Hrozba

[ElkBucket]

Chystal se se svým věrným bojovníkem na výpravu, když tu ho překvapila ONA. Přiletěla na drakovi, ano byl to drak, vlastně jen jeho kostra, která hořela. Nikdy nic podobného neviděl. Sesedla a podívala se na něj. Měla na sobě černý plášt s kapucí a v rukou třímala obrovskou kosu. Pošetile se smála a zajímala se o to kde by sehnala kvalitní pivo. Poslal jí tedy do Chmelíkova, do vyhlášené hospody U Drakobijce.

Jen co zmizela, objevil se tam ON v nablízkané uniformě se zdobeným lukem v ruce. Ptal se kam šla. Když se to dozvěděl, zase zmizel. Netrvalo to dlouho a vrátil se, chtěl se spojit a chytit ji, tvrdil že představuje hrozbu pro celý svět. Chtěl ji zastavit.

Vydali se tedy společně do Chmelíkova. Podle očekávání ji našli v hospodě. Nebyla to ale ta hospoda co znali, nábytek byl rozbitý, ohořelý a co je nejhorší byli tam... nemrtví... ona stála mezi nimi a zase se pošetile smála. Snažili se ji zastavit, pobili nemrtvé, ale nebylo to nic platné, žádná kouzla, žádná zbraň, nic ji nedokázalo zastavit.

Utekla a oni tam zůstali bezmocně stát....

[ElkBucket]

Probíjel si cestu přez dvouhlavé obry s kopím, aby prozkoumal nejtemnější kouty obřího doupěte, když tu ucítil chvění. Celá zem se třásla. Zpočátku myslel že jde jen o jeden z výbuchů které se tam občas stávají, co ale viděl potom ho překvapilo.

Skupina Acronských legionářů postávala u obrovské truhly. Chvíli je pozoroval. Co tady dělají? Co je v té truhle? Využil momentu překpavení paralizoval protivníky za pomocí magie. Doběhl k truhle a uviděl nějaký měšec, zřejmě s penězi. Neváhal, vzal ho a utíkal pryč než se protivníci vzpamatují.

Už už se blížil k východu z doupěte, když narazil na další skupinu vojáků, musel najít jinou cestu. Nemohl bojovat, kdoví kolik jich mohlo být okolo. Našel průchod do zlaté hory. Oddechl si když konečně narazil na fousaté trpaslíky strážící své zlato.

Vypravil se do Horské vesničky, ale hned u východu z dolů ho čekalo překapení. Byla tam ONA, stála tam s podivným stvořením, netrvalo dlouho a dobře ji poznal. Ta kosa, to oblečení. Chtěl ji zastavit, ale poslala na něj své oddané bojovníky. Strhl se boj ve kterém se mu vypařila z očí.

Chvíli na to v Horské vesnici našel podivné ornamenty a omámené ztráže. Byla tu. Tohle je její práce...

[Mad]

Byl fádní den, jako každý druhý. Krejčí Melvin pospával na destilačním stolu a roztavený kov tekl z nádob na desku stolu a pak na čerstvě navoskované dřevěné parkety. Celé místnost by byla bývala pokryta zlatou krustou, ale co se nestalo, tomu dse dalo těžko uvěřit.
Padající stíny dávaly tušit, že v se dovnitř vkradl někdo nezvaný, pročež se obratně  natáhl po staré holi opírající se o hranu stolu a rychlím pohybem máchnul poslepu do prostoru, s nadějí, že se třeba trefí nebo alespon chmatáka vyděsí. Ozval se velmi podivný chrastivý zvuk, poblíž stálo kostivé stvoření sápající se mu po krku a za ním tlupa dalších, naštěstí nezpůsobylo velkou námahu jejich zneškodnění, to ale netušil, že se jedná púouze o začátek, do dveří vběhla stará mithtrionská stráž, chtějící zjistit co se to fěje, však dříve než jim stihl cokoliv říce, začali se objevovat dalčí a další monstra, postupně se povedlo probojovat až ke dveřím půdy, za kterými byl nezvyklý hluk na to, že tam odedávna žijí jen pavouci a hmyz, proto se rozhodli místnost důkladně prohlédnout. Už po otevření dveří bylo jasné, že původní obyvatelstvo zde již nežije, skrze děravou střechu byl viděl drak, po místnosti pobíhaly přízraky a duchové a na koni mezi nimi jezdila ženština, která se dožadovala klidu, jak se jí začalo nedostávat, zmizela.
Následovala krátká rozprava se stráží, po které se rozhodli podívat se po městě jestli je tam vše v pořádku, ale i tam bylo boží dopuštění, naštěstí město zrovna navštívala jedna statečná bojovnice a jeden z druidů, kteří po boku stráží zahnali žanu na posvátný strom, doufajíc, že odtud už jim neuteče, opak byl pravdou...

