Kronika klanu El Ashally

[Amy]

Zápis osmý: Zrada a pomluvy.

Armin! Kdo by to čekal! Pamatuji si, jak jsem ho našla bloudícího v lese. Bez majetku, bez věcí. Dovedla jsem ho do kráteru, pomohla jsem mu... A tak se mi odvděčil!

Dnes jsme byli na výpravě hluboko v území Blat. Porazili jsme na hlavu místního draka a pak se vydali na cestu zpět. Armin a jeho společníci z horské vsi, jejichž jména mi zůstala utajena, zmizeli a ponechali mistra Bjorniho a ještě další jejich osudu. Kdyby se Dannyho lidé pro ně nevrátili, Khaless ví, jak by to s nimi dopadlo.

Vymotali jsme se z bažin a vydali se do temného lesa v naději, že snad tam na nás, mě a mé společníky, čeká podíl na kořišti.
Místo toho však nás čekaly jen urážky a osočování ze strany Armina. On a jeho lidé nás přehlíželi, jako by jsme byli vzduch. Smáli se nám, vysmívali se...

Já ... málem ...*zaškrtáno* díky Dannymu se nic nestalo ... Armin pak mluvil s Bjornim jako bych tam nebyla, podával nepodložená obvinění, která prý hlásí přímo elfům! Ten bídák. Jestli má někdo řešit porušování práva a vyšetřovat na území kráteru, pak to bude někdo z mého rodu. Žádný elfák, ani pánbíčkář nebude tahat do kráteru tu jejich "svatou inkvizici" - ano tak to nazval.

Viděla jsem dobře, jak nakládají s lidmi...

Armina už nechci vidět.
Ne dokud neuzná svůj omyl, neomluví se a nenahlásí přestupky, které nám zůstali i nadále utajeny.
Pokud se i přesto ukáže, stráže vědí, co mají dělat.

A. Ashally.

[Ludekk]

*psáno rukou Belisara*

Zápis devátý: Démoni se zase probouzejí?

Dnes byl s mým přičiněním v Horské vesnici zadržen démonický tvor. Měl velikou rudou hlavu, která připomínala kočičí. Chodil po vesnici a zapřádal rozhovory s prodavači. Po zkušenostech s démonickým nájezdem na Kráter jsem nic neriskoval a předal ho měsíčním elfům k výslechu. Tvor lámaně mluvil naší řečí a zapíral svůj démonický původ. Vystupoval docela neškodně, ale to mohlo být divadlo. Klidně to mohl být špión ujišťující úroveň obrany. Uvidíme, co z něj elfové vytáhnou. Doufejme, že TEN starý pekelník zase něco neplánuje.

[Ludekk]

*psáno rukou Belisara*
Zápis desátý: Nájezd

Dnes naše rodina zorganizovala útok na Acronské utlačovatele. Vyrazili jsme s plném počtu (já, Amy, Mino a Pik) a s sebou jsme vzali trpaslíka Bjorniho z Bratrstva a hospodského Dannyho Blaka s trpasličím přítelem Pelienem. Cílem byl Chmelínkov, kde jsem chtěli vyvolat chaos a způsobit Acronům bolení hlavy, protože jim nepřátelská aktivita v té oblasti je nízká. Snad to bude důvod k rozmělnení jejich obrany z bývalé elfí vesnice a Kandaháru.

Vyrazili jsme časně, abchom nepřítele překvapili v posteli. Amy běžela napřed, asi prozkoumat terén. Cestou jsme překvapivě narazili na Zanku s početným doprovodem. Měla s sebou nějaké další bojovné ženy a hlavně Armina. Amy už se se Zankou pustila do hovoru a jako by zapomněla, co si ten zatracený chlap dovolil. Měl jsem sto chutí si to s ním vyřídit, ale raději jsem šel pryč. Amy se Zančinou skupinou nás ale dohnala a přesvědčila mě a Dannyho, kterému se to taky nelíbilo, že Armin je tam jen na ochranu Zanky. Se skřípěním zubů jsme souhlasili a šlo se tedy. Někdy sestře opravdu nerozumím.

