Kronika klanu El Ashally

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý: Sny a stíny; dodatek první

Otevřela jsem oči.

První věc na kterou si vzpomínám byla příšerná bolest hlavy, otupující, pulzující. Pomalu omámeně zvedám ruku aby se dotkla rány nad levým spánkem.
Projela mnou bolest, ostrá jako břitva a já si zděšeně prohlížela zakrvácenou dlaň.

Celé tělo mne bolí, jako by po mě přeběhlo splašené stádo. Modřiny, krvavé šrámy a podlitiny... a moje zaschlá krev na vězenských hadrech.
Kde to jsem? Úzkým, zamřížovaným okýnkem se proniká slabý měsíční svit. Zvuk vzdáleného příboje, klapot konských kopyt a tlumený zvuk lidských hlasů.
Ztěžka vstanu a dopotácím se k okénku. Je moc vysoko...

Rozhlédnu se po cele a po chvíli spatřím v rohu polorozpadlý, špinavý škopek. Dotáhnu ho k oknu, otočím a ztěžka se na něj vyšplhám.
Měsíční svit zabolí v očích. Kandahár....

Vzadu za mnou se ozval dupot těžkých okovaných bot, skřípění dveří a pak zarachocení klíče v zámku.
Světlo z chodby zaplavilo mou celu a ozval se chraplavý hlas poloopilého žalářníka: "Vypadi vod toho okna, barbarská couro".

Prohlédla jsem si ho. Nikdy nezapomenu na jeho obličej ač bych tolik chtěla. Plný špinavých boláků, bez zubů, s jizvou přes pravou tvář.
Zbytky vlasů mu vyčuhovali z mastné čepky. Dopotácel se ke mě a zhodil mne ze škopku. Ztěžka jsem dopadla na zem a zakřičela bolestí.
S hrůzou jsem sledovala, jak si žalářník povoluje šnůrku u kalhot a sápe se po mne.

Ne... ne ... NEEEEE!
Prosím ...

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý: Sny a stíny; dodatek druhý

Křičela jsem. Bojovala ze všech zbývajících sil.
Zaryla jsem mu své drápy do zbytků jeho hnusného obličeje a snažila se ho od sebe odtáhnout, pryč ode mne, pryč od mého těla.
Rvala jsem se a vzývala svou bohyni.

Když tu najednou můj křik přerušilo svištění biče. Umně pletený konec obohacený ozubenými kroužky se vpil do násilníkových zad, krku a usekl mu špičku ucha.
Jeho krev dopadla na můj obličej a on se se křikem podsvinčete otočil a vrhnul se na neznámého.

Honosná zbroj mého zachránce se leskla ve skromném měsíčním svitu a hrozivý zrak acronského impéria na jeho hrudi žalářníka očividně viděsil.
Padl na kolena, a odplazil se z cely.

Legionář ho doprovázel znechuceným pohledem.
Přišel blíž a napřáhl ke mě ruku. Schoulila jsem se vyděšeně do klubíčka a zapištěla strachy.

"Jsem voják, ne zvíře, řekl když si všiml mé reakce a pak mi pomohl vstát.
Velitel chce s Vámi mluvit, paní Ashally."

Udiveně jsem na něj pohlédla a nechala se odvést.

Velitel si mne prohlédl. Chvíli neříkal nic, jen se díval. Snažila jsem se přikrýt své polonahé tělo, skrýt se před jeho pohledem a s obavami čekala na začátek výslechu.
Ten však k mému překvapení nepřišel. Velitel přikázal, aby mne oblékli, umyli a odvedli na lod.

O pár hodin jsem v prostém šatu stála na palubě válečné lodi a sledovala vzdalující se břehy Kandelábrie.
"Kam mne to vezou?" Zašeptala jsem a sledovala mizející světla nočního Kandaháru.
 

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý: Sny a stíny; dodatek třetí.

Pluli jsme celý den a noc. Nabídli mi kajutu, ale zůstala jsem raději na palubě a sledovala tanec mořských vln.
Acronští námořníci kolem mne chodili jako bych měla nakažlivou nemoc. Vyhýbali se mi obloukem, ukazovali si na mne a něco si šeptali.
Nechali mne být a já jim za to byla vděčná.

