Kandelabrie forum

U všech vedoucích spolků vlastnící Větrov se zastavil posel s informacemi ohledně zasedání rady. Vždy se uctivě ukloni, pozdravil a pravil toto:
Prosíme vás, aby jste se dostavili na dnešní zasedání. Začátek bude provázet událost věru vyjímečná, ale zatím vám neprozradím jaká. Poté se pravděpodobně probere stav financí a předloží účetnictví. Následovati bude koordinované přednášení návrhů a jejich schvalování, prosím dodržujte zejména při této části pokynu zapisovatelky a nakonec se projednají navrhované osoby na post soudce. U každé je požadované sepsaná listina o její maličkosti. Čeho v dosáhla, odkud pochází, jaké si klade cíle, jaké je povahy a další zajímavé informace dle vlastního uvážení.
Také vás prosíme ať na dnešní zasedání vezmete sebou nějakého toho obránce, všichni víte v jakém je město momentálně stavu a rádi bychom zorganizovali hlídky, které budou jistit poklidný průběh tohoto našeho prvního klíčové zasedání.
Na závěr si vám dovoluji připomenout, že členové rady jsou stálé osoby, stejně jako jejich zástupci není možné, aby na každé radě toto místo obsazoval někdo jiný, proto před dnešním zasedáním učinte rozhodnutí kdo vás bude trvale zastupovat jako radní a kdo ho bude zastupovat v nepřítomnosti.
*Poté se znovu uklonit a zmizel v dalších dveřích dokud neobešel všechny*

Z města se do všech stran rozeběhla desítka obchodníků s koženými brašnami plnými dopisů. Namířili si to přímo do okolních měst, vesnic a osamělých chatrčí, zkrátka do všech míst, kde očekávali shledání s entitou bažící po zajímavé nabídce bydlení, aby tam obálky vhodili do schránek tamějších či kde by ji nenašli, pověsili rozložený list s obsahem na nástěnku, dveře či strom. Obsah byl prostý však jasný:

Budiž pozdraven, Vážený lide Kandelabrijský

 Tyto řádky nechť vás informují o možnostech nevídaných. Větrov je městem silným, svobodným a čistě neutrálním, které poskytuje všechny služby:

• banku s nízkou sazbou
• stáje s těmi nejlepšími nosiči, poníky a koněma
• chodby zajišťující městu větší bezpečí
• hostinec pro možnost klidného a né příliš drahého spánku
• kostel, poutní místo pro útěchu duše
• knihovnu, pramen to vědění
• lodní dopravu
• arénu pro reky toužící po slávě
• akademii umožnující větší obchodní možnosti
• stráž starající se o bezpečnost
• brány z pevného bytelného dřeva a oceli
• a další

Neváhejte a pronajměte si vlastní domek či se přestěhujte ze současného předraženého podnnájmu, naše nabídka:

• malý dům - (5000zl oprava) 1000zl pronájem
• střední dům - (10000zl oprava) 2000zl pronájem
• velký dům - (20000zl oprava) 4000zl pronájem
• .

POZOR! Nepatříme k těm, kteří za opravu chtějí více než doopravdy stojí. U nás na opravu bereme jen malou zálohu a na nájemném se to nikterak záporně neprojeví. V porovnání je stejné či dokonce nižší.
.
POZOR!!! Noví nájemci, kteří pronajmou domek v následujícím čtvrletí, budou zařazeni do slovosání. Hlavní cenou je bezplatné nájemné na čtvrtletí následující.[/list]

Netrvalo dlouho a objevil se u všech psaní ještě ústřižek s možností odtrhnout si kontaktní informace pro zájemce s nabídkou domů a jejich situováním.

Kontaktní osoby: Tarun, Meram Gook, Mathea, Celenfix, Morgan Ruith

Seznam nemovitostí podle lokalit

• Hrad - 1x velký dům, 1x malý dům
• Větrov - 1x střední dům, 3x malý dům
• Přístav - 1x střední dům, 6x malý dům

                                        *Po Větrově,Kráteru,Horské vesnici a cestách kolem měst se oběvují pergameny s nádherně napsanou zprávou*


Všechny zveme na Velkolepí Turnaj, pořádaný slečnou Elumion Alles známou čarodějkou a švadlenou.
Turnaj se uskuteční za 5 týdnů ve Větrovské aréně.       //Pátek po večerním restartu
Zváni jsou všichni , jak válečníci, kouzelníci nebo jen diváci.
Přijdte se pobavit a podívat na skvělé souboje nebo si jen sejít a probrat novinky s přáteli.
Občerstvení zajištěno .

