Kandelabrie forum
0
   Domů   Nápověda Vyhledávání Skupiny Kalendář Přihlásit Registrovat  
Září 20, 2020, 06:34:20 am *
Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Novinky:
 
Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Dard a Leen  (Přečteno 2964 krát)
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
kdy: Únor 06, 2013, 02:34:06 pm

***
”Rychleji!  Rychleji!”
V hlavě mi duní jeho nezvykle hluboký a neobyčejně podmanivý hlas. S vypětím sil převracím plochý kamínek mezi prsty pravé ruky.
Bolest už dávno přerostla únosnou míru a dostavuji se první křeče.  Znavena paže znova a znova padá, do prázdná vzduchu pod ní.

Cítím, jak ze mě vyprchává sila a jednoduchý úkol se mění v obtížný.  Přesto nepolevuju, nesmím.
Zvedám paži opět a znova. Nechávám mály kamínek klouzat mezi odřenými prsty a naslouchám hlasu v mé hlavě.

Dard stojí mimo dohled, jen několik kroku za mnou, presto cítím každý jeho pohyb, jakoby stál přímo přede mnou.

Hlas neutichá, ba naopak s každým slovem zrychluje.
"Už dál nemůžu." Probleskne mi hlavou myšlenka na to, že to vzdám.
Jak pošetilé. Nevím jak, vím však, že neuniknu, vycítí to.

Hlas ustál, v mé hlavě však ještě pořad doznívá.
Chci se otočit a pohlednout na mého učitele. Prsty ne a ne přestat.
Koutkem oka zachytím obrys postavy, který se v mžiku rozmaže.

Znavené otáčeni se promění v jeden ladný pohyb, končicí na stejném miste, kde začal. Zatím nevím, jak jenom tuším.
Opět se soustředím na jediné, v levé ruce držím další stejně plochý a oblý kamínek.

Hlas opět ožil, jakoby nikdy neutichl. Mé ruce se zvedají a prsty se nezastaví. Mají jediný jednoduchý úkol.


“Rychleji!“
***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #1 kdy: Únor 06, 2013, 03:14:57 pm

***
Prsty mích rukou hbitě kmitají. To co se zdálo být nemožné, se náhle mění v rutinu.  I ta mi však odčerpává zbytek sil a hlas nepolevuje.
V dáli cítím myšlenku, která se dere na povrch, když v tom, hlas opět ustane.
Ne však jako poprvé už nedoznívá nýbrž zmizí, jako když utne.

Paže mi v mžiku opadnou. Opět cítím, známou bolest, tíhu luku, jenž mi spočívá na zádech, chladny poryv vetru z hlubokého severu.
Peru se s brněním prstu, které ne a ne ustoupit.

“Darde?“ Odhodlám se po chvíli ticha dovolat jeho jména. Než ale stačím otevřít ústa, nečekaně mi na nich přistane jeho ruka.
Druhou tiše naznačí další úkol a oba klesáme k zmrzlé, sněhem pokryté zemi.

Tiše ho následuju a plazím se za ním, k sotva par desítek metru vzdálenému okraji strmého srazu.
Než přes něj stačím nahlédnout, otáčí se aby mi přes hlavu přehodil kápi vždy sněhobílého pláště.
Jen to chybí, aby mě zahalil celou a dokonale ukryl.

I po dlouhé době strávené zde na severu se nemůžu vynadívat na tak nádherný háv.
Vždy jasně bílý, jako ta nejčerstvější sněhová nádilka, na omak příjemný a hřejivý jako kožich medvěda, ne však tak těžký ba naopak lehký a přizpůsobivý, tak že vás snadno zahalí jako ta nejjemnější pavučina.

***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #2 kdy: Únor 06, 2013, 03:44:06 pm

***
On i já jsme teď hleděli z okraje srazu na to samé divadlo. Přímo před námi, jako na talíři, se odehrávala prostá scéna.
Několik desítek, možná stovka ozbrojených a obrněných statných orku pochodovala zasněženou tundrou někam na jih.