Snažila jsem se smířit s osudem, at je jakýkoliv.

Lod přirazila ke břehu a spustila kotvu. Dva legionáři mne vyvedli do přístavu a pomalu vedli k nedalekému hradu.
Acronští se zastavovali a s úžasem si mne prohlíželi a ukazovali si na mne. Asi je upoutala barva mé kůže a vlasů...
Snažila jsem se být statečná a jít tak hrdě, jak mi to jen můj stav dokazoval. Dnes s odstupem času si msylím, že jsem se spíš vlekla než šla, ale tehdy ... tehdy jsem doufala, že to tak nevypadá.

Vojáci mne provedli honosnou branou a vedli nahoru do palácových komnat. Prošli jsme několikati chodbami, překonali pár schodů a stanuli před velkými, vykládanými dveřmi vedoucími do potemnělého sálu.
Posadili mě do připravené židle, odešli a s hlučným zaklapnutím za sebou zavřeli dveře.

[A&N s.r.o.]

Za pár minut se dveře znovu otevřeli. Vešli sluhové a rozsvítili svícny stojící opodál tak, až místnost zahalilo jasné světlo  ze plamínků snad stovek svíček.
Konečně jsem si mohla prohlédnout stěny, zdobené umně zhotovenými malbami, které oslavovali sílu a slávu Acronského impéria.
Opodál byla mapa Kandelábrie. Překvapilo mne, jak dobře mají mí nepřátelé zmapovaný celý náš ostrov.

Zrovna jsem si prohlížela obraz pojednávající o vítězství Acronských námořníků nad neznámým nepřítelem, když se za mnou ozvalo:
"Otoč se, ať si tě mohu prolédnout"

Spatřila jsem bílého muže ve věku asi padesáti let, mohutná ramena, vysoký. Přes ramena měl přehozený plášt se sponou ve tvaru orlice.
Udiveně jsem na ně pohlédla.

Jeho oči si pátravě prohlížely můj obličej, mé vlasy.

"Kde jsi přišla k tak podivné barvě? Modrá... moc často se to nevidí," řekl a jemně vzal do dlaně jeden pramínek.
Sklopila jsem pohled a mlčela.
"Měla by jsi odpovědět Místodržícímu, mé dítě, když se tě na něco ptá," pronesl po chvíli pokývl na připravenou židli a sám si sedl opodál.

"Jaké je tvé jméno?" Neodpověděla jsem. Dlaně se mi potily a já si nervózně drtila prsty. 
Sebrala jsem veškerou zbývající odvahu: "El Ashally, ty prašivý acronský pse!" řekla jsem a z posledních sil se podívala do nepřítelových očí.

Místodržící se pobaveně usmál. Kývl rukou na sloužící a ti s hlučným zaklapnutím dveří opustili místnost.
 

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý první: Jsi tolik podobná své matce

Celý můj svět se obrátil naruby. Seděla jsem, jako opařená a nezmohla jsem se na slovo.
Sledovala jsem toho muže, co se prohlásil být mým otcem. Jak by... jak by to mohlo být ... Můj otec? Místodržící?
Vrah? Všechno ve mne nesouhlasně křičelo. Vzdorovitě jsem hleděla do jeho usmívajících se očí.

Tisíce myšlenek vířilo v jednom velkém kruhu, tam uprostřed mé hlavy.
Seděla jsem tam jako solný sloup a poslouchala.
Otec hovořil o pádu elfí vesnice. O plánu mých rodičů na ochranu kráteru a uprchlíků v něm.

O výpravě na výspu acronů a dání se do služeb acronského Imperia.

"Jediný způsob jak ochránit tebe a tvé bratry, bylo stát se jedním z nich ..."

Pak se chvíli odmlčel a začal  hovořit o smrti mé matky.
Nechal ji zabít... nechal ji zemřít a nepomohl ji, když ji Acronská hlídka chytila v okolí Kandaháru....
Oči se mi zalily slzami. Matka tedy neodešla. Byla poblíž až do konce ... Má matka...
Věděla jsem, že je mrtvá, citila jsem to, ale přesto jsem doufala, že se s jí jednou setkám.

