Pantheon Kandelabrie

[Amy]

Příběh bohyně Khalless.




Říká se, že se bohyně zrodila v dobách harmonie, z mořské pěny prvního příboje, který se dotkl Kandelábrijského břehu a proto někteří učenci hovoří o tom, že jejím otcem bude sám bůh vod a za její matku považují samotnou Dannan. Mladá bohyně vyrůstala pod dohledem svých rodičů a bez starostí si užívala jejich přízně. Učila ptáky v lesích zpívat, pomáhala květinám růst, spolu se s otcem pomáhala vybarvovat mořské dno.

Khalless dospívala a její krása a čistota upoutala samotného pána pekel.
Každý večer, když vycházela z lesů na pobřeží, aby se pokochala krásou příboje, měnil se ve teplý jižní vítr a našeptával jí do ouška slova o své touze.

Mladá, naivní dívka propadla jeho kouzlu a šarmu, nechala se oklamat jeho líbivou melodií a prozradila mu tajemství svého stvoření.
I dábel seznal, kdo ona víle je a chopil se své příležitosti. S její pomocí vstoupil do vod a rozpoutal bouře, vyzdvihl útesy a stvořil dravé ryby. Vstoupil do lesů a vytvořil místa zlá, kde veškerá květena uvadala a zvěř šílela zlobou.

Rodiče naštěství zpozorovaly včas změny, které se udály v jejich královstvích a spojenými silami síly zla zahnali na ústup.
Aby dívku za její zradu potrestali požádali o souhlas samotného stvořitele a uzavřeli ji v jeho nebeském žaláři.
Mnoho, mnoho let uplynulo a dívka ve vězení strádala.
Stýskalo se jí po její první lásce a strádala samotou.
I zželelo se jí samotného měsíce. Sestoupil k ní a pomáhal jí bránit se zoufalství. Slovy útěchy, písní, obrazy slov a to co nedokázal vyjádřit písní nebo slovem nakreslil stříbrnou tuží. Čas opět plynul a dívka dospívala.

Jednoho dne si Měsíc uvědomil, že vězení není místo pro jeho milou. Využil své moci, osedlal svou nejrychlejší hvězdu a s její pomoci dívku unesl z vězení a sestoupil s ní na zem. Strhl se obrovský poprask a začalo pronásledování.
Dlouho se skrývali v písku pouště až našli jejich stopu.

I využil měsíc naposledy své moci a proměnil Khalless ve hvězdu a umístil ji na oblohu.
Unikli tak pronásledovatelům ale mocné kouzlo měsíc příliš vyčerpalo a on již nedokázal být se svou milou každou noc.
Proto ji naučil jak se pomocí hvězd vracet zpět do míst jejího dětství aby nepocítila osamnění.

Bohyně Khalless je zákonně neutrální bohyní.
Věří, že musí existovat dobro i zlo tak, aby svět mohl být ve rovnovážné poloze a pestrý, plný barev a zvuků. Má ráda melodii, hravost, nevázanost v citech a emocích. Je marnivá, umí ocenit krásu.

Pod její ochranu se uchylují námořníci při svých plavbách v dobách a prosí ji o pomoc, když je moře neklidné, je patronkou milenců, umělců a řemeslníků o dospívajících dětí.

Její doménou je umění, krása a obrana rovnováhy vůči všem, kteří si usurpují moc nad druhými. Avšak, vědoma si svých chyb občas díky své marnivost strká nos do cizích věcí a dle svého svědomí pomáhá jedné nebo oné straně.


Bohyně na sebe nejčastěji bere podobu vodního nebo vzdušného elementála, případně se zjevuje jako paprsek chladného, měsíčního světla.


// verze 1.0

[Ludekk]

Jedním z méně známých bohů z ještě méně známějšího ostrova Kandelábrie je Mephatran. Nikdo už přesně neví, co jeho jméno znamená, neboť prastarý jazyk, který je jeho původem, vyhynul spolu s Mephatranovými prvními vyznavači. Někteří theologové v Acronské říši se domnívají, že jeho jméno má stejný význam jako jedno z novějších pojmenování tohoto boha, a sice "Posel spravedlnosti".