*podpis*Elumion Alles

Ač nerad žádám o přesunutí turnaje na sobotu.... v pátek v praze nebudu asi na 99% a v sobotu tu na 70% budu... docela by mě mrzelo prošvihnout další akci... mám na to kliku... díky.

*Ve městech se objevují hlasatelé a svolávají lid k sobě.*
Slyšte, Velkopelý turnaj ve Větrovské areně se odkládá na týden.//Sobota večer , viz. Hyde Park

*malý Hugarek stojí u nástěnky a hledá datum příštího losování*

*Nejen straže a prodavači byli svědky toho, jak Blake zuřivě kope do zátarasů a patřičně u toho proklíná a nadává. Co se mu nepodařilo zničit, nakonec shodil z mostu do vody*

*První sluneční paprsky nad chladným severem poodhalili plody další poklidné noci ve Větrové.
Rozbita vitrína, zlomeny nos jednoho z prodavačů a vypleněná záhrada před Komendou rytířského řádu…
Mezi strážemi se šušká, že kapsa jednoho z nich je o pár měšců těžší.*

*v postovni schrance druidskeho spolecenstvi lezi dopis*

Králi, jsem velice rozhořčen současnými událostmi! Jak je možné že nějaký člověk, který ani není členem rady, ma pravomoce k ovládání Větrova a sam rozhoduje co je správne a co ne? Žádám o vysvětlení a prošetření celé situace týkající se Theurga a jeho počínání v poslední době! Nikdo nebude radu obcházet!

*Theureg, momentálně jediný kdo muže pořádně hýbat s Vtěrovem který se opět nedovolal ani rady ani nikoho z řad druidu rozhodl se pokračovat v rozhodování. vyslal proto zedníky do přístavu aby z důvodu bezpečnosti posílili obranu tím že zazdí severní bránu. Práce probíhají v plném proudu*

Už nějakou tu dobu se začali kolem Větrova pohybovat v menším množství vlci, které běžný obyvatel ostrova neměl možnost ještě nikde zahlédnout. Nepůsobí nikterak nebezpečně, ale jsou velmi zvědaví a pohybují se pouze v malých smečkách. Většinou se na krátké chvíle oddělují od smeček po dvou. Je možné je zahlédnout skované v křoví, za rohy domů nebo jejich siluety, které se míhají městem. Jako by byli všude a neutekla jim jedinná událost ve městě. Jen tu a tam je někdo zahlédne utíkajích do hlubokých lesů.

*někdo zarazil dělníky stavějící ze´d, pokrčí rameny a odejdou od rozestavěné brány. ta je zatím do poloviny zastavěná kameny. Theureg toto přijme s ušklebkem. Rozhlídne se po Větrově, zamyslí se kolik času téhle chátrající pevnosti zbívá a vrátí se do svého cechovního sídla*

Nevim co čekáte. Nehodlám tu sedět na prdeli zatimco si rada lítá kdo ví kde. Nikdo ji neviděl už snad pul roku pohromadě a drudi jsou též kdo ví kde. Nehodlám tu sedět a sledovat jak město krachuje. A jestli vám vadí že se tu někdo snaží něco udělat zatimco vy si válíte zadky\ bohové vedi kde tak se jděte vycpat.
 
                       bez pozdravu Theureg z rodu Darwolf. Velitel cechu bojovníků
 *dopis zmizí ve schránce*

*ve schránce se oběví ještě jeden dopis s pečetí cechu bojovníků*
Oznamuju vám že Cech bojovníků se již přesunul do Kandaháru. Z několika důvodů.
za prvé: Jednání elfů je podstatně lepší než jednání druidů. stížnosti rady na moje počínání nebyli ani jednou zděleny mě a z řízení města jsem byl taky odvolán bez jediného slova vyvětlení.
za druhé: Lepší pordmínky pro cech. Netřeba vyvětlovat.
za třetí: Větrov upadá a já nehodlám přihlížet jeho zkáze. Snažil jsem se s tím něco dělat, ale zjevně se to nesetkalo s pochopením tudíž už tam nemám co pohledávat a cech zrovna tak.