U Chmelínkova jsme narazili na několik hlídek. Ta první nás málem přemohla, ale další byli jen roztroušení vojáci. K mé nevoli jsme je všechny pobili. Zajatci žádní. Vydali jsme se směrem přes bažiny. Tam jsme narazili na několi zbídačelých půlčíků, kteří zjevně přiběhli ze solného lomu. Jeden z nich zemřel vyčerpáním, ale druhá dívenka ze sebe vytrousila cosi o zabíjení, když se nevrátí, a utekla. Vydal jsem tedy příkaz k rychlému přesunu směrem do lomu, abychom využili překvapení, než nás děvče prozradí.

V lomu nás však místo Acronů čekaly hrůzné obrázky. Místní půlčíci musí dolovat sůl holýma rukama, aby splnili kvótu, jinak ti bídáci Acronští zabijí jejich děti, které drží jako rukojmí. Za takové věci si vojáci Říše jistě zaslouží ten nejhorší osud. Vysvobození dětí nepřipadalo v úvahu, protože by jistě došlo k hroznému masakru. Nechali jsme tedy půlčíkům nějaké jídlo a pár krumpáčů, které mohou použít mimo dohled Acronů na plnění svých kvót. Ještě že trpaslíci s sebou tahají takové věci.

Vrátili jsme se tedy k hlavní bráně Chmelínkova, abysme neútočili ze směru lomu, kde by jistě padlo podezření na hobity, že nám pomáhali. V divoké lučištnické přestřelce jsme přemohli podádku obranné věže, a pronikli nezavřenou branou až dovniř vesnice. U brány se strhl divoký boj. Zabili jsme několik vojáků a když to vypadlo, že běží posily, stáhli jsme se. Ještě před tím ale bylo pobito několik dalších a sestřička připíchla na bránu leták který jsme si připravili.



Celá akce proběhla bez zbytečných ztrát a doufejme, že Acrony to trochu rozhodilo před naším dalším útokem. Ještě uvidíme, jak ten dopadne. Rozhodně je ale hodlám ztrestat za ty nebohé půlčíky.

Poznámka: Naše skupina není armáda a těžko se jí rozkazovalo. Příště bude potřeba pevnějších rozhodnutí a nepřipouštění dlouhých diskuzí.

Zamyšlení na závěr. Armin se choval příkladně a neměl žádné nepatřičné poznámky ani výhrůžky. Že by se mu jeho činy rozležely v hlavě? Nebo se mu elfové vysmáli? Držela ho Zanka zpátky? Těžko říct, ale jen tak mu jeho činy nezapomeneme a důvěru si také tak snadno nezíská.

[Amy]

Zápis jedenáctý: Očistný oheň a elfí vesnice.
Musí to tak být. Jsou hrozbou...

Krev.. křik... nářek raněných. Hluk a pach spáleného masa, části těl rozmetané mocnou magií...
Je to vždycky takové? Ta krev... stále lpí na mých rukou... Jejich krev...je taky červená.

Hrdá legie acronských byla spálena na prach... Jsem divná, když nemám výčitky svědomí?
Musí to tak být... a ještě to neskončilo.

[Ludekk]

     Pár týdnů po útoku na Acrony Belisar zase jednou seděl v pokoji v kráterské hlavní budově s pohárem vína. Tentokrát však nevypadal uvolněně. Tvář měl sinalou jak kdyby viděl samotnou Smrt a ruka se mu klepala. Hlavou se mu honily nejrůznější děsivé obrazy: Ještě doutnající trosky vesnice a v nich ležící ohořelá těla. Rozkládající se torza elfů posekaná acronskými čepelemi v kupách okolo bran. Těla elfů i lidí rozházená po návsi prošpikovaná skrz naskrz. Všude trčící šípy připomínající nějaký odolný druh trávy rostoucí ze země, z těl i z trosek budov. Zlověstné ticho a puch obepínající vše kolem.
     "Proč jsi tam chodil?" Ptal se sám sebe.
     Toho dne se byl podívat na zkázu vesnice, protože v bitvě byl omráčen a skoro nic si nepamatoval. Snad jen křik nějaké šílené ženy, který byl slyšet až do budovy, když se vrátili do Kráteru. Spílala Blakovi že je vrah. Blake to sice vymyslel, ale on to schválil a přkázal. On nese hlavní podíl na smrti těch elfů. Půjde ta krev na rukou smýt? Odpustí jeho rodině ta hrstka elfů co ještě zbyla? Měli právo rozhodnout o osudu celé generace aby zachránili ty příští? Jaké příští?
    "Ne!" Najednou vykřikl, vyskočil na nohy a mrštil pohárem o zeď. "Nenecháme se vydírat. To oni jsou vrazi, otrokáři a bestie. Nepolevíme a budeme pokračovat až do hořkého konce!"
   Popadl kus pergamenu a jal se vymýšlet další leták La Resistance.

