Kora Diams

Kora Diams červená

Kora vyrůstala v Kandaháru.
Od malička její rodina sloužila bohatým lidem, a po obsazení města tomu nebylo jinak.
Pán se sice změnil, ale podmínky pro sloužícího zůstaly stejné. Sloužila jednomu důstojníkovi Arconské legie. Byla vzdělaná a proto byla vybrána mocnějšímu pánovi.
Jelikož její pán byl často pryč nechal jí i občas seznam úkolů sepsaný na pergamenu.
Nákup surovin, vyčistit úbor, vyzvednout zbraně u kováře atd.
Nejraději však uklízela v domácí knihovně jejího pána. Tolik knížek ! Dokázala číst hodiny a hodiny. Některé knížky však popisovali podivné praktiky a rituály.

Pro Koru to bylo tajemné a lakávé. Její pán vládnul mocí, a byl obávaný bojovník a čaroděj.
Chtěla poznat tu moc co dokázala ovládnout oheň, chtěla umět vyvolat obrovské bestie, které dokáží roztrhat nepřítele na kusy.
Zdálo se jí o tom jak čaruje a poráží tu hnusné cizáky. Každý dnem častěji a častěji se zavírala do knihovny. Získat tu moc !

Po několika letech.....

Byl vlahý večer a u brány v přístavu pospával legionář. Zahlédnul jak se k němu blíží postava ženy. Její vlasy v odlesku měsíce problesknou tu a tam červeně. Vzpomněl si .. to je ta holka jednoho důstojníka. Snad mi nenese nějakej rozkaz.
To měla být poklidná služba „ ach jo“ .. povzdechnul si.
Kouká na ní a čim více se blíží její kroky, tím více klesá jeho nálada.
„Pěkný večer vojáčku“ houkne Kora a usměje se na vojáka.
„Velitel nařídil poslat hlídkám svačinku“ vytahuje láhev vína a kus pečeně.
Legionář kouká na to zjevení a nechápe souvislosti.
„No co proč nad tím přemýšlet“ zakousne se do kýty a přihne si z lahve.
Z hradeb seskočil černý stín a legionář aniž by polkl sousto leží povalen s prokouslým hrdlem. Krev se spojila s rozlitým vínem.
„Hodný Grath“ pohladí Kora svého nového přítele. Je to teprve týden co se prvně obrovská kočka před ní zjevila a tehdy jí kniha strachy vypadla z rukou. Pamatuje si ten pocit strachu a ochromení, který jí projel celým tělěm. Od té doby už dokázala jen pouhou myšlenkou přivolat tohoto nového přítele a jejich pouto bylo hodně silné.
Rychle odvázala klíče od pasu strážce a odmekla bránu. Grath přeskočil mrtvého a zmizel ve tmě. Šel tiše před ní a pouhou myšlenkou dokázal upozornit na hrozící nebezpečí.
Kora se vydala rychle pryč od města. Od svého pána slyšela že někde v horách je vesnice, kde jsou poslední svobodní vzbouřenci. Věděla že tam bude v bezpečí.