Větrov je dobrá pevnost, ale aby bylo možné jí udržet je potřeba se o ní starat a to druidi zjevně nehodlají dělat. A jelikož jim vadí když to za ně dělá někdo jiný vidím pro větrov jedinou možnou budoucnost.

                                                                                                *podepsán* Theureg, syn Theureguv, syna Ghrumova z rodu Darwolf, Velitel Cechu bojovníků.

Vetrov zaziva v techto dnech krute a mrazive pocasi. O nekolik mesicu drive prisla z hor zima a snehove boure.
Nekolik vydesenych obyvatel mluvilo o podivne divce, v jejichz stopach mrzlo vse zive. Knihovnice, ktera divku take videla, tvrdi, ze to byla samotna bohyne Auril.

Mestska pokladna je prazdna a straze, ktere nedostali jiz delsi dobu svuj zold, opustili mesto a sli hledat praci jinam.
Bohuzel i mestske sypky zeji uz nekolik tydnu prazdnotou a spravci mesta nejsou schopni obyvatele uzivit a nebo se o osudy obycejnych lidi nezajimaji.
Nastale mrazy jsou pro mesto katastrofou, protoze znicili na polickach obyvatel i posledni zbytky urody. Mezi obyvateli se zacina sirit hlad, beznadej a zoufalstvi.
V ulicich se zacinaji objevovat nespokojene skupinky hladovejicich a byli hlaseny prvni nepokoje a nasilnosti...

Nepokoje na Vetrove se stupnuji.
Vetsi skupinka hladovejicich obyvatel rozbila nekolik vitrin a ve snaze najit alespon nejake potraviny dav vyraboval a uplne znicil nekolik domu.
Bohuzel lide nebyli stale spokojeny a tak bylo i pres protesty stajnika zabito par konu ve stajich. Staje jsou po utoku znicene a stajnik se bude doma nekolik tydnu lecit.
Rozbesneny dav se pak s cerstvym konskym masem presunul do prilehleho hostince, kde bylo maso snezeno a i pres chaby odpor hostinskeho zapito jeho pivem.
Po te se lide castecne uklidnili a opustili hostinec, ktery po jejich navsteve bude potrebovat vetsi opravu.
Nikdo nemuze odhadovat co prinesou pristi tydny a dny!
Kdo ma jeste nejaky majetek a muze mesto opustit, uz tak davno ucinil...

*Na brány Větrova byl přibit svitek.*

Ruce ledové i srdce je z ledu,
chraňte se jejího hněvu!!

kněz Paní mrazu

Po větrově se projíždí bojovník v naleštěné zbroji. Jeho černý hřebec nervózně zafrká když vycítí přítomnost mrazu většího než v útrobách temných ledovců. I Pulork se nejistě rozhlédl když si přečetl vzkaz na branách města a radši se rukou opřel o jílec svého obrovského meče.
 Projel branou na nádvoří a skoro se zalkl vzteky. Několikrát odplivl na zem plivaje tak na jméno druidů kteří nechali tak nádhernou pevnost takhle zemřít. Odkopl lůzu jež se mu sápala k nohám, žebraje o kousek jídla a pobíl koně. Zahlédl bývalé sídlo cechu bojovníků, místo jež mu kdysi patřilo, v plamenech. Rozbořené domy vypadali děsivě. Dojel až do hradní čtvrti. zahleděl se na poslendí místo jež někdo vlastní. Sídlo temných jestříbů však zelo prázdnotou a vyvolalo jen bodavé vzpomínky které se bojovník snažil vytěsnit ze svého život. Ani domek rodiny Blaku mu k radosti nepřidal. Ledoví vítr zasvištěl po nádvoří a zahnal i poslední a nejvytrvalejší lůzu zpět do rozpadlích domů kde měli své ohníčky. Těch pár kteří ještě stále měli nějaké peníze se vydali do místního hostince. tam Zamířil i bojovník. Uvázal koně a vstoupil. Pár hlav tísnících se u jednoho stolu se nepříjemě zahledělo na nezvaného hosta. To není ten kdo nás vytáhne z hnoje, pomysleli si všichnia vrátili se ke své polévce a pivu. Pohled na zchátrolost tohoto místa pulorka znechutil natolik, že se na místě otočil a odešel. Vyhoupl se do sedla.
 Z větrova cvalem odjíždí bojovník v naleštěné zbroji. Jeho černý hřebec znechuceně zafrkal nad zbytečnou smrtí tohoto místa. Pulork strhl z brány vzkaz od kněze auril a dýkou připíchl na dveře jiný: "Kdož žijete odejděte dřív než přijde smrt a mráz.". Pobídl svého koně a tryskem odjel pryč.

