní a neklid mé duše mi nedával spát. A tak když verbíři projížděli naší krajinou vytratil jsem se ráno tiše z domu a odešel stejnou cestou jako kdysi můj otec.

Písečná kosa

To co mě čekalo jsem si však tehdy ještě nedovedl představit. Dlouhé pochody, zástupy zbrojnošů, přeplněné karavany. S nimi všemi jsem teď byl na dlouhé cestě k jihu. Neměl jsem ani koně a mé dosud chlapecké tváře byli jen zdrojem pobavení pro ošlehané žoldáky.  A tehdy jsem ho potkal.

Neznámí cizinec,  patřil k malé skupince jež se držela od ostatních stranou. Všichni měli přes zbroj stejný bílý plášť s rudým křížem. Pozvedl mě tehdy k sobě do sedla a už jsme se neměli rozdělit. Cestou mě učil držet meč i vést bezpečně koně. Jak plynuli dny stali se z nás přátelé a ba co víc, jeho zkušenost a dobrosrdečnost jako by mi nahrazovala ztraceného otce.

Jih nás však čekal a my brzy dorazili k jeho písečným branám. Tehdy vyprchalo nadšení a morálka rychle slábla. Ani koně zbytí po dlouhé cestě, jako by již nemohli dále. Jejich těla se leskla ve spalujícím slunci potem a kopyta nejistě zapadala do písku. Poušť byla krutá a chtěla si vybrat svou daň v našem potu a krvi. Žoldáci jež šli až sem pro vidinu zlata a bohatství bájných jižních krajin svlékali zbroje a hořekovali všemi kletbami jež znali. Písek obrousil jejich kůži a ze žízně pili jak zvěř svou vlastní moč. Tehdy již proklínali Bohy a den kdy se narodili.

Zdálo se to nekonečné, ale přesto jsme nakonec v dáli spatřili bílé zdi pouštního města. Ti jež se měli byt a stát se jejími statečnými nezdolnými obránci tiše bez fanfár procházeli  prořídlí a zesláblí branami města.

Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #3 kdy: Červen 29, 2009, 08:14:39 pm


Do zbraně

Uběhlo jen pár týdnů když jsem z ochozů hradeb spatřil lodě. S jejich černými trojúhelníkovými plachtami a podivným klidem s jakým se houpali ve vlnách budily dojem  lodí duchů. Brzy však oživly a nás zaplavil potok železa a ohně.  Plamen bitvy se rozzářil do studené pouštní noci a meče rozezpívali svou píseň smrti. Na jejím konci jsme ještě stáli a útočníci se obrátili nazpět. Město však bylo téměř v troskách a všichni jsme věděli že je to jen chvilkové vítězství a přes to, že dnešní den byl zachráněn válka je již ztracena.

Nastal zmatek ti jež se ve slávě vydali na dlouhou pouť teď prchali jako krysi z potápějící se lodi. To co nezničili vojska vzalo za své v nastalém rabování a někdejší sláva pouštní perli jihu rychle vzala za své.

Cesta domů

I já se vydal zpět domů k rodnému severu. Osamocen a bez prostředků jsem však bloudil a má cesta se protáhla na dlouhé měsíce při nichž jsem často málem pošel v osamění jako pes. Byla to však vůle osudu jež mě vedla a já našel pomoc ve chvílích nouze, právě když se již vše zdálo ztraceno. A tak jsem jednoho dne doputoval k potemnělému lesu abych zjistil že bouře jež pohltila jižní království se mezitím přehnala celou zemí. Svět se změnil a já byl opět sám, podivným cizincem ve své vlastní domovině.
Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #4 kdy: Červenec 10, 2009, 10:42:35 am

Stíny se blíží z jihu

Čas však jde dál a stíny se pohnuli na sever a rozprostřeli nad kráterem. Den co den jsem v něm vídal mnoho cizích a nových tváří. Když jsem se zahleděl zblízka mnoho z nich mi již nebylo tak cizích. Poznával jsem obličej za obličejem a v mém srdci rostli obavy. Poznal jsem je – uprchlíci z timpánie. Mnohé jsem viděl stát v obraných valech v ten den co město padlo. Byl jsem tam, viděl jsem padat domy a oheň vytryskávat ze země. Démoni stáli proti nemrtvým hordám obránců. Chvíli jsem se byl s oběma, pobil pár démonů i kostlivých válečníků. Ale pak jsem si řekl, není to můj boj, ať zlo pozře zlo.

