PIK

[Jachym]

Silný vítr se proháněl nad travnatými planinami Kandelábrie a vháněl dlouhé vlnité
mastné vlasy do tváře neoholeného mladeho muže .  Dnes by jej po těch letech snad ani nikdo nečekal.
Přichazel stezkou od moře a za sebou vedl za uzdu sveho koně, unaveného jako byl on sám. Prošli až ke kopcům.
Černý oř se vzpepjal na zadní a v jakesi temné předtuše - tiše zaržál. "Ach ano poznáváš již tyto kopce" Uklidňoval
Pik černeho hřebce. Zviře se zklidnilo  a pomalu pokračovalo za Pikem kopcemi dál k lesu. 
 Mladým mužem byl Pik, nejmladší z bratrů Al Ashalliů, vlasy mu dorostli až na
 ramena a tvář pokrylo nejmeně čtrnácti denní strniště. Pod kyrysem však pracovalo stale svobodné a odhodlané srdce.
Jakmile Pik otevřel branu Krateru padl na něj stín smrti, byla již noc - nic neviděl ,
jak dříve nemiloval ten tmavý kout světa , ten Kráter, tu jeho tmu která byla ale dnes temnější než
 nejtemnější myšlenky a vzpomínky.  Nasál nozdry ten zapach , hniloby  ztuchliny a pak snad i pach smrti.
 Zaposlouchal se , nic jen vitr se honil v rozvrzaných trámech zdejších dřevěných střech a kůň za ním divně
odfrkoval jako by mumlal " Vidiš ja ti to říkal "  .  Pik vykročil , desky zavrzali pod nohama, "
Tak to nas teda vítáte" povzdychl si. Došel až do hlavní budovy , tam zahledl prodavače kteří se před ním skrývali.
 Šel domů tak co , razně vyrazil ke dveřím do druheho patra a vytahl klíč jenž stale nosil na řetízku na krku.
Ani na třetí pokus však klíč nepasoval , nooo Míno by mi napsal kde mají nahradní kdyby vyměnili zámek, pomyslel si.
 Stál a nevěděl si rady pak ale vztek nad osudem jenž tušil a zvědavost co se děje , jej dotlačili k hrubemu nasilí
 tasil meč a zaštitou uhodil do dveří notnou silou.  Dveře se otevřeli a před ním stál muž bledý jak měsíc se
špičatými ušními boltci. "Mé jmeno je Pik  Al Ashally , vracím se z cest domů a Vy jste kdo pane ? "Oslovil jej Pik.

             A PAK SI VŠE VYSLECHL , vše o životě a smrti , o touze a nenávisti, jen to tušil a ted to ví,
jeho starší sourozenci
jsou mrtvi a on on tu nebyl , ale i kdyby byl , nic by nenadělal , Amy měla velmi tvrdou hlavu a Beli byl velmi
 hrdý a spravedlivý muž. Míno ach jo Míno a smrt to nejde dohromady , Mina tu měl každý rád , desítkám ba
stovkám lidí jeho nástroje velmi pomahali každý den. Jak jen s ním mohl někdo bojovat. 
 Pikovi se to vše honilo hlavou, pocity smutku i nenavisti, ale pak zvitězil jeden - pocit odpovědnosti ke sve
nejmladší sestře Lucince. Se skloněnou hlavou odcházel , rychle ale ještě vybral rodinné uspory a uložil je na
 sve konto, musí přece jen zařídit bydlení pro Lucinku a pro sebe a důstojný pomník pro své mrtvé sourozence.
Už svítalo když nechával za sebou skály Krateru a pred sebou ukol najít nový domov a snad i noveho boha .
 

[Jachym]

Odjížděl dál do kopců, Kráter za ním se ztrácel v ranních mlhách. Minul odbočku na Kandahár  a  jeho malá karavana
 překročila Brundibáru . 
 Slunce už psalo na louky svým teplým prstem že už má nejkratší stín, když Pik  nad sebou na kopci spatřil
věže horské vsi.
Zvolnil,   i jeho mula těžce odfukovala.
Sklonil hlavu a ponořil se do svých úvah.
" Tak žádný Král, monarcha, ale triumviát hegemonní skupiny, ach bohové co jste učinili ."
Pik se už viděl v duchu jak předstupuje před krále, pokleká na jedno koleno, svůj meč položený napříč otevřených
dlaní a praví " Já Pik Al Ashally poslední muž tohoto jména , slibuji dnes před Vámi můj králi, že budu ctít
 to co ctíte a vy a straniti se všeho čeho vy se straníte a věren při Vás vždy zůstanu."
 V myšlenkách přišel až k bráně Horské vsi , byla otevřená. Došel až na náves - nikde nikdo.
Začal padat sníh a poletování přešlo v chumelení.Bělostný sníh pokryl jeho černeho hřebce i Pika samého.
 Zde prožil Pik dětství a  mládí a nyní je jeho oblíbená ves - mrtvá.
 Čistý bílí sníh smíva špínu i rez z jeho brnění. Již bílí rytíř padá uprostřed návsi na kolena .
 " kráter je mrtvý , Horská ves také ó bohové jak moc jsme zhřešili když Vy jste nás opustili. " Vykřikl.
 zabodnul do země hrot čepele sveho meče , oběma rukama držel záštitu a klečel a šeptal modlitbu za sourozence
za lidi z Kráteru i z Horské vsi. Povstal a rozhlížel se kolem, žádný kouř z komínů jen dlouhé vití hladových vlků
se táhlo nad údolím vesnice.
 Upadl do svých myšlenek a vzpomínek.
"Dobře organizovaneho hegemona nelze mečem porazit!" Vzpomněl si na sveho učitele vojenské taktiky.
Pak se mu ale přece jen v hlavě objevila stará vzpomínka, na jednu báji kterou si vykládají lidé daleko za mořem.
 Jejich světu tam vládlo obrovské město jménem Pím. Utiskovalo a využívalo všechny národy světa.
 Všechny bitvy vyhráli , šel z nich strach, a přece se našel jeden muž , říkali mu spravedlivý. Na armády Pímanů
nevystřelil jediný šíp a nenosil u pasu meč. A přesto důsledky jeho činů rozvrátili více jak tři sta let
starou neporazitelnou říši. On nosil v ruce knihu starší jak jejich rody a jeho věty nesli s sebou spravedlnost
 a naději. " K čemu je vládcům meč když už nemají lidem co říci. " Pomyslel si Pik , zandal svůj meč
 v pochvu  a šel si připravit lože do opuštěné hospody, snad zítřek bude moudřejší večera.