Horská vesnice

[Amelor]

Většina z příbytků, jenž nebyli vytesané do tvrdé skály, ba vystávané podél cesty, nadále jen stěží odolává náporu počasí.Jedna po druhé tak postupně střechy vysokých domů podléhají, propadajíc se pod tíhou sněhu. Jelikož prudký vichr vytrvale maří jakoukoli snahu o jejich záchranu, než riskovat smetení a životy obyvatel, rozhodl správce o jejich zabednění a ponechaní napospas osudu.

[Ash]

Elumion Alles přibíhá do Horské vesnice a vidí tu zkázu ,kterou způsobily kruté bouře.Když vidí, co hrozného se děje v jejím minulém domově,  rozhodla se tedy vypravit skrz bouře na krutý sever, kde hledá zdroj této zkázy.

[Tashara]

*Trpaslík Ragnarr přibíji ceduli na vrata v Horské vsi*

Všeci, co chodíte rubať rudu skrz podtemno, dávajte si velké pozor.
Dneskaj sme mjeli na mále, potkali sme patrolu tych Drowáku a jen tak
tak sme si zachránile řite.

Ragnarr Obrobijec

[Amelor]

Po dnech ticha a dumani v komnatách hlavního sálu, se široka vrata chodby rozletí, aby se v nich zjevila postava vousatého trpaslíka.
Zachmuřená tvář Belvala projede pohledem celou síň, až nakonec hrdě vykročí a zamíří k výčepu.
Zaskočeny Khazun bez slov bere kus pergamenu a už aj ho běží přitloukat ven na tabulici.

"Na přání správce vesnice svolávají se bojeschopní bratři i všichni, jenž se zimy nezaleknou.
Do jednoho budou pověření průzkumem hor.
Kde se spolu pokusí ukončit neštěstí, jenž nás všechny sužuje už dlouhé měsíce.
Každý ze statečných, bude obyvateli za své činy náležité odměněn.
Výprava započíná třetím týdnem měsíce, shromážděním v hlavním sále vesnice."

//Neděle 20.6, 14:00

[Amelor]

Brzo po zvitani a krátké předmluvě, se skupina trpaslíků na čele s Axullem a Ragnarem, vydala s jasným úmyslem ze sálu Horské vesnice, přímo do útrob nehostinných hor. 

V šlápějích odhodlaných trpaslíků následovala podivně vyhlížející skupina, z které se nejvýrazněji projevila zahalena žena. Sama se představila jako členka Královské magické akademie. Její výsměch a důrazné varovaní, však většinu z trpaslíků akorát pobouřilo a utvrdilo v jejich počínání.

Pochod horou skrz skalní průsmyky i pres početné skupiny horských obru rychle napredoval. Co nevidět se průsmyk opět stáčel a na jeho konci se objevila vychrtlá, skřeti postava. Tvor zjevně zaskočen tím co ho potkává, zmohl se jen na zbrklý a hlasitý úprk. Houf trpaslíků ho tak bez problémů následoval až do tábora ukrytého na vrcholku skalního výběžku. Než se několik orku rozložených kolem ohniště uprostřed stačilo vzpamatovat, trpasličí sekery do nich už řezali hlava nehlava a brzo bylo po všem.

Nevelký, na rychlo staveny a páchnoucí tábor pobral nejen ohniště, okrouhlý orčí stan, ale i ohavnou klec v které se na velké překvapení těsnal vousatý trpaslík. Nebylo třeba dumat dlouho a z vysvobozeného nešťastníka, se brzo vyklubal posel, s naléhavou správou pro bratry z nedaleké vsi. Nad čím však téměř do jednoho dumali, byl neúhledný pergamen ležící u jednoho z tel. Dokument, či spíš zdrap, psány písmem, či snad šifrou, která byla pro ne k nerozluštění.

Vydali se teda z tábora zpět do Horské vesnice, doprovodit vyčerpaného trpaslíka tam, kam už před několika dny směřoval a jen co ho předali do rukou Gimrima Belvala, opustili brány vesnice, dnes už po druhé. Hnáni postarším Axullem vepředu se rychle vraceli do tempa a už nezaskočený ničím v těchhle místech nevídaným, brzo stali před vchodem do zmrzlé díry.

