Brouzdal se vysokou trávou, na krajině ležela noc jako tmavá deka posetá drobnými světly. Zaklonil se a pozoroval tu scenérii, kterou kdysi nechápal, naplňovalo ho to zvláštním pocitem, tak neznámým, ale uklidňujícím. Zaposlouchal se do tichého šumění lesa a zurčení potoka. Chodíval tudy často, ale až nyní chápal, že zde může v klidu spočinout aniž by ho napadl některý z temných netvorů podtemna. Nasál vzduch do plic... byl tak lehký o proti tomu v jeho domovině. Pak sebou prudce trhnul, když zaslechl pohyb. Jeho tělo splynulo s krajinou a on se tiše vplížil po směru hluku.

Na cestě šli dva rivvil. Byli ozbrojeni, ale nepřipraveni. Zcela reflexivně zaujal pozici a připravil se k boji, válka přišla za ním. Založil jeden z mála šípů co mu zbyly a pozvedl hrozivou zbraň proti svému cíli. Jeden z rivil spatřil drowa a ihned tasil, jeho společník to již nestihl. Vzduchem zazpívalo opracované dřevo s jemně broušeným kovovým hrotem a muž se skácel k zemi. Druhý rivil sklonil zbraň a zaujal postoj bezbranného otroka.

Kyl´ si odplivnul a vykročil k němu, pravou rukou vytáhl okovy a hodil je před rivil. Nasaď si je... a moje Bohyně tě možná nechá žít. Muž uposlechl a zanedlouho byl spoután a připraven na cestu do otroctví. Kyl´ došel k raněnému muži, jeho zranění nebyla smrtelná, bylo jisté, že přežije... ale do podtemna by mne jen zdržoval. Vytáhl stahovací dýku, sklonil se k raněnému a ušklíbnul se.

Vzápětí mu řetěz od okovů zajatého muže přeletěl přes hlavu a sevřel mu hrdlo, naplnila ho nenávist, hněv se mu vehnal do očí, ale řetěz to nezastavilo, jeho chladná oka se mu zařezávala do kůže na krku. Začal sebou házet, řval, mával nožem kolem sebe až nakonec se mu podařilo uvolnit sevření kolem svého krku. Zajatec byl raněn a krvácel. Podíval se na oba rivvil, byli to slaboši... nezaslouží si žít.
Pravou ruku si přiložil ke spánku, ucítil v hlavě bolest, ale také pocity jež mu nedávaly smysl, napadlo ho zda mají něco společného s jedním z rituálů, které provedl mág Mertyrr. Zatřásl hlavou a pohlédl na zraněné muže. Bojovali o svůj život, chtěli žít... prožít svůj život.

Sundal okovy svému zajatci a podíval se na oba muže, ten pohled se mu vryl do paměti. Pak se otočil a rozeběhl se do tmy.

Mnoho hodin poté kráčel podtemnem, vyhnul se hlídkám, které hlídali cesty, nechtěl být viděn. Až dorazil k ústí jeskyně. Na chvíli se otočil a zadíval se do temnoty, pak obrátil svůj pohled k dennímu světlu a divným zvukům jež vydávalo okolní prostředí.

Jeho hlavu na spáncích sevřeli tenké prsty mága Mertyrra, cítil jejich chlad, přesto zůstaval obezřetný, nechtěl skončit jako mrtvý drow.

Odlož tu dýku Kyl´e, mohl by jsi si ublížit... nech oči otevřené a dívej se do mých,neustále.

Kyl´ zaváhal, nechtěl zůstat bezbranný v rukou jiného, ale sám ho vyhledal a požádal o pomoc, někdo se mu hrabal v hlavě a on musel ty démony vyhnat. Schoval tedy dýku a pohledem spočinul na zornicích mága. Slyšel jeho slova, jež mu nedávala smysl a cítil jak vše kolem se pohnulo do neurčitého pohybu, jen ty oči byly stále stejné, stálý pevný bod, kterého se držel, aby ho pohyb nestrhnul. Cítil jak ho uchopily čísi ruce za ramena a táhly ho vzad, slyšel známý hlas,