[Amy]

Zápis dvanáctý: Horská vesnice.

Dnes ráno jsem dostala zprávu o událostech v horské vesnici. Vypadá to, že včera trpaslice Agural (Poznámka: Dlužím ji za dvanáct kilo masa) oslavovala ztrátu nevinosti. Občas je až s podivem, co jsou trpaslíci ochotni slavit ...

Nicméně, vypadá to, že oslava byla zneužita nekalými silami ke krádeži hlavy bestie, kterou před časem ulovil Quantin Allance.
Lidé svalují vinu na kde koho, někteří dokonce tvrdí, že v tom mají prsty bytosti z podtemna, ke kterým prý ona bestie měla patřit.

Když se nad tím tak zamýšlím, jsem docela ráda, že brány kráteru jsou v noci uzavřeny. Alespon tak eliminujeme, alespon částečně, tok cizích lidí. Na druhou stranu obchodu to moc neprospívá, ale od té doby, co jsem začala nabízet vylepšenou kamenku je to jedno. Zákazníci se vždy vrací a to prozatím stačí.

Ale zpátky k včerejšku. Trochu jsem nad tím přemýšlela. Ať ukradl hlavu kdokoliv, musel moc dobře znát terén, vyznat se tam. Jinak si nedokážu představit, jak by mohl uzmout onu věc ze střežené vitríny...

Jo... a taky se nám ztratil hospodský. Včera jsem chtěla zajít na šálek čaje a ouha! Hospoda zavřená. Přiznám se, že jsem si na toho starýho mořskýho vlka už zvykla. Pošlu pár lidí, aby se po něm poohlídli, byla by škoda, kdyby se mu něco stalo. Alespon prozatím. *Nakreslený usmívající se obličejík trola*

PS. Dnes večer nezapomenout na obchodní schůzku s panem D.

[Amy]

Zápis dvanáctý - dodatek o Větrovu

Dnes jsem zachytila zprávu o tom, že se jistá skupina druidů chystá obsadit město Větrov...
Nevím jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva

Druidové chtějící obsadit město... to nic dobrého nevěstí. Navíc... Nevím nic o tom, že by jsme byli osloveni. Proč nás vynechali?
Mám z toho špatný pocit.

Chtějí se snad stáhnout a držet se stranou tak, jako to udělali v době Invaze Acronů do Kandaháru?

Zítra se poradíme s bratry...
A pakliže jsou hrozbou, postaráme se o ně.

[Amy]

Zápis třináctý: Soudci z knihovny

Jaká troufalost! Jaká opovážlivost! Knihovníci se prohlásili za soudce! Jakým právem chtějí rozhodovat o vině a nevině na našem území!
Prý dav! DAV!  Ta tupá síla, manipulovatelná vždy tím, kdo rozhotí pár zlatých měšců!
Dav nyní bude rozhodovat o tom co je správné a co není?

V jakém světě to žiji? Ta troufalost!
Zloba ve mě sílí.. cítím to...

Amythien

[Amy]

Zápis čtrnáctý: Návštěva
*rukopis Amythien*

Máme návštěvu!


*Dál následují jen obrázky - motýlků, květiněk a abstraktních tvarů, vše stvořené zářivýma barvičkama*

[Amy]

Zápis patnáctý: Žádost


El Ashlally požádal elfy o prověření, zdali mezi členy řádu neexistují další ubohé osoby nakažené nekromancií a zkažeností.
Vše vyšlo z jednání soudu a je na elfech, jak rozhodnou.
Soupis členů řádu máme od samotné paní Kory...

[Amy]

Zápis šestnáctý: Rutina

Dnes jsem celý den řešila provozní věci. Moc času jsem kráteru nevěnovala, ale nelze se čemu divit. Vraždy temných pánů a to dění kolem mě stálo víc sil, než jsem měla k dispozici. Doufala jsem, že elfové učiní přítrž Uneladorovu vraždění, ale k mému překvapení toho šílence pustili...