Větrov.

Kruté mrazy udeřily na město, mezi lidmi vypukly nepokoje a nedostatek jídla vyhnal lidi do ulic.
Začlo rabování ....
Šílenství se vkrádalo mezi obyvatele a padly první krvavé oběti.
Nastaly kruté časy.

Lapkové ze širokého okolí využili situace a začali se houfovat ve městě s vidinou snadné kořisti. Drancovali, loupili a znásilňovali ....

Občas se lidé zastavili. Ve skučení větru jako by bylo slyšet mrazivý smích. Snad to byla halucinace z hladu. Někteří však tvrdili že se jim samotná Auril mstí.
(http://img.over.cz/files/8477622.jpg) (http://img.over.cz/)

*po větrově se nesou zvěsti o obrovském jezdci na mohutném černém oři. se svím obrovským planoucím mečem prý zabíjí ledové přízraky kolem větrova a brání tak poslední jeho lid. někteří tvrdí, že je to bývalí velitel snad už zaniklého cechu bojovníků jež nyní bloudí po severu a zdobí cesty krví orků, obrů a tříští mrazivích přisluhovačů samotné auril. někteří tvrdí že jej viděli jak jediným rozmachem zabil náčelníka orků, jiní zase že udolal samotné bílé draky severu. nikdy mu však nemohli předvést svůj vděk. temný bojovník, vždy přinesl smrt nepřátelům a zmizel kdesi v horách kde se nejspíše ukrývá. mnohokrát zahlédli orčí armády které se vydali po jeho stopách avšak žádná se již nevrátila a vždy jednou za čas se zase oběví nové zvěsti o černém bojovníku jež přináší smrt temnotám. kolik je na zvěstech pravdy nebo výmyslů? to se snad nikdo nikdy nedoví. Ale krvavé skrvny orčí krve po cestách a kusi ledovích strážců dokazují, že něco z toho je přeci jen skutečné.*

Před branami Větrova se zjevila žena v roztrhaném šatu. Nevěřícně zírala na zkázu města. Její ušpiněnou tvář bičoval vítr a její roztrhaný oděv plápolal ve větru. V koutku jejího oka se zableskla slza, zamáčkla jí svojí ručkou. On to říkal a já nevěřila. V tom se jí v zádech objevila skupinka mužů v ušpiněných hadrech. V jejich středu stál muž urostlé postavy a v pěkném šatu. Najednou sytým hlasem řekl: „A slečínka je tu sama a nějak nalehko. To si to dneska užijem.“ Žena najednou zvedla ruce k obloze a mezi zuby procedila „Andúril“. V tom z ničeho nic se z oblohy snesla ohnivá koule, která zasáhla skupinku mužů. Všichni muži až na jednoho padli k zemi mrtvy a jejich těla zžíral ohnivý živel. Jeden z trhanů se válel po zemi, jak se snažil uhasit svoje hořící hadry. Žena k němu pomalým krokem došla. Vytáhla s pod šatů tesák, jehož jílec byl ozdoben krásnou rytinou rozeklaného dubu. A pozvolna ho muži tento tesák zabodla do břicha. Dívala se přitom nebožákovi do očí a vychutnávala si každou chvilku jeho bolesti. Najednou prudkým škubnutím vytrhla tesák z jeho vnitřností. Proud teplé krve ji zasáhnul do tváře. Otřela si rukávem tvář a zmizela v dálce.

