Kandelabrie forum

Stárnoucí znuděný imperátor a zkorumpovaná nejvyšší rada v čele nevětší mocnosti, jakou kdy svět zatím poznal, Acronského impéria. Impéruim si zachovává svou soudržnost přes neustálé krvavé mocenské boje o imperátorovu přízeň. Záhadná zmizení nepohodlných, náhlá úmrtí a řeky zrudlé krví je zde na běžném pořádku.
El Akiron, poslední šlechtic jednoho vysoko postaveného rodu, který
prohrál svůj boj o přízeň nejvyššího, dostává jako voják s vysokou
hodností velitele svojí poslední šanci.Vydat se hledat pro impérium nová
území a vyřídit všem uprchlíkům, které na svých cestách potká, vřelé pozdravy acronské spravedlnosti. Místo dlouhého čekání na smrt v hlubokém žaláři, kde by mu pobyt zpříjemňoval, konkurenčním rodem, dobře zaplacený sadistický kat.
Již není co ztratit, jakoby plamenný odlesk v jeho očích a chlad objímající
duši, kterou opouští slitování.

Dle Acronských astrologů brzy má nastat čas, kdy Marsovu pevnou vládu vystřídá Uran, zvěstovatel nových pořádků.

Navečer si Anka hrála v přístavu s ostatními dětmi z chudých
kandahárských rodin, když najednou uviděli v dálce asi nejvíce lodí, co zatím kdy najednou viděli. Daleko na moři se linul nepřirozeně šedavý obzor.Anka ihned běžela domů říci svému otci to co viděla.

Zšedlý obzor nebyla žádná chystající se ledová bouře, ale obrovská
invazní flotila, jejíž přítomnost si zatím nikdo neuvědomoval. Během krátkého času, začali jedny z prvních lodí již připlouvat ke břehům Kandelábrie, aby byl vykonám průzkum a zabráno území.

Možná nadejde čas, kdy se kandelábrijské kroniky začnou psát inkoustem barvy krve.

V okolí Kandaháru a Timpánie, bylo odhaleno a zabito několik špehů acrónských legií! Protože velká část obyvatel jsou většinou uprchlíci z acrónského impéria, byli touto událostí značně znepokojeni.

Vyslaní stopaři se po několika dnech vrátily se špatnou zprávou, která i přes snahu o její utajení pronikla mezi prostý lid a nervozita obyvatel ješte stoupla. Část acrónské flotity je zakotvená u pobřeží mezi městy Kandahár a Timánie!

V Kandaháru probíhá výcvik domobrany. Do okolních měst a společenství jsou vysláni diplomaté s prosbou o pomoc při obraně města. Panuje tichá obava, že ty nejhorší noční můry se stanou skutečností.

Na zaklade zvesti z celeho pobrezia a mnoziacich sa utokov orkov sa Rad Vecneho Ohna rozhodol zacat mobilizovat nielen svojich clenov, ale aj dobrovolnikov z radov obcanov mesta.
Kapitani obchodnych lodi a rybari taktiez hlasili pozorovania neznamych plavidiel na obzore.

Po velkem utoku Acronske armady na Timpanii byla prolomena severni brana a utocnici byli zastaveni az primo v palaci. Mnoho obrancu a jeste vice utocniku padlo, lae pri pohledu na obrovskou flotilu u pobrezi, ktera ze svych utrob chrli dalsi a dalsi vojaky bylo mnozstvi padlych stejne bezvyznamne, jako plivnuti do more.

Velka cast teto armady se vydala na sever k branam Kandaharu a behem nekolika dni dorazi k mestu.

Zpravy zvedu dokonce hovori o tom, ze cast flotily vyplula k severu ostrova a blizi se k Vetrovu.

Z mesta Timpanie vyrazila kolona uprchliku k Chmelinkovu, ktery byl v ramci vyjimecneho stavu prebran pod spravu regenta Timpanie, ktery ted rozdeluje domy mezi potrebne a snazi se vsem obyvatelum Timpanie pomoci a opevnuje mesto.

 Pod hrozbou Acronské invaze probíhá evakuace žen a dětí z Kandaháru.
Včera v podtevečerních hodinách došlo k zákeřným přepadům nebohých utečenců, které se zloději pokusili připravit o všechen majetek. Nikdo zatím nebyl dostižen.

  Kandahár prosí své nejbližší sousedy, Chmelínkov a Elfí ves o pomoc při obraně města, před Acronskou ivazí. Dále vysílá své posly do všech koutů země, aby pomohly narukovat všechny bojeschopné hrdiny a svést tak bitvu, která nemá v historii Kandelábrie obdoby.
 Pokud se podaří Kandahár ubránit, budou o této události zpívat bardi písně ještě léta po té. Pokud ne, nebude mít již kdo zpívat...

// Rukování probíhá již nyní až do pátku cca 18:30. Samotný start akce v pátek v 19:00. Přijďte v hojném počtu.

Na výzvu správce Kandaháru reaguje Xicová kartografická společnost téměř okamžitě, mobilizuje sily, zvolává své členy a posílá Kandaháru na pomoc své nejzkušenější válečníky...

I přes ohromnou snahu obránců města Kandaháru, bylo město doslova zaplavenou Acronskými legionáři. Přeživší obránci byli donuceni uprchnout kanalizací a katakombami, které jsou pod městem.
Do města připlouvají další a další lodě s vojáky. Zmatku vládnoucího ve městě využívají poslední obyvatelé k uprchnutí z města a zachránění svého majetku před rabováním vojáků.

Na cestach kolem Kandaharu zni bardske pisne o neblahem masakru uprchlych obcanu Kandaharu v mestske stoce. Zalozpev zni z ust nadejneho barda Rafneca, ktery jako jeden z mala prezil krvave setkani s prchajicimi hrdiny ve stoce.

V Timpánii zůstává už jen málo stráží, protože většina se jich odstěhovala s obyvately do Chlemínkova. I přesto se jim podařilo zahlat acronského špeha, který pozoroval město a pravděpodobně zjišťoval sílu obrany.

Včera ve večerních hodinách proběhla v Horské vsi loupež. Bylo ukradeno větší množství nerostných zásob a bohužel i velké množství potravin. Po neznámém pachateli se intenzivně pátrá, ale vypadá to, že se po něm slehla zem.

Bylo hlaseno, ze opevnovani Acronskych legii v meste Kandaharu bylo dokonceno. Opevneni je provedeno tak dukladne, ze k obrane nove ukoristeneho mesta staci uz jen bezna posadka. Z pristavu dokonce zmizela vecina flotily... kde lode a s jakym nakladem jsou nikdo netusi!

Včera v nočních hodinách byl draze vykoupen z podtemna člen žoldáků, který se v současné době uzdravuje.

*Z obou stran Horské vsi je přibitá velká cedule.*

Za hlavu Drowa - jeden měšec. Za tělo Drowa, které půjde oživit - osm měšců. Informace zde ve vsi.

Flotila acronských legii, která se před časem vytratila z kandahárského přístavu, se v noci vylodila přímo v opuštěné Timpánii. Překvapené město se ráno probouzí už pod nadvládou Acronského impéria. Už je víc něž jasné, že příštím cílem útoku acronských legií se stane město Větrov, je to poslední velký přístav na pobřeží a jeho získáním by byli svobodné rebelské území odříznuty od moře.

Acronske legie dobre informovane o velkych ztratach v radach paladinu, kteri brani mesto Vetrov, se zacinaji vylodovat na pobrezi severne od mesta. Je vice nez jasne, ze jestlize paladinove nesezenou pomoc, bude mesto ztraceno.

Siky acronskych vojaku jsou uspesne vylodeny a pripravuji se k utoku na oslabeny Vetrov. Par poslednich obrancu mesta, kteri v nem zustavaji nemaji temer zadnou sanci se bez pomoci ubranit.

//utok bude v patek vecer, presny cas se neste upresni

Acronske vojska stoja pred branami Vetrova pripravene zautocit. Nikto nepochybuje o tom, ze dobijanie zacne hned ako sa zotmie..

//utok dnes po restarte 18:00

Koli neustalym utokom Orkov sa Acronske vojsko presunulo na zapad od mesta, odkial maju dobru poziciu na zacatie obliehania.

V okupovaném kandaháru padla pod meči hnutí odporu tříčlená hlídka utlačovatelů.
Jejich těla byla vylečena za město a ponechána pro výtrahu všem, kteří by s Acrony chtěli spolupracovat.

Acronsti legionari vyslali jednotky na pruzkum uzemi a lesu rozkladajicich se zapadne od Kandaharu. Po nekolika dnech od nich vsak prestaly chodit pravidelne zpravy a jednotky se ztratily. Bylo nalezeno jen nekolik tel legionaru, ktere byly pravdepodobne roztrhany divokou zveri.

Ztrata pruzkumniku acronske legionare neodradila od prozkoumavani lesu.
Pri dalsi najezdu byli bohuzel uspesnejsi a zastihly skupinku "druidu", ktere se jim nakonec podarilo rozehnat.
V bitve byla acrony zajata mlada elfka, zbytek skupiny acrony stopovala, ale bohuzel je nedostihla vcas.
Elfka byla odvlecena do Kandaharu.