A zdálo se, že jejich početný a odhodlaný pochod by mohlo něco jen stěží zpomalit.
Odněkud ze západu se jim však do zad pomalu no jistě plížila mala skupina, tří možná čtyř desítek barbaru.

“Pomůžeme jim?“
Špitla sem přes stale citelné brnění prstu, jeho směrem.
Dard si vedle mě z hluboka odechl a pokynul hlavou v nesouhlas.
“Ale.. je jich tak o polovinu méně a mnozí nemají v rukou ani pořádnou zbraň. Narozdíl od té hordy před nima.“
Snažila jsem se namítat, odpovědí mi však bylo jen jeho poklidné až suché.
“Ne.“


Něco se zlomilo. Odhodila sem stranou pálení sedřené kůže i brnění prstu a jednou rukou sáhla pod dlouhý plášť pro luk.
Pomoci druhé sem se chystala dostat do podřepu, než vytáhnu šíp z toulce u boku.

V tom jeho ruka chladně popadla plášť někde u límce a já jsem se rázem ocitla jako přikovaná na zemi vedle něj.
***
Poslední změna: Únor 06, 2013, 03:52:55 pm od Michal[SK] Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #3 kdy: Únor 06, 2013, 04:27:28 pm

***
“Chceš se nechat zabít?“
Obořil se na mě neobyčejně prostě, až sám znechuceně potřásl hlavou.

“Nestojí o naši pomoc, kdyby měli volit mezi ní a jistou smrti, zemřou s klidem v duši.“
Vysvětlil mi, v okamžiků kdy se můj zděšený pohled potkal s jeho, aspoň pro tuto chvíli, tak dokonale soustředěným a vyrovnaným.

“Takže jsou mrtvý.“
Pronesla sem vzpurně, v až dětsky naivní představě že ho má slova alespoň trochu rozhodí.

“Buď si jistá, že sou s tím naprosto smířeni. Na rozdíl od tebe děvče.“ 

“..ale, my to můžeme změnit! Ty?“

Nechtěla jsem se nechat umlčet, on však neústupně kroutil hlavou.

“Nic nechápeš. I kdyby. Nepřijmou naši pomoc, náš způsob boje je pro ně naprosto zbabělý a neuctivý.
Radši umřou v čestném boji než by měli zvítězit takovým způsobem, jejich hrdost jim to nedovolí.“


Nechápavě a odmítavě sem na něj pohlédla, vzápětí využila jedinou vteřinu jeho nepozornosti a vychrlila vzpurná slova.

“K čertu s jejich hrdostí!“

V okamžiku sem se odkulila stranou a jen tak tak, sem se vyhla jeho paži která se natáhla mým směrem.
Dard zachytil jasně bílý plášť, tentokrát však pozdě. Ten z lehkosti dolehl na bílou přikrývku a dokonale s ní splynul.

Leen v tu chvíli již klouzla dolu po strmém srazu. 

***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #4 kdy: Únor 06, 2013, 05:09:44 pm

***
Pod prošlapanými botami jsem cítila zmrzlou zem, tvrdou a pevnou jako skála.
Klouzala jsem strmým srazem a rukama se snažila držet rovnováhu tak abych se nepřevrátila a nedopadla přímo na hlavu, to by byl můj konec.

Vše se semlelo jen v krátkém okamžiku, a co nevidět sem dřepěla pod srazem a snažila se honem vzpamatovat z tak prudké jízdy.
Už když sem myslela, že se mi to povede a s odhodláním jsem se napřímila, ovládl mě nepříjemný pocit.

Jakoby v té nepatrné chvíli kdy se mé oči instinktivně přivřeli, prolítlo něco kolem mé svěšené hlavy.
Zavrávorala jsem a obklopila mě tma.

Objala tvrdou a chladnou zem.

***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #5 kdy: Únor 12, 2013, 12:10:45 am

***
Leen seděla v kruhu tepla, které kolem sebe vytvořilo plápolající ohniště narychlo zbudovaného tábořiště.
Uběhlo už několik minut, od doby kdy nabyla vědomí, no prozatím se na něj nedokázala ani podívat.