"Nemohl jsem nic udělat, prozradil bych sebe, zničil náš plán a ohrozil vás"

Před očima se mi zatmělo. Vykřikla jsem a vrhla jsem se na něj. Zaplavila jsem ho výčitky, křikem a údery. Chtěla jsem mu vyškrábat oči, chtěla jsem.. ho zabít.

Chvili tam jen tak stál a pak mne srazil jednou ranou k zemi. Otřela jsem si nakouslý ret od své krve a když jsem se uklidnila, opět promluvil:


"Jsi tolik podobná své matce, Amythien. Šílená ve své zlobě. Co jsem dělal, jsem celou dobu dělal pro Vás. Pro tvé bratry, pro tebe. Byl to plán tvé matky, ne můj. Já... nikdy jsem jí nedokázal nic upřít. Věř, že dnes bych se rozhodl jinak, naložil bych vás na lod a odpluli by jsme pryč, pryč od toho zatraceného ostrova a celého pekla války. Ale už je pozdě. Je pozdě a ty sama jsi jsi nás prozradila mé dítě, všechny...

Mí nepřátelé nás jistě poslouchají od chvíle, co jsi vstoupila do této místnosti a věz, že oni napatří k těm, kteří by nechali šanci jen tak proklouznout mezi prsty.
Musíš zmizet, každá chvíle zde zvyšuje riziko tvé smrti, mé dítě.

Pomohl mi vstát. Odepnul si plášt, přehodil ho přeze mne a sepl přezkou.
Odvedl mne k jednomu z obrazů odsunul jej a zmizeli jsme v tajné chodbě vedoucí k příštavu.

 

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý druhý: Shledání a rozchody

Loď tak tak odrazila od břehu. Otec se ve svých nepřátelích nespletl. Sotva jsme rozvinuli plachty a zamířili na moře, poustila se za námi Acronská válečná lod.
Otec znepokojený vývojem událostí popoháněl své námořníky a sám pomocí magie pomáhal lodi rozrážet vlny.

Ale i přes jeho snahu nás nepřátelé doháněli, byli stále blíž a blíž až jejich lod z černého dřeva plula těsně vedle nás.
Šumění moře přerušilo hlasité zabouchání a praskot dřeva

"Rány z děl! Přišli jsme o kormidlo!"

Nepřátelští vojáci nás zahákovali a začali skákat jeden po druhém na palubu.

Otec se vrhl do bitvy. Magické slova pronesená jeho silným hlasem rozřezávaly zvuk bitvy a vyvolaná magie měnila nepřátelské bojovníky v prach. Co nedokonala magie, dokončil on svou ostrou kamou.
Boval seč mohl, avšak najednou mu do cesty vstoupil nepřátelský kapitán-mág.

Můj otec se mu lehce uklonil, kapitán-mág jeho pozdrav opětoval a oba se utkali v bitvě na život a na smrt.

Kal-El bojoval co mohl. Na své straně měl zkušenost a sílu ale protivník vše vyrovnával svým mládím.
Zatlačil otce do úzkých a seknutím kordu mu přetnul vazy na pravé ruce.

Kama s břinkotem upadla na zem a otec mi věnoval poslední pohled. Další rána kordem ho pak ho srazila na kolena.
Díval se na mne, když seslal své poslední kouzlo.

Obloha se zatáhla a z nebes k lodi zamířil obrovský sloup ohně.
Lod hlasitě zapraskala a roztříštila se na tisíce kousků a tlaková vlna mne odhodila do moře.
Když jsem se vynořila, byly všude jen trosky.

Chytla jsem se opodál plovoucího zbytku lodi  a nechala se unášet příbojem ke kandahárskému pobřeží.
Moře mne vyneslo na pláž poblíž Kandaháru a pak jsem ztratila vědomí.

[Ludekk]

Zápis dvacátý druhý: Válka klepe na bránu

*psáno rukou Belisara*

Jakoby zmizení sestry rozpoutalo řetězec dalších událostí. Acroni se pohnuli a po cestách zase pochodují sevřené šiky legionářů. Naši zvědové nám nahlásili, že se chystají udeřit na své nepřátele ve vnitrozemí. Acronská flotila vyplula na moře a po celém ostrově se skupují zásoby potravin. Nad Kandelábrií se stahují zlověstné mraky.

