Třásl se zimou a studený pot stékal po jeho tmavé kůži. Ležel skroucený v hlubinách podtemna a trpěl bolestí, kterou mu způsobovala neznámá nemoc. Co chvíli ze sebe vydával zvuky vytí, tak neznámé jeho kultuře, nerozuměl tomu a v horečce si uvědomoval, že přichází jeho konec.
Zemře.

Ti co hledal, byli již mrtví. Prošel všechna známá místa, ve kterých je potkával a nacházel jen pustinu, stopy zkázy a prázdnotu. To vědomí mu působilo palčivou bolest, možná ho proklel sám Zahred za to, že zemřeli jeho uctívači z kmene Bloodspill.... snad nezemřeli a podařilo se jim uniknout Pohromě seslané na svět.
Jeho mysl se naplnila vztekem, Pohroma pohltila jeho domov, sice k němu neměl vztah jako lidé, ale patřil jemu a násilně o své vlastnictví přišel... ovšem který domov? Opakoval si. Yueathindr´ynn? Kráter? Ves? To vše přece!, zakousl se do vlastního rtu, ale neovladl své tělo a zuřivě zavyl, jeho tělo se prohnulo jako luk s hrudí vypnutou vzhůru a hlavou v záklonu. Přestal se bránit a ventiloval svoji zuřivost divokým řevem, po chvíli začal divoce mlátit o stěnu skály, divoce ji škrábal a bušil do ní.

…

Ležel v prachu,  jeho bílé vlasy byly pocuchané a slepené krví, špínou a potem. Celé tělo ho bolelo a mysl byla zatemněná vzpomínkami.

Takže přeci jen ve mne sídlí monstrum,
tam někde hluboko uvnitř, tak jak se o nás traduje.
Žil jsem v domnění, že ze mne jednou může být drowouk.

Nenávistně sevřel rty a nechal hněv proudit ve svých žilách, pak se obrátil k temnotě.
Dannan, co vlastně nabízíš?
Od chvíle, kdy tvoje zvrácené děti opustily rozevřené lůno Matky přírody, jsi nic neudělala, pouze utopila Říši v záplavě pokrytecké morálnosti.
JÁ jsem byl počat jako šakal.
Tvoje bolest se bude rovnat té, kterou způsobila Pohroma mně, a kterou způsobím JÁ tvým lesním dětem Zla.
Budu otrávený hrot Chaosu vražený hluboko do tvých zkažených vnitřností, ty rouhavá šířitelko Nákazy.
Zatracená a prokletá Dannan.

Poté zavřel oči a obrátil se do svého nitra.
Shar!
obejmu psy Devíti pekel a uchvátím jejich moc,
abych zruinoval srdce nepřítele.
Uvidí vzestup Tvojí říše,
uvidí pravdu, kterou jejich Bohové skrývají,
bezcennost jejich životů.
Z Věčného moře Nenávisti, nechám povstat armádu,
obrátím bratra proti bratru, všechny proti sobě,
až dokud nezůstane nikdo.

Byl členem mnoha rodů, už to ani nepočítal, nezáležilo mu na tom, smrt a zkáza patří do tohoto světa a nemělo smysl se zatěžovat malichernostmi. Otázky na jeho původ měli tisíce odpovědí, jednou byl synem matrony, jednou uprchlým otrokem, jindy míšencem a o ničem z toho neexistoval důkaz, proplouval světem a ohýbal realitu dle své vůle.

Nyní se však ocitl před branami Elg´Cahl, slabý a unavený z dlouhého zajetí, nevěděl kde byl a jak dlouho, vždy když se snažil vzpomenout, tak ho rozbolela hlava. Nakonec se přestal snažit vzpomenout se a zaměřil svou pozornost na drowku, která přistoupila k bráně města ovládaného rodem Maivert...


Při jedné z výprav se dostal až do jedné vsi v podtemnu, kde později stál u chatrče, kterou tak důvěrně znal, strávil tam část života s divokými orky, hrdými válečníky Zahreda. Tito primitivové pro něj nic neznamenali, nyní ovšem cítil zvláštní pocit, jiný než nenávist, aniž by chtěl, tak tuto vzpomínku si ponechal v sobě a pokračoval dále v plnění úkolů.

Hlídka dorazila zpět do Elg´Cahl, nyní měl dost času na odpočinek a údržbu své výstroje, jenže ho stále pronásledovala vzpomínka na Krvavé orky a jejich Boha Zahreda. Ponořil se do kolotoče vířících myšlenek a nechal se unášet, vzpomínal si na dobu, kterou strávil v jejich zajetí, i když nyní už pochyboval o tom, zda byl zajatec on anebo oni sloužili jemu. Vydal se ihned na cestu zpět do vsi, zpět k té chatrči. Strávil u ní dost času, aby pak následoval dávnou stopu ve své hlavě.

Jeho cesta ho dovedla na povrch, přišel mu tak nepříjemně studený, cizí a nevlídný, cestou přes Horskou ves ho přepadl nával vzpomínek, tady ho věznili ve studené cele, pokračoval dále, celou noc až do jeskyně, která ho dovedla na místo, které znal. Starý vyhaslý kráter, kde si rivvil postavili své přístřešky. Tady žila ta černá modrooká žena s dalšími bojovníky, na které si vzpomínal, nyní byl Kráter zcela opuštěný. Tady odpovědi také nenajde, byli pryč, stejně tak Krvavý orkové opustili ves, jak dlouho už to je...

Takze rad bych pripomel moji par let starou vytku:

Tabor uprchliku u hematit dolu, kdyz jsem to tvoril tak tam byly proudy kyseliny, ktere davaly 100+ zraneni pri spusteni pasti, pak to nekdo upravil a davaji 10 !!!!, co tohle upravit, aby puvodni obtiznost byla "narovnana" tak jak si zaslouzi?  Tehdy se tam bez klerika nedalo dojit, ted to zvladne hi-lvl s prstem nohy v nose.

Vazne na tom, ze jsem to prerusil pred vice nez tremi lety a ty lokace jsem zde nechal, nemam je ve svem PC a najde se urcite dost schopnych lidi, kteri by mohli hrave lokace dokoncit. Co se tyka obtiznosti, tak pri tvorbe jsem vychazel z NPC monster z Age of Conan, kde parta musela spolupracovat, aby bosse dostala, postavy k temto potvoram chodi umrit pokud nejsou pripraveny.

Co se tyka kuo-toa, tak pred lety uz probehli testy a mohu rici, ze tyhle potvory jsou smrtici.

Podle jedne z debat s osobou z vedeni, na serveru by mely byt stale par let stare lokace, ktere cekaji na dokonceni. Pokud se najde nekdo kdo by je mel chut dokoncit a dodrzet puvodni zamer,  a Neus to schvali, jsem ochoten sdelit dotycnemu potrebne podklady a info. Melo by se jednat o vetsi rozsireni soucasneho sveta a to o lower underdark (Lowerdark) a middle underdark (Middledark) s velice zajimavymi a o to vice nebezpecnymi tvory napr.

Kuo-toa


Sahuagin


původní Ilithidy (ti slabší jsou již na serveru)


A jiné zajímavé potvory, které by měli zaměstnat větší družiny a hráčům pěkně zatopit.