Druide se zacinaji pripravovat na vypravu do Kandaharu, ze ktereho se chteji pokusit elfku osvobodit.
Zaroven poslaly posla s zadosti o pomoc do Horske vesnice, protoze mistni lide pochazi z Kandaharu a druide doufaji, ze znaji jak nenapadne projit mestem.
Dalsi posel vyrazil do Krateru, aby starostu pozadal o pomoc.
Vyprava by mela vyrazit po setmeni, aby byla veci sance na nenapadne proklouznuti do mesta.

//hadam ze se vyrazi asi v 21:15-21:45, jeste se musi udelat zasoby na cestu

Dny plynou a organizovani osvobozeni zajate elfky nikterak nepokrocilo.

Bylo proto rozhodnuto, ze se obyvatele Elfi vesnice pokusi o velmi odvazny cin. Zbroje acronskych legionaru, kteri byly pobiti v lesich v predchozich mesicich, byly rozdany mezi cast bojovniku. Vyprava k osvobozeni elfky se pote prestrojila za acronske vojaky, kteri vedou nove zajatce a vecer se vyrazilo k mestu.
Cestou vyprava potkala malou hlidku a bez vecich problemu prosla az k mestu, tak se overilo, ze prestrojeni je temer dokonale. Dokonce se podarilo ze zmateneho vojaka ziskat heslo.
Tak se vyprave po mencim problemu s nevrlou ostrahou brany a zabloudeni v Kandaharskem palaci, podarilo dostat az do vezeni. Zalarnik byl zabit a zajata elfka osvobozena.
Cesta z mesta uz nebyla tak snadna. Straze mesta byly nejdrive prekvapene, ale presto zacaly utikajicim branit v opusteni mesta. Ve meste byl vyhlasen poplach a uprchlici, kteri se zdrzely uz museli celit ohromne presile. Nastesti se podarilo vyprave uprchnout i kdyz vecina ucastniku byla vazne zranena a nekteri musely byt dokonce odneseni.

Zdálo se, že se nic neděje a přece..

Acronské legie se vydali na procházku po Kandelábrii. Prošli skoro vše,však městům se raději vyhýbali.
Došli až do Železné věže.. kde se po zdlouhavém boji plného krve,křiku a bolesti zmocnili Pána věže.
Jejich umysly nebyly vůbec dobré. "Vše nejlepší jen pro Acronské legie" konstatoval jeden nad Pánem věže když ho svazoval..
Vydali se s svou novou a důležitou kořistí zpět.. do Kandaháru
Pána věže nečekalo nic pěkného,zavřeli ho do věznice.. a celé dny a noci ho mučili.
Nakonec Pán věže byl donucen.. donutili ho vyvolat strašně silného démona z pekel.
Celé dny nepozorovatelně Acroni nosili vše potřebné k prastarému ritualu na hřbitov,bránu mrtvých a pekla samotného.
Zvědavosti se však nevyhli,nedávno je někdo spozoroval a začla se šířit zpráva že Acroni něco chystají..

Zvědové hnutí odporu rozšíření po ostrově zachytili zprávu a na nejčerstvějším koni vyrazili do kráteru podat hlášení. Velitelé je pečlivě vyslechli a pak se rozhodli vyslat menší průzkumný oddíl aby zjistil bližší detaily, případně, aby se pokusil rituál překazit.
Kráterští hrdinové počali spřádat plány...

V pozdejších hodinách.. tedy přesně v půlnoc začal Pán věže prastarý ritual..
Obřad proběhl celkem v klidu až na zmatené acrony kteří ho nejdřív vyrušili.
Pán věže spustil .. někde zhora byla slyšet nějaká slova.. jakoby nějakých lidí.
Ale kdoví.. Pán věže pokračoval a dokončil obřad. Vyvolál strašně silného démona.
Démon chtěl vědět proč ho vyvolal.. Pán  věže odpověděl na vše..
až na jednu Démonovu otázku nezvládl a to : A co mi za to nabízíš smrtelníku ?!
Pán uražený že ho nazval smrtelníkem když to tak není ! Koukal po acronech a nakonec prokrčil rameny..
Protože ani on ani acroni neměli co nabídnout za tuto službu..
Démon se naštval a pustil se do Pána věže.. ten se snažil utíct.
Acroni se do Démona pustili a odvrátili Démonuv meč od Pána věže ..
však padli k zemi mrtvý dřív něž mu stačili vůbec něco udělat.
Pán věže si vyčaroval portál a tak utelk Démonovi. Teď má Pán věže nesplněný dluh u Démona,
který se teď volně prochází po Kandelábrii a koná to k čemu byl přivolán na tento svět..

Poslechněte si píseň, o výpravě, které jsem byl svědkem :

V horách temných, ve věži vysoké
povolal pán věže mocného démona.
Jehož činy byly zlé
okolím se šířil strach a tíseň na všechny padla.

Zlo šířilo se zemí rychlostí blesku,
v horské vesnici sebrala se výprava.
Meče a zbroje nasadili plné lesku,
zatlačte to zlo ! Žena s kopím zakřičela.

Houf vyrazil a hory spolu s obry zdolal.
V očích odhodlání a se strachem v srdci,
to co spatřili ve věži ... ach hrůza jsem zvolal.
Procházeli věž, plnou děsu a prosekávali se jaksi,
však konce cesty neviděli a museli jít dál.

Vyčerpáni všichni do posledního boje pustili se s křikem
v zoufalství, strachem a hrůzou nohy mi zůstali stát.
Smrt na jazyku cítil jsem a vyčerpán padl jsem na zem,
boj skončil a kovářky kouzlo vrátilo mě zpět, díky na stokrát.

Pán věže mocný tam stál sám,
obklopen družinou a slova začaly se vyptávat.
Zde námět na další píseň se tvoří sám,
tu píseň zpívat jindy však budu, je to tak.

Bard ... Čonka Lovara Goral zpíval vám......

zmařená blokáda...

     Rachot vozů a řehot koní rozléhal se cestou od kandaháru. Acronské legie s vozy naloženými dřevem a palisádami, uháněly severní cestou z města. Dva jezdci pobídli koně a vyrazili tryskem vpřed...Kousek za městem sjeli z cesty a uháněli ke kandahárskému podhůří pod horskou vsí aby zneškodnily žoldáckou hlídku...
     Vozy už zastavily namístě, když házeli mrtvoly dvou vojáků do řeky. Ihned započala rychlá stavba barikád. Legionáři zatarasili křižovatku za můstkem v brundybárském údolí. Horská ves byla odříznuta.
     Malý ůdýchaný gnóm, spatřivší tu hrůzu, rozeběhl se k vesničce pod temným hradem s prosbou o pomoc...
V tu dobu zrovna u ohně posedávala tlupa odpadlíků s místními dobrodruhy. V klidu vysedávali a rozprávěli o životě, když se na ně z houští vyřítili acronští vojáci. Strhla se krátká řež, při níž poslední z vojáků byl zajmut...Odmítl odpovídat na otázky, vyprostil se z pout a chopil se nedaleko ležící zbraně. Než však stačil zaútočit proklál ho obří meč jednoho z rebelů jež ho bedlivě sledoval......V tu chvíli, přiřítil se ustrašený pidimužík s jazykem na vestě...Chvíli blekotal než popadl dech a pak zvěstoval onu neštastnou novinku.
      Bez váhání všichni vyrazili vstříc bezpráví. Než došli k místu, palisády už se tyčily nad říčkou a místo bylo poseto vojáky, připravenými zabránit komukoli v průchodu. Tiše jsme se připlížili až k můstku. Hnáni jistou nenávistí, vrhli jsme se na nic netušící utlačovatele s řevem, mávajíce přitom zbraněmi. První, druhá, třetí mrtvola, už jich tam leželo nejméně deset. Zdálo by se že jsme je porazili. Legionáři však pouze ustoupili, aby se za pahorkem mohli seskupit k dalšímu útoku. Zamířili jsme si to rovnou do horské vsi, varovat stráže a požádat o posily...
       Zachvilí se shromáždila jednotka žoldnéřů spolu s rebely nad palisádami. "Rozdělíme se, musíme je překvapit" Promluvil muž s kápí a skupinka dvou rebelů s mladou lučištnicí se oddělila od zbytku, aby obešla zátarasy...Zbytek jednotky se vrhnul vstříc palisádám a lítému boji. Útok se shledal s účinkem, boj byl pochvíli u konce...Na zemi se teď válela hromada mrtvých těl legionářů. Zbořili jsme zátarasy a dříví naházeli na hromadu. Do zapáleného ohně pak přiložily mrtvá těla vojáků. Nad bojištěm teď stoupá černý dým. Černý tolik, jako duše těl jež zde hoří....

Šuškanda z hospody v horské vsi
Hospodský Khazun ve čilém rozhovoru se bankovním úředníkem po skončení pracovní doby:

"... vážně! Nekecám - Prostě se o tom záhadném ztracení starostky Balsy vedou řeči že o žádné zmizení nejedná.
Ono... stačí si dát jedna a jedna dohromady a je to. "

"Jedna a jedna?" Nechápavě odvětí úředník

Khazun vydechne a otočí oči v sloup.

