Luaren Hrabal
vyrůstal v rodině známého a velice bohatého kupce a nikdy netrpěl nouzí. I dům jeho otce byl snad celý ze zlata, včetně zubů otce samotného. Není tedy divu, že odmalička tíhnul k obchodu a peníze, drahé kovy a kameny jsou pro něj hybnou silou a smyslem života. Když si rodina udělala mocné nepřátele u dvora, rozhodla se raději celá přestěhovat do vzdálenější a zapadlejší části arconské říše. Naložili všechny cennosti a poklady na tři lodě, které se div nerozlomily pod tíhou nákladu, a vyrazili na vzdálený ostrov za mořem. Na širém moři je zastihla ohromná bouře, která lodě i s poklady poslala ke dnu. Jen pár trosečníků se zachránilo, z celé rodiny zůstal Luaren jediný. Nyní zůstal Luaren osamocený na cizím ostrově, kde hodlá znovu získat bohatství.

Lauren je postarší gnómský obchodník, který se živí kde čím, jenom ne fyzickou prací. Je schopen prodat vypálenou sirku s tím, že má moderní design a je to naprostá novinka na trhu. Je ochotný prodat i svoji babičku, když za ni někdo nabídne slušnou cenu. Umí ukecat kytku, aby rostla rychleji a krávu aby dojila nejlepší víno. Je to neurotický, zakomplexovaný chlápek, jehož nejlepším kamarádem je naditý měšec. Je to chronický lhář a malý podvod mu neklidný spánek nepřivodí, ovšem ušlý zisk ho dokáže hlodat jako červotoč. Myslí si, že má čich na peníze a dobrý obchod a proto je všude tam, kde se něco děje, aby z toho mohl vytřískat nějaké zlaťáky. Kdyby se jeho ego rozvinulo, tak by se dalo obtočit 2x dokola kolem ostrova a ještě by kousek zbylo. Co se týče boje, není to žádný hrdina. Drží se raději v rozumném povzdálí. Ale jen tak, aby náhodou nechyběl při dělení kořisti. A když jde do tuhého, neváhá vzít do zaječích.

Ve svém volném čase se mimo počítání peněz zabývá čtením básní a příběhů, pokouší se je i psát, ale není v tom moc dobrý, i když si myslí opak. Má rád pouťové triky a sem tam se i nějaký naučí. Rád si přihne z lahvinky, a když je pod parou, tak i zpívá. Jeho falešný hlas většinou vyklidí hospodu a hostinský pak naštvaně vyklidí jeho.

Já si myslím, že někteří ano. Já třeba postavu na Thalii (ani jiném serveru) nemám a rád bych zase na Kandelábrii hrál. Rozhodně ale do světa, který není ustálený, kde se stále něco mění či nefunguje, se vracet nechci.

Já bych měl návrh. Teď je ideální čas na jakékoliv změny ať už herního či hardwarového rázu. Všechno v klidu dodělejte a pak bude ideální doba na restart světa. Poté se jistě hráči rádi vrátí ... včetně mě.

Jo, mě to taky nechce pustit do hry.

Les je podezřele tichý a temný.
Nedávné události do něj vlili nepříčetnou zlost vůči všemu, co do něj nepatří. 
Již dávno není vhodným místem pro klidnou procházku.
Jeho obyvatelé jsou neklidní a někteří útočí bez váhání a bez rozmyslu na každého, kdo se příliš přiblíží.
Mezi stromy se pohybuje stín a číhá. Číhá na nebožáky, kteří do lesa zabloudí. K těm, které uchvátí, nechť jsou bohové milostivi, neboť od lesních tvorů milosrdenství čekat nemůže.

Druid zachumlaný ve svém plášti, vyrazil do prudké vánice plné ledových vloček. Hbitě minul hradby zmrzlého města a s jistotou zamířil k nedalekému oltáři, aby zpěvem přivolal přízeň své bohyně i do těchto nehostinných končin. Přes příval sněhu sotva viděl na pár kroků, když vtom málem vrazil do trpaslice řítící se vánicí. Jen tak tak se jí vyhnul a skočil do nejbližšího keře, aby se skryl. Trpaslice musela být úplně slepá a hluchá, čemuž se ani nedivil. Schovávaje se za každý keř, hrbolek či strom, nenápadně sledoval trpasličí kroky. Pozoroval, jak trpaslice vytáhla svoji obrovitou sekeru a zarazila ji do páteře posvátného bílého vlka. Vlk ze sebe vydal bolestivé zavytí a mrtev se skácel k zemi. Druid vykřikl, vyskočil ze skrýše a začal trpaslici pronásledovat. Ta si jej nejspíš všimla a dala se na zběsilý útěk. V panické hrůze si ale nevšimla, že vběhla do náruče krvelačným krysodlakům. Ti se na nebohou trpaslici sesypali jako kobylky na obilný lán. Trpaslice se s nimi rvala jako jeskyní medvěd, ale bylo jich příliš mnoho. Než druid stihl zasáhnout, ležela trpaslice v tratolišti krve bez známek života. Rozehnal tedy krvelčné bestie hodující na trpasličím mase a přistoupil k bezvládnému tělu trpaslice. Druid zalitoval, že trpaslice unikla z tohoto světa bez trestu a v duchu proklel její černou duši i celý její druh. Plivl na její zkrvavenou tvář a kopl do jejího roztrhaného těla. Poté se otočil a opět vyrazil vánicí směrem k oltáři.

To je pešek. Člověk si chce jednou zahrát i dopoledne a server nejede.

Já osobně budu raději dělit, než to pak třeba zvedat ze země.

U těch událostí s požárem, bleskem do oltáře a ani u jakéhosi masakru jsem nebyl a mé postavě  to nikdo neovyprávěl. Takže nemůžu reagovat a ani podle toho hrát.

Hádáte se tu s prominutím o kravinách. Každý má na hru jiný pohled, každému fantazie pracuje jinak. Chtělo by to menší množství tolerance, špetku ohleduplnosti a kýbl diazepamu.
To Amelor: Napiš prosím text knihy, kterou elfové získaly na uzdravení oltářů, na forum. Ať se pohneme dál a nečekáme na ty, kteří zrovna nehrají (ať je důvod jakýkoliv).

Dovolím si reagovat. Možný problém bych viděl a) v malé síle b) v kvalitě nástroje c) trpasík nemá předpoklady pro řemeslo dřevorubec.

Ne vždycky se hraje to, co je domluvené. Nejlepší jsou spontální akce. K těm tady na tomhle serveru už asi nikdy nedojde.

O víkendech, ve všední den, o svátcích, o vánocích, o prázdninách. Vynechal jsem některé důležíté období, kdy tu nikdo nehraje??

Mě se líbí tenhle:
Pozor teď jsem se dočetl, že v Rusku na Kavkaze zavíraj stříbrné doly. Prej jim nějací hoši importujou plno stříbra tak ho nemusej dolovat.

Nejlepší jsou klipy z plastelíny:
http://www.youtube.com/watch?v=_CYwNWHZuT0