Na cestě zpět jsem jich viděl mnoho prchat a teď již našel i jejich novou destinaci – Kráter. Neznám jednotlivá jména a jejich nositele. Jen ty tváře... a viděl jsem obránce vyvolávat vyšší nemrtvé k službě na hradbách timpánie. Ne prosté kostěné muže, daleko silnější. I mému meči tehdy chvíli odolávali, záříc magickým světlem jež je posilovalo. Věděl jsem, že mezi uprchlíky budou i ti jež praktikovali hojně tato zvrhlá řemesla nekromancie a má ostražitost se vyplatila. Našel jsem jejich doupě. Nově obsazený dům, pronajatý rodem El těmto uprchlíků s díky za kvalitní dodávky surovin  rodu. Náhodou mě do něj svedly mé kroky a potkal jsem je – ty známé tváře. Sami se mi pochlubili že jde o dům Radegasta. Špinavými a zvrhlými rituály tam uctívají toho odporného Boha. Ne však nadlouho, ne nadlouho... Získal jsem důkaz o jejich činech jenž vše změní. Pan Krasus ho poznal a stvrdil. Povede jistě vyšetřování, nebude možná ani těžké, dnes už znám i jméno pachatele.
Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #5 kdy: Červenec 10, 2009, 10:43:40 am

Úpadek Kráteru a temné skvrny na rodu EL

Již dlouho se smrákalo nad rodem EL a nad kráterem. Šeptem se nesli zvěsti a obavy jímž jsem nemohl věřit.  Pro přátelství jež bylo mezi slečnou Zankou a Amythiel jsem vždy bránil činy rodu EL. Když dav volal krvelačně její jméno, jméno zrádce, když opustila ve chvíli nouze obranu horské vsi a hrozilo lynčování stál jsem při ní. Když její vlastní odhodlání selhalo a chtěla skoncovat s vlastním životem zadržel jsem její ruku ač mě prosila abych si vzal její život.

Vše se změnilo po dnešním dni. „Pan Bjorni pořádá výpravu, pojď připojme svůj meč“, tak na mě zavolal toho večera přítel Atlant. A já se nenechal pobízet když jsem uslyšel o líté sani jež obydlela bažiny, opět tam hubí zvěř z okolních hvozdů a je zkázou pro duše jež zbloudí v bažinách. S radostí jsem pozvedl meč a následoval je. Svou trochou uzdravujících a ochranných lektvarů jež ochránili spolubojovníky před zrádnou kyselinou v jeho doupěti i svým mečem jsem pomohl jak jen jsem mohl.

Vše se však změnilo když ten odporný tvor padl mrtev. Z ctnostné výpravy se rázem stalo něco nevídaného jen co se zablyštili kopi zlaťáků jež skrýval drak ve své jeskyni. Nechtěl jsem z nich ani cent, ni ani mistrovské věci zlatníků a kovářů jež leželi kolem. Byli dračím lupem, ukořistěným zbloudilým nebožákům, kteří v jeho doupěti vypustili duši. Z lidí se stal loupeživý dav. Každý se hrnul ke zlatu a plnil si torny co jen unesl zmateně prchajíc přes bažiny pryč.

Když se sešli na bezpečném místě začali se všichni přetahovat o zlato a šperky. Okrádali jeden druhého jak prašivý psi. Výkvět obyvatel kráteru. A mezi nimi nejvíce plála Ona. Amythiel EL Ashally. Oči jí svítili v zápalu a zanícení, ne však již v zápalu víry ve svou Khalles, ale zápalu touhy po zlatě. Když se obrali o co mohli spočinul jejich zrak i na pár průvodcích z horské vsi a mě.  Obvinili nás z krádeže zlata a padlo mnoho urážek na ves, můj řád i elfy následující měsíční Paní.

Stín jež se rozprostřel po kráteru již zřejmě dolehl i na její duši. Uprchlíci z timpánie, uctívači Radegasta, šílení gnómové, nekromanti, piráti... to je kráterská společnost. Nebo snad na ni dolehli hříchy jejich rodu? Slyšel jsem od elfů že Kal EL, jejich otec a hlava rodu, o němž jsem slyšel i v podivném zjevení bytosti z vyšších sfér jež se nám před pár měsíci ukázala, byl prý zaprodaný černokněžník. Bylo to snad tehdy varování z hůry před stínem jež se vrací do řad rodu?

Snažil jsem se jí otevřít oči, modlil se za její prozření a v zápalu i přednesl obvinění a důkaz jež jsem před časem získal o pohybu nekromantů v kráteru. Nechtěla nic slyšet, vzplála hněvem a s ní mnoho kolem. V jednu chvíli vystoupila ze stínů ze mými zády, chtějíc mi vrazit nůž do zad a umlčet má ústa!!!!! Brání snad ty prašivé a odporné praktiky? Kolem ní běhal nějaký šílený gnóm a křičel že snad to je umění jež má mít za své každý čaroděj. Stává se kráter místem neutrality a svobody i pro takováto umění? Každá taková myšlenka mě tíží čím dál víc. Modlím se každý den za její duši a obrácení. Snad pozře a obrátí se zpět k řádu a své bohyni. Do té doby je však ztracena. Krasus měl pravdu, měli jsme vyšetřovat  v tichosti. Jeho podezření že je do věcí vědomě zapleten i rod El se teď zdají čím dál vážnější.