"Neslyšel jsi snad o paní Ashally a jejím stěhováním z kráteru? O "záhadném" zmizení Kal-Ela?
Někteří tvrdí, že ti dva, myslím starostku a toho zaklínače, utekli ve snaze prožít svou zakázanou lásku. Ač se to může zdát nepravděpodobné, ale trpaslíci si říkají že to tak bude když zmizel také Drozd, který si na Balsu myslel."

Khazun do sebe obrátil svůj korbel a rozmáchlým gestem si otřel ústa.
"Prostě, myslím si, že si ti tři pěkně vjedou do vlasů - scéna jako z románu, hehe, dva milenci na úteku před trestnou výpravou vedenou panem Drozdem. Hehe."

Úředník pokrčí rameny.
"At si dělaj co chtěj, mě teď jen děsí to, že když tady žoldáci nejsou, celé město upadá.
Ochody nejsou nic moc, lékárna je vyrabovaná a teď k tomu ještě útoky těch obrů a drowů..."

Khazun pokrčí rameny.
"Stráže se zatím drží. No a pak uvidíme. "

Nervózně se usmál, zavřel bar a vydal se domů.

Trable v podtemnu.

Už se zdálo, že nová kněžka a její rodina uchopila pevně a neotřesitelně otěže vlády.
Staré pořádky, po mnoha letech zmatků, se konečně vrátily a drowům se spolu s nimi navrátila, alespoň částečně, zpět jejich sebedůvěra a síla.
Zdálo se, že vše bude jen lepší a lepší.
Až do onoho večera...

Rodina Olath seskupila se kolem oltáře ke pravidelné bohoslužbě, když tu najednou přerušila banda nájemných zabijáků.
Zdálo se, že mají jediný cíl - jednoho ze mužů rodiny Olath.

Rozpoutala se bitka, magie lítala vzduchem, ale utočníci podcenili svou kořist.
Za chvíli se váleli všude kolem rozsekaní na tisíce kousků...

Přepadení chmelínkova
.... a snesla se noc. Noc tak temná, že nebylo vidět na pár kroků, tak chladná, že i ptáci slétli z nebe. Nemrtví, Nemrtví se dali na pochod.
U delty padla do léčky hlídka chmelínkovských vojáků, jen jeden přežil a na konci sil varoval vesnici před nadcházejícím útokem.
Chmelínkovští se v panice zavírali do svých domů a škvírkami v zabedněných oknech pozorovali shon na návsi.
Armáda se šikovala k obraně, a předvoj vyrazil na pomoc hlídce.
Dorazili ale pozdě.
Nepřítel vzkřísil jejich mrtvá těla a ty, bez duší, obrátil proti bývalým přátelům.

Nepřítel vytáhl do boje: Povolal chladné stvůry z pekel, duše zatracených a po stovkách je vrhal v ústrety válečníkům. Rozhořela se první bitva o chmelínkov, kterou ukončil
nejjasnější spojenec obránců. Slunce. Jeho paprsky sežehly nemrtvá těla v prach a lid chmelínkovský mohl sčítat ztráty...

Acroni se zlobí.

Velitel vojenské posádky v Kandaháru praští pěsti do stolu.

Jsme tu měsíce. Měsíce na tomhle prašivým, pustým ostrově a co máme?
Nic. Jedno spálený město, z druhýho nás vyhnali orkové, z dalšího zase nemrtví. Bojujeme na třech frontách a co z toho máme! NIc!

Jeho pobočník, žmoulaje čepici nesměle špitl: Máme své rozkazy pane. Vládce nám zadal úkol a my jsme...

Vládce tu není, obořil se na něj velitel a já toho už mám dost. Vyrazíme k Horské vesnici a naplníme si kapsy!
Okamžitě vyšlete průzkumný oddíl. Napadněte je a otestujte jejich obranu!
Do tří hodin chci informace o všem, čím v té vesnici disponují.

Ale pane... zahýkal pobočník mám většinu hlídek venku a průzkum bojem je přeinejmenším ...

TICHO a proveďte rozkaz, zaječel na něj velitel a vyhodil ho z místnosti.

O pár hodin později se vítězné jednotky vrátili zpět do kandaháru.
Spokojený velitel po hlášení o slabém odporu se zavřel do kanceláře a začal připravovat hlavní útok.

// Utok proběhne v sobotu v 19:00, pakliže se obránci neudrží na nohou, budou některé domy vypleněny.

*Callar  založí šíp a přemýšlí na čí stranu se večer přidá *Ale co *pomyslí si *,Lovara nám cestu jistě ukáže ,když dostal vejce

Jean se pohodlně usadí do křesla, nohy si položí na desku pracovního stolu a se zamyšleným výrazem se pustí do čtení dopisu.

Vážený pane,

dnes se mi konečně dostalo informace, kterou, jak pevně  doufám,  všichni tolik očekáváme. Vyslechla jsem náš kontakt v Horské vesnici a ten mi pověděl o nedávném nenadálém útoku okupačních jednotek. Jiné, méně důvěryhodné zdroje ale naznačují, že se acronští pokusí o další, tentokráte intenzívnější útok na Horskou vesnici. Vím, že se může jednat o past, a tak nechám konečné rozhodnutí na Vás. Přesunuji se nyní blíže ke Kandaháru, kde budu očekávat Vaše rozhodnutí.

S úctou,

Pertiss

Toho večera nikdo nespal.

Horská vesnice, na rozkaz své velitelky Balsy se uzavřela za hradbami. Evakuace nařízena nebyla.
Heslem Basly bylo "Není kam ustupovat."

Lidé s tím nesouhlasili, ale podvolili se.

Vojáci, motivovaní strachem o své blízké, stáli na hradbách a mžourali do nadcházející noci.
To ticho.

Strach byl cítit z každého slova, povzbudivé pohledy velitelů nechvávaly vojáky chladnými.
Tam, za dveřmi domů, jsou jejich nejbližší, ženy a děti.
Čert vem slávu.

¨"Vojáci z horské vsi! Zvolal velitel žoldácké posádky Nadchází den, na který jsme čekali.
Srazíme se s nepřítelem, v otevřené bitvě! Srazíme se s ním a porazíme ho, rozdrtíme v prach!
Nikoho nešetřete! Bojujte jako lvi, mí stateční vojáci. "

Bojujte za své rodiny! Bojujte za své domovy! A neustupujte!
Khaless s Vámi, mí stateční bojovníci!
Stůjte pevně!

Rozhořela se bitva.
Meče svištěly vzduchem, šípy se zakusovaly do lidského masa ...
Boj na život a na smrt mezi svobodným světem a Acronskými utlačovateli započal.

První vlna se rozbila o hradby obrácnů, ale druhá vlna již zatlačila obránce do posledních obraných pozic v hlavním sálu.

Na samotném náměstí se již bojovalo o jednotlivé domy když se najednou na bojišti zjevili vojáci z kráterských jednotek.
Sám Kal-el v jejich čele vřítil se do boje a divoký jako vítr kosil řady Acronských vojsk.

Už už se zdálo, že vítězství je na dosah, když tu Vojáci z řad chmelínkovských přestoupili na stranu nepřítele.
Kal-el byl tězce zraněn jejich šípem a donucen se svými jednotkami ustoupit.

Horská vesnice padla, padla špinavou zradou mužů a žen z rodu Lioncourt...
Balsa, poté co byla přemožena, podvolila se a uvázala se k platbě válečných reparací; sto tisíc zlatých každý měsíc.

Od toho dne byla z mapy vymazána Horská vesnice žoldáků a na jejím místě v mapě se objevil Horský protektorát Acronské říše.

„Kapitáne…“ vysoký mladý muž se otočil po hlase a uklonil, když spatřil přicházející Pertiss. Jako vždy vypadala nádherně, paprsky právě vycházejícího slunce vytvářely kolem její hlavy lehkou zářící koronu, vypadala skoro jako anděl. Ale on se nenechal unést její krásou, ne snad proto, že by ho nepřitahovala, ale moc dobře věděl, že není všechno zlato, co se třpytí…
„Ano, paní Melani?“ zadíval se jí do očí a ihned si uvědomil, že dnes vypadá trochu jinak. Nebyla v tom jen únava, obrovská únava, jež měla vepsanou ve tváři, bylo to v jejích pohybech, v pohledu, jímž si prohlížela jeho i okolí. Nebyl to strach, možná obavy…
Zastavila se na dva kroky od něj  a zamyšleně si ho prohlížela, připadal si jako by ho oceňovala, jakoby přemýšlela, čeho všeho je pro ni schopný udělat… a on věděl, ne, byl si jistý, že téměř cokoliv…
„Kapitáne, je třeba posílit hlídky u všech bran do města, prověřujte každou osobu… a tím myslím opravdu každou.“ Zadívala se mu někam za rameno a jen tak tak potkačil nutkání se ohlédnout.
„Jistě, paní…“
„Acroni zaútočili na Horskou vesnici…“ přerušila ho a on si nebyl jistý, zda mluví skutečně k němu, k někomu za jeho zády či snad jen sama k sobě.
„Slyšel jsem o tom…“ nejistě se na ni zadíval a odmlčel se.
„Chci aby bylo jasno, kapitáne, že s útokem na Horskou vesnici nemáme nic společného. Je nad slunce jasnější, že se nás, zbývající ohniska odporu, snaží okupanti rozdělit… a nejhorší na tom celém je, že ačkoli tohle musí být jasné úplně každému…“ Pertiss se odmlčí a zadívá se kapitánovi přímo do očí. Opětuje její pohled a snaží se vyčíst nějakou, jakoukoli emoci z jejího obličeje.
„Nejhorší na tom je“ pokračuje po chvíli elfka „že se jim to teď možná podaří. Proto musíte být ve střehu, musíte si uvědomit, že nyní nám nehrozí nebezpečí jen od okupantů a jejich přisluhovačů, nyní nám hrozí nebezpěčí i od…“ .
„Od našich bývalých spojenců…“ doplní za ni a přikývne. „Myslím, že Vám rozumím, má paní. Postarám se o to…“
Pertiss přikývne, otočí se k odchodu ale pak se zarazí.  „Kapitáne…“
„Ano?“ sleduje její siluetu proti slunci a náhle ho zachvátí zvláštní svíravý pocit v  žaludku.
„Krick, znáte Kricka, že? On… poslala jsem ho získat nějaké informace do Horské vesničky… nevrátil se, musíme předpokládat, že je zajatý… že je mrtvý.“ Pertiss se pomalu rozejde směrem k mlýnu.
„Jistě…já…“ zarazí se a zamyšleně sleduje odcházející elfku.