Putováni zmrzlými tunely a chodbami je ze začátku téměř nijak nezpomalilo, až do chvíle, kdy dorazili do jedné ze síní chladného doupěte. Jak se strop náhle zvedl, naskytl se všem vepředu opět pohled na něco méně a možná i vice než nevídané. Místnost přes její velkost plnili skupiny obřích i orčích válečníku, těla vynikající na světlé podlaze a množství krve bylo nepřehlédnutelné. 

Rázní trpaslici lámáním hlav čas neztráceli, zápal boje je strhl v okamihu, těl na zemi co nevidět výrazně přibylo a válečníku úměrně tomu ubývalo. Až veškerý boj utichl a zdálo se, že trpaslici míní pokračovat, v té chvíli se místem poprvé rozlehl otřes. Mezi tunelem vedoucím ze síně a houfem trpaslíků stala postava v temném hávu, svírající čepel dlouhého lesknoucího se meče. Jeskyni se rozlehl chraplavý smích a hned na to důrazné varováni, chraplavý hlas jim nemínil dávat na výběr.

Ani jeden z trpaslíků však na návrat zda se nepomýšlel. Dlouhá lesknoucí čepel se povznesla nad jejich hlavy a už jen několik dokonalých pohybu ruky předcházelo otřesu a prudké vlně chladu, jenž jako mohutný výbuch srážela k zemi vše, co jí nebylo schopné odolat. Ledové střepy se rozletěly po místnosti a naráželi do všeho, co jim stalo v cestě, chodbu jeskyně zavalili kusy ledu a bytost v černém hávu bez slova zmizela.

Jediné kouzlo runotepce, jenž bylo použité, s ledovým závalem téměř nehlo,led se akorat zlil do ještě pevnější masy. Smích ženy, jenž na počínání trpaslíků přihlížela, jim déle nedovolil jen postávat a taky že nepostávali. Vykročili chodbou ven, přes zasněžené vrcholky a údolí hor hledat další vchod.

Dlouhá obcházka plna stoupáni a klesáni, poseta mrzutými obry jejich cestu prodloužila, zároveň jim však dělala menší problém, než by se zdálo a to i přes počasí, které jim putování nijak neulehčovalo.

Za vchodem jenž nakonec objevili je hned zvítal chraplavý hlas, rázně je varujíc, opakoval známou výstrahu. Ani mohutné obživlé kolosy ledu, doprovázející lesknoucí se čepel však trpaslíky nedokázali přesvědčit. Co nevidět se tak pod náporem seker tříštili na obyčejné kusy ledu a už za krátko dospěla výprava k cíli své cesty.

Nevelká, zdobena, ledová síň ukrývala již poškozeny ledový oltář a mezi ním a trpasličí sekerou, stalo už jen poslední varování. Naléhaní zahalené ženy ani tentokrát neslavilo úspěch a ledový oltář se po několika úderech rozletěl na množství střepů. Zem se zachvěla a v ledové síni, uprostřed houfu trpaslíků rázem stal, svírajíc svůj dlouhý meč, černý háv.

Už nepadlo mnoho slov, ba snad jen jedno, na víc mu trpaslíci čas dat nehodlali. A i když z první chvíle úderům jakž tak odolával, časem se zdálo, že jim předsejen podlehne. Sunouc se k zemi, na kolenech, v poslední chvílí zabodl do země, svůj dlouhý meč.

Nevelká síň se opět zachvěla, vlna střepů rozletěla kolem a dobrodruzi zůstali uvězněni v ledové pasti. Ani ostří seker nebylo schopné dostat je ven, Ragnarr v té chvílí však nezaváhal, chopil se rukojeti meče a až překvapivě rychle a lehce ho z místa kde byl zaražen, vytáhl. V té chvílí se ledový zával rozletěl, uvolňujíc své vězně a ti se bez zaváhání rozutíkali ven.

Druhy návrat do Horské vsi, se tak pro většinu z nich nesl ve veselejší náladě.

