Mrazivý vítr proříznul křik ptáka ......
To nevěstí nic dobrého, zamumlal si horal pod vousy.
Byl na cestě už několik dní. Místo bot měl kusy lnu omotaného kolem noh. Len byl ovázán ovčími střívky a na spodek nohy byl přivázaný kus tvrdé kůže, který nahrazoval podrážku. Kalhoty horalé nenosí, takže len byl pečlivě omotán až nad kolena, kde sahal až pod těžký kilt z ovčí vlny. Podle barvy a stylu pravidelného čtvercového vzoru, by správný horal poznal, že tento majitel patří k nejnuznější vrstvě z hor. V horských společenstvích se tyto vzory předávali z generace na generaci a sloužili k odlišení rodin. Díky těmto zvykům se udrželo horské společenství silné a nedocházelo k degeneraci.
Postavu horala pak kryl těžký kožený plášť s kapoucí, napuštěný tukem, aby lépe odolávám rozmarnému horskému počasí. V ruce svíral pokroucenou hůl, která mu dělala oporu v těžkém horském terénu.
Jeho vousy byly omrzlé a hleděl na černé kroužící body na nebi. Pozoroval mrchožrouty už několik minut a zkoušel odhadnout jak daleko se tak nacházejí. Jelikož ale teprve krouží ve vzduchu, bude asi u mrtvoly ještě nějaké nebezpečí. Horští supy vždy vědí kdy je pro ně hostina dostatečně bezpečná. Křikem jen vydávají hlasitě svůj nesouhlas nad krvavou hostinou, která se zřejmě odehrává dole. Jako by křičeli : nech nám tam něco …..
Horal věděl, že pokud se chce dostat z hor do údolí, musí projít přesně tím místem nad kterým krouží supy.
V horách bylo nebezpečno a horská společenství rozprášili hordy orků a obrů. Větrov, nedobytná pevnost severu, padl a Horská vesnice nedokázala bez podpory Větrova se sama udržet. Všichni horský obyvatelé byli postupně vytlačeni ze svých sídel a některé horská společenství se stáhla vysoko do horských jeskyní.
Horal pařil k jednomu z nich. Byl vychován ve společnosti kde platilo zvykové právo. Toto právo definovalo rámec vzájemných vztahů uvnitř společnosti a na jeho dodržování dohlížela volná horská společenství, nebo jednotlivé klany. Po staletí se tak vytvořil jasně vymezený kodex norem a pravidel, který jasně předcházel chaosu ve vztazích mezi jednotlivci.
Platily zde zákony svépomoci uvnitř rodového klanu či obce, ale v první řadě nutnost získat si a udržet důstojnost a čest v očích veřejného mínění. Princip krevní msty byl sice drsným, za stávajících, fakticky anarchických podmínek však nezbytným mechanismem zabraňujícím chaosu a zvůli. Svoboda a čest zaujímaly v žebříčku hodnot severských horalů první místo. Slovo čest však bylo pojímáno nesmírně široce - muž musel dodržet slovo, materiálně zabezpečit svou rodinu, aby její členové mohli žít důstojně, čest dále znamenala nezávislost, věrnost přátelství, téměř iracionální odvahu či spíše okázalou nebojácnost, fenomenální pohostinnost, poctivost a pravdomluvnost, "čistotu" dívek i žen atd. Na severu, kde lze jen těžko překvapit odvahou, horalové vzhledem ke své výchově, která tkví v nesmírně rozvinutém smyslu pro lidskou důstojnost a vyznačuje se v podstatě značně oslabeným pudem sebezáchovy, patřili vždy mezi ty nejodvážnější.
Jak praví jedno příznačné horalské přísloví - je těžké být horalem.
