Kandelabrie forum

Chapter I  - Mar'este

Mar'este se trhnutím probrala. Opět byla uprostřed bitevní vřavy na povrchu a jakoby čas plynul desetkrát pomaleji, než obvykle. Bojujíc ve jménu Shar za dobití a vyčištění povrchu od té špíny a jejich pohanských božstev. Nalevo bojovala Maiev, její věrná, Qu'el'saruk domu. Když bylo třeba někoho zlikvidovat, byla to nejspolehlivější cesta, ať to byla špína z povrchu či někdo nepohodlný kdo by ohrožoval moc Mar'este. Napravo od ní stál Karr, Qu'el'faeruk domu, zodpovědný za všechny starosti ohledně arkánu. Zrovna pokosil několik nepřátel pomocí kvílení, jeho nadání pro nekromancii nemělo obdob. Dokázal ovládnout či vyvolat libovolného nemrtvého a poštvat ho proti nepřátelům domu.

Byla si jistá vítězstvím! Konečně mohla Shar zahalit nekonečnou nocí i nepříjemně ostrým světlem obnažené nadtemno, doménu jejího největšího nepřítele. A ona jako matrona domu, který ji věrně pomáhal při tažení by jistě byla obdařena novou mocí. Vše šlo podle plánu. Pak se ale vynořila ze všech lesů a hvozdů snad veškerá havěť, co na povrchu žila a vpadla drowí armádě do zad. Lítý boj začal. Náhle byla drowí armáda v defenzivě a její řady se roztříštily. Drowové se teď spíše bránili jako jednotlivé hloučky obklopené přesilou nepřátel a jeden po druhém zhasínali. To, co vypadalo jako snadné vítězství se změnilo v masakr věrných Shar.

Poté co vyslala hněv své bohyně směrem k hloučku přerostlých vlků, co se jim zrovna snažili odříznout ústupovou cestu, zjistila, že za nimi je další houf světlomilné havěti. Byli obklíčeni, bez možnosti ústupu. Zajetí nepřipadalo v úvahu, zbyla jediná možnost. Požádat Shar o záchranu jejího domu. "Připravte se k ústupu, všichni ke mě!", zavelela. Nejbližšího postradatelného Wanre zkušeně podřízla rituální dýkou jako oběť a vyslala k Shar modlitbu. Byla vyslyšena a celá skupina se začala halit do chladivého hávu tmy. Těch, které bylo třeba přepravit bylo mnoho. Cítila, jak se její tělo začíná vznášet a vzdaluje se z vřavy do bezpečí, ale náhle ji přepadl nepříjemný pocit. Něco bylo špatně! Mar'este začala ztrácet vědomí. I tak mohla vycítit, že drowové z jejího okolí se začali ztrácet. Poslední co uzřela, než ztratila vědomí úplně, byl velký stříbrný kotouč, který se rozzářil nad její hlavou jasněji, než bylo za takové bezhvězdné noci obvyklé. Nebo se jí to jen zdálo?

Tma. Ale ani nejtemnější zákoutí podtemna nemohlo být tak černé, že by jím neprostoupil pohled drowa. To ale není místem. Je to jí. Smysly jí neposlouchají, stejně jako zbytek jejího těla. Zda to bylo pachem síry a žárem či ukrutnou bolestí hlavy, těžko říci. Musím vstát. Země se okamžitě rozletěla proti ní. Zase jsem omdlela? "U Shar." Takovou nevolnost pamatovala pouze z otrav jedem. Teprve teď si uvědomila, že už není uprostřed bitevní vřavy, ale kdesi v malém jeskyním prostoru. "Vstaň!", musela se přesvědčit k druhému pokusu. V podtemnu si drow zvykne na stísněné prostory, ale protáhnout se malou puklinou z téhle malé jeskyně jí bylo až nepříjemné. Rozhlédla se kolem a viděla proudy lávy na jedné straně výklenku, ve kterém stála a rozpálenou skálu na straně druhé. Na první pohled nic neobvyklého, ale její vracející se smysly jí instinktivně vložili kordy ho rukou, přitiskla se ke skále a zmizela v jejím stínu. V nedaleké výklenku, ne nepodobném tomu jejímu, zahlédla štíhlou siluetu postavy. Že by bitva pokračovala i v podtemnu? Když se přiblížila, zjistila, že je to jeden sargtlin rodu, které kdysi trénovala. Nejsem sama. Na jeho tváři bylo něco divného, byla i na drowské poměry podivně bledá. Raději se přiblížila opatrně po úzkém převisu, až k místu, ze které viděla, co je špatně. Zadní část jeho těla je pevně spjata se skalou, jakoby s ní byl srostlý v podivné symbióze, která ovšem byla pro bojovníka smrtelná. A to to byl docela nadějný šermíř. Sebrala ze zbytků jeho těla, co u něj našla a bylo použitelné, a vydala se prozkoumat okolí.