Poslední bitva

Chladný kámen Kandahárského chrámu osvětlilo světlo z louče.

Velitel Acronské posádky přišel blíže ke zanedbané soše dívky vystupující z mořškého přílivu a rukou jí setřel prach usazený na prsou. Lehce ukazováčkem obkroužil umně vyobrazené bradavky a usmál se, když tu se na druhé straně chrámu ozvalo zaskřípání dveří a klapot kovových bot.

"Pane! Dovolte mi ohlásit, že úkol byl splněn dle rozkazu, křičel pobočník již odedveří, Horská vesnice kapitulovala a přijala našeho velvyslance, který tam zřídil stálou misi. "

Usmál se na sochu a pokynul vojákovi aby pokračoval v hlášení.

"Severní strana Kandaháru je tak zabezpečena. Navíc pane, mám druhou, možná ještě pozitivnější zprávu. Do našich řad se přidali i zástupci z chmelínkova.
Vypadá to, že za správnou cenu budou ochotni spolupracovat a zabezpečit naše jižní křídlo. Navíc náš velvyslanec od nich získal zajímavé informace týkající se jistého ohniska odporu v lesích. "

Velitel obešel sochu, poplácal ji po umně vyobrazeném zadečku a usmál se.
Konečně. Trvalo to, stálo to dost úsilí, ale konečně je to tady. Konec. Konec a začátek nového, lepšího světa.
Šlechtický titul na dosah.

"Pobočníku, svolejte muže. Je na čase vyrazit na západ a dokončit co bylo započato.

Na západ. Cestou nešetřete nikoho a nic.
Srovnejte ten jejich les se zemí, sražte každý strom, převraťte každý kámen.

Najděte jejich vesnici a očistěte ji plamenem impéria!" Zvolal a hlasitě se rozesmál...
Toho dne i přes statečný odpor obránců, v poslední, epické bitvě padla elfí vesnice a celý ostrov padl pod nadvládu Acronského Impéria.

(http://img223.imageshack.us/img223/9492/medievalbattlebymarkust.jpg)

Od doby, kdy na půdu Kandelábrie vstupila noha prvního Acronského vojáka uplynulo již mnoho let.

Ohně válek uhasly a lidé na okupovaných územích uznaly nadvládu vítězných dobyvatelů. Horská vesnice, Elfí vesnice, Chmelínkov, Kandahár - vše sjednoceno pod milostivou vládou císaře. Čas klidně plynul a jediné, co narušovalo dobu relativního klidu byly neustále střety Acronských Vojsk na jedné straně s orckým kmenem Rudého zubu, na druhé straně s kostlivými bojoníky přicházejícími z pouštních oblastí.

Ne všichni však sklonili hlavy a smířili se s nepříznivým osudem. Staří, poražení bojovníci seskupili se kolem bývalých vládců Kráteru a čekají tam na svou příležitost.
Ta však stále nepřicházela a tak jejich řady řídly ne bojem, ale stářím.

Kráter, dříve opovrhovaná díra v zemi, otevřel své brány všem, kteří chtěli zmizet z dosahu Acronské moci.
K uprchlíkům z vesnic se tak neustále přidávali další a další lidé a ještě víc zostřovali atmosféru v přeplněném a vyhladověném kráteru...

Dva Acronští strážní stojí na hradbách, zády k poničeným, rozpadajícím se budovám v bývalé Horské vesnici. Velitel ostrova z tohoto místa učinil ozbrojenou hlásku, odrážející utoky orků, obrů a všelijaké jiné havěti, které občas v noci vylézá ze Zlaté hory.  Jejich zbroj, dříve lesklá, nyní nese stopy chátrání a meče na tom nejsou nejlépe.

Další noc, prohodí po chvíli mlčení starší z nich. Odplivne si a okovanou botou slinu rozmázne.

"Další, souhlasně přitaká druhý a nervozně mrká do blížící se tmy. Myslíš, že dnes v noci zase příjdou?"

Starší strážce mlčky pokývne.

"Nemám je rád, pokračuje dál strážce, jsou ... jsou hnusní, obrovští a ten smrad, který kolem sebe šíří... Víš... říká se, že to máme za ty dryády... Neměli jsme je upalovat..."

Starší strážce se zamračí: "Byl to rozkaz a o rozkazech se nediskutuje. Jestli přijdou tak přijdou a ty se jim spolu s ostatními bratry postavíš. Postavíš se jim a zemřeš, pokud to bude třeba, pro slávu Císaře."

Mladší strážce se nadechne ale jeho slova zarazí lehké zatřesení země.
"Už jdou" Vyjekne a jeho slova se ztratí v nářku prodavače drceného v mocných čelistech.

"Jsou tady! Jsou tady!"

Vykřikne starší voják směrem ke strážnici a vrhne se na obřího červa, který se právě uprostřed vesnice vynořil ze země...

Niekde v Kandaháre ...
Acronský veliteľ: Vstúpte !
Acronský komisár: Dobrý, deň, chcel som s vami ... Pre cisára dobrotivého, to je čo? *preľaknutý komisár sleduje niečo veľké v rohu*.
Acronský veliteľ: To si nevšímajte, iba malé prekvapenie..., radšej poďte k veci.
Acronský komisár:Isteže, pane. Nemôžem ďalej skrývať svoje rozčarovanie zo vzniknutej situácie.
Acronský veliteľ: O čo ide?
Acronský komisár: O čo ide? Stratili ste predsa horskú dedinu! *rozhodil bezradne rukami*. Musím konštatovať, že cisár začína byť veľmi netrpezlivý.
Acronský veliteľ: Heh, cisár, či skôr, vy?
Acronský komisár: Aj napriek tomu, že ste vedel vopred o útoku na dedinu, tak ste neurobil zhola nič !
Acronský veliteľ: Neurobil? *výhražne zdvihol obočie* Je pravda, že nás prudkosťou svojho útoku trochu zaskočili, ale je to iba dočasné, to vás ubezpečujem. Veď sám vidíte, čo staviame v prístave a to si žiada nejaký čas. Ďalej som zariadil aj získanie informácii a nových posíl.
Acronský komisár: Nové posily, myslíte tých holobriadkov?
Acronský veliteľ: Nenasadím na takú úlohu svoje najlepšie expedičné zbory. Niekto musí aj v zálohe a chrániť mesto pred útokom a chrániť aj vás!
Acronský komisár: Poviem vám to otvorene, moji komisári sa postarajú o to, aby nikto z boja neutiekol, aspoň nie živý. Ak sa vám útok na dedinu nepodarí, tak to cisár bude považovať za neschopnosť a zlyhanie a dobre viete, čo ...
Acronský veliteľ: Tak, dosť ! Cisár, alebo vy?! Nebudem vám to vysvetľovať a teraz von!
Acronský komisár: *vo dverách* Ako myslíte! Ale ak dedina nebude rýchlo naša, tak si pre vás prídem aj z rozsudkom od cisára!

Medzitým v Horskej Dedine (skrátený záznam):
Sam Lilman: Hej, co tu chcete ?!
Neznámy: Dobrý deň! Som dobrovoľník a potulný dobrodruh.
Sam Lilman: Dobrovolnik ?
Neznámy: Počul som o slávnom dobití tejto dediny a chcel by som sa pridať. Kto je váš veliteľ?
Sam Lilman: No, velitel *premýšlí* To bude asi Shando.
Neznámy: Aha, Shando.
Sam Lilman: Vůbec se v těch elfích hodnostech nevyznám.
Neznámy: Aha, je teda elf.
Sam Lilman:Prostě jsou tu tři stříbrní elfové a ti se o to nějak dělej. Nevím, kdo je hlavní.
Neznámy: A vy pane? Nemôžem sa prihlásiť za dobrovoľníka u vás?
Sam Lilman: Já sem jen jejich přítel, to už je dávno, co se známe. No, o tom já nerozhoduji.
Neznámy: Tak to ste určite bol pri dobíjaní tejto dedinky.
Sam Lilman: Byl.
Neznámy: Počul som veľa hrdinských historiek a koľko vás tu vlastne bolo?
Sam Lilman: Hodně. Měli sme spoustu pomocníků, co šli s námi. Jestli nás bylo 20, nevím přesne, ale i tak to bylo dost těžký.
Neznámy: Aha 20, zaujímavé. Iba 20? Nie je to akosi málo? A kto viedol ten útok na dedinu, ten elf Shando?
Sam Lilman: No, spíš Nolwe. On je přes tu bojovou taktiku, jak říkám nevím, kdo je z těch elfů vedoucí. Jo, jestli se chcete přihlásit do armády, musíte za elfama, my vám nepomůžem.
Neznámy: Dakujem veľmi pekne, ste taký milý ľudkovia, určite sa vrátim. Zbohom.
Sam Lilman:Jo, uvidíme se.