Co je však jisté je Mephatranova podoba, která se objevuje už od prvních uctívačů již zmíněné prastaré civilizace a přetrvala až k jeho dnešním věřícím. Na zdech zbořených chrámových komplexů, v podobě soch i na obrazech z nedávné doby je možné spatřit muže středního věku, který sedí na velikém trůně oděn v těžkou zbroj, v jedné obrněné rukavici svírá váhu a druhou má sevřenou v pěst. Má delší vlasy, orlí nos a přísný pohled pod zachmuřeným obočím. Na některých malbách je zobrazen se dvěma anděly pomsty nebo spravedlnosti stojícími po jeho boku. Po jeho pravé ruce stojí okřídlená žena v dlouhé róbě s kapucí, která v rukou třímá velikou kosu. Na druhé straně stojí okřídlený muž v těžké zbroji třímající velký meč.

Mephatran je bohem cenícím si zákon a pořádek. Od svých věřících nevyžaduje přehnané uctívání, ale spíše vůli k činům, které pomáhají udržovat jeho vizi železného zákona. Zná však ostatní bohy a nedělá si iluze o uskutečnitelnosti tohoto úkolu a proto je ke svému kněžstvu benevolentní. Milosrdenství je dalším znakem Mephatranovy povahy. Chápe podstatu chatrných těl a myslí smrtelníků a tak je ochoten promíjet jim některé prohřešky. Co však nepromíjí a bytostně nenávidí jsou tři kardinální hříchy, jejichž potírání tvrdě vyžaduje: Nejhorší je Zrada, neboť ho kdysi zradil jeho nevlastní bratr, sokolí bůh Aesalon, když se přidal k silám chaosu. Dalším hříchem je Lež, neboť ta vede ke zradě a nepředvídatenosti, základnímu kameni chaosu. Posledním velkým hříchem smrtelníků i bohů je Nevědomost, neboť když nevědí co činí a proč, staví se na úroveň divé zvěře a stávají se snadnými obětmi nepřátel řádu.

S ostatními bohy Kandelábrie Mephatran příliš nekomunikuje a má k tomu své důvody. Dannan se stará o přírodu a o vše, co roste, a to Mephatrana příliš nezajímá, protože on je bohem lidí, ne stromů. K bohyni Khaless dříve chodíval, protože má podobné přesvědčení jako on, i když není tak přísná a pohrdá některými jeho morálními principy. Teď za ní však nechodí, protože zpychla ze své krásy a dobírá si ho pro to, jak vypadá. S bohy gnómů a trpaslíků si rozumí, protože jsou trpěliví jako on a také velmi šikovní, což jemu vždy chybělo a on je proto obdivuje. Ostatní bohové ho buď nenávidí nebo on nemá rád je, protože někteří jsou příliš hrabiví a jiní představují protichůdné principy.

Mephatran je bohem lidí, ale mezi své chráněnce počítá všechny, kteří dokáží ctít řád a potřebují ochranu před chaosem. Nedělá rozdíly mezi lidmi, elfy, trpaslíky, gnómy nebo půlčíky a nevadí mu ani tvorové z Podtemna. Dobro a zlo jsou koncepty pro Mephatrana příliš nepraktické a jednobarevné, ale repsektuje jejich existenci, protože se navzájem vyvažují. Nelíbí se mu však bezmyšlenkovité jednání jejich jménem. Svým vyznavačům se nezjevuje, ale posílá za nimi své anděly, od kterých se lidé dozvěděli jeho poselství i to, jak vypadá.

Vyznavači:

Mephatran je jedním z bohů, kteří mají pečlivě organizované náboženství. Církev se skládá z několika složek a každý člen má stanovenou svou funkci.
Mephatranovi kněží poctivě uctívají svého boha a snaží se jít příkladem tím, že žijí podle zákonů a vykořeňují chaos a kardinální hříchy tam, kde je spatří. Nikoho však nenutí, aby Mephatrana uctívali, protože on sám neuznává šíření víry z donucení. Kněží tohoto boha nemají rádi válku, protože přináší zbytečné utrpení a většinou je vedena z malicherných důvodů. Nemohou-li se jí vyhnout, přidají se na ukřivděnou stranu. Mnozí obyčejní lidé se na Mephatranovy kněží obracejí jako na nestranné soudce, protože vědí, že jim to jejich víra ukládá.
Zvláštní typ vyznavačů se v rámci církve sdružuje v organizaci, které se říká inkvizice. Inkvizitoři aktivně pronásledují vyznavače chaosu i tam, kam by se kněží nevypravili nebo kde je to nezajímá. Často se z nich stávají samozvaní soudci. Jejich symbolem je kosa podle jednoho z Mephatranových andělů a často ji používají jako nástroj spravedlnosti.