My s Minem jsme to všechno zvážili a začali jsme se připravovat na obranu:
Zalarmovali jsme Cech bojovníků, pokusili jsme se přetáhnout na obranu Kráteru nějaké Temné jestřáby a objednali jsme truhláře na obranná díla. Do toho všeho se objevil G. a začal povídat šílené věci o temných bozích. Také jsme se od nej dozvěděli, že se zahleděl do naší sestry. Zjistil také, že Amythien žije. Prý ji zajali Acroni a on musí cosi udělat, aby ji pustili.

Než jsme se z těchto věcí stačili vzpamatovat, Mino nějakým zvláštním děním osudu Amy objevil na východním pobřeží ostrova. Prý ho tam něco táhlo.... Byla napůl utopená a ne tak docela při smyslech. Jsem z toho zmaten a pln obav. Jaké kruté žerty si pro nás bohové ještě připravili? A jak teď pošleme posla G., aby o tom věděl? Na cestách se to hemží Acrony a Horská ves je v polovičním obležení.

I tak pokračují přípravy. Dnes jsem poslal horníky z Cechu pryč s delikátním úkolem. Dostali peníze a potraviny na cestu na Ostrov. Odvádějí tam sirotky z Chmelínkova. Jen tam snad můžou být bezpečni, když se teď Acronská flotila zabývá něčím jiným. Doufám, že Khaless a Thorek jim budou milostivi. V Kráteru se zatím scházejí sezónní válečníci a lovci kupí zásoby jídla pro případ obléhání. Udírna starého Oglúrky nepřetržitě dýmá.

Válka nám vskutku klepe na vrata. Snad ji přivítáme se ctí.

[Ludekk]

Zápis dvacátý třetí: Nové potíže

*psáno rukou Belisara*

Od posledního zápisu se toho moc nezměnilo. Válka se rozhodla nenevštívit naši kráterskou domovinu. Jak se zdá, acronské vojsko se utábořilo na zimu. Ale abysme se moc nenudili, bohové si na nás připravili další překvapení.

Do Kráteru se nastěhovala skupina nových obyvatel. Většina z nich jsou ještě děti, mají mezi sebou i hezkou elfku a zvláštní dívku s kočičí hlavou. (Pořád nemohu uvěřit tomu, že to není maska.) Na téhle skupince je jedna zajímavá věc: Jsou to uprchlíci z Podtemna a co je je horší, jsou to bývalí otroci. Jak to tak už bývá, ta otrokářská verbež si nenechá líbit, když jim jejich "majetek" utíká. Jejich bývalý majitel, nějaký Glorgnar (?),  se rozhodl přivést je zpátky. Zjevně najal jakousi lovkyni, které vládne silnou magií. Navštívila nás její obluda a měla silácké řeči o tom, jak nám její pán zaplatí, když vrátíme otroky a tak podobně. Poslali jsme ji s Minem k čertu a zavřeli jsme brány, než tu situaci vyřešíme. Zkusíme promluvit s naším "přítelem". Nikdo si nebude dovolovat lovit lidi v Kráteru!

[Ludekk]

Zápis dvacátý čtvrtý: A jsou pryč

*psáno rukou Belisara*

Netrvalo to ani dva týdny a ta lovkyně se vrátila. Odnesla si skoro všechny naše nové chráněnce a nechala tu jen jednu vyděšenou elfku jménem Elys a možná ještě jednoho chlapce, který ale není k nalezení. Nejspíš se nám tak chtěla vysmát. Než jsme stačili kontaktovat našeho známého, situace se značně zkomplikovala. Teď budeme muset ty nebožáky nějak zachránit. Kdyby celá naše rodina pořád někde necestovala! Musím počkat na Mina a Amy a něco podniknout. Můžeme požádat elfy o pomoc?

[A&N s.r.o.]

Zápis Dvacátý pátý: Přípravy

Když Amy zaslechla o tom, co se stalo, zavřela se v dílně a vyráběla lektvary a svitky po stovkách, po tisících, připravovala se na válku.
Kladla si za vinu, že je nedokázala ochránit, že nedokázala zabránit tomu co se stalo. Možná byla příliš důvěřivá ...

Tak jako tak, přísahala si, že i kdyby celé podtemno mělo zahořet jasným plamenem, neustane, dokud unesené nezachrání a nepřivede zpět.
Oprášila starou smlouvu s elfy a vydala se do Horské vesnice žádat o pomoc.