// Acronský veliteľ:
Utorok: 21.4.09 cca o20.00 : Acronský tábor
Streda 22.4.09 cca o 20.00 : Útok na horskú dedinku, ak spojenie a server dá. Ak nie, tak až po presťahovaní servera.

Zlé časy upadly na Kandahárské pralesy. Bez ochrany druidů a se stromem života vysíleným, přišla příroda o možnost své obnovy. Tiše a pomalu se rozpadá ze jednolitého zdravého organizmu na jednotlivé ostrůvky života, více či méně zasažené civilizací a jejími nešvary.  Stromy se řítí dolů po stovkách, káceny tupými ostří seker dřevorubců, zvířata jsou vybíjena ne pro maso ale pro kůže, byliny jsou trhány ze země i s kořeny.

Takto bita, znásilňována byla Matka příroda, zahnána do kouta.

I propadnuvší v záchvěv zlosti, ve snaze zachránit to málo, co pod její ochranou zbylo, nařídila pastýřům stromů chránit její poklady a bránit všem bez rozdílu v jejich drancování. A ti, ač jich nebylo mnoho s jednohlasným mručením přísahali bránit zbytky panenské krásy proti všem kteří by jí ublížit nebo kazit temnými rituály měli...
Lesy kandaháru se tak pomalu stávají nebezpečným místem, zatrpklým vůči všem lidem, bez rozdílu rasy, pohlaví a vyznání do doby, než se najde někdo, kdo její rány zacelí ...

(http://photoclub.canadiangeographic.ca/photos/natures_force/images/52358/462x375.aspx)

Po překvapivém dobití horské vesnice se museli noví vládci z řad elfů vypořádat s vícero problémy.
Některé byly menší, jiné větší a některé jako třípatrový dům. Doslova.

Až postupem času došlo novým obyvatelům, kdože to "stál" na jejich straně, proč jsou hradby a brány rozrušené, proč jsou řady obránců prořídlé.

Příroda, zdivočelá bez pravidel stromu života a zásahu jejích ochránců, ku své obraně vytvořila něco monstrózního. Ze samotného žalu umírajících zvířecích druhů povstaly bytosti živící se kameny a zlatem a ničící vše, co člověk do přírody zasadi.

Domy, zdi a nakonec i lidé, to vše mizelo pod zemí, rozdrceno v mocných čelistech Zemních červů.
Dostatek potravy a relativní bezpečí pomohl jim k rychlému růstu a rozšíření po celém ostrově.

Měsíční elfové, vidouce hrozbu akutní se po několikati neúspěšných výpravách, při kterých chtěli učinit přítrž těmto stvořením, obrátili na pomoc ku ostrovní pevnosti.
Ostrůvku dávných věků, který ve svých knihovnách třímá mnoho dávno zapomenutých učení.

Snad štastnou náhodou, snad osudem skřížili se cesty měsíčních eflů s bojovníkem řádu Kandelábrijského kříže. Sir Quantin Allance nabídl Měsíčním služby řádu, výměnou za možnost odčinit hříchy a hanbu, kterých se dopustili ve službě rodu Lioncoutů při v pádu Acronských legií.

Sám Sir Quantin a šest bojovníků řádu odcestovalo na ostrov a pod praporem Měsíčních elfů se spolu s ostaními bojovníky vydali do hlubin země kde v těžké bitvě porazili samotnou Matku červů - obřího, prastarého draka...

Po tomto mocném vítětství, byl řád požádám Měsíčním velitelem o ochranu.
Nabídku přijal a od té doby řád připravuje vše nezbytné na svůj návrat na ostrov jménem Kandelábrie.

"Zlo nemá místo v mém srdci!"
Motto řádu Kandelárijského kříže

Asherah.. tak jí říkají... Její stoupenci, věrni učení, uctívají ji tajnými rituály...

A snad právě tyto rituály, pravzvláštní poloha Kráteru, nebo snad absence jakékoliv ochrany, vyzdvihla v očích pána Epitheuse tuto malou zapadlou vesničku. Již dříve zavítal mezi lid kráterský a tehdy si sebou odnesl jednu duši... Duši, která mu byla vydána bez boje...

Na výraz svého triumfu, usadil na čestné místo v hlavní budově sochu svého majestátu a jednou začas poslal do vesnice své vazaly, aby vyzvedli to, čemu on říká daně.

Noc výběrčích nastala ... kráterem se rozléhalo naříkání, ohen stravoval těla padlých a zlato se propadalo do pekelných hlubin. Stateční obránci vytlačili demony z vesnice, avšak ztráty byly obrovské ...

Přijde někdo, kdo se opováží vzodorovat samotnému peklu?
NechtˇAsherah ochranuje ty, kdož jí slouží...

Problémy s Acrony a jejich invazí, odvedly pozornost od odvěkého problému Kandelábrie.
Orčí hordy, ponechané bez dozoru ve obsazeném Větrově sílily. Jejich moc byla čím dál větší a hnání svou rozpínavostí, začali zabírat čím dál více severských zemí.

Jednoho dne jejich hordy dorazili k vesnici horských trpaslíků. Srdnatě bránili svou ves tak jak se na správné ogary sluší a patří.
Bohužel řady jejich řídly, zatímco za každého padlého orka postavili náčelníci další dva...

A tak, i přes svou vrozenou tvrdohlavou náturu a hrdost, vypravili se trpaslíci žádat o pomoc do horské vesnice, kde se svou žádost tlumočili zástupci řádu Kandelábrijského kříže. Ten o trablech obležené vesnice informoval své nadřízené a získal od nich pověření na zformování výpravy, jejímž cílem mělo být potlačení orcké hrozby, nebo přinejmenším její oslabení do té míry, aby se lid Kandelábrijský mohl dál bez obav věnovat boji proti Acronským okupantům.

// Akce proběhne dnes ve 15:00, sraz v horské vesnici.

... a moc Asherah rostla. Její přízen a náklonost začala být vyhledávána mezi vší tou verbeží: Vrahy, lupiči, zloději, piráty. Všelijaká chátra a spodina, přilákána její vzrůstající mocí, upsala svou duši a přísahala ji věrnost. Pomalu, nikým nesledována nabyla Asherah takové síly, že její aktivity přitáhly pozornost jiného zástupce zla - Epitheuse.

Rozezlen novým protivníkem, rozhodl se udeřit na zdroj její síly. Dříve, než Asherah bude silná natolik, aby se mu sama mohla postavit. Aby ji odřízl od svých posluhovačů, vyslal svá vojska do kráteru s cílem je rozprášit do všech koutů světa.

Bitva, která se rozhořela, neměla obdoby. Zlo se postavilo vůči zlu ...
Části těl, démonů i lidí válely se všude kam v kráteru oko dohlédlo. I přes brutální sílů vyznavačů Asherah však nakonec démoni, díky Epitheusově síle měli navrch. Vytlačili uctívače Asherah s těžkými ztrátami z Kráteru a zničili vše, co by mohlo posílit jejich protivníka...

Kráter, je nyní pusté a nehostiné místo.

Měj se na pozoru poutníku!

…Zlomeni a zdrceni krutou porážkou prchali ze strašlivých plamenu kudy to jen šlo.

Navzdory početné převaze, sile ale i krutosti a odhodlanosti protivníků, se nakonec většině povedlo přežít.
Ani za bránami Kráteru však nenašli, všichni ti ranění a unavení dlouho se táhnoucím bojem, klid.
Až daleko na okraji lesa si mohli, ti kteří mněli to štěstí, konečně vydechnout.
Mnoho z nich zaplavil hněv  nebo zoufalství když si až teď stačili uvědomit co tahle porážka pro ně znamená.
Sami nechápali jak se to mohlo stát, takhle to nemělo dopadnout, takhle to nemělo byt…

…Jen co popadli dech a jakž tak jsi odpočinuli, vydali se hledat místo kde by mohli začít od znova.
Jejich kroky vedli až daleko na sever do míst chladných a pro běžného smrtelníka nehostinných.
Jejich řády byli však prořídlé, zásoby téměř žádné a sil pořad ubývalo.
Velké město s hradbami daleko převyšujícími jakýkoli urostlý strom v okolí  bylo tak pro ne příliš velkým soustem.
Poslední naději se pro ne stali doly a chodby pod povrchem kde mněli najit smrt…

…Dlouho nekončící pochod dospěl k branám male leč dobře střežené vesnice.
Rozpoutal se další boj, osminohé příšery byli připravené odrazit nepřítele za každou cenu.
Až se nežádaným návštěvníkům podařilo zdolat bránu, pronikli do útrob vesnice kde na nich čekalo nemile překvapení.
S dechberoucím nasazením se do nich pustili veškeré zálohy obrany vesnice a doléhali ze všech stran tak dlouho, až se zdálo že je rozhodnuto…

…V té poslední chvíli vše zvrátila, v prospěch svých stoupenců, samotná Asherah.
Až  bojištěm zavládl klid, její stoupenci padli na kolena a vzdávali ji nekonečný vděk.
Její hlas, který se po chvíli ticha rozezněl do širokého okolí, nezněl ani z daleka spokojeně.
Místo chvály, na své uctívače spustila svůj hněv, vyčítala jim jejich selháni.
Jak se mohli Kráteru jen tak vzdát…to má byt vděk za její přízeň…co to melo celé znamenat?
A tak vstali, jak jim sama přikázala a vydali se přes všechny ty jeskyně a štoly spět pres hory i hustý les, dobít a získat spět Kráter nebo to co z něho zbylo…

…Boj který se ještě toho samého dne rozpoutal nebyl o nič lehčí než ten předešlý.
Rychlý útok však nove obyvatele zaskočil, a útočníci věděli že už nesmí selhat, natož to ustoupit.