Sám víš odkud jsi přišel, všechno co se stalo, musíš nést s sebou... není to minulost, jsi to ty.
Pokusil se zatřepat hlavou, ale jeho oči se musely držet těch dvou očí mága, jež byly tak prázdné, chladné, přesto důležité. Tvá cesta mohla trvat staletí, ale další staletí může trvat.... to je život. Uchopily ho další ruce za paži, drowove umírají mladí, kněžky vydrží dlouho, ony ovládají naše životy... slyšel jiný hlas, rozhodují o životě a smrti. Trhnul sebou, ty dva body, které sledoval byly najednou tak malé, sotva je viděl, ale musel se jich držet. Ano, jsi pěšák. To je tvůj osud... drowe. Tělem mu projel chlad, ta slova znal, v Bojové akademii, Maghtere, se tohle říkalo mezi rekruty, stará pravda. Zavřel oči, aby potlačil vzpomínky na akademii. Ucítil bolest v hlavě, trhala mu lebku, začal se svíjet bolestí, ale neměl sílu vzdorovat, kosterní svalstvo prudce ochablo a přestal cítit ruce i nohy.Ztěžka otevřel oči a pohlédl do očí tomu tvorovi, sevřelo se mu srdce jak ucítíl chlad smrti jež mu pohlcoval vnitřnosti. Cítil jak mu těžknou víčka a mezerou mezi nimi sledoval tvora, jež mu vysával životní sílu.

To je tvůj osud... drowe. Osud, drowe. Drowe. To slovo bylo jako cejch vypálený do jeho duše, copak ostatní mají jiné osudy? Všichni musí zemřít, promluvil k němu ženský hlas, jde však o to... kdy? Zavřel oči, už je nemohl udržet otevřené, cítil závrať jak se propadal do hlubin. Kdy? Umírají mladí.. drowové umírají mladí... a oni... rivvil...když je nedostaneme... staří. Cítil neznámý pocit, jež se dral z jeho nitra, naplnil jeho tělo během chvíle a cítil jak ho nemůže udržet, jeho tělo se proměnilo v sopku, zařval a jeho tělem projela vlna energie. Mezi jeho víčky se objevila úzká štěrbina, sleduj oči... viděl dvě malé oči, hluboké podmanivé oči. Házel sebou, aby se jim přiblížil, cítil se jak zaživa pohřbený a hrabající se z čerstvého hrobu. Sleduj oči. Do zad se mu zařizla bolest biče, uchopily ho desítky rukou a bránily mu v pohybu, zařval vzteky, hněv a nenavíst z něj vyvěraly. Viděl ty oči, tak jasně. Hluboké, podmanivé, pátrající... oči mladé elfky.

KYL´E ! uslyšel hlas Mertyrra a uvědomil si, že hledí do přísných očí mága. Byl zpět Elg´cahl, cítil se jakoby ho někdo rozložil na miliony kousků a zatřásl s nim.

Viděl jsem toho, kdo ti to udělal, řekl hrdě mág. Kyl´ovi se v mysli vynořil obraz bytosti, jež ho tak zranila. Opravdu?, řekl překvapeně a stále myslel na onu bytost.  Xas, je to mocný mág, potřebujeme stopu, pokračoval mág, podle kterého ho najdeme.

Mocný mág, jak bych já mohl hledat mága, odvětil Kyl´ a chytil se za spánek, bolest mu tepala v hlavě, z temnoty se na něho upřely hluboké podmanivé oči mladé elfky. Xas, byl to mocný mág, byl to ten elf... ten co přišel pro tu ženu, najdeme ho, řekl s ledovým klidem a snažil se být co nejvíce přesvědčivý. Jsi skutečný mistr, Mertyrre.

TAKŽE PO DNEŠNÍM ROZHOVORU JE SPOR VYŘEŠEN, JÁ SE OMLOUVÁM ZA TENTO AGRESIVNÍ KROK, nicméně dle mého názoru nutný, A VĚŘÍM, ŽE SE V KLIDU VRÁTÍME KE HŘE.

Za své porušení pravidel, napadeni DM, jsem připraven přijmout trest, takže až se poradíte, tak mi dejte vědět. Ať je spravedlnost naplněna.

Ano, ty screeny bude lepsi sem dat, nevyresi situaci kolem ooc, ale mohou obhajit twinkee, pokud tam teda budou reakce nas hracu k ni, nevim co ji kdo psal, vim co jsem napsal ja a z toho vychazim. Navic pak bude zajistena vetsi objektivita pro ostatni DM k posouzeni.

