Denník Iraelov

[Amelor]

Den první:

Včerejší cesta mě značně vyčerpala. Potkával sem jednoho pokrytce v nablejskaný zbroji za druhým, jak já je nenávidím.

Rozhodl sem se usadit na odlehlém miste, daleko od těch naivních bláznu.Takovou díru sem už dlouho neviděl, už jen to jméno ,nevím co sem čekal.

Zatím tu potkávám jen skupinky smradlavých orku, nic je nezajímá a na nic se neptají, myslím že tu nějaký čas pobudu.

Pomalu nabírám síly. Není na co čekat, věci se musí pomalu dát do pohybu,  rozhodl sem se stvořit někoho kdo mi s tím pomůže.

Je malý, příšerně smrdí a rozumu moc nepobral no rozhodl sem se že mu dám šanci. Dal sem mu hrst zlaťáku a poslal sem ho sehnat nějakou pokrývku hlavy, ať víc nemusím snášet ty pohledy, z jejich ksichtu se mi dělá špatně.

Den se už pomalu vytrácel a všechno pohlcovala tma když se ta zelená ohavnost odvážila vrátit s prázdnýma rukama, navíc smrděl ještě hůř než předtím, byl to opravdu zvláštní zápach. Měl sem sto chuti rozmáznout to jeho vychrtlé tělo na zdi a ukončit tak jeho bezvýznamnou existenci když začal řvát a prosit o milost, z kapsy mu přitom vypadl měšec plny peněz které se rozkutáleli po podlaze. Ten blbý skřet přinesl téměř dvojnásobek toho co sem mu sám dal, myslím že prozatím ho nechám naživu.

[Amelor]

Den druhý

Rozhodnutí nezabíjet malého skřeta se vyplatilo, dnes se mu povedlo přinést magicky prsten a tak zas na nějaký čas prodloužit svůj život.

Není to co to bývalo ale prozatím, než naberu síly, to bude muset stačit.

Zda se že za něj dal všechny peníze, to by však neměl být problém, vždyť on zas něco nakrade.

Večer sem zcela náhodně narazil na starého spojence, z výrazu tváře bylo jasný že naše setkáni ho překvapilo, nemohl neslyšet co se tu před časem dělo a jak to pro mě skončilo,  přesto ho minulost nezajímala a já sem neměl za potřeby věšet mu na nos aktuální plány.

Erandril mi dal jasně na jevo na které straně i přes ty léta pořád stojí, po Krátkém rozhovoru bylo jasný že s ním můžu počítat.

Jeho chováni mě však místy mírně udivovalo navíc v jeho očích sem spatřil něco znepokojujícího, i přesto jak dlouho se známe měl bych na něj nějaký čas dávat pozor, a pokud to bude možný, pozorně sledovat každý jeho krok.

Jestli je pořád tak mocný a schopný jak si ho pamatují, bude se mi ještě hodit.

[Amelor]

V očiach jeho obrazy sa rodia temne.
Do boja tiahne, po boku jeho verne.
Už niet hrdinov, už len strach.
A duše, spolu obratia v prach.

V ten deň, jasný deň
nebom potiahnú mraky čierne.
A v ten deň, jasný deň
Svet uzrie tie obrazy temné.

Nebudú to mraky dažďa.
Netečie z nich voda jasná
lež krv kvapka každá.
Smrť bude nenásytná.

Prvý z štyroch už na cestu sa dal.
Už ho vidí jasne.
Hnev svoj rozpútal.
Už slnko pomaly hasne.

Nesnaž sa pochopiť, jasno v tom mať.
Pochopíš, až pred nimi, budeš stať.
Štyri braný sa otvoria
a bratia svet do večnej tmy ponoria.

[Amelor]

Udalosti posledných dní ma viac než pobavili, už niet pochyb že koniec je bližšie než mnohý čo len tušia.
Pobrežie zaliala krv všetkých tých pokrytcov a mesta zaplavili armády krvilačných figúrok,  ah, krásny to pohľad.
Hŕstka tých zúfalcov zbabelo utiekla do hor, puste domy a okolie sa náhle zmenilo a začína tu byt tesno. Zdá sa že nadišiel správny čas, čas zoznámiť sa s novým spojencom, musím sa im zapáčiť, za každú cenu.
Pokiaľ pôjde všetko podľa planú ,už onedlho ma prestane obklopovať ta svorka zúfalcov a o niekoľko dní započnú prípravy na príchod Prvého, tam v útrobách Kandaháru.

[Amelor]

Niet šance na návrat

Na večné veky zatratený, v ríši temného pána uväznený, zlyhať smel iba raz a už nikdy viac.
Tam, v nekonečných mukách väznený, na veky trýznenia odsúdený.
V ríši prachu a popola ,kde vládne krutá ruka démona.