Zvítězili.

Moc Asherah opět posílila dalším vítězstvím a její přisluhovači se radovali s ní.

Ani se jen nestačili pořádně vložit do oprav a temné síly opět zkoušeli jejich vytrvalost.

Nad Kráterem však od teď drží ochrannou ruku samotná Asherah a ani sám Epitheus neprojde jeho branami.

Kráter byl opuštěn. Brány otevřeny celá vesnice ponechána svému osudu.

Přisluhovači Asherah ve strachu před úderem z Horské vesnice ve spěchu opustili těžce nabité území a vedeni představenými své církve zamířili daleko na jih aby tam svedli bitvu o město Timpánii.

Hrubou silou porazili brány a ohněm a mečem vyčistili prostory od nemrtvých obránců aby si je v zápěti svázali na svou stranu.
Poté co zabezpečili a obsadili město, vysvětili oltáře a před Timpanijskými branami se rozprostřely magické Asheradiny zámky.
Všichni dobří lidé by se měli tomuto městu vyhýbat již zdaleka, pakliže jim je jejich život milý.

Mezitím elfové ve snaze osvobodit z kráterského vězení svého velitele, prolomili nevědomky magické obrany a umožnili vstup Epitheusovým demonům. Sám mocný Epitheus po otevření bran, uprostřed svých démonů vtrhl na Elfí bojovníky.
Jeho oči  byli zaslepené hněvem a svým mocným mečem stínal hlavy všech v okolí v domění, že llikviduje fanatické uctívače své odpůrkyně.

Naneštěstí pro něj, jeho hněv nahradil obezřetnost a ve chvíli, kdy se zdálo že v Boji zvítězí vpadla mu do zad Asherah se svou novou, posílenou magií. Mocné blesky srazili pána pekel k zemi a donutili ho, vysileného a těžce zraněného, opustit Bojiště.

Jaká ironie.
Kdyby Asherah nezasáhla, nezbylo by z Ithiliných přívrženců vůbec nic.
Podívné jsou cesty osudu.

*Jednoho večera*

Stráže, zavolejte mi Marcuse, potřebuji s ním okamžitě mluvit..
*po chvíli se rozletí dveře a do místnosti vchází statný mladík s tváří ošlehanou větrem*
co si žádáte můj pane?
už si slyšel ty nové zprávy od zvědů?
ano pane, je to znepokojující
*zvuk pěsti dopadající na povrch stolu se rozhlehne místnosti* s tím musíme začít něco dělat
samozřejmě pane, máte namysli něco konkrétního?
požádal jsem císaře o posily, měly by dorazit do tří dnů..
to je moudré rozhodnutí pane
avšak neočekávám, že by sme tady byli v ohrožení, mám strach spíš o naši vesnici v lesích.
je daleko a odříznutá, poslední zásobovací konvoje tam prý vůbec nedorazily
co tedy ode mě žádáte pane?
nic se nestane, když do příjezdu posil na chvíli oslabíme naši posádku,
věřím že se nám tento krok vyplatí, proto si vem 20 můžu
a postarej se o to aby podpořili naše jednotky v elfí vesnici...
jistě pane, hned vyrazím

*ještě té noci dorazí acronská skupina do elfí vesnice*
*na druhý den ráno se markus vrací do Kandaháru, podat zprávu svěmu veliteli*

Takže? *velitel pozvedne tázavě obočí*
úkol splněn pane, všichni už jsou na svých místech
to je dobře, to je dobře *pokyvuje hlavou*
nebyly doufám žádné problémy?
nic co by se nevyřešilo pane
to rád slyším, opět si odvedl dobrou práci
děkuji pane

Řád Kandelábrijského kříže zaznamenal další válečné lodě Acronů přibližujících se ke Kandaháru.
Vzhledem k množícím se hlášení o aktivitě nepřátelských vojsk požádal představitel řádu velitele posádky Horské vesnice, Sira Quantina Allance o získání zpravodajských informací týkajících nákladu Acronských lodí a jejich záměrů pro nadcházející dny.

Allance, vědom si nebezpečí celé akce, opustil Horskou Vesnici spolu se dvěma dobrovolníky aby se pod rouškou tmy dostali do Kandahárského přístavu a splnili úkol, který jim byl zadán.

Bohužel, byli odhaleni a v nastalé bitvě byli Allanceho strážci zabiti Acrony. Sám Allance byl zajat a podroben mučení. Mezi lidmy, žijícími pod vládou Kandahárských legií se začalo šuškat o plánované demonstarativní popravě rytíře ve staré městké části.

// akce začíná dnes v horské vesnici, přesně úderem sedmé hodiny večerní.

*někde v Kandaháru*

marcusi, co se to tam včera stalo?
hlídky mi hlásily, že byla zásobovací jednotka opět přepadena
nastaly menší komplikace pane
jaké komplikace?
narazili sme na povstalce, jsou jich plné lesy
myslel jsem že se krčí ve vesnici v horách
doufám, že jsem tě s nimi neposílal zbytečně
ne pane, všechny jejich útoky jsme odrazili
dokonce se nám podařilo jednoho z nich zajmout
dobrá práce, dostali ste z něj nějaký informace?
jistě pane, nejprve nechtěl mluvit, ale nakonec sme mu rozvázali jazyk
řekl, že se schovávají v bažinách
nechce se mi věřit, že by se schovávali zrovna tam
*přikývne* taky sme měli pochybnosti,
proto sme na něj přichystali takovou malou lest *ušklíbne se*
pustili sme ho a nenápadně sledovali
a co ste zjistili? zamířil k bažinám?
ne, vydal se zpátky do lesů, kde se spojil s několika dalšími povstalci
a potom zamířili do nějaké jeskyně... kde se nám ztratili
cože? *rozzlobeně*
prohledali sme to tam, ale bylo to jakoby se do země propadli
někde tam musí být, vem si 10 mužů a nenápadně to tam prohledejte znovu
jistě pane *ukloní se a odejde*

Jak se do lesa volá, tak Epitheus odpovídá

Timpánie se prudce prudce otřásala. Hlučné praskání domů, hrůzostrašný křik lidí, lámání a praskání země, z které se v okamžiku vyvalily sloupce ohně, pálíc vše, co se jim postavilo do cesty. Mnoho lidí se zřítilo do tekoucí lávy, mnoho domů se proměnilo v prach ...

Země se otevírala,  z ní vystupovali Balrogové s meči, z portálů vystupovali nemrtví  a se hrozivým s míchem doplňovali obraz zkázy.
Naposledy ze země vystoupil sám Epitheus.

Tak a zábava může začít ...  *Pronesl a sípavě do sebe natáhl vzduch plný spáleniny.*
Ano můžeme, jen neznič všechno.   Pronesla žena s kosou a vystoupila z jeho stínu.
Nerada bych vládla sutinám. To není zábava.

Zábava? Pronesl Epitheus a hlasitě se zasmál. Ano, to ted příjde. Zábava. Pak se uvidí.
Máchl mečem a roztříštil vitrínu stojící nedaleko.
Kde je Asherah?  Kde je ta namyšlená ženská a její krátkozrací následovníci?
Její moc je zlomena a já opět mohu svobodně dýchat. Ano.. i díky tobě Krisco ač to připouštím nerad.

Žena se na něj jen usmála, s hrozivým jekotem napřáhla kosu a vběhla do davu stínajíc vše co jí stálo v cestě.

(http://img179.imageshack.us/img179/6599/armagedon1zp7.jpg)


// Jako následek jednání církve Asherah, dojde k boji v Timpánii. IC ohlášení proběhlo včera v podvečer v úterý v osm hodin proběhne boj.
Nebude se jednat o útok branami, půjde o útok portály. cílem jsou osoby a majetek osob, který byl či je spojený s asherah a to kdekoliv na ostrově, TENTOKRÁTE však v Timpánii.