Screeny nic nevyresi, ja nepopiram, ze jsem psal ooc do party.. psal jsem, me jde vsak o to, ze jsem to psal z urciteho duvodu, ktery snad mel realnou hodnotu.

Vim, co jsem udelal, vim, ze timhle jsem se i provinil, ale tady najednou chybi cit pro hru. Tady prosazovani pravidel ad absurdum zabilo hru, s tim nesouhlasim a proto jsem nastvany. Nic jsem nezadal, byly to navrhy jak situaci resit.

Hráči a DM
Hráč se musí podřídit rozhodnutí DM ve hře.
DM má vždy poslední slovo.
DM je nestranný.
Pro řešení jakéhokoli problému jsou důležité screeny obrazovky.
Hráč by měl DM chatu využívat minimálně, určitě ne k získání informací nebo ke stížnostem. Pro delší diskuzi s konkrétním DM je preferován TALK.

Obecná pravidla
Všichni hráči na serveru jsou povinni dodržovat tyto pravidla.
Všichni hráči na serveru jsou povinni vyjadřovat se dle obecně zažitých pravidel slušného chování.
Kandelábrie 2 je RP server
Urážky jsou povoleny pouze v rámci RP a nesmí přesahovat únosnou hranici.


Za svuj prispevek ocekavam trest nebot jsem zjevne porusil pravidla serveru. To myslim vazne. Smyslem tematu bylo dat verejne najevo nespokojenost.

Twinkee napsala:

Tímto postem budiž uděleno varování pro acc :
jachyra
Lyciidas

za OOC do družiny ve větším možství. Neřeknu 1 nebo 2 věty, ale zaspamovat mi dm kanal a vymlouvat se na to že jste kde jste, nebo že si mám vypnout chat družiny.
To jako pardon, ale pravidla sou pravidla a pokud tu chcete hrát měli by jste je respektovat, tak jako ostatní. Myslete si o mě co chcete, já trvám na svým.
Tohle si přiště dohadujte třeba po tellu. Dohadovat se o tom co kdo hraje nebo zakouzlil, mi nepříjde jako nezbytný případ.

Reakce:




Jasne jsem ti ve hre rekl, ze jsme 4 (vidim jen dva tresty) postavy v ruznych lokacich a v ramci IC projednavame utok demona vyvolaneho jednim magem v podtemnu na jine magy na povrchu? Jak mame asi 4 lidi psat telly vsem ostatnim? Jak resit hody kostkami?

Kdyby jsi byla DM co k cemu, tak nam pomuzes jako PJ, pripadne docasne nas das do jedne lokace, aby jsme ti nerusili kanal. Tyhle tvoje pomstychtive utoky jsou uz moc okate.
Nakonec jsme te poslechli a prestali jsme... ano, bezeli jsme vsichni na zlatou horu a tam ooc dojednali co a jak a zase bezeli zpet. Diva pote i umrela, snad jsi spokojena, ze jsi nam hodne pomohla. 

Verejne to davam, protoze na moji posledni zpravu ve hre jsi nereagovala a tohle vse povazuji za ucelove jednani, bohuzel. Jsme kamaradi, ale tohle je az moc, co delas.

To vypadá jako, že už je kus práce hotové a chybí jen pár kroků. *koukne směrem k všemocnému, jímž je sám velký Neus Dobrotivý*

Seděl pod převisem ve své skrýši temného světa, jež nikdy nepoznalo paprsek slunce. Pravou rukou si držel spánek a hlavou mu pulsovala bolest. Ve svých vzpomínkách se vracel k horníkovi, kterému způsobil bolest.. ne bolest, ale utrpení... odmítl mu dopřát klidnou smrt, úcta k poraženému je ctností válečníka, uslyšel hlas mluvit obecnou řečí. Trhnul sebou a divoce se rozhlédl po okolí, nikde ani známka pohybu. Selhal jsi.. slyšel šepot vlastního hlasu, A TEĎ JSOU MRTVÍ! Uslyšel za sebou vlastní hlas, jehož chladnost mu sevřela vnitřnosti.
Přitiskl si pravou ruku ke spánku a zavrtěl hlavou.
Svým selháním omlouváš svoji krutost, pokračoval jeho hlas odněkud z temnoty podtemna,
….a zvrácenost, protože jsi následovník Lloth... zazpíval medový ženský hlas,

… drow a taAK SLABÝ!,  jako by mu posměšný hlas, plný pohrdání, patřící Bela´ernovi dal políček.

