Nový domov

Koloděj naložil všechny své věci na mezky a vyrazil směrem do Kandaháru. Co se týče domu nemusel ani moc řešit se správci jeho opuštění.
Služebná Ajla se rozhodla zůstat v té díře. Kráter opustil v tichosti a bez zbytečného zdržování.
V Kandaháru už měl vyhlídnutý dům v přístavu. Vše proběhlo hladce, nikdo se ho na nic nevyptával a úředníkovi zaplatil vše potřebné.
Věci si do nového domu raději nanosil sám, něměl rád čumily.


Práce na domu trvala déle než čekal, ale byl spokojený.

Nakonec se z toho smradlavého doupěte od slanečků podařilo udělat slušné bydlení.
Jako prodavače si najmul zdejší lidi a říkal si že snad s nimi bude lepší pořízení, než s těmi tupými orky.
Když byl obchod dokončen nechal si na dveře výrýt symbol meče.
Byl to starý zvyk a tradice. Tento symbol značil, že v tomto domě sídlí najemná síla, která se živí svým mečem. Nejdříve to lidé škrabali pobudům a vrahům ve městech na dveře a označovali tím osoby společensky nežádoucí, vývrhely a vrahy.
Jak však byla doba čím dál více zlá, vyhledávali tyto lidi majetní občané na svojí ochranu a na různou špinavou práci.

Koloděj s bouchnutím zavřel dveře a šel dokončovat obchod. Ať se co nejdříve otevře

Stěhování

Koloděj byl rozhodnut. Obchod už neprosperoval jako dříve a většina obyvatel odešla pryč z Kráteru.
Je třeba se stěhovat. Je potřeba sehnat zvířata a vyrazit.
Snad se mu v tom velkém městě povede lépe.

Obyvatelé ostrova ! Je potřeba pomoct obléhanému městu Kandahár ! Proto všichni horníci, dřevorubci a lovci noste zásoby rudy, dřeva a potravin k branám kráteru, kde vám za zboží naši prodavači odměnu vyplatí !
V truhlářských dílnách vyhlašujeme že je třeba vyrábět šípy na obranu města, a obyvatelé Kráteru mají za úkol si sehnat tažná zvířata na nakládání materiálu. Je třeba pomoct městu všemi prostředky.

Obchod

Koloděj se koněčně zaradoval ! Obchod se malinko rozjel. Ta líná mrcha co mu slouží se už neukázala několik měsíců a tak musel Koloděj začít pracovat. Určité zkušenosti ve zpracování kovů a dřeva měl, přeci jenom se ve válce musel spoléhat na své vybavení, které si neustále sám opravoval. Začal tedy vyrábět kladiva, krumpáče a další jednoduché nástroje.
Ve vetešnictví se dokonce ukázal první zákazník. Nářadí pro řemeslníky se začlo prodávat. Konečně ty orči prodavači mají práci !

Celým Kráterem se roznáší zpráva že mají všichni nosit munici a zásoby potravin do hlavní budovy.
Paní Sára nařídila dát dohromady zásoby pro obléhaný Kandahár. Vyslala hned handlíře pro tažná zvířata.

Poptávka po nářadí :

Věc : srpy různé kvality
Množství : 5 - 20 ks
Cena : podle kvality nástrojů
Kontaktní osoba : Sharah Lovara - nabídky házejte do schránky hlavní budovy

Zrádce

Koloděj, vysloužilý bojovník. Jako voják začínal u Arconského císařství. Sloužil vždy věrně a když dostal rozkaz plout na nějaký bezvýznamný ostrůvek, bral to jako příjemné zpestření.
Život vojáka ho bavil. Jídlo dostával pravidelně, práce nebyla těžká – jen bojovat a to mu šlo dobře.
Meč byla jeho prodloužená ruka. Účastnil se na tom podivném ostrově dobýjení měst a loupení. Kořisti bylo vždy hodně. Čas plynul a povstalci nabírali na síle. Obzvlášť pod vedením těch podivných stříbrných elfů. Koloděj byl přidělen na obranu přístavního města Kandaháru. Již dvakrát si povstalci vylámali zuby na hradbách města. Chystal se další útok. Tentokrát bylo povstalců hodně. Před branami města stála početná armáda. Koloděj se zkušenostmi z předešlých bojů hned odhadl že tentokrát město nevydrží.
Bylo potřeba jednat. Sebral naloupenou kořist, rychle si zabalil do pytle náhradní oblečení a vyrazil do první linie.
Boj už začal. Povstalci zaútočili od přístavu. Všude bylo plno křiku a mrtvých. Koloděj rychle vyhodnotil situaci. Při další vlně útoku padnul po salvě šípu a rychle se přikryl mrtvým vojákem. Útočníci postupovali do paláce. Počkal až přejdou a rychle se odplazil za zídku. Tam trvalo jen okamžik shodit ze sebe uniformu a převléct se do obyčejných šatů. Čekal do večera.
Jak padla tma začli se obyvatelé trousit pomalu z domů. Zvuk bitvy už dávno ustal, a lidé oslavovali vítěze. Všude na ulicích bylo živo.
Koloděj vstal a vydal se ke stájím. Věděl že koně těd nikdo hlídat nebude.
Byl tam jen pacholek. Koloděj mu přesnou ranou meče rozseknul hlavu. Ani nestačil vykřiknout. Pak si osedlal koně a vyrazil.
Přes sedlo měl přehozený vak s kořistí. Jistě to bude stačit na nový začátek. Usmál se a popohnal koně do lesa.



Žoldák k najmutí

Koloděj se toulal dlouho po ostrově. Navštívil různá ztracená města. Hledal ztracené bájné poklady a vyloupil nespočet hrobek. Jeho majetek pomalu narůstal. Zkušenosti vojáka doplnili zkušenosti v boji z různými prapodivnými zvířaty a nestvůrami.
Chtěl si však trochu užívat majetku. Rozhodl se že se usadí v Kráteru. To místo bylo dokonale skryté a tam určitě zapadne. Nikdo se ho na nic neptat. To mu vyhovovalo.
Pronajal si dům a najmul prodavače. Rozhodl se udělat si vetešnictví. Přeci jenom nalezené artefakty byly některé pro něj bezcenné a tak si říkal že je bude prodávat.
Vedlo se mu celkem dobře. Jednou našel nějaké nuzné děvče v lesích. Její špičaté uši prozradili že není člověk. Koloděj se jí ujmul. Noci bývali studené a on dlouho neměl ženu. Ani neodporovalo. Poskytnul jí střechu nad hlavou a jídlo. Časem zjistil že je dobrá nejen v posteli. Uměla perfektně lovit. Její střelba lukem byla obdivuhodná. Bral ji tedy sebou na výpravy. Tina se stala jeho druhem v boji.

Dnes se rozhodl. Obchod nešel jak si představoval a tak připsal na své dveře : ŽOLDÁK K NAJMUTÍ.