|
Ludekk
|
 |
kdy: Září 07, 2008, 12:07:09 am |
|
Převzato z deníku jistého Steyra, nalezeno archeology v troskách Timpanie mnoho let po jejím zničení.
"Dnes jsem se rozhodl zaopatřit se trochu obchodem. Zdá se, že se blíží válka a před tím je vždy dobré nahromadit nějaké jmění, protože se za časů strádání může hodit. Vypravil sem se tedy hluboko do Kandahárského hvozdu, kam mě přivedly zkazky o bílých koních elfů. Ne že bych toužil po bílém koni, ale v Timpanii žije přisprostlý handlíř, co má na bílé koně nějakou úchylku.
Najít vesnici nebylo lehké, elfové se hodně skrývají a v těchto časech je vede skupina druidů. což je činí ještě uzavřenější. Po tom, co jsem byl stráží odkázán k místnímu handlíři jsem neztrácel čas a vyhledal jsem ho. Překvapivě byl ještě neurvalejší než ten všivák z Timpanie. Pokud mají elfové mezi sebou tak pyšné a arogantní muže, není ještě jejich dávná sláva zcela ztracena. Veliké národy musí umět plivnout do oka těm ostatním.
Koupil jsem tedy bílého koně a doprovázen posměšky handlíře zamířil k Timpanii. Cesta byla klidná a nic zvláštního se nepřihodilo, dokud jsem se nedostal k řece Mžilu. Rozhodl jsem se trochu si zalovit v kopcích nad řekou tam, kde vede přímá cesta do Kandaháru. Zásoby jídla jdou další věc, která se hodí ve válce a rozhodně jsem nemínil promarnit šanci si je opatřit.
Když jsem vjel do kopců, přepadli mě banditi. To jsem čekal, ale co jsem nečekal, že jich bude tak moc. První skupinku jsem obratně zlikvidoval mečem, ale co následovalo potom mě zarazilo. Vyskočila na mě banda hrdlořezů v čele s několika půlorky. Ti paznehti měli obouruční sekery a s řevem se na mě řítil ze stráně. Vypustil jsem tedy někilik šípů z luku, který jsem si předtím prozíravě připravil. Bohužel, už asi začínám být příliš starý na takové dobrodrůžství. V mých 45 letech mám problémy se střelbou ze sedla. Většina šípů minula až na jeden. Vedoucímu půlorkovi proletěl hlavou a efektně mu oddělil její vrchní půlku.... Ty šípy z Horské vesnice jsou teda věc! Bandity to ovšem tak nepotěšilo jako mě a z křoví u cesty se k vyvalili další.
Na nic jsem nečekal, vyslal nazdařbůh ještě jednu střelu a uháněl jsem pryč. Ti sviňáci se jali mě pronásledovat až na zlaté písky. Štěsí mi trochu přálo a podařilo se mi skolit ještě jednoho nebo dva. Když jsem se blížil k "Zatáčce krabů" jak jí říkám, překvapil jsem skupinku Acronských legionářů! To mi tak ještě chybělo. Pobídl jsem koně a ujížděl směrem do pouště. Legionáři rychle odpadli, asi se raději potýkali se zbytky banditů. Jeden z nich se mě však stále marně snažil dohnat. Na tu dálku jsem viděl, jak se mu z koutků řine pěna. Asi to vedro.... Otočil jsem se a poslal jsem několik dalších šípů a k mému zděšení se do něho zabodly a zůstaly třčet, s chlapem to však nic neudělalo. To co prošlo půlorkem se na tomto vojákovi zastavilo. Nehodlal jsem dále zkoušet štěstí a ujížděl jsem pryč. Asi jsem na to vážně moc starý.
Opravdová koruna mého dobrodružství mě čekala v Timpanii. Když jsem dorazil k tomu sviňákovi handlíři, čekal jsem, že za bělouše dostanu dva koně, které budu moci střídat v nadcházející bitvě, ale opět se ke mně štěstěna odvrátila zády. Ten špinavec si všimnul stříkanců banditské krve na běloušově srsti a místo dvou koní mi dal jednoho a poníka. Ještě si to s ním vyřídím.
A to jsem netušil, co se semele později....."
|