Mísili se ve mně pocity vzteku a zostuzení, které pramenili z nepříliš hlubokého šrámu na mé hlavě.
I přes tu pekelnou ránu, která mě uvrhla do bezvědomí, jsem si uvědomovala, co se muselo stát.
Chtěla sem se rozeběhnout a vrhnout do předem prohrané bitvy. Zasypat nepřátele tuctama šípu a doufat, že barbaři si můj úmysl vyloží správně.

Věřila jsem že s moji pomoci mají naději na vítězství.
Moje naděje se ale z ničeho nic rozplynuli.

Horda orků byla příliš daleko na to, aby z ní ke mně doletěla sekera nebo cokoli jiného.
Kromě toho nevěřila sem, že mě mohli vůbec vidět. Stejně jako hrstka barbarů neměli o mně ani tušení.
A nakonec sráz, po kterém jsem sklouzla dolu, byl příliš zmrzlý, aby uvolnil kámen, který by mě dostihl a udeřil do hlavy.

Byl to Dard.
Seděl vedle mě a jeho sebejistý mlčenlivý pohled mě ve všem utvrzoval.

“Budeš v pořádku.“  Snažil se mě opatrně povzbudit.

“V pořádku“?! Mohl si mě zabít! Co kdybych ucukla, stačil jen kousek a…“ Odmítala jsem uvěřit v nevinnost cele věci.

Jeho odevzdaný soucitný pohled mě však dokonale rozhodil.
Zahnal mě do kouta.

“Jestli se mě chceš zbavit, stačí říct.“ Snažila jsem se v obraně posílit vztek, který najednou někam mizel.

Dard se nadechl a ještě chvíli vyčkal. Jakoby mi chtěl dát čas, abych se připravila na to, co se chystal říct.
Nešlo to.

“Dal jsem tvému otci slib děvče a nikdy bych si nedovolil porušit ho.
Neopustím tě, dokud nebudeš připravená, ať to trvá třeba sto let.“


“Otec“ Proletělo mnou jako šíp.
Opět nastalo ticho.

Dard se pomalu zvedal, já ho však nevnímala, v té chvíli, patřili mé myšlenky minulosti.
Chystal se vzdálit no na poslední chvíli pronesl ještě tři slova.
“Bylo jich víc.“

“Co?“ Vytrhl mě z myšlenek a já nechápavě pohlédla jeho směrem.
“Barbarů.“ Vysvětlil a hned pokračoval.
“Ta hrstka jen zkoušela jejich obezřetnost, do boje se zapojili téměř až jako poslední.“ Pořád jsem nechápala.

“Tři, možná čtyři kmeny, ze čtyř stran. Objali orky jako jedna silná paže, která z nich vymačkala život.“

Dokončil a nechal mě samotnou v němém úžasu.

***
Poslední změna: Únor 12, 2013, 12:20:49 am od Michal[SK] Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #6 kdy: Únor 12, 2013, 12:26:16 am

***
O několik dní nato, u jiného tábořiště, jsem se o uplynulém dni, barbarech, ale i mnoha dalších věcech dověděla víc.
Kolem nás vládla příjemná atmosféra a Dard mi s úsměvem vysvětloval nejen to, že hrstka barbarů jenž byli jediní barbaři, které jsem měla ten den možnost spatřit, ,usela být z kmene který prohrál výzvu a následné měření sil a tak jeho bojovníci obdrželi podřadnější úkol.
Že nejspíš právě vítěz byl ten kdo orkům odřízl cestu a postavil se smrti čelem, hned nato jak se zbytek sil dostal do potřebné pozice.
Ale také to jak by semnou barbaři s největší pravděpodobností naložili, kdyby se mi do cele té věci povedlo zapojit.
I to jak se chovají dokonce k vlastním ženám.

Neříkal to však proto aby se mi vysmíval, to nikdy nedělal i když se mi povedla sebevětší hloupost.
Po jeho slovech jsem se na následující dny těšila ještě víc a doufala, že s dalšími barbary se víckrát nesetkám.