Upustil na zem luk a chytil si hlavu obouma rukama.
Jsem ve válce, válka je o zabíjení, prohlásil Kyl´nahlas. On, ale v tvé válce nebyl, promluvil z neznáma mužský hlas obecnou řečí, byl to horník, náhle se hlas odmlčel, ...tak slabý... nezasloužil si žít, pokračoval medový ženský hlas.

Drow a tak slabý!, vysmál se mu Bela´ern.
Kyl´ padl na kolena a tlačil si rukama na spánky ve snaze utlumit bolest. Tohle není o nevinnosti, máme v sobě démony!, zakřičel do tmy.

Náhle vše utichlo, bolest přestala.

Je to o zradě, opět k němu promluvil medový ženský hlas, otočil se za ním a hleděl do tváře samotné Lloth. Dívala se na něho s přívětivou okouzlující tváří a její náruč byla připravená ho obejmout, pomalu k ní vykročil. Chvalte Zahred, zabořil se mu do zad těžký hrdelní hlas Raghar Bloodspilla. Kyl´ se pomalu otočil a zjistil, že stojí v kruhu postav. Další promluvila Amythien, Khaless ti dala místo v Kráteru, sevřelo mu to vnitřnosti. Jsi drow, patříš mně, promluvila tajemná okouzlující žena, o níž se mu mnohokrát zdálo, tvé místo je u mne, vábila ho sladkým hlasem. Její krásné tmavé tělo ho vábilo a zároveň mu nahánělo strach.

Otáčel se dokola, snad nerozhodností, pak zůstal stát, připraven vykročit. Selhal jsi..., řekla mu Amythien a její tvář se zbarvila krví, vedle ní stojící Raghar zavrtěl hlavou a zavrčel, malá, tenká, zákeřná, poté se otočil zády a s jeho prvním krokem ho pohltila tma. Okouzlující žena se usmívala, natáhla k němu jemnou ručku a pak se se smíchem rozplynula. Zůstala už jen Lloth, její tvář neskrývala nenávist a vztek, drow a tak slabý! Není pro tebe místo v mé Říši, odporný iblith, vysmála se mu a on rukama opět drtil spánky, jak jím projížděla bolest. Vstal a zavrávoral.

Není pro tebe místo v nebeském kraji, ani v žádném z Devíti pekel. Smála se mu Lloth, když vykročil neznámým směrem. Nemáš kam jít, a přicházíš... odnikud.

Ze tmy se vynořil Rizzen, řekni mi pravdu, Kyl´e... promluvil k němu a v otevřené ruce držel dlouhé vlasy černé jako uhel. ...nemohu ti věřit. Rizzen se otočil a zmizel.

Moje duše je bezcenná, zakvílel Kyl´, proto si nezaslouží zachránit. Spatřil na zemi svůj luk a jeho mocné runy. Ten, který povstane, nikdy nestojí sám, zašeptal do ticha. Ten, který kráči odnikud nikam... je Cizinec, odpověděl mu tajemný hlas drowské ženy. Vzal luk do ruky a pohladil ledový střep. Cizinec.

Běžel temným tunelem hluboko v dolech Severních Kandahár dokud nezahlédl jiného drowa na křížení chodeb, byl to člen jeho hlídky. Nebylo nutné mluvit, oba přesně věděli co bude následovat, pokračovali společně dál tunelem. Slyšel jak se k nim někdo tunelem blíží, krátkým posunkem pomocí pravé ruky předal zprávu druhému drowovi, který mu odpověděl stejným způsobem. Chodbou se proti nim vyřítil rivil s hromadou jejich rudy. Lov začal.

Nechali rivil utíkat chodbou a hráli si se svojí kořistí, která vzdorovala nečekaně dlouho, nakonec však síly došly a rivil padl k zemi. Cítil jak se v něm probouzí démoni, kteří toužili po krvi. Otočil se zpět směrem do tunelu odkud vyběhl rivil, slyšel další pohyb. Ztrácel kontrolu nad svým tělem, které se dalo do ladného pohybu poháněného spalující vášní.