[Amelor]

Nešťastný sníh sužující Horskou vesnici dlouhé měsíce, zdá se aspoň pro tuto chvílí konečně ustál. A i když jeho zbytky taji jen velmi pomalu a všem je jasny, že ještě nejeden trpaslík se v nich bude brodit, zdálo se, že vousatý obyvatelé mají opět raz důvod pro radost. Jak si však už pomalu zvykli, ten opět netrval dlouho.

Posel přiveden z podivného zajeti uprostřed hor, nebyl nik jiný jako trpaslík ze severu. Z tamější usedlosti vystavené nad stříbrným dolem, od nepaměti obléhané orky, přináší dosti znepokojující správy. Podle všeho nápor orku roste nevídaným způsobem, bratři z dalekého severu odolávají častým výpadům co raz obtížněji a jen málokdy při tom zůstává čas na spravení bídných hradeb, zpevnění bran, nemluvě o kutání v štolách.

I proto se jejích předák Fargrim Bral, rozhodl využit nastalé, a však nič dobré nevěštící, ticho vysláním posla s prosbou o pomoc. Zkušenému trpaslíkovy se opravdu povedlo proklouznout skrz všude přítomné, slídící hlídky, které potkat opravdu není nouze. Čeho se však mnozí obávali, nakonec předsejen padl do rukou nepřítele a jen šťastnou shodou náhod vyvázl se zdravou kůži, aby snad ještě ne pozdě, přinesl do Horské vesnice naléhavou novinu.

[Amelor]

Na naléhání posla obléhané usedlosti a příkaz správce Horské vesnice, vyráží brzo za svítání do Kandaháru správa s prosbou o urychlenou audienci u jeho veličenstva krále Cassiena.

Vesnici se šíři řeči o slovech Gimrima Belval jenž nemůže pomoci bojeschopnou silou, zato přislíbil vyslat průvod doprovázející povozy s nevyhnutnou pomoci, do třech týdnů. Jelikož hory jsou v těchhle chvílích nebezpečnější než kdykoli předtím je zřejmě, že průvod pojede stezkou přes údolí brundybáry, Temny les a horský průsmyk za ním, až k pláním na severu.

Na tabulici před sálem opět přibylo hlášeni pro dobrovolníky, jenž by se chtěli vypravit s průvodem s pomocí na sever, mají se hlásit u správce nebo nechat vzkaz v hlavním sále. Na tabulici jsou dále k vidění jména těch, z kterých by si měl každý trpaslík brat příklad a výzva aby si přišli vyzvednout svoji odměnu za dopadení zrůdy v černém hávu, která činí rovných pět měšců na hlavu.

[Amelor]

Obyvatelé Horské vesnice nezahálí a přes vlastní potíže, jsou přípravy na dlouhou a nebezpečnou cestu na sever, v plném proudu.
Nejednou u toho slyšet, že s královou pomoci či bez ní se už brzo vydají na cestu.

[Amelor]

Po drobných potížích vyrazila karavana s pomoci konečně na cestu. S plně naloženými povozy nemohli postupovat tak rychle jak by si jistě přáli a strastiplná stezka jejich putování hned několikrát zpomalila. I přesto však časem dorazili až na daleky sever k nehostinnému území orku. Ani tu se však nebylo z čeho těšit. Poněkud nešťastná cesta, kterou zvolili, se neobešla bez uvítání, při kterém málem zaplatili životy.

Za brány obléhané usedlosti však nakonec našli jakž také bezpečí, jistě však ne to, co by si vidět přáli. Opoždění posla si vybralo svoji daň a jen těsně před příchodem povozu z Horské vesnice se oblehanou usedlosti převalila krvelačná vlna orku, kterou udržet za brány bylo takřka nemožné. Spoušť kterou po sobě zanechala, připomínala spíš porážku než vítězství, trpaslíci přesto i tenhle útok odrazili. Za trpkou výhru usedlost zaplatila životy drtivé většiny jejích mužů. A jak s obavami říká Fargrim Bral, bylo to možná poslední, vítězství obléhané usedlosti.

[Sedostinka]

Daleko na severu, v kopcích poblíž Obléhané usedlosti plné trpaslíků, stála mezi sněhem zasypanými stromy zahalená postava a shlížela na dění ve vesnici pod sebou.

