Spravedlnost existuje

*Pred Kraterskou knihovnou stoja dvaja trpaslici z Horskej a na spagate za nimi stoji krava*
"Hmmm, co myslíš?"
"Nadrbeme sa doňútra a očuhneme to tam!"
"Pane, dotáhli sme sa za váma a sceme od vás rozsúdení."
"Zichr. Sceme vedet kerého je z nás ta kráva Katka. Tu ju máme na štránku"
*O chvilu na to z knihovne vyjdu von dvaja trpaslici z usmevami na tvarach a kazdy nese polku kravy este sa z nej dymi*

Onedlho na to ...
Na trhu v Kráteru se strhnul zmatek. Všichni prodavači, řemeslníci a dokonce i bývalý hospodský se přišel podívat. Jeden řečník, zřejmě nějaký odvážný prodavač měl proslov :
"Šmejdi z Kráteru ... klííííd ... " vydal ze sebe, celý rudý vztekem a trémou.
Uměl říkat dobrá cena, moc sluší, já dát slevu ,ale na proslovy k davu neměl talent. Davem to zašumělo a do poředí se prodral jeden z trpaslíků. Byl to zástupce z Horské vsi. Přijel ráno do města a celé dopoledne netrpělivě čekal na jednání.
"Ehh .. ehhh .. ehhh..." odkašlal si trpaslík a začal hlubokým hlasem :
"Obyvatelé ostrova Kandelabrie, sešli jsme se zde abychom projednali problém soudnictví v našich městech. Každému městu vládne jiný rod a i uplatńování práva je složité a nejednotné. Proto navrhuji abychom mi občané měst předložili našim perfektům petici kde bychom si sami určili nestraného soudce."
"Ehh... ehhh... ehhh" Znovu si odkašlal trpaslík a přihnul si z korbelu.
"Máte někdo nějaké návrhy ?"
Dav se utišil. Některému orčímu prodavači na čele vyskočila kapička potu, druhý se začal nervózně drbat v rozkroku.
Nejednou se z davu ozvalo :
"Knihovna ! Máme přece knihovnu !" Dav ožil a začal na sebe pokřikovat.
"Ano ! Ať je to někdo z knihovny .. jsou chytří a nikomu neslouží. Ano, Ano" volal jedne prodavač přes druhého.
Trpaslík chtěl něco říct ale jeho hlas nemohl překřičet dav.Mohutně se napil ze svého korbelu, nabral vzduch do plic a zakřičel :
"DÓOOOST ! TICHO !" dav se utišil.
"Tak obyvatelé Kandelabrie. Mam tady pergamen a na něm jsou napsané naše požadavky. Stačí jen doplnit jméno. Píšu tedy Řád Planoucí Lilie a zde prosím o podpisy. "
Trpaslík však nečekal co se strhne. Orkové se začali prát o brk a valili se na trpaslíka jako storuká chobotnice.
"Já budu první dej to sem ... ty neumíš psát naval, tu máš rozbiju ti držku. Obrovský chumel těl se dal do pohybu. "
Po chvilce vylezl trpaslík celý pohmožděný, z té veliké hromady těl a v ruce držel potrhaný kus pergamanu. Zběžně ho přelétl očima a rychle nasednul na poníka. Byla tam většina podpisů a tak nečekal na nic a rychle se vydal zpět do Horské vsi. Příště už jsem nepojede. Málem ho toto hlasování stálo život.