Jakou potěchou se naplnilo mé srdce při spatření cedule oznamující uložení hlavy drowky ve vitríně pod ní. Svět je zase o něco lehčí. O jednoho zloducha. Sice to nebylo mečem mým, ale tisíceré díky velitelce stráží. Ted se se budu chodit na tu hlavu dívat často (jak mi to cesty a jiné povinnosti dovolí)-slibuji!


S pozdravem,

J.

Přísloví před každým spánkem a po každém probuzení: ,,Jako, že jsou hvězdy nademnou a pevná země pod mýma nohama Drowka, která tak zálibně loví a okrádá tzv. kořist zhyne ve smrtelné křeči za všechny své skutky alespon tolikrát, kolikrát odešli k ďáblovi oběti mnohé, slabé a bezmocné. Je to jen otázka času. Dobří bohové slyšte můj hlas...“

Zda se ze trpaslik Kasur prezil a povedel nam detaily o te hruze jez nas potkala.

Toho dne jsme byli v zlate hore pri lovu obru prepadeni, zrejme znamou drowi firmou. Utrzky pameti toho moc nepodavaji. Gabriela byla uchvacena drowi banditkou, kterou jsem jiz jednou potkal na ceste ke vsi a byl oloupen. Ve vsi jsem sehnap par dobrodruhu: tpaslika Kasura Zbozneho, knezky Tariel a Kelinne. Zbytek udalostí je zahalen mlhou nebot jsme se probrali ve vsi u oltare a s prazdnymi mesci. Vyprava asi nedopadla dobre.

Uderem poledniho zvonu te vyhlasuji vitezem drazby. Sejdeme se v blize neurcenem case (dnes?) v horske vsi. Tam dojde k predaní. Budu mit na sobe krouzkovou zbroj, stribrny plast a kapuci pres hlavu. J.

 

Pravě.

Pokud se ovsem dabel drzi statistiky. Taky muzu mit chybu ve vypoctu.

Dražba bude končit ve středu 15.šervence ve 12:00. Nemusim snad nikomu připominat, že je zavazna. Vitez si knihu zaplati a odnese.

Zatim nejvyssi nabidka 55k. Pokracuje se.

Na 50k by to bylo 0.5 na 10 na -desátou. Ze by 1ku2000?

Sance na 11 hodu tj. o cca 100k xp je cca (podle nasich vypoctu): 0,5 na 10 na -11ctou. Tj. 1ku4018 (?).

Vyhlasuji dražbu prastaré knihy-Najdi cesty.

Vyvolávací (počáteční) suma: 1měšec. Kdo nabídne víc?

Podepsáno iniciály: J.

Taky bych byl pro nějakou změnu nebo ůpravu. Mému hraničáři se nepovedlo za celou jeho existenci seslat kouzlo. Vzdy to píše, že se od něj příroda odvrátila. Zajímavé je, že krátce před tím nebo po tom, to psalo: příroda se od tebe začíná odvracet (ne že se odvrátila). Několikrát jsem se i modlil u zminovaných oltářů v přírodě a nic se nezlepšilo. A to jsem k nim musel delsi dobu cestovat. Nevim proč je hraničář (a druid) tímto znevýhodněn oproti paladinu (knězi), který má otář v každé vsi a může ho mít navíc v domě. Chápu, že oltář je umístěn v přírodě ke které se vztahuje, ale stále mi to přijde nespravedlivé.
Argumenty typu: nemáš hrát to co hraješ a máš hrát něco jiného, sem radši nikdo nepište.

,,Zaterasy me vubec nepotesily.Musel jsem konstatovat. A acroni byli silni jako vzdy. Žádná z mých střel nepronikla jejich brněním. Proto jsem se rozhodl zvolit druhou, neméně nebezpečnou cestu přes lesy a obejít tyto uměle vytvořené překážky. Po delším putování a s mnoha šipkami v zádech od Skřetvědů se mi konečně podařilo dostat až ke karavaně. Po cestě jsem potkal skupinku hrdinů, kteří spíš vypadali na to, že patří k Acronu. Vykazovali totiž pramálo dynamiky. Poté co jsem objevil karavanu doprovázenou asi dvěma acronskými vojáky jsem byl zpozorován a pronásledován jedním z nich. Díky své lehké zbroji a rychlým nohoum jsem si byl schopen udržet náskok a poslat sem a tam nějaký ten kámen z praku do některého z tažných zvířat. Rozhodl jsem se pro tento způsob boje. Obránci karavany byli až příliš silní, abych se postavil přímo proti nim. Když jsem pár zvířat zranil, objevila se tam ta skupinka. A Acroni byli najednou pryč, možná je ta skupinka pobila. Jedna žena, zřejmě druidka se mě pokoušela zastavit v střelbě na Voly. Pak mě srazila na zem. no, přiznám se, že mi to chvíli trvalo se uklidnit. Pak začali vymýšlet nějaké plány, co s těmi zvýřaty udělat. mluvili o několika řešeních. Z mého pohledu a v té situaci nesmyslná nebo příliš riskantní. Odvést je do Kráteru zkratkou přes zával a lano jistě ne. Druhou stranou možná ano, ale to by možná poskytlo dost času Acronům. Acron umí být rychlý jako blesk, což jsem měl možnost poznat, když pronásledovali toho dezertéra před pár dny. Zvířata se začala plašit a napadat nás. Jeden z dobrodruhů na koni, kterého jsem taky neznal začal zvířata zabíjet. Druidka se slovy pomsty na rtech utekla, nesnesla pohled na zabíjenou zvěř. Pak se na místě zjevil voják Acronu a křičel: ,,Karavana byla přepadena!!!“ a volal posily. V boji s ním jsem podlehl. Probudil jsem se v kráteru, obživen tím jezdcem na koni. Zůstalo mi krvavé tetování vlka na čele, od někoho z nich. Mohu se jen dohadovat, kdo to udělal. Ale podezření v srdci mám. A také poznání o slabomyslnosti některých druidů. Zachraňovat zvěř na ted už nepřátelském území a riskovat důsledky toho, že karavana dorazí na místo svého určení. Což by mohlo v důsledku ohrozit životy bytostí celé Kandelabrie a ne životy 7mi neovladatelných acronských volů. Ted mám na čele vlčí tetování, pravděpodobně znamenající: ,,Nepřítel přírody!“ Usedl jsem tedy nad šálkem lahodného čaje z lesních bylin a ukončil tak své rozjímaní.“