NO doufejme, že si to s ním jeho řád vyřídí sám. Přece jenom na ně vrhnul špatné světlo. Tedy, pokud se elfové chtějí dívat. Bráška soud odšel vydýchat do lesa. Už je tam pár dní. Nebojím se. Mino se vždycky v lese vyznal z naší rodiny nejlépe. Pamatuji si, jak starému Oglurkovi přivedl do domu napůldivokou pumu. Chudák Oglurku stál vyděšený na pultě zatím co Mino mámil pumu ze spíže...

Beli odešel na průzkum Kandaháru. Říkal, že se zastaví cestou na ostrově a vyřídí formality kolem ochránců.
Kdysi dávno mi maminka povídala pohádky o Harfenících. Beli se mému nápadu směje, ale nebrání mi.
Ví, že budu zase chvíli hodná.

Kráter se vylidnil. Hodně lidí, včetně knihovníků odešlo do Větrova. Lidé obsadili město a začali se tam zabydlovat. No... doufejme, že věděli co dělají. Přece jenom, už tam jednou Acroni byli... Je tam přístav, nejsevernější na ostrově ... Kvůli Dannymu doufám, že o přístav Acroni stát nebudou.

Dneska mě vytáhl z postele jen proto, aby mne upozornil na veverčí hovínko ložící u vitríny. Nechtěla jsem se smát abych nezranila jeho city, ale ... ten jeho postoj s natahnutou rukou, ukazováčkem, naznačujíc směr a přesou pozici ležícího exkrementu mne nakonec rozesmály...

Včera někdo zničil vitrínu a zabil prodavače. Opět. To snad nikdy neřestane. Nevím kdo to byl, ale stráže mluví o někom, kdo vyšel ze dveří řádu. Nechala jsem to tak... Už jednou mi dokázali, že pro ně spravedlnost neplatí, tak proč se trápit. Odejdou a doufejme, že se nevrátí ... Snad už ustanou všechny ty "nepříjemné" náhody z poslední doby.

Zítra se chystám najmout pár lidí a vyrazit kolem kráteru. Je trochu třeba srovnat příšery potulující se kolem kráteru, například z nedalekého temného hradu se poslední dobou ozývají podivné zvuky.

*Amythien.*

[Amy]

Zápis sedmnáctý: Zpěv Harfeníků

Včera jsem ztrávila příjemných pár chvil ve větrově. Tedy, až do chvíle, než na mne zautočil dav větrovských, vedený, jak jsem se později dozvěděla Atlantem, bývalým členem řádu Lilie.
Zprvu jsem nechápala, nicméně pak mi bylo řečeno že vedení řádu Lilie, těch zatracených knihovníků, bylo nalezeno mrtvé.

Kora, Sadron ... už nikdy víc.

Dav mne vyhnal z Větrova, jako bych byla prašivá. (http://www.epilogue.net/cgi/database/art/view.pl?id=106528)
Copak to nikdy neskončí?

Rozkázala jsem aby vojáci připravili kráter na obléhání. Už nebudu nic riskovat a připravím se na nejhorší.
Pakliže toto byla první ukázka "spravedlnosti" Větrovských, na druhou čekat nebudu.


 

[Amy]

Zápis osumnáctý: Tichozhouba

Klid, ticho.
To nudné nic nedělání, obklopená blahobytem a vším co jsem kdy chtěla. Myšlenky... spousta hlasů uvnitř mé hlavy je šeptají tak lehce.
Nerozumím jim. Děsí mne.

Ráno jsem se probudila a svět stál. Zastavil se.
Klid, ticho, to nudné nic nedělání...

