Přepadení karavany Acronů z jinéhu úhlu pohledu

,,Zaterasy me vubec nepotesily.Musel jsem konstatovat. A acroni byli silni jako vzdy. Žádná z mých střel nepronikla jejich brněním. Proto jsem se rozhodl zvolit druhou, neméně nebezpečnou cestu přes lesy a obejít tyto uměle vytvořené překážky. Po delším putování a s mnoha šipkami v zádech od Skřetvědů se mi konečně podařilo dostat až ke karavaně. Po cestě jsem potkal skupinku hrdinů, kteří spíš vypadali na to, že patří k Acronu. Vykazovali totiž pramálo dynamiky. Poté co jsem objevil karavanu doprovázenou asi dvěma acronskými vojáky jsem byl zpozorován a pronásledován jedním z nich. Díky své lehké zbroji a rychlým nohoum jsem si byl schopen udržet náskok a poslat sem a tam nějaký ten kámen z praku do některého z tažných zvířat. Rozhodl jsem se pro tento způsob boje. Obránci karavany byli až příliš silní, abych se postavil přímo proti nim. Když jsem pár zvířat zranil, objevila se tam ta skupinka. A Acroni byli najednou pryč, možná je ta skupinka pobila. Jedna žena, zřejmě druidka se mě pokoušela zastavit v střelbě na Voly. Pak mě srazila na zem. no, přiznám se, že mi to chvíli trvalo se uklidnit. Pak začali vymýšlet nějaké plány, co s těmi zvýřaty udělat. mluvili o několika řešeních. Z mého pohledu a v té situaci nesmyslná nebo příliš riskantní. Odvést je do Kráteru zkratkou přes zával a lano jistě ne. Druhou stranou možná ano, ale to by možná poskytlo dost času Acronům. Acron umí být rychlý jako blesk, což jsem měl možnost poznat, když pronásledovali toho dezertéra před pár dny. Zvířata se začala plašit a napadat nás. Jeden z dobrodruhů na koni, kterého jsem taky neznal začal zvířata zabíjet. Druidka se slovy pomsty na rtech utekla, nesnesla pohled na zabíjenou zvěř. Pak se na místě zjevil voják Acronu a křičel: ,,Karavana byla přepadena!!!“ a volal posily. V boji s ním jsem podlehl. Probudil jsem se v kráteru, obživen tím jezdcem na koni. Zůstalo mi krvavé tetování vlka na čele, od někoho z nich. Mohu se jen dohadovat, kdo to udělal. Ale podezření v srdci mám. A také poznání o slabomyslnosti některých druidů. Zachraňovat zvěř na ted už nepřátelském území a riskovat důsledky toho, že karavana dorazí na místo svého určení. Což by mohlo v důsledku ohrozit životy bytostí celé Kandelabrie a ne životy 7mi neovladatelných acronských volů. Ted mám na čele vlčí tetování, pravděpodobně znamenající: ,,Nepřítel přírody!“ Usedl jsem tedy nad šálkem lahodného čaje z lesních bylin a ukončil tak své rozjímaní.“