[ElkBucket]

Netrvalo dlouho a znovu ji potkal. Nebyla sama. Celé zástupy malých kostřiček pobíhaly kolem ní. Poslala je na něj a strhl se nekonečný boj. Padla jedna, druhá, třetí... desátá.. dvacátá. Zástupy mizely pod jeho zářící kamou a ONA jen stálá opodál a pozorovala ho. Když padla poslední kostřička vrhla se na něj. Zpočátku díky pomoci svého věrného bojovníka odolával, ale bylo mu jasné že ho dřív nebo později dostane. Rozhodl se tedy ustoupit.

Vracel se do Kráteru a přemýšlel nad posledními událostmi. Je to snad náhoda že ji znovu potkal? Ne, určitě ho sleduje, jde po něm. Otázkou je proč? Snad proto že mluvil s neznámým mágem který ji pronásledoval, snad proto že mu chtěl pomoci.

Dorazil do svého útočiště kde ho čekalo nemilé shledání. Myslel si že jí unikl. Ne! Probíjela si cestu skrz stráže jakoby to byli jen vycpaní panáci. Stál jak přikovaný a nevěděl co má dělat. Přistoupila k němu a když už si myslel že nastala jeho chvíle, tak... zmizela...

[Twinkee]

Uplynula od toho nějaká doba. Byl klid,jako by opravdu zmizela. Všude ticho,ani stopa po nemrtvém kostlivci .. ničem takovém.
Však tomu tak nebylo, byla ukrytá kdesi u Timpánie. Odchytávala si pěkně jednoho po druhém Acronské Legionáře.
Z nich si tvořila ve svém ukrytu svoje posluhovače .. ano Kostlivce. Které pak poštvala proti zbytku Acronské Legie v Timpánii.
Boj Koster a zbytku Acronské Legie byl zdlouhavý, ale však už předem prohraný. Stačila si tvořit další a další posluhovače.
Zbytek Legie už se nemohl bránit, přežilo jich jen pár .. asi čtveřice,která měla též namále.
Vydali se na útěk,běželi co jim nohy stačili,až doběhli k Chmelínkovu.Zastavili se před branou.
Strašně udýchaní,zbroje děravé od ran. V Chmelínkově už se stráže hromadili před bránou, chmelínkovští panikařili,
mysleli že sou napadeni. Odvážlivci jenž přišli do Chmelínkova vlezli za bránu. Zbytek legie byl ještě v šoku a tak je pomlátili.
Ze zbytku zbyl jeden Legionář. Začal vyjednávat, no spíše nabízet spojenectví, potřeboval projít do Kandaháru.
Odvážlivci ho však nechtěli pustit,nevěřili mu,přece už s nimi nějakou dobu mají konflikty,nedivím se.
Po chvíli vyprávění toho co se dělo v Timpánii dobrodruhům došlo,že v tom má prsty Lady Kriscaryn.
Však Legionářova snaha nabídnout spojenectví přisla nazmar.. otočil se a utíkal.
Netušil ale co se stane,uplynula asi půl hodina .. a z Legionáře byla taky kostra.
Ano,byl z toho celý štastný,nakrucoval se,pořád se prohlížel, bylo mu super !
Odvážlivci se po chvíli vydali za ním,divili se.. kdo ne že ..
Navázali rozhovor,zase uplynula tak půl hodina,začli mu červeně zářit oči.
Vyběhl proti nim,zabili ho .. Nezůstali dlouho,rozhodli se vydat se do Timpánie.
Tam už si Lady diktovala co kde bude. Viděla je ! Její posluhovač taky .. poslala ho proti nim !
Byl za chvili jako hromádka prachu,nečekali na smrt pustili se do Lady Kriscaryn.
Zranili jí,celá překvapená zmizela ..jakoby se rozplynula. Prozkoumavali Timpánii,bojovali s kostrami.
Nakonec.. nakonec našli Lady v chrámu pod vodopádem,propukl další boj,to už však Lady hned nezmizela.
Bojovala co jí sily stačili,jen když už vážně měla na mále,znova se rozplynula..
Odvážlivcům nezbylo nic jiného než se zase vratit,co by tam taky dělali. Lady byla moc naštvaná,
že našli něco proti ní. Poslala další svoje posluhovače. Ale ti už nebyli jako kostry,lítali si ve vzduchu.
Ovládali černou magii,vyhnali odvážlivce.. po tom co zmizeli Lady usedla do paláce..neváhá a zase něco kuje.
Je jen otázkou času kdy se zase něco stane ..