Hvozdom Elfov sa ozýva hlasný džavot otrokov, robotníkov a ich strážcov. Klčujú, plienia, drancujú, zabijajú zver, ale hlavne zhŕňajú do Elfej Dedinky veľké množstvo materiálu. Drevo, byliny, koža ... sa vŕšia vo veľkých kopách po lese, keď v tom dopadne fakľa „neopatrného?“ elfieho otroka na kopu suchého agátového dreva ...
(http://img151.imageshack.us/img151/8602/forestfirev.jpg) (http://img151.imageshack.us/i/forestfirev.jpg/)
... Lesom Kandahárskym sa šíry štipľavý dym. Čím bližšie k Elfej Dedinke, tým je hustejší a neznesiteľnejší. Niet pochýb o tom, že vypukol lesný požiar. Zver a všetko živé uteká pred plameňmi a dymom ...

Pulzující ohnivé portály pomalu se pomalu hroutili...

Jednotky démonů, nenarazivše na nikoho, kdo by se jim postavil, jali se ničit a zabíjet vše živé co se jim postavilo do cesty. Mnoho obyvatel bylo roztrháno na kusy, mnoho jich bylo šežráno, ohlodáno až na kost. Vitríny a obchody byly zničeny a zboží z nich rozkradeno. Někteří obyvatelé a dobrodruzi se na vlastní pěst pokoušeli probojovat ze zničeného města, neví se ale, zdali se jim to podařilo či nikoliv.

Z domů šlehaly vysoké plameny. Některé domy nevydrželi nápor drancujících démonů a zhroutili se.

Obránci zvolili špatnou strategii a to se jim vymstilo.
Uzavřeli se do Timpanijského hradu a přes znaky toho, že nevydrží nápor zemtřasu odmítli ve obavě z vojsk démonů budovu opustit...
Starý hrad se zřítil a pohřbil obránce pod svými sutinami.

Některým se však s pomocí přátel podařilo přežít a ze sutin se vyhrabat...

Fámy o popravě velitele vojenské posádky, Sira Quantina Allanceho, se prostřednictvím zástupců řádu dostala až na Ostrovní pevnost. 

Pakliže jsou tyto neověřené informace o jeho smrti pravdivé, pak odešel člověk pro něhož svědomí bylo více než strach. Zastánce obrany kandelábrie by tak padl a spolu s ním by odešel i obhájce vojenské intervence na ostrově.

Jednotky vázané smlouvou s Měsíčními elfy prozatím zůstávají, nicméně jednotky z kráteru jsou promtně stahovány a přesouvány na Ostrovní pevnost. Řád Kandelábrijského kříže se zde opevnil a pro tyto dny zastavil veškeré akce probíhající na Kandelábrii.

Mezi vojáky kříže se říká, že pakliže se bezpečnostní situace na ostrově zhorší, je zde vážná možnost, že zastánci uzavření řádu před okolní temnotou zvítězí a Horské ves bude i přes uzavřené smlouvy s Měsíčními elfy opuštěna.

(http://kresby.grafika.cz/data/thumbnails/37/ARTEFAKTfinal.jpg)

Preslo sice len par dni, ale les v okoli Elfskej vesnicky bol na nepoznanie. Acorni ho poriadne preriedili. Vysekali stromy, vytrhali bylinky a ine plody lesa.
Les bol v ubohom stave, sam sa proti sekeram a ohnu neubrani.

Mnozstvo surovin, zo stareho lesa elfov, prevazali Acroni do ich  centraly, kralovskeho mesta Kandelabrie, Kandaharu.
Uz pred par dnami prenikla informacia o karavane a tak mnoho rebelov cakalo v lesoch, pripraveny udriet na karavanu, zmocnit sa surovin a tym oslabit Acornske vojsko a samozrejme prilepsit si.

Prvej karavane, ako zazrakom, sa podarilo bezpecne prejst z Elfskej vesnicky do Kandaharu. Druha vsak to stastie nemala...

Acronský veliteľ : „Ten les je akosi tuhý. Pokiaľ bude stáť posvätný dub, tak les nezničíme. Na lodiach sa blížia kolonisti stále vo väčších počtoch. Potrebujeme nové polia a plantáže pre otrokov. Môj predchodca vyhladil elfov takmer úplne a teraz nemá, kto makať. Krysa jedna a potom si spreneverí imperátorove peniaze a dezertuje. Kdeže  nechali jeho mŕtvolu?“
Ragnar : „Na brehoch Brudbybáry mu dokonca niekto urobil hrob. Ak by vedel, že je zodpovedný za vyhladenie elfov, tak neviem, neviem. Dávajte si pozor. Z koreňov posvätného dubu rastie mandragora a tá rastie úplne všade.“
Acronský veliteľ : „Samé tlachy, samé tlachy. Potrebujem činy!“
Ragnar : „Poznáte predsa tu starú Kandelábrijskú báchorku o tom, že keď je lesu najhoršie, tak sa objaví Neus.“

*Koreňovým systémom stromov a medzi zverov v lese sa šušká* „Druidi, hraničiari volám vás ku mne! Stretneme sa, vy viete kde !“

(http://img41.imageshack.us/img41/4500/stonehenge.jpg) (http://img41.imageshack.us/i/stonehenge.jpg/)

//Dnes t.j. 27.6.09 niekedy večer po reštarte o 18.10

Prapory a meče.

V Kráterských dílnách se rozhořely ohně. Místní správci se rozhodli vzít dění do vlastních rukou a připravují zbraně  a lid k útoku na elfí ves.
Služebnictvo Rodu El-Ashally bylo vysláno do světa aby informovalo spojence o plánovaných aktivitách a požádalo je o pomoc.

Někteří tvrdí, že Belisar El Ashally, velitel kráterských ozbrojenců chystá útok na elfí vesnici aby mohla být osvobozena a obývána, někteří říkají, že mu jde o její zničení a tím zatlačení Acronských zpět do vnitrozemí, blíže k městu Kandahár.

Nadcházející dny teprve ukáží, kde se pravda skrývá.

"A toto ma byt co?" *cuci na nakres na papiery a skrabe sa na hlave*
"To je od teraz doktrina nova pri obrane ty chmulo. Mna nezaujima nazor tvoj a daj to do knihovne rozmozit a rozosli to vsetkym stanovistiam nasim."
"Ked som dobre pochopil, tak toto pri brane je ..." *zmateny v tvari obracia planik naruby a zasa naspat*
"Ano to je presne to, co myslis a uz sa pohni!"
"Aka vynikajuca myslienka, vasa diabolskost. Od teraz mame vyuzitie aj pre ... *acronsky velitel sa chyti sekery* "Uz idem., uz idem."

//POZOR ZMENA !: Sobota 25.7.2009 o 20.00 utok El Ashalyiovcov na Elfi.

Rebeli sa rozhodli, že rozhodnú o živote, či skôr smrti elfov ...

Acroni sa rozhodli prikovať elfov, čo nevládali pracovať ku bránam a vytvoriť z nich živý štít. V Elfej Dedinke sa nepohol ani lístok. Hliadky boli odvolané a všade vládol až neprirodzený kľud. Vlastne prirodzený, ak by si útočníci mysleli, že Acronov prekvapia. Ale vždy sa nájde dobrá duša, čo zradí a tak tomu nebolo inak ani tento krát. Acroni rebelov už čakali a nechali ich vojsť až do dedinky, samozrejme po tom, čo zmasakrovali nemohúcich elfov pri bráne. Pripravili útočníkom nemilé prekvapenie a vrhli sa na nich naraz. Nevedeli však o druhej skupinke útočníkov, ktorá čoskoro prekvapila ich. Ešte stále silná posádka sa zabarikádovala v hlavnej budove a rozhodla sa pre zdržiavaciu taktiku, čakajúc na posily. Útočníci hlavnú budovu zapálili ako aj všetky zásoby, čo stretli.
Pri útoku na Elfiu Dedinku boli zmasakrovaný temer všetci civilisti. Prežili traja pri východnej bráne a tí nevedeli koho majú viac nenávidieť Acronov, či rebelov? Bola vypálená celá Elfia Dedinka. Čo neurobili rebeli dorazili Acroni a opustili dedinu.

„Na tu máš, ber si svoju odmenu za zradu!“ acronský vojak s opovrchnutím v tvári hodil 1zlatý dukát na zem pred zradcu.

// Elfia Dedinka je odteraz zničená a neobývateľná. Nedá sa dobiť ani obsadiť. Nie tam nikto, kto by pracoval na PC. Elfi na Kandelábrii boli vyvraždení a jediný elfi sú od teraz PC, ktorý patria k vymierajúcej rase. Ak to nevyriešime s Bendýškom technicky (urobíme ju zničenú), tak ostane minimálne opustená bez možnosti kolonizácie!

Horský zpravodaj, zvláštní vydání!

Horskou vesnicí až do kráteru se nese správa o troufalém činu bytostí z podtemna. Hlava bestie, která byla po několik týdnů vystavena ve vitríně v hlavním sále horské vsi, byla z této vitríny ukradena. Stalo se tak před zraky mnoha obyvatel ale i přes jejich vyslechnutí nebylo možné získat bližší popisy těch, kteří se celé akce zůčastnili.
Vitrína byla odemknuta klíčem, který měl v úschově sám velitel Sir Quantin Allance. Jak se plátku podařilo zjisit, tento válečník byl podle otráven a do doby uzávěrky nebyly známy bližší udaje o jeho zdraví.


Jen jedno je jisté.
Horská vesnice je infiltrována. Kdo nebo co pro podtemno pracuje, není známo.