[Snekoun]

Legenda - Miro Lovara ( tak jak si jí dodnes vypráví cikáni u ohně )

Zrození legendy část první

Družina kočovných cikánů dorazila do dalšího města.Už od brány bylo však jasné že je to další město… kde nebudou vítáni.Občas od dětí přilétlo vejce, shnilé ovoce či dokonce i kámen.Jejich cesta mířila rovnou do středu města na rynk.Bylo potřeba si obstarat nějaký proviant na další cesty.Vůdce rychle rozdělil úkoly, kdo, kde a jak má sehnat a rozběhl se k nejbližšímu chrámu.Jeho dítě nebylo zasvěceno ještě žádnemu bohu a bylo potřeba to napravit.Chytnul malého Mira za ruku, přehodil si přes hlavu kapuci a začal se prodírat směrem k vysokým budovám na konci města.Tam jistě někde bude chrám.

Znamení  část druhá

Kněze vytrhlo z jeho modliteb bouchnutí obrovských vrat.Nikdy se dveře chrámu přes den nezavíraly a tak ho tento zvuk úplně vytrhnul z jeho soustředění.Otočil se a pohlédl na mohutného muže který za ruku vedl malého chlapce ve věku asi kolem 5 let.
Muž po něm požadoval požehnání pro svého syna, aby si zajistil přízeň boha.Bylo to zvykem u starých národů.Kněz se s tímto zvykem již dlouho nesetkal a připravil se tedy rychle na obřad.Neměl však připravenou žádnou živou oběť.Nechtělo se mu obětovávat poslední posvátnou kozu, kterou měl připravenou na slunovrat a tak poprosil muže aby si sehnal nějaké zvíře na trhu.Muž všek neměl žádné peníze a tak v jedné uličce nepozorován ukradnul slepici.Ten den, stalo se něco podivného.Po této události se mezi lidi dostala legenda o malém snědém chlapci, keterému znamení krve ukázalo jeho oblíbenost u bohů, jakoby sám byl bohy stvořen.

Procitnutí část třetí

Skupině potulných cikánu se začalo neuvěřitelně dařit. Za jejich úspěch mohl malý chlapec, který se jmenoval Miro Lovara. Všechny výpravy kterých se zůčastnil byly úspěšné. Nikdy nebyli odhaleni při krádeži koní, drůbež jim sama skákala do pytle a vojáci ztráceli jejich stopu. Jakoby přízeň bohů jim byla neustále nakloněna. Miro získaval stale vice přízně od svého lidu a začal si uvědomovat svoje štěstí pro celý rod. Malý Miro za to děkoval bohům a nikdy nezapomněl před každou výpravou obětovat jim živou obět v podobě slepice.Byl to ten pták, o kterém slyšel od svého otce že díky němu se mu zjevilo znamení při jeho zasvěcení.

Současnost část čtvrtá

Pověst zloděje jménem Miro Lovara se šířila do všech měst a cikánský rod si získával respekt u konkurenčních spolků.Bylo i mnoho jiných ras které přijali víru obracející se na snědého hrdinu a jejich jednotným symbolem se stalo slepičí pírko.Jméno Miro Lovara se vrylo do paměti všech jenž žádali pomoc v podobě tmy a utajení při svých výpravách.
Úcty se tak dostalo i rodinně samotného Mira Lovary.Z jejich rodu vzešli nejlepší  koňáci, zámečníci, špehové a zloději.Dodnes žije nejsilnější linie tohoto rodu která nese přijmení Goral.

Miro Lovara a jeho osud je dále neznámý.