***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #7 kdy: Únor 12, 2013, 01:00:20 am

***
Následujícího rána jsem Darda zastihla jak pečlivě skládá sněhobíle pláště aby je hned nato zabalil do obyčejného plátna.

Všiml si jak na něj zvědavě mžourám a tiše pronesl.
“Už je nebudeme potřebovat.“


Chvíli se rozhlížel, jakoby něco hledal a nakonec popadl jeden z balvanu ukrytých v podivném chroští.
Převrátil ho na bok, pečlivě nadzvedl hrubou vrstvu mechu pod ním a nakonec z pod ní vytáhl několik kusu perfektně do sebe zapadajících kamenu.
Z nevelké skrýše vyndal dva toulce šípu a až pak do ní ukryl baliček s plášti.
Vše opět pečlivě zamaskoval.

Později přistoupil ke mně a podal mi jeden z dvou toulců.
“Naše poslední.“ Vysvětlil a usedl vedle mě.

Měla jsem v úmyslu zeptat se ho, jak to myslel že je nebudeme potřebovat. Jako vždy mě však předběhl.
“Zamíříme do lesa, je temnější než noc a i bez toho by jsme v nich svítili jako dvě světlušky.“


Už jsem chápala. Až teď jsem si všimla kde leží náš tábor. Jsme na samotném kraji.
Pod námi leželo moře listí, koruny stromů Temného lesa.

***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #8 kdy: Únor 12, 2013, 11:12:00 pm

***
Rychle jsme sbalili tábor i zbytek věcí a o chvíli jsme už za sebou, sestupovali úzkou a strmou stezkou.
Přemáhala jsem se, abych od štěstí nezačala za Dardem hopsat jako malá holka.
Nerada bych zakopla, strhla ho sebou a skutálela se s ním dolu.
Stezka byla neoznačená a určitě více než nenápadná, nevím kolik lidi ji kromě něj znalo, tušila jsem však, že jich mnoho nebude.

Loučila jsem se ze severem ráda i když mi dal a naučil mě tak mnoho, těšila jsem se na nové tváře, hlasy i mnoho dalšího.
Dard měl však jako vždy zcela jiné pohnutky.
***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Michal[SK]
Hrdina
***
Příspěvků: 255



Zobrazit profil
Odpověď #9 kdy: Únor 12, 2013, 11:53:08 pm

***
Samota mi neprospívala tak jako jemu a teď si to uvědomoval i on.
Nepřinášela mi klid. Dard věřil že právě klid je cesta, cesta která mě dovede k nejednomu cíli a poskytne sílu, která se vyrovná nejednomu kouzlu.

V jeho přítomnosti bylo těžké těm slovům nevěřit. Byl pro mne živým důkazem toho, že s jeho pomocí i moje mysl dokáže mnohem víc, než si dovedu představit.
Podobně jako mnich, z ní můžu načerpat sílu s kterou nejenom potlačím únavu, bolest, hlad či strach, ale pokud se dokonale soustředím, dokážu s ní pracovat s naprostou jistotou, jako s něčím hmatatelným a tak samozřejmým jako nástroj řemeslníka. Přetvořit ji na něco zcela nevídaného a využít ji zcela jiným způsobem.

A to vše téměř jen pomocí své mysli.

Když jsem ho tak nejednou poslouchala, občas se až zdálo jakoby neexistovali žádné hranice a jediným omezením byla vlastní fantasie.
Jeho nezvykle stařecká barva vlasů však napovídala, že nějaká hranice jistě bude a její překročeni, ponese své následky.

Spolu jsme urazili dlouho cestu a podle jeho slov byl rád, že jsem se za tu dobu hodně naučila. No spousta práce na nás oba zatím jen čekala.
Pokud najdeme ves daleko v lesích a tá bude aspoň trochu obyvatelná, budu mít dostatek času abych našla to, co mi přinese aspoň podobny pocit klidu a soustředěni.

Pak budu o hodně velký kus blíže k cíli, který mi zvolil můj otec.
***
Zaznamenáno

mrazivé peklo a spálený raj
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  

Theme by m3talc0re. Powered by SMF 1.1.8 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC MySQL | PHP | XHTML | CSS