přikrčený muž sledoval celou scénu ze svého úkrytu opodál. nevěřícně a\ trochu odtažitě sledoval divná kouzla a jen si pro sebe něco tiše zamručel. když žena zmizela z dohledu došel k mrtvím tělům a zamračeně si je prohlédl. za bránou zahlédl pohyb. pomalu s rukou ostražitě na jílci meče vešel do města a za jedním z polámaných vozů zahlédl se krčícího se chlapce. pokusil se o pár konejšivích slov, ale ta z úst dva a pul metru vysokého hromotluka, v černé ošoupané zbroji, se štítem na zádech a obrovským mečem u pasu, chlapce nikterak neuklidnila. hodil mu tedy alespoň kus masa zabaleného v plátně. hned nato pokračoval opatrným krokem v další obhlídce města. je to již dlouho co zavítal až za jeho brány. vždy jen uklízel jeho okolí a až dnes ho zvláštní scéna před bránou přiměla vstoupit dál. ohořelé zbytky budov působili tísnivě, ale na tiše kráčícího obra to nemělo až tak velký vliv. z jedné z uliček se na něj vyřítil muž s mečem v ruce, ale lapkův křik přerušil přímí sek mečem, plynule provedený i s tasením meče. to že si jej obr nechal v ruce další útočníky odradilo. došel až k přístavu.
O pár dní později, Kapitán, postrával na můstku své lodi. Dodnes věrně sloužil, protože někteří z banditů kteří se usadili v přístavních domech zjevně jeho služeb stále využívalo a tak zatím neviděl proč odcházet. pevná ruka se sem snad vrátí tak jako doposud, říkal si snad každým dnem co pozoroval chátrající město.
tehdy k němu došel obrovský muž. z uzdu vedl statného černého hřebce naloženého bagáží cestovatele. na sedle se mu pohupoval přivázaný luk a toulec s šípy, pár dalších vaků a obrovský meč. další takoví měl obr u pasu. přes rameno nesl velký štít a přes druhého volně spuštěný plášť. podal kapitánovi zjevně dost starý kus papíru a prstem ukázal na jeden bod. kapitán jej znal. už zde jednou byl a pranic se mu tam nechtělo, ale když obr zachrastil naditým měšcem, pokrčil rameny a přikázal nádeníkům aby připravili loď k odplutí. obr se nalodil i se svím koněm.

Po přístavišti na ostrově králů se pohybovalo několik nemrtvích zabloudivších sem z míst kde povstali. když zahlédli přirazivší loď okamžitě se svou šouravou chůzí začali blížit masu které jistě přivezla. jejich nicotné mozečky sice nebyli schopné značného přemšlení, ale tahle změna jim přišla natolik divná, že to snad ani nic jiného než přísun potravy být nemohlo. nehledě na to že pach lidí je táhl jako kámen nebožáka ke dnu. těch několik šípů co vyletělo z paluby je však zastavilo. hořící šíp jim trčel z hlavy a ukončil tak jejich nicotné nežití. poté palubu opustil i obr se svím koněm.
"čekej mě tu za šest měsíců. pokud tu nebudu pak odpluj a vyšli zprávu do Kandaháru do rukou elfů. Theureg z rodu Darwolf už není mezi živími.  ať tuto zprácvu púředají Uriell pokud se někdy oběví." zavolal na kapitána a hodil mu další naditý měšec. ten jen horlivě přikývl a dbal už jen toho být z tohoto prokletého místa co nejdřív pryč. Obr se otočil k pustému ostrov, něco pošeptal neklidnému koni a pak se vydal k tábořišti nedaleko odsud. začínalo se stmívat....

Dívám se do dálky, všude samý sníh a led. Mé oči nejsou schopny zaostřit ani na nejbližší ledový výčnělek. V tom z dálky uslyším kroky jasně a zřetelně. Blíží se ke mně a hrdlo se mi svírá úzkostí.  V tom najednou ucítím teplo sálající z nádoby, kterou přinesli. Dvě postavy, které sem přinesly kovové ohniště, se beze slova otočily. Jejich pláště vlají ve větru v tom ledovém větru, který unáší krystalky ledu a bičuje mě do tváře. V tom se z ničeho nic zjeví postava zahalená v plášti, do tváře jí vidět není. V duchu si říkám je to ona, a přemítám, co přinesou následující okamžiky. V tom najednou vytáhne z ohniště železnou tyč, jejíž žhaví konec krásně bíle svítí. Sledujíc žhavý konec tyče se ušklíbne, a přiloží mi žhaví konec na hrudník. Snažím se ze všech sil uhnout, ale železné okovy, kterými jsem přikován ke skále, se mi pouze zařezávají do zápěstí. Po chvíli upadám do bezvědomí.

Větrov.

Mráz a sníh ovládá již dlouhou dobu Větrov a jeho okolí.
Už nezbyl nikdo, kdo by uklidnil hněv bohyně Auril... a tak nastalo to nejhorší.