[Ludekk]

Zápis dvacátý šestý: Jednání, hledání a komplikace

*psáno rukou Belisara*

Poslední týden byl vážně zvláštní a plný událostí. Amy naštvaně pobíhala po dílně a vařila svoje dryáky a já s Minem jsme si lámali hlavu nad tím, jak vzniklou šlamastyku vyřešit, aniž bysme utopili půlku střední Kandelábrie a Podtemna v krvi všech zůčastněných. Nakonec jsme poslali pro našeho "přítele", aby nám celou situaci objasnil.

Když dorazil, dozvěděli jsme se, jak celý hon na otroky proíhal tam dole a jak to jeho pán vyřešil. Dostalo se nám tedy ujištění, že uprchlíci jsou v pořádku, zejména s přičiněním jednoho z nich, kterého lovkyně nedostala a on se šel pomstít otrokáři. Pán Elgu ho nechal žít, protože se mu líbilo jeho hrdinné odhodlání. Nebo alespoň tak to náš "přítel" tvrdil. Sama lovkyně prý dopadla neslavně a otroci byli propuštěni. Dali jsme tedy našemu "přiteli" najevo, že by se měl postarat o to, aby v pořádku dorazili domů, sic by nemusel naším přítelem zůstat.

Když však odešel, dorazil zakrvácený Gabriel (onen hrdinný uprchlík) s holí ukořistěnou lovkyni a nějakou bojovnicí, která ho tak zuboženého našla před etiní jeskyní. On sám blábolil něco o lovkyni a o tom, že jeho přátelé jsou mrtví. Prý je odvlekli etini a spadnul na ně strop jeskyně. Mezitím pořád něco drmolil o lovkyni, tak nám to moc na klidu nepřidalo. Vydali jsme se tedy s Minem a bojovnicí, která se jmenuje Keli, směrem k jeskyni. Vnikli jsme dovnitř, ve svém hněvu pobili spousty etinů a zobracely všechny spadané kameny. Těla jsme však nenašli.

Naděje na přežití třech našich mladých chráněnců tedy ještě žije. Ale zmatení je stále veliké, neboť nevíme, jestli v tom měli prsty skutečně jenom etini nebo to spaktovala lovkyně na vlastní pěst a nebo je to celé výmysl. Toho mladíka budu muset ještě vyslechnout, až se dá trochu dohromady. Snad se o něho jeho krásná elfská přítelkyně dobře postará. *opatrně podtrženo*

[Ludekk]

Zápis dvacátý sedmý: Štěstěna a přátelé, vítězství

*psáno rukou Belisara*

Již dlouho jsem nepsal a přitom se udály velké věci. Věc z uprchlými otroky se vyřešila zřejmě ke spokojenosti všech. Náš "přítel" zdá se, dodržel slovo. Jen je zarážející, že někteří bývalí otroci se prý rozhodli zůstat tam dole o vlastní vůli. Ještě si to s tou dívkou, co se vrátila, budu muset probrat. Překazily mi to totiž další události.

Acronská vojska se po dlouhé nečinnosti najednou zvedla ze zimního ležení a vydala se na pochod směrem k horám. Cílem nemohlo být nic jiného než Kráter. Naši zvědové nás o pohybech Acronů informovali a tak jsme se mohli připravit. Sebrali jsme četné obyvatele Kráteru a začaly opevňovací práce. Amy organizovala zavalení cesty skrz starý důl, Mino rozmisťoval všelijaké zábrany a zátarasy. Já jsem pomáhal kde se dalo. Jen ti naši mladí Lucie a Pik poříd někde popíjeli a pak dlouho vyspávali, zatímco se kolem kutilo. Ale když se probudili, rozdávali všude dobrou náladu.

Zával dolu probíhal nejprve poklidně s tím, že zasypeme cestu do hor a odstraníme lešení s lanem z důlní šachty. Naši pracanti však kutali tak horlivě, že se sesunula značná část stropu v obou chodbách. Jednoho z nich to málem zavalilo, ale zůstal v dutině a vykopali jsme ho se štěstím ven. Jedinou ztrátou tak byli dva nováčkové od stráží, kteří chtěli za každou cenu stát v první linii a pozdě si uvědomili, že ta bude někde jinde.