[Ludekk]

Začalo to tím, že nad Chmelníkovem se rychle zatáhly zlověstné mraky. Heinrich se zrovna vybavoval v domě s místní hobitkou Dorou a tak vyběhli ven, aby se podívali, co se děje. Obloha byla zatažená a z návsi bylo slyšet nějaký rozruch. Rychle se sebrali a běželi zjistit, co se tam děje.
Poblíž tržnice se jim otevřel děsivý pohled. Nad paloukem planul temně žhnoucí oheň a šířil kolem mihotavé světlo. Na zemi bylo vepsáno ohněm slovo "Moorwan". Než stačila dvojice zjistit, co to znamená, začali z ohně vyskakovat podivní kostění tvorové s netopýřími křídly a napdat vše kolem. Naštěstí šli snadno zabít a kolem bylo dost stráží, které se také seběhly zjistit, co se děje. Brzy však z gejzírů ohně po celé návsi začali vyskakovat kostění draci. Dora se utíkala schovat, ale Heinrichův řemdih a meče stráží začaly nemilosrdně pracovat a po chvíli urputného boje byla i po posledním kostěném drakovi veta.
Na návsi se však objevila ona...... Ano, Lady Kriscaryn se vrátila. Když se Heinrich vzpamatoval z překvapení, vzpomněl si na minulé setkání a na klatbu, kterou jeho církev vyhlásila na tuto hříšnici. Na nic nečekal a před zraky vyděčené Dory a zmetených stráží se do ní pustil svým řemdihem. Jaké však bylo překvapení, když spolehlivé zbraň, která poslala na věčnost nejdnu obludu odmítla udělat na tělě Lady jejiné škrábnutí. Ani mocná magie, kterou mu propůjčil Mephatran nezabrala. Zato on byl zle posekán od její kosy.
Stanul vyčerpán s rukama svěšenýma ale se sveřepým výrazem a čekal an poslední úder. Hříšnice se mu však jen vysmála a řekla: "Teď jsi zkusil moji sílu, brzy poznáš moc Moorwana." S tím se otočila a zmizela.
Když se Heinrich vzpamatoval, vysvětlil Doře o koho jde a utíkal do Horské vsi, aby sehnal pomoc. Jeho poslední myšlenka však patřila Kráteru: "Ti maskovaní muži, co nám naposledy pomohli prý sídlí v Kráteru. Snad mi zahalená elfka nelhala. Musím se vypravit i tam."