Důlmistři ve spěchu opouští svá pracoviště, dělníci odhazují náčiní a v děsu prchají.
Prefekt vesnice ptá se vrchního důlmistra "Co se zase děje, proč neděláte, žádný příplatky už nebudou !! "
Důlmistr: "To ani nikdo nechce, tam už žádný z horníků nevleze bez patřičné ochrany a to kdo vi jestli"
Prefekt: " Co ?? to jako ze se práce zastaví ?"
Důlmistr: " si tam bež rubat sám ty chytráku, já mám ženu a děti" a pádí v dál".
Prefekt ...
co já teď napíšu pánům? Čeho, že se to vlastně tak děsně bojí ti horníci, ale což ti, ale i důlmistr který bojoval i proti hlubiným stvůrám má teď v kalhotách? Nu asi se tam budu muset podívat sám. svolá si stráže ku ochraně své osoby a vydá se do dolu. Ledva vstoupi, do hlavy se mu zakousne nepříjemný řezavý hlas.
TOHLE JE MÉ PANSTVÍ, JSEM PÁN KAMENE A KAŽDÝ KDO ZDE BUDE PŘISTIŽEN ČI BEZ POVOLENÍ KRÁST MÉ BOHATSTVÍ ZEMŘE. VAROVÁNÍ JIŽ BYLO ŘEČENO. SMRT SI JDE PRO VÁS.
Prefekt si řekl, že nějaký hlas ho jen tak nezastaví, to by mu pán dal pěkných pár na hrb kdyby tak snadno nechal se obloudit laciným kouzelnickým trikem. Šli tedy dál, strážní rozechvěli z toho hlasu v hlavě upínali se ke služební cti by si dodali odvahy, když v tu chvíli cosi rozpáralo prvního ze strážných že se jen v půli přelomil, střeva na zem vyhřezly, a upadl. Ostatní se shlukli ku ochraně prefekta který vyděšeně couval ven. Slyšet byl šílený smích, dupot spousty malých nožek a v hlavách stále zněl ten nepříjemný hrůzu nahanějící vzkaz. Ještě než se jim podařilo plně opustit důlní prostory padli ještě dva strážní. Jeden rozerván hrozivými drápy druhý sražen k zemi a obalen jakousi černou pohybující se hmotou. Více prefekt vidět nepotřeboval.
sepsal pánovi zprávu se podrobným vylíčením jeho zjištění. Bude li třeba další důlní činnosti, nechť najme žoldnéře pro ochranu horníků.
Pán překvapen zprávami ze všech dolů kde bylo možno těžit vzácné kovy rozhodl se věnovat jejich čtení větší pozornost než obvykle. Obvykle ho zajímal pouze celkový výnos .. ta hodnota tu ale nyní chyběla, navic ještě nebyl čas kdy obvykle tyto sumáře přicházejí. Přečetl jednu, druhou, třetí i pátou, přečetl všechny a jeho tvář vystřídala výrazy i barvy jako by na pouti neco špatného snědl. Nakonec zvítězila bledá s horečnatým výrazem zloby i strachu. Stejná zprava zněla v hlavách všech horníků ve všech dolech.
Nezbývá jiná možnost než rozhlásit zprávu o nebezpečí po celé zemi. Rozeslal posly by všude tuto zprávu hlásali.