S Minem jsme na druhé straně připravili zátarasy a on schoval lano pomocí svého lesního umu. Na poslední chvíli se k nám však přes přední hlídky Acronů probili přátelé Kráteru, kteří chtěli přiložit ruku k dílu při obraně. Mezi nimi byl i Danny Blake. Jejich příchod však prozradil cestu Acronům a tak mohli po malých skupinkách proniknout k vodopádu. Ještě než se tak stalo, překvapilo mě, kolik přátel a obyvatel Kráteru se ukázalo při obraně. Nemůžu je zde ani všechny vyjmenovat, nechám to spíše na sestřičce, ale patří jim dík.

Bitva byla stašlivá, já si však mnoho nepamatuji, protože jsem byl sražen k zemi k jejímu konci. Výsledkem však bylo vítězství pro Kráter. Victoria, jak by řekli Acroni. Nechť nám nějakou chvíli vydrží, abysme mohli okupantům zasadit údery z vlastní iniciativy.

Po Kráteru zatím probíhají úklidové práce. Zátarasy se odklízejí, těla padlých byla sesbírána a zakopána v lese. Chystáme se zaměstnat našeho trpasličího předáka horníků a propoat s ním znovu tunel. Jen jeho lid je zběhlý v důlních pracech natolik, aby byla štola proražena bezpečně.

Poznámka: Přidat popis bitvy.

[Awadar]

Přišel zástupce z hornického cechu s plány na vyčištění a ražbu nových Štol.

[Ludekk]

     Belisar stál v hospodě a jako bez duše hleděl na obraz s loděmi. Neviděl však majestátní koráby. V očích se mu promítaly plameny, mezi nimiž pobíhali polonazí elfové a obrnění legionáři. Slyšel křik s cítil kouř. Tak, jak se mu to občas zdává ve snech. Ve snaze zapudit vzpomínku se podíval do sklenice vína stojící na stole. Ale viděl jen krev. Popadl skleničku a mrštil s ní do rohu, kde se roztříštila na tisíc střípků. Každý střípek byl jako hrot šípu. Rozstříknuté víno jako elfí krev tekoucí po stéblech trávy.
     "Proč ses jen ptala na elfí vesnici, elfí dívko?" zamumlal.
     Orčice u baru jen nechápavě zírala. Otočil se na ni útrpným pohledem a hodil jí zlatou minci. Pak odešel.

[Ludekk]

Zápis dvacátý osmý: Špatní lidi, samá zlodějna

*psáno rukou Belisara*

     Dnes jsem se rozhodl jednat ve věci svědectví mistra Tagnuse a barda Tarda. Ta věc s přepadením se táhne už celé týdny a zatímco jsem byl pryč z Kráteru, nikdo se příliš neměl k jejímu řešení. ani se jim nedivím. Jde o našeho přítele a spojence Dannyho Blaka. Já sám jsem si ho oblíbil. dokonce jsem ho oslovoval s úctou, ačkoli není urozeného původu či význačného postavení. Alespoň ne, co bych věděl. Blake se však zjevně dal na silniční lupičství nebo ho alespoň podporuje. Po tom, co mi řekl trpaslík a co sepsal jeho přítel bard jsem začal pochybovat. Když jsem se zeptal na detaily a nechal trpaslíka příshat, mé obavy se ztotožnily s jistotou. Nu, co naplat. Vděk a přátelství má své meze.
     Co mi však uniká je, kdo byly ty dvě ženy, které se na přepadení podílely a z nichž jedna použila násilí. Dnad se mi podaří to z Blaka nějak vytáhnout. Jisté podezření mám. Ale to je vše.
     Poslal jsem Blakovi list, v němž jsem ho se vší autoritou vyzval, aby se dostavil a vysvětli své jednání a zodpovídal se z něho. Dal jsem mu však čas až po svatbě. Snad bude rozumný.
     S dopisem jsem vyslal nového posla Friedricha. Uvidíme, jak se osvědčí. Je trošku zatrpklý kvůli tomu, co mu udělali Acroni. Snad mu dá nová služba trochu více smyslu do života. Ještě než však odnese list, ukáže ho Minovi, aby ho schválil. Kdybych dělal nějakou chybu, snad by ho zastavil.