Nové dějiny království

[Šedostínka]

Šuškanda z hospody v horské vsi
Hospodský Khazun ve čilém rozhovoru se bankovním úředníkem po skončení pracovní doby:

"... vážně! Nekecám - Prostě se o tom záhadném ztracení starostky Balsy vedou řeči že o žádné zmizení nejedná.
Ono... stačí si dát jedna a jedna dohromady a je to. "

"Jedna a jedna?" Nechápavě odvětí úředník

Khazun vydechne a otočí oči v sloup.

"Neslyšel jsi snad o paní Ashally a jejím stěhováním z kráteru? O "záhadném" zmizení Kal-Ela?
Někteří tvrdí, že ti dva, myslím starostku a toho zaklínače, utekli ve snaze prožít svou zakázanou lásku. Ač se to může zdát nepravděpodobné, ale trpaslíci si říkají že to tak bude když zmizel také Drozd, který si na Balsu myslel."

Khazun do sebe obrátil svůj korbel a rozmáchlým gestem si otřel ústa.
"Prostě, myslím si, že si ti tři pěkně vjedou do vlasů - scéna jako z románu, hehe, dva milenci na úteku před trestnou výpravou vedenou panem Drozdem. Hehe."

Úředník pokrčí rameny.
"At si dělaj co chtěj, mě teď jen děsí to, že když tady žoldáci nejsou, celé město upadá.
Ochody nejsou nic moc, lékárna je vyrabovaná a teď k tomu ještě útoky těch obrů a drowů..."

Khazun pokrčí rameny.
"Stráže se zatím drží. No a pak uvidíme. "

Nervózně se usmál, zavřel bar a vydal se domů.

[Šedostínka]

Trable v podtemnu.

Už se zdálo, že nová kněžka a její rodina uchopila pevně a neotřesitelně otěže vlády.
Staré pořádky, po mnoha letech zmatků, se konečně vrátily a drowům se spolu s nimi navrátila, alespoň částečně, zpět jejich sebedůvěra a síla.
Zdálo se, že vše bude jen lepší a lepší.
Až do onoho večera...

Rodina Olath seskupila se kolem oltáře ke pravidelné bohoslužbě, když tu najednou přerušila banda nájemných zabijáků.
Zdálo se, že mají jediný cíl - jednoho ze mužů rodiny Olath.

Rozpoutala se bitka, magie lítala vzduchem, ale utočníci podcenili svou kořist.
Za chvíli se váleli všude kolem rozsekaní na tisíce kousků...

[Šedostínka]

Přepadení chmelínkova
.... a snesla se noc. Noc tak temná, že nebylo vidět na pár kroků, tak chladná, že i ptáci slétli z nebe. Nemrtví, Nemrtví se dali na pochod.
U delty padla do léčky hlídka chmelínkovských vojáků, jen jeden přežil a na konci sil varoval vesnici před nadcházejícím útokem.
Chmelínkovští se v panice zavírali do svých domů a škvírkami v zabedněných oknech pozorovali shon na návsi.
Armáda se šikovala k obraně, a předvoj vyrazil na pomoc hlídce.
Dorazili ale pozdě.
Nepřítel vzkřísil jejich mrtvá těla a ty, bez duší, obrátil proti bývalým přátelům.

Nepřítel vytáhl do boje: Povolal chladné stvůry z pekel, duše zatracených a po stovkách je vrhal v ústrety válečníkům. Rozhořela se první bitva o chmelínkov, kterou ukončil
nejjasnější spojenec obránců. Slunce. Jeho paprsky sežehly nemrtvá těla v prach a lid chmelínkovský mohl sčítat ztráty...

[Šedostínka]

Acroni se zlobí.

Velitel vojenské posádky v Kandaháru praští pěsti do stolu.

Jsme tu měsíce. Měsíce na tomhle prašivým, pustým ostrově a co máme?
Nic. Jedno spálený město, z druhýho nás vyhnali orkové, z dalšího zase nemrtví. Bojujeme na třech frontách a co z toho máme! NIc!

Jeho pobočník, žmoulaje čepici nesměle špitl: Máme své rozkazy pane. Vládce nám zadal úkol a my jsme...

Vládce tu není, obořil se na něj velitel a já toho už mám dost. Vyrazíme k Horské vesnici a naplníme si kapsy!
Okamžitě vyšlete průzkumný oddíl. Napadněte je a otestujte jejich obranu!
Do