*Po několika dnech*
Tak a je to konečně tady, už jsi pro mě jdou. Dali mě pouta na ruce a odvedli mě k soudu. Byl jsem vyzván abych se posadil na lavici obžalovaného, učinil jsem tak.
*Po několika minutách*
Soudce: „Povstaňte všichni, soud začíná“
Nebylo mi vůbec dobře, cítil jsem se jako krysa. Vůbec nevím jak tohle dopadne.
Nejdříve jsem dostal slovo na svoji obhajobu, pronesl jsem jenom páír vět víc jsem nedokázal, jaký jsem měl strach. Byl mi zvolen obhájce jistý pan Sedrikuzil, se kterým jsem se setkal ve vězení. No snad mu mohu důvěřovat.
Po mojí řeči byl předvolán jístí pán z rodu Duergarů, v životě jsem ho neviděl. Vysipal na mě svojí žalobu, vůbec jsem nevěděl o čem to mluví, nic z toho co popisuje jsem neudělal, možná jenom s tou bránou měl pravvdu, ale soud mě nechtěl vyslechnout, musel jsem to tedy nechat na svém obhájci.
Když trpaslík skončil byla předvolána moje obhajoba. Můj obhájce se snažil jak jen mohl, ale soud byl neoblomný nepodařilo se mu ho přesvědčit o mojí nevině.
Po obhajobě přišla obžaloba. Už si ani nevzpomínám co vůbec ta ženská řekla, ale bylo toho dost a navíc jsem ještě musel přiznat že tam se mnou byla Morana s Markusem, které jsem musel důkladně popsat, snad se to ti dva nedozví, že jsem jim o nich řekl.
Pak přišel čas na vynesení rozsudku. Dostal jsem takovou pokutu, kterou jsem nemohl v životě zaplatit a navíc za všechny tři co jsem tam byli. Proto jsem musel souhlasit s trestem, nic jiného mi ani nezbylo.
Byl jsem tedy odveden do vězení, kde provedli to co slíbili. Bylo to strašné nic takového už nechci prožit. Snad půl dne mě mučili, Nikomu bych nepřál, aby něco takového zažil, jen doufám že Morana s Markusem se teď ke mně budou chovat lépe, když jsem za ně takhle trpěl.
Nejdřív přišlo na řadu bičování, měl jsem sice krvavá záda, ale to nebylo nic co bych nedokázal ustát.
Pak přišel na řadu můj obhájce s obuškem, myslím že mi zlomil pár žeber a dost mě potloukl, ale i to se dalo vydržet.
A pak přišlo na řadu to nejhorší, pustili mi do cely bodavý hmyz, brouky, komáry, nevíc co všechno a ty mě tam pomalu začali užírat, tohle je to nejhorší co se vězňovi může stát. Byl jsem přivázaný u zdi a nemohl jsem nic dělat. Pomaličku mě kousali až jsem upadl do mdlob, nevím co se se mnou potom dělo. Ale určitě nebylo nic hezkého.
Probudil jsem se až před tím jejich dolem úplně nahý a celý od krve, jen tak jsem tam ležel a nevěděl jsem co mám dělat, nic jsem si nepamatoval, poslední vzpomínka byla na celu plnou toho hmyzu, pak už nic. Takhle jsem tam ležel, nedokázal jsem ani zvednou ruku, natož nškam jít a prosit o pomoc. Byl jsem tam všem na pospas. Jediný kdo byl kolem byli ti obři, ale ty si asi nejspíš mysleli že jsem mrtvý, tak mě nechali být, bohu díky za to.
*Po několika hodinách, možná i dnech*
Znovu jsem se probudil, nyní jsem se už i dokázal pohnou, doplzil jsem se k blízkým lavičkám a chtěl jsem se trochu ohřát, oheň už skoro uhasínal, obři byli naštěstí pryč nevím kam zmizeli. Tak jsem tam tak seděl a čekal, že třeba někdo půjde kolem, ale nikdo nepřicházel. Pomyslel jsem si: „Sakra Peliene vzchop se, vždyť ty nejsi žádná pdavka, tolikrát už jsi byl na pokraji života a smrti, tohle přeci ustojíš.“ U ohniště se válel kousek masa, ohřál jsem si ho a nabral síly. Zvedl jsem se a šel do blízké vesnice jménem Horská, tam jsem došel do hospody, když mě hostinský viděl, celého od krve a samá modřina, neptal se na nic a odvedl mě do pokoje, kde jsem se už dal dohromady.