Po chvíli se jí podařilo vylézt na skálu, ve velké jeskyni a její již opět ostrý zrak spatřil přirozenou temnotu a šeď podtemna občas porostlou vrstvou mechu. Vše se zdálo normální, až na to, že nepoznávala žádný z prvků krajiny, které viděla. Při mých pátrání po Zrádci a službách v rodu Maivert jsem prošla značnou částí Kandelábrijského podtemna, ale na tohle místo si vůbec nevzpomínám. Nezbývá než se vydat na nejvyšší vrcholek, jehož obrysy se rýsovali ve tmě, a doufat, že se jí podaří zorientovat při pohledu z něj. Cesta byla strmější než obvykle a rysy skal byly celkově ostřejší, více nehostinné a téměř bez života. Stoupala pomalu, její síly se jí ještě nevrátili, ale poté co zaslechla zvuky řinčení kovu se rozběhla s měrem k nim. Tyhle zvuky poznám vždy. Za horizontem vrcholku spatřila pět drowů, dva měli v rukách lehčí zbraně a tři bojovali s mečem a štítem. Snažili se ubránit smečce driderů, kteří se na ně sápali s meči. Další dva, kteří byli nejblíže Maiev zasypávali drowí hlouček šípy. Jeden z drowů zrovna dostal nepříjemný zásah do boku, čehož využil jeden z driderů a oddělil mu hlavu od těla.

Než se stihl drider, zrovna zbrocený drowí krví otočit, dostal zásah šípem do hlavy a složil se k zemi. Maiev využila bitevní vřavy a ve stínu se přiblížila k nejbližšímu z drideřích lukostřelců. Tyhle zrůdy Lloth jsou stejně nenáviděníhodné jako ta špína z povrchu. Pár rychlých pohybů následoval podivný bodný zvuk a zapraskání, špička jejího rapíru se zastavila uprostřed hlavy dridera a jeho tělo se s žuchnutím opřelo o zem. Bohužel to nevydržel ani hrot kordu a odštípl se od rukojeti. Ještě, že používám dva. Po úderu se kotoulem vyhnula padajícímu drideřímu tělu a zmizela ve stínu. Druhého lučistníka v zápětí potkal stejný osud a náležitě se odporoučel k zemi. Ze sargtilnů stál na nohou poslední. Štítem odrážel zbylé tři dridery. Tomu už není pomoci. Ucítila tlak, zrovna když se chtěla stáhnout z boje. Ten ji ale naopak přitahoval k bojišti. Naštěstí byla dost daleko, ale viděla, se těla ostatních bojujících, včetně drowa, obrátila vnitřem ven v oblaku krve. Požehnáním Shar tím zasáhla do boje Mer’Aste.

Mer´Aste hleděla do tmy podtemna s naprostým klidem. Poslední dobou neměla problém meditovat, natož pak usnout. Její tělo, pomocí modliteb dané dohromady na mnoha místech se pravidelně ozývalo s nároky na dlouhý a nerušený odpočinek. Podobně na tom byla i Maiev, která se zrovna vrátila z průzkumu zpět do jeskyně, ve které nalezli útočistě tentokrát. Už tomu bylo několik let, co hledali cestu zpět. Marně. Byly unavené. To už u drowek něco znamená. Žádní otroci, žádní sluhové, žádní muži. Jen ony dvě… Důvěra? Slovo, které i přes to, že v drowím slovníku existuje, většina drowů ani nezná, natož používá. Co mezi nimi vzniklo, by nazvali spíše potřebou, symbiózou.. reciprocitou. V neznámém prostředí se opravdu potřebovali.