 

[Ludekk]

*psáno rukou Belisara*

Zápis devatenáctý: Bolest

Je mou smutnou povinností zaznamenat našťastnou událost. Podle očitých svědků se naše sestra Amy vydala na vlastní pěst na průzkum do Kandaháru. Byla něčím velice rozhněvaná a svou nejlepší kamu tasila už v bráně Kráteru. Nikdo ji v tu chvíli nemohl zastavit.  Na posteli naší ctěné návštěvnice ležely dva krásné prstýnky a když jsem je našel, ihned jsem si uvědomil, že něco je špatně. Stráže vyprávěly o svém svědectví a tak hned byli vysláni poslové, aby pátrali po tom, kam se sestřička vydala. Bylo už pozdě, když to zjistili. Amy vstoupila do bran Kandaháru a nikdo ji už neviděl je opustit. Naši průzkumníci našli jen její posekané a zkrvavené šaty visící na ceduli před městem. Nápis na desce zněl "Pro výstrahu!". *zápis je čím dál tím víc roztřesený, na okraji stránky je fialová skvrna od vína*
Nechal jsem vyhlásit zprávu o jejím pádu. Co bez ní budeme dělat?

Addendum: Našel jsem ještě něco. Tři předměty. Nechala mi je v opatrování. S těmi vím, co dělat.

[A&N s.r.o.]

Zápis dvacátý: Sny a stíny.

 Nevím jak dlouho byla v naší knihovničce, ale toho večera jsem si ji poprvé všimla.
Kniha svázaná ve zteřelé popraskané kůži, s listy zažloutlými věky - opatrně jsem ji vytáhla, položila na stůl a otevřela.

Na třetí straně byl její název "Vítr u Krbu" a pod ní věnování.
"Mému příteli Kal-Elovi. Šedostínka - Stačí říct"

Udiveně jsem pohlédla na text před sebou. Otec měl přítelkyni? Milenku? Váhavě jsem otočila další stránky a mé oči přelétly pár řádek. Text psaný ve verších, básně...
Posadila jsem se na postel a procházela knížku, stránku po stránce. Verše byly vždy doprovázeny fantastickými kresbami. Bytosti a zvírata shlížela z obrázků, jako by byla živá, jako by se každou chvíli měly rozběhnout a utéct z knihy ven.... některé části básně byli zatrhnuty a vedle nich tužkou připsány otcovou rukou těžce čitelné poznámky.

Usmála jsem se při pomyšlení, jak jeho těžkopádná ruka zapisuje poznámky do okrajů. Posadila jsem se blíže ke světlu svíčky a naklonila stránku tak, aby na ni dopadlo víc světla.
Přimhouřila jsem oči a pokoušela se poznámku přečíst:

"Tohle se ti honí hlavou, Šedostínko?"
" To a někdy i víc, syčáku Kale"

Udiveně jsem se ohlédla. Stála za mnou dívka, nebo spíše její obraz. Mlhavé zobrazení ženské bytosti s růžky a kopýtkem. Udiveně jsem na ni pohlédla s pootevřenými ústy. Vzpamatovala jsem se a natáhla se pro kamu.

Kdo jsi?! Co tu děláš?
Ďáblice se na mne udiveně pohlédla a pohnula rukou, jako by rozháněla oblaka páry a řekla přísným hlasem: Ty nejsi Kal-El. Kdo jsi? Kde jsi vzala mou knihu? Ukradla jsi ji snad?
Vyděsila jsem se. Plameny v jejích očích mne probodávaly jako dva ostré nože. Trvalo notnou chvíli než jsem se odvážila ji vysvětlit kdo jsem: Já .. jsem jeho dcera. Amythien. Dcera Kal-Ela a Amy Ashally, vybrekotala jsem a ruka s kamou mi ztěžkla.

Dcera? Zatracený proutník pronesla dívka s nádechem ironie ve svém hlase. Kdepak vůbec je řekla, vystoupila z mlhy-portálu a sedla si k mým nohám. Ustrašně jsem jí pověděla o anabázi našeho rodu. O narození bratrů, acronské invazi do elfích lesů a o tom, co jsem věděla o smrti svého otce.

Šedostínka (tak si ta bytost říkala) na mě pohlédla pak zavřela oči a ty pod víčky jako by pročítali stránky z pomyslné knihy.
Máš svého otce za mrtvého? K tomu má daleko, řekla s podivným úsměvem.

To co mi té noci řekla mi převrátilo život na ruby. Všechny mé hodnoty, všechno čemu jsem věřila. Ne... to nemůže být pravda. To nemůže být tak jak ona říká.
Já ...

Musím se přesvědčit.
Sedla jsem na koně a vyrazila ke Kandahárským branám.