Město bylo zasypáno ohromnou lavinou sněhu a ledu, která se sesula ze svahů okolních hor.
Vše bylo zničeno? Na to nikdo neumí odpovědět, protože město je nepřístupné a kompletně skryto pod závalem.


(http://img.over.cz/files/8477622.jpg) (http://img.over.cz/)

*Od větrova kráčí nádherná žena v černorudých šatech. Sníh kolem ní se ztrácí a odhaluje jen vyprahlou zemi na kterou žena našlapuje jen proto aby se kousek za ní opět stáhl a skryl vše. Marně se sesouvají laviny snažící se ženu zavalit, marně z nebe padají kusy ledu snažící se jí zasáhnout. Vždy jako by ji led i sníh obtékal a míjel. jako by jí chtěl jen něžně pohladit. Auril zuřila, ale moc Tanah byla obrovská. Ušla takto dlouhou dobu a celou cestu kráčela nerušeně. Jen jedna orčí horda se jí pokusila napadnout, ale všichni se zhroutili na zem a ještě dlohuo se svíjeli ve strašných křečích.
 Došla daleko. Led a sníh nechala daleko za sebou i když vzteklí řev uaril slyšela ještě hodně dlouho. Zmrzí sníh vystřídal kámen a za chvíli už Tanah stála v braně vedoucí do malé vesničky na okraji hor.
"Proč nezačít tady a znova?" pobaveně se usmála, zahalila se temnými kouzli a vstoupila na půdu Horské vsi.

Och velký, jak jsi mohl dopustit, aby město měst padlo do spárů nepřátel. Je naší povinností proti nim zasáhnout rázně a tvrdě. Se vší rozhodností rozdrtit obranu a zničit všechny, jenž se přidal na jejich stranu. Musíme obnovit pořádek na tomto světě za každou cenu.

Stařík, co chodí popíjet k Vousáčovi, se nedávno pochlubil pergamenem s nástinem jakési mapy. V hospodě se mu vysmáli, pač nikdo pergamenu neporozuměl. Stařík si sedl do rohu s korbelem kvasu a dál sám dumal nad znaky na pergamenu. Když už se chystal odejít, pač na další kvas mu chyběl ještě měďák, přisedla si k němu skupina dobrodruhů. Pergamen, ležící na stole a promočen kvasem, upoutal dobrodruhy natolik, že starce vyplatili dvěma dukáty a začli do noci luštit smysl mapy. Ačkoliv ze skupiny dobrodruhů spal ten večer jen paladin, ráno byli čilí všichni a mapa byla rozluštěna elfí studentkou Sigarni. Ukázalo se, že se jedná o skládačku. Následná cesta dobrodruhů na místa, která mapa zmiňovala, proběhla bez ztrát na životě či majetku dobrodruhů. Skládačka map dobrodruhy nakonec zavedla až na ostrov pirátů, kde došlo k tuhé bitvě s velitelem tamního území, kapitánem Šklebem. Dobrodruzi byli viděni naposledy na Kandahárském pobřeží, jak se všichni nad něčím sklání. Zřejmě si dělili kořist. Stařík z Větrova byl naposledy viděn opět u Vousáče ve splečnosti půldruhého tuctu spoře odděných mladých žen.

Toulajíc se po severních oblastek v okolí větrova, zřel mág jednu podivnou věc, Stráže větrovské zde zautočili na paladina JEHO řádu.
Přišlo mu to divné, pomohl paladinovy se odtamtud dostat v bezpečí a skrytu.
Mág nyní bedlivě sleduje a zkoumá Větrov, proč se tomu tak děje.. Je za tím snad Něco víc ?? To nikdo neví.

Na rozcestí, nedaleko hradeb Větrova

Za tebou *napovídá ze stínů zaklínačka*
*Trpaslík se vyhne útoku, otočí se a jedním silným máchnutím usekne orkovi hlavu* že se nestydí takhle nečestně bojovat ! Jen ať si zkusí jít přímo !
*zaklínačka se poohlédne a uvidí houf blížicích se orků* tohle si říkat neměl .. Jestli dnes přežijeme, koupím ti sud píva.
Tomu se říká motivace ! *zařve trpaslík a vrhne se nebojácně přímo mezi orky*

*Stráže Větrova večer viděly radujicího se trpaslíka, potřísněného orkskou krví, jak do sebe, v místní hospodě, leje jeden korbel píva za druhým*