Ucítil silnou bolest a tiskl si spánek pravou rukou, na zemi ležela dvě zakrvácená těla horníků. Kyl´ se k jednomu postavil a v pravé ruce držel okovy, na tváři se mu objevil posměšný úšklebek, když okovy pozvedl před sebe.

Nasaď si je, přikázal raněnému rivil, a moje Bohyně tě třeba ušetří. Rivil nereagoval, jistě měl těžká zranění. Kyl´ odložil okovy a vytahl stahovací nůž, cítíl spalující žár nenávisti, adrenalin rozpumpoval jeho srdce na maximum. Pokleknul a s přesností rutinní činnosti vnořil nůž do krku ležící oběti. Tunelem uháněl výkřik bolesti, poslední agónie, který pak vítr roznesl po Severních Kandahárech.

Rivil,
vychutnej si bolest, kterou zasloužíš,
uctívači zbabělých Bohů.
JÁ jsem Temnota, kterou jste stvořili,
když jste zašlapali mé naděje,
když jste vypálili... můj domov.

Nůž mu v ruce klouzal kvůli lepkavé krvi, poslední trhnutí a obratel se s prasknutím rozstříštil, pár tahů nožem a hlava horníka byla osvobozena od mrtvého těla. Ohlédl se po druhém drowovi, který již také dokončoval svoji práci na druhém horníkovi. Pozvedl za vlasy mrtvou hlavu a po rukou mu stékala směs krve a mozkomíšního moku.

Ve své mysli se obrátil k Zahredovi, bitvy se účastní jen ti odvážní, kteří se nebojí bojovat, ale vítězí ti, kteří chtějí ublížit. V mysli se mu vynořila tvář krvavého orka, která se k němu obrátila s těžkou hrdelní řečí, malá, tenká, zákeřná...

Vcera jsem Andreje sestrelil, ozivil a pokusil se ho spoustat, pote co mi nad jeho postavou vyskocila hlaska: Ne, .... jako odmitnuti spoutani, tak jsem ho poslal pred Dabla a jeho hlavu venoval sve Bohyni. Tesne pred utokem jsem se jeste IC ujistoval, ze narusitel dostal varovani o nasi pritomnosti. Tečka.

*Kyl´ovi se rozřířily zornice a hněv roztřásl jeho tělo*

Našel starý nenápadný domek opřený o šedou skalní stěnu, rozbolela ho hlava při vzpomínce, ve které u tohoto domu zabil čaroděje. Opřel se o dveře a vklouzl dovnitř.  Místnost byla plná prachu, rozbité zařízení domu zde leželo mnoho let bez hnutí. Došel k zrcadlu a setřel z něho špínu a prach.

Pohlédl na cizince za zrcadlem, měl špinavé krví slepené vlasy, strhanou unavenou tvář, oči odrážející nevyrovnanou mysl a těžko by v něm hledal sebe. Pomyslel na doby, kdy si užíval přepychu a jeho zbraněmi byla slova a bič. To ještě nebýval Lovcem.



Odvrátil se od zrcadla a začal prozkoumávat místnost. Našel to místo a začal vybíjet kusy dřeva, nakonec odkryl ukrytý prostor a vytáhl z něho velký předmět zabalený ve špinavém hadru, který když rozbalil tak mu v ruce zůstal luk zdobený runami. Špičkou prstů přejel runy, znal jejich význam, byly jako kronika, která se mu nyní vypalovala do mysli. Ruce mu ztěžkly a kolena zeslábla, nebránil se, aspoň chvíli přestal bojovat s únavou a předstírat klid a rovnováhu, ponořil se do obrazů, které mu pohltily mysl.

C´nross Maer Rilith, kněžka Lloth. Zavřel oči a ucítil známé pocity. Viděl její tvář. Bojovala ve velkých bitvách tehdejšího světa a brala si vše co jí svět nabízel. Bojovala v jejím jménu a přesto byla zatracena, bojovala ve válce pro ní, nebyla poražena jinou kněžkou, zradila ji vlastní Bohyně a ponechala ji Auril. Vypovězená z podtemna. Rukou přejel po ledovém kousku upevněném v luku, led, který nikdy nerozstál, ledový střep z prastarého zrcadla.



Měl jsem svojí šanci, kterou jsem držel a nepustil, přesto jsem nezískal co jsem chtěl. Naposledy se otočil k domku, vyberu si vlastní osud a vlastní zkázu.