„Myslím, že jsem jednu jeskyni poznala.“ Náhle přerušila Maiev kněžštinu meditaci. Ihned se vydali do jeskynnímu průchodu a velkou sluj za ním začala poznávat i Mer'Aste. Byli zde, konečně se jim podařilo se vrátit tam, odkud byli tak násilně vytrženi. Ale ani v těch nejhorších denních můrách by si nedokázali představit, v jakém stavu se cíl jejich cesty bude nacházet. Elg´Cahl zamořený temnými duchy, kteří byť se je snažili vybít se ukazovali stále, jako nějaká mocná a temná kletba. A perla podtemna, Yueathindr'ynn, byl absolutně zamořený podivnou směsicí driderů a beholderů, kteří napadnou a zabijí vše co se pokusí vstoupit do jeho bran. Většina města v troskách a pobořené. A aby všemu nebylo konec, tak týden po návratu potkali skupinku povrchňanů, kteří byli div ne překvapeni, že vidí drowa, který se jim postaví. Umřeli. Umřeli či utekli a jejich těla použila Mer´Aste jako obětinu Shar. Drowové kteří zbyli byli roztroušení po celém podtemnu. Bez schopného vedení se neodvážili na víc, než občasné přepady povrchňanských dobroudruhů, kteří sem zavítali za poklady nebo rudou.

Této situace se dá využít k uchopení moci, pomyslela si Mer'Aste a svůj plán svěřila jediné drowce, které plán svěřit mohla. A Maiev? Jistě bude moci využít prostředků druhé nejmocnější osoby v podtemnu k zjištění místa, kde se skrývá Zrádce. Pak ať si tohle místo klidně zmrzne.

Slovo se rozneslo podtemnem. Poslední organizované skupinky i jednotlivci urozeného a neurozeného původu vyslyšela slova Ilharess.
Získání místa, kde by bylo možno žít tak, jak si každý drow zasluhuje. Jako pán mezi otroky. Ne jako nyní.
Vyčištění podtemna začne Elg’Cahlem. Mezi hlavním vojem, který vtrhl do zpustošeného města byli zastoupeni bojovníci i mágové, kněžky i nižší a nečistí.
Vyčištění hlavní jeskyně bylo pod vedením Illharess bylo úspěšné pomocí zapuzení duchů gnómů, jejichž kosti se zde před dlouhou dobou proměnili v prach.
Maiev zavedla poté menší skupinu na předměstí podzemního města, kde byl zapuzen zbytek.
„Co když se duchové vrátí jako tolikrát?“ tázal se mág Nyloth Helviiryn, kterému bylo jasné, že mu asi ani Belar’dia ani obtloustlý Luta'r'asr neodpovědí.
Byla to Ilharess, která, před zraky všech, obřadem poprosila jejich bohyni o její přízeň a byla vyslyšena. Sama temnota vstoupila do hlavní budovy v Elg'Cahl.
Měla siluetu mladé ženy a její hlas, ale každý po cítil temnotu tak tajuplně temnou, že to nemohla být žádná magie, ale bohyně sama.

Všichni drowové do jednoho padli na kolena, jejich bohyně je vyslyšela. "Kdo mě přivolal, kdo mě probudil z mého spánku?!" ozvalo se hlavní budovou.
"Mer'Aste a tvoji věrní, rod Maivert má paní." ozvala se kněžka v odpovědi. Shar byla slabá jako moc podtemna sama. Potřebovala oběť. Chtěla oběť.
Maiev ihned začala vyvolávat v davu jméno svého otroka Alana, ale bohyně odmítla tak mrzkou oběť a proto vybrali jednoho z drowích bojovníků.
Toho připoutali k oltáři a obřadní dýku mu Mer'Aste zarazila do hrudi. Chvilku kvílení nahradilo ticho a unikající duši začala lapat temná bohyně ve formě černé sféry.
Byla potěšena. Síla se jí navrátila skrze věrné, ze kterých se stali vládci Elg'Cahl. A tím pádem celého podtemna.
"Běžte, opravte toto město v mém jménu, a vytvořte z něj centrum mé moci."