"Prepadli nasu cestnu konrolu na Kandaharskom Poli, pane!"
"Alarmujte vsetko, co mame! Vyhlasujem poplach! Do Chmelinkova ihned poslite spravu, ze treba odlozit prevoz vazna! Poslite posla!"

*asi za 1/2 hodinu stoja Kandaharsky legionary v Starom Kandahare v dvojstupe, ked sa vrati posol, ktoreho vyslali do Chmelinkova. Trcia z neho sipy, tazke rany po tele, ale stale vladze behat a pri brane vykrikne*
"Su tu!" *a padne na zem*
*Z Kandahru sa vyrutia pripraveny legionary na Kandaharske Polia*

Dnes zbarvily se mraky nad Horskou vesnici do ruda. Acronští bojovníci provedli nečekaný útok. Zabíjeli, drancovali a ničili všeco jim přišlo pod ruku, dokud se jim nepostavila skupina neohrožených dobrodruhů a draků, kteří společnými silami dokázali odrazit jejich útok. Jejich radost z vítězství však opadla, když zjistili, že v podhůří Acroni zbudovali obrovský tábor obehnaný vysokým a neprostupným opevněním. Zde impérium staví obrovské obléhací stroje a další ničivé prostředky. Acronské jednotky nemají konce a v táboře to vypadá jako v mraveništi...

Impérium je znovu při síle a Kandelábrii čekají těžké časy...

V noci sa Kandaharske kasararne znenazdajky vypraznili. Celu noc prudili vychodnou branou ozbrojene siky Acronskych. Usvit v Kandaharskom pristave odhalil, ze vsetky lode expedicnych zborov su na mori na cele s vlajkovou lodou flotily. Nedavne "cvicenie" legii nedava nikoho na pochybach. Teraz ide do tuhheho. My alebo oni. Hliadky zacinaju hlasit prepady a pohyb armady severne od Kandaharu.

//Utok na Horsku, alebo Krater v pondelok o 20.00 blizsie info na oligarchoch.

//Vsetkym sa ospravedlnujem, ale dnesnu Acronsku akciu o 20.00 musime odlozit. Neucast Vetrovanov negativne ovlyvni ucast hracov v dedinach a tym poskodi nejaku stranu. Kedy to dame ovsem znova dokopy neviem asi niekedy cez vikend.

Ticho, klud a mier vladne na Kandelabrii. Bola by to skvela idilka. Nie je to vsak iba ticho pred burkou?

//Stvrtok 15.10.2009 o 20.00 vyhlasujem odlozeny utok na dediny.

Acronská armáda se dala do pohybu a nezadržitelně směřuje k městu Kandahár.
V zástupech pochodujících vojáků je vidět i množství obléhací techniky, která postup značně zpomaluje.
Ke Kandaháru vojáci dorazí přibližne za 3 týdny.

Acronský král tímto vyhlašuje amnestii a slibuje beztrestnost
všem obyvatelům ostrova Kandelábrie, kteří zanechají nepřítelských akcí,
uznají jeho vládu nad ostrovem a přidají se na stranu císařských vojsk.

Acronský král také vyzívá své příznivce a vyjednávače,
aby se v hojném počtu do 2 týdnů dostavili do Chmelínkova.


//jestlize se nic nekokazi, tak utok na Kandahar bude v nedeli cca v 21hod
//sraz priznivcu v Chmelikove bude v patek nebo sobotu cca v 21hod... nevim jak se vam to hodi

Bitva o Kandahár dopadla pro acronské neslavně, i když ze začátku plán krále vycházel dobře.
Jednotky elfů, které byli vyslány do kandahárského hvozdu, se podařilo snadno zničit a nikdo nepřežil.
Jen jejich síla byla podstatně menší než bylo očekáváno.

Po přesunu armády ke Kandaháru byla zahájeno vyjednávání s obránci města.
Ti byli jednání nakloněni a požadovali stažení vojska za hranice města, aby vyjednávání mohlo pokračovat.
Po stažení vojáků, však byla skupinka vyjednávačů elfi zákeřně napadena a tím bitva o město začala.

Řadová acronská armáda upoutala pozornost a síly obranců u hlavní brány.
Malé skupince dobrovolníků z řad obyvatel ostrova, se mezitím podařilo dostat do města menší bránou od jihu.
Po prvních úspěších v přístavu, však narazila na tuhý odpor a byla rozprášena elitní gardou elfích bojovníků.

Po obdržení nepříznivých zpráv, se král rozhodl armádu stáhnout,
aby se bitva nezvrhla v dlouhou a krvavou řež, při které by zahynulo velké množství vojáků.
Před zahájením ústupu vojsk k Chmelínkovu vyslal za představiteli elfů vyjednávače, který měl získat těla mrtvých.

Král teď sedí v trůním sále a zuří.
Kde se toulají ty zástupy dobrovolníků, kteří za výhody a beztrestnost slíbili poslušnost?
Své služby v bitvě nabídla jen hrstka z nich...

Bude třeba dalšího jednání a lepší přípravy,
elfové jsou daleko silnější a početnější než tvrdily zprávy informátorů.


(http://img.over.cz/files/5523253.jpg) (http://img.over.cz/)

Král se už po prohrané bitvě částečně uklidnil.
Po krátké úvaze o kvalitě zpráv informátorů a vojenských schopnostech dobrovolníků
došel k závažnému rozhodnutí. Dobrovolníci musí projít vojenským výcvikem!

Král rozeslal posly všem důležitým zástupcům dobrovolníků s rozkazem,
aby zvýšili aktivitu v náboru dalších obyvatel a všichni se dostavili do Chmelínkova.
Pod velením krále a generálů bude provedeno několik náročných vojenských cvičení.


//potrebuju, aby zacali do hry chodit vsichni priznivci krale, rekneme denne od 21hod
//povidani o tom naboru neni jen IC paradicka, nabor vojaku bude dennim chlebem budouci slechty
//myslim ze vymysleny program bude zajimavy, cim vic lidi tim veci zabava
//beru to i jako test zajmu lidi o novy poradek! hraci co jen slibuji hru a nejsou aktivni, svet nezmeni

Do Chmelnikova dorazi silna ozbrojena druzina doprovazejici stareho trpaslika. *Herumor zavola na vojaka stojiciho u dveri* mladiku zadam audienci u krale *s tim vojak odbehne vyridit novinu krali*

Do Kandaháru dorazil posel se znaky krále a předal poselství.


Jeho veličenstvo král Cassien si dovoluje pozvat zástupce mesíčních elfů k jednání,
na kterém by se obě strany měli pokusit ukončit spory a dlouholeté války.
Důstojné místo k tomuto jednání bude připraveno příští týden u cesty mezi Kandahárem a Chmelínkovem.
                    *pečet krále Cassiena*

Král je podrážděný nezájmem mesíčních elfů o mírová jednání.
Jeho poddaní žijící na území Kráteru a Horské vesnice donášejí
stále více zpráv o chaosu a úpadku v těchto částech ostrova.
Je jasné, že bez králova rázného zásahu nebude nikdy nastolen řád a pořádek.

Král vydává rozkaz ke shromáždění všech jednotek v ležení u Chmelínkova.
Povolána je většina posádky z Timpánie, jednotky sloužicí na lodích v okolí ostrova i všechny zálohy.
Pochod ke Kandaháru bude zahájen za dva týdny a bude trvat přibližně jeden týden.
Rozkazy jsou jasné, jestliže se obránci nevzdají budou rozdrceni!


//utok bude v patek v 21hod

Jednotky žoldáků ve službách krále vtrhli do města. 

Jako divá zvěř se vrhli na zbídačené obránce z řad vojáků Řádu kandelábrijského kříže a většinu zesláblých a zubožených mužů krutě povraždili, jako by to byli zvířata.Mezi přeživšími a uprchlíky se v hrůze šeptá o masakru a potocích krve které zaplavili ulice města.

Zjevná snaha Acronského krále o vyřešení patové situace na ostrově mírovou cestou vzala bohužel za své. Lidé čekají, jak se král k vzniklé okolnosti postaví.

Řád Kandelábrijského kříže se na Ostrově uzavřel před okolím.

utok na Kandahar probehl,Herumor velitel kralovi armady a General zoldaku,vyjednal s obranci mesta ze ti kteri nechteji bojovat mohou mesto opustit a potom se do nej bezpecne vratit. stejne tak vyjednal jiste podminky a vsem vcetne generalu Acronu zakazal pod trestem smrti rabovani.
Armada prisla do mesta a jako prvni zautocili obranci.Magove rytiru Kandelabrijskeho krize zacali metat sva kouzla vsude kolem.
Herumor se vsemozne snazil zabranit zbytecnemu krveproliti a naridil okamzite dobiti palace cimz by zabrani mesta bylo dokonceno s minimalnima ztratama na obou stranach.....
Ted uz zalezi na Krali co se bude dit.

Trpaslik Negnar prijde pred Kandaharsky palac, postavi k jednomu strazci a rika: ,,Nazdar chlape, nemuzes mi kurna domluvit schuzku s kralem? Slysel sem ze se hleda schopny kovar. Toz tak sem dosel" Straz s nepotesenym vyrazem kyvne a jde zpravu oznamit kralovi.