Boje mezi Seveřany a Elfí vesnicí ustaly.
Klid a mír, nastolený po slavné výpravě Auriliny Veledruidky poskytnul oběma stranám tolik potřebný oddych.
Elfí vesnice se začala pomalu vzpamatovávat z nenadálé hrozby.
Lidé, kteří se dříve ustrašeně schovávali v lesích se počali vydávat na daleké cesty ve snaze znovu objevit části ostrova, které zapadly v zapomnění.
Mezi Timpánií a Větrovem započal čilý obchodní ruch a zboží, které bylo přiváženo z Acronských říší, bylo na severu měněno za drahé kovy a kameny, které trpaslíci vyrvali z temných hlubin podtemna.
Elfí vesnice se počala pomalu vylidňovat.
Lidé nakládali na povozy svůj majetek, vzpomínku na dávné doby, kdy jejich rodičové žili pod ochranou Kandahárských hradeb a vydávali se vstříct osudu. Hodně lidí odešlo na sever, kde se přidali k seveřanům v jejich uctívání Auril. Menší část se vydala na jih kde se začlenila zpět pod ochranné křídla Acronského císaře a jeho poddaných.
Bytost zvaná Shar dosáhla svého a začlenila se do panteonu bohů Kandahárských, jako právoplatná nástupkyně Loth.
Zdá se, že tím bylo její touze po moci učiněno za dost...
Opravdu?