Neznámý stál mlčky, pevně jako skála, ač chladný severní vítr vál ze všech sil a mrazivě bodal vše živé.
Pak se zprudka otočil a vítr mu srazil jeho kápi. Naučeným pohybem ji rychle nasadil a přikryl své elfí uši a vydal se zpět k lesu...

[Amelor]

Tající sníh vdechuje obyvatelům novou naději na lepši zítřky, která spolu s pivem Khazuna uvolňuje napětí zaseté krutým počasím a něčím temným přivátým z hor v posledních měsících.

Úklid sněhu i přes chladné počasí pokračuje a všechno se pomalu vrací do starých kolejí. Průsmykem už dávno nezní hrozivé kvílení větru, ani podivné zvuky, jenž se ode dne návratu dobrodruhů nadobro vytratili. Jen z času na čas, mihne se v skalách stín bytosti, jenž vzrůstem nepřipomíná žádného z horských obrů. A i když trpaslici přivykají nebrat žádné zvěsti na lehkou váhu, v tuhle zrovna moc důvěry nevkládají.

Vesnice ještě zdaleka nevypadá tak jak by si hrdý Gimrim Belval přál, pokrčené čelo a zádumčivý výraz jeho tváře má však už jinou příčinu. Od vyslání povozů s pomoci k dolům obléhané usedlosti jsou to dlouhé týdny, jakákoli správa o úspěchu či co raz častěji skloňovaném neúspěchu karavany, přesto ještě nedorazila.

[1Rakosnicek1]

Jen vítr se ted prohání uprostřed ztichlé Horské vesnice, která zeje prázdnotou.
Je tomu již dlouho co byla vesnice tak opuštěná. Vystřídalo se zde bezpočet obyvatel, kteří byli nakonec vyhnání a ves padla do rukou nejrůznějších stvůr, které nad ní převzali vládu.
Až teprve nedávno po připlutí obchodníků neznámo odkud a po jejich snaze získat vesnici pro sebe se skupině najatých dobrodruhů podařilo vesnici očistit od všech příšer a podobné havěti.
Zatím je vesnice stále prázdná, ale snad tak nezůstane nadlouho, nebot divá zvěř, bandy lupičů i stvůry by jistě nezůstali dlouho nečině čekat v okolí opuštěné vesnice.

[Bhaall]

S příchodem obchodníků do Vsi, jakoby její dávno vystydlé srdce opět ožilo.
Jak se krajem šíří zvěsti, tak ze všech koutů země přicházejí brachové a brašky a každý z nich chce přiložit ruku k dílu, aby i on byl u znovuzrození své domoviny, kraje na který má každý tolik vzpomínek.
Bez váhání v potu a krvi zvoní hornické háky, s vervou a odhodláním kámen po kameni mizí tuny sutě a v trpasličích srdcích nikdy nezapomenuta Horská ves pomalu a jistě ožívá.

[1Rakosnicek1]

V Horské vesnici je ted čilí ruch, nebot všichni kdož dorazili se hned pustili do práce.Většinou se jedná o trpaslíky, kteří sem zavítali ze všech koutů ostrova, ale je zde možno spatřit i ty, kteří doted pobývali v Elfí vesnici.
Práce  jde velmi rychle, jelikož se jim podařilo ve velmi krátkém čase vyčistit a opravit hlavní sál společně s krčmou, dále dům s dílnou, stáje a několik domů.
Při této rychlosti se již brzy stane Horská ves obyvatelnou a bezpečnou pro všechny, kteří se tam chystají usadit.

[Bhaall]

" Kurde Khazún nalej ňa !  Nalej ňa bo já su hasik vdovec. Ta má zas plné papulisko hemzú, že furt chlašču, že ničho nepodělám a kdesik cosik, do řiti s tem, hubu nezavřola vod rana.
Tož nali ňa bo ju zabiju.
Aáááá kurde...tej jen pohladilo. Tak a včílkaj ňa řekni, kade je tutaj ta hlboká  studňa..."

Do Horské vsi se pomalu a jistě vrací typický život.
Ač práce jsou teprve na počátku a je třeba toho ještě mnoho udělat, trpaslíci jsou už zase, jako ryby ve vodě. Inu neví divu, jsou přeci zase doma.......