Deník Rilwen La'Lyth Tulogail

Velká změna

Toho dne bylo nádherně. Ptáčci zpívali a kytky krásně voněly. Všechno bylo perfektní. Ale přesto mi něco nesedělo. Bylo cítit jakési napětí. Podívala jsem se pořádně z okna. A hele, támhle ke mně běží bratříček. Snad zase nemá nějaký průšvih. určitě ano. To by tolik neuháněl.

Vtrhl do dveří jako by tam snad ani klika nebyla a zhluboka funěl. Když se uklidnil, vyhrkl na mě tolik informací, že mi z toho až šla hlava kolem. Ale nejdůležitější z nich byla ta, že se máme ihned dostavit ke kněžce.
Mno co, pomyslela jsem si, dlouho jsem jí neviděla. Snad od té doby, co jsem se začala u mé maminky učit umění alchymie. Co mi může chtít?

Rychle jsem si vzala pár věcí, do ruky pár placek k snídani a pomalu vyrazila směrem ke klášteru. Shan'Do mě celou dobu popoháněl, abych nezdržovala. Z kláštera se ozývaly chorály na počest bohyně Ithil. Až mi z toho šel mráz po zádech. Co mi může velekněžka jen chtít? Že by si konečně rozmyslela svůj názor na to, že jsem chtěla pokračovat v jejich stopách?

Zatímco jsem byla zabraná do svých myšlenek, dorazili jsme do kláštera. K mému překvapení tu bylo shromážděno celé město. A všichni slavnostně vyšňořeni. U oltáře stál již nějaký mladík. Pomalu jsme se s bratrem blížili k němu. Vedle něj stála velekněžka, které jsem si v první řadě nevšimla. Ve chvíli, kdy jsme dorazili k nim se kolem nás rozsvítila nádherná zářivá koule. Všichni užasli.

Najednou promluvil tajemný a přitom velice uklidňující ženský hlas. V tu chvíli mi došlo, že to k nám promlouvá samotná Ithil. Vyprávěla nám o nádherné krajině, která však velice trpí pod nadvládou tyranských nájezdníků. Díky nim přišlo o život nemalý počet našich druhů. Proto nás tedy vysílá na tento bezbožný ostrov, aby jsme tam opět nastolili pořádek.

Popravdě v tu chvíli jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Jestli je to bratříčkův další podařený žertík, ale při pohledu na jeho tvář jsem si uvědomila, že je to opravdu skutečnost. Během toho však hlas pokračoval a odpovídal mi na mé otázky, které jsem měla jen ve své hlavě. Ano, my tři jsme byli vybráni. Proč? Ten mladík je prý dobrý kouzelník, mě si vybrala pro mou kuráž a vůli stát se její kněžkou a bratříčka? Prý aby mě měl kdo ochraňovat.

Dřív nežli jsme si však stačili cokoliv rozmyslet, koule kolem nás se náhle rozzářila až jsem si musela zakrýt oči. Myslela jsem, že je to jen nějaký sen nebo co, ale když jsem oči opět otevřela, byli jsme všichni tři již na místě, které jsem nikdy předtím neviděla. Kolem byly samé skály, jako bychom byli v nějakém kráteru...