Vše pak skončilo zabitím Atlanta a Hodňáka, obyvatel vsi jež si chtěli nárokovat také část podílu na získané kořisti. Sám Bjorni, k němuž jsem se jako veliteli výpravy obracel s nadějí že do všeho vnese rozum srazil v zápalu Atlanta srazil svým kladivem, ušetřiv mu smrtelné zranění. Situace mohla být horší. Mé snaze vše utišit nikdo nenaslouchal,  kdyby na poslední chvíli nedorazila kněžka bohyně Ithil snad by se vrhli i na mě. Ale ani s její pomocí se nám nepodařilo získat těla raněných aby jim mohla bohyně pomoci. Ten zpropadený gnóm, bráněný Bjornim, odtáhl tělo Atlanta někde do lesa kde ho zakopal a nechci se domýšlet jaké další zvrhlosti sním prováděl. Snad nestačilo že ho zabili, zřejmě chtěli tělo i zohavit. Zklamal jsem se v Bjornim, myslel jsem že ej to muž cti, hrdý válečník, jenž by se k takovým ohavnostem nesnížil. Ten den se tam kráterští vyjevily jako banda lupičů a lapků. Tolik jsem chtěl smír a přivést je opět do horské ač mě otec Balderan i Zanka několikrát varovali. Byl jsem snad slepý?
Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Armin
Mob
*
Příspěvků: 70



Zobrazit profil
Odpověď #6 kdy: Červenec 10, 2009, 10:44:16 am

Otevřená rebelie

Dnes jsem po pár dnech vydal do temného lesa a byl jsem zděšen! Nekromantka, jež jak jsem se posléze dozvěděl pocházela z kráteru se tam volně procházela a přímo u tábora před mým zrakem vyvolávala nemrtvé!!! Upozornil jsem ji na ohavnost jež činní a požádal aby mrtvou duši propustila a okamžitě těchto činů zanechala. Vysmála se mi že na těchto praktikách není nic špatného ani proti zákonného. Pěkné to zákony platí v kráteru! Takové však Já nemohu přijmout. Pokusil jsem se jeho nemrtvého odvrátit a když se to plně nezdařilo srazil jsem ho svým mečem. V tu chvíli již stál ten nekromant za mnou schován do stínů a bodl mě otrávenou zbraní. Před očima se mi zamlžilo z toho zákeřného jedu neschopen vidět jeho tanec ve stínu a bránit se. V tu chvíli však přiběhl opodál stojící přítel Theureg s bystrým okem možná bych dnes kráčel jako zatracený bezduchý nemrtvý v její moci.

Theuregova rána byla rychlá a přesná. Srazil ji k zemi jako prašivého psa. Vzali jsme její tělo a já se těšil že mám konečně další důkaz. Chtěl jsem ji postavit v horské vsi, kde ještě zákony platí, před soud měsíčních elfů. Konečně by se ukázalo jaké poměry panují v kráteru! Bohové však ani s mými největšími přímluvami odmítli navrátit jí dech života. Vlastně se jim nedivím, byla to zkažená duše.  Theureg ji pohřbil za hradbami horské vsi. Škoda že jsem ji nemohl uvěznit a předvést! Pan Sadron měl tehdy pravdu, rod El nevede kráter dobře, řítí se sním do temnoty. Potřeboval by novou správu a myslím že zrovna on by to mohl zvládnout, sám mi to naznačil. 

Vím však že neustanu dokud nevymýtím tu špínu a nekromantské skvrny na tváři kráteru i celé Kandelábrie. On nám neseslal svůj plamen aby přinesl mír, ale meč. Rozdělil bratra s bratrem, otce a děti, aby tak oddělil zrno od plev a dovedl Kandelábrii a ty co vytrvají k spasení. Ve svatých knihách nás varoval, věděl že nás budou nenávidět pro náš oheň, zápal  - JEHO ducha, pronásledovat z města do města. Ale neuspějí, svým plamenem nás sytí a dává nám vytrvat až do konce.
Poslední změna: Červenec 10, 2009, 10:53:04 am od Armin Zaznamenáno

Nwn DE, 1.69 x86 linux client on Ubuntu 13.04 64bit on ASUS M2N-E, AMD X4 840 3.2GHz, 2MB L2, 8GB DDR2 800, Nvidia 8800GTS-512(G92), 320 GB + 500 GB HDD, SB X-Fi Xtreme Music, Fortron BlueStrorm II FSP500-60GLN ₊ Windows 7 32bit on Acer AOD 257, iAtom N570 1.67 GHz, 1MB L2, 2GB DDR3, 128GB SSD
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS