Kandelabrie forum

Předmluva:


Lawani Rempai
Mladý Gnómský chlapec. Na první pohled slabý a zbídačený, člověk by řekl že ho rodiče týrali. Po celém těle nezahojené modřiny a jizvy. Mnoho vlasů již mu taky nezbylo, a ty co zbyly jsou jakoby zbarvené jeho vlastní krví. Je nepřehlednutelné jak je vychrtlý až na kost. Škoda mluvit. Ale jeho oči...  ... nezapomenutelné....

Kapitola I: Vzpomínky

"Maminko prosím, už nebudu zlobit." S ženou to ale ani nehne, rozpřáhne se holí a vrazí mu ránu div mu nezlomí ruce kterýma se brání.
"Už to neudělám, už to nikdy neudělám" prosí chlapec na kolenou, žena ho ovšem nedbá a bije ho holí dále se slovy "Máš pravdu už to nikdy neuděláš. Chlapci již teče krev, žena ho naposledy trefí zkrvavenou holí. Chlapec bolestí omdlí.

Probuzení
Prudká bolest hlavy jej probudí, dopadl na zem. Dívá se okolo a vidí v dálce odjíždět vůz, chce se postavit, ale nejde to.
Rozhlíží se kolem sebe, je v lese, ve velmi hustém lese. Má strach. Usíná...

Život
Probouzí se, je v jeskyni. A vedle něj je Bosabi, jeho jedinný přítel. Chlapec nemá nic, jen svého vlka, ale chce žít. Tak se učí, pomalu se svým přítelem se učí jak žít a přežít v této pustině. Chlapec se učí od vlka, učí se od zvířat, učí jak žít s nimi, jak s nimi mluvit.  Ale zasteskne se mu po civilizaci, po životě mezi svými a proto se vydává na cestu.......

První kontakt

"A hele nějaký tábor" pro sebe.
Přiblíží se a vidí u ohniště posedávat několik osob. Začne se pomalu přibližovat, schovává se za vše je okolo, za kámen, za strom, za studnu a už je skoro u nich. A vidí, několik žen sedících a bavících se. Najednou přiběhne modrovlasá žena, rozkřikne se na celé kolo a bez váhání začne otrhávat nějaké kvítí na zemi, to  se Lawani ale lekl, a raději se schoval ve výčnělku ve skále. Jak ta žena rychle objevila tak stejně rychle zmizela, zvláštní. U tábora sedí už jen jedna žena.......  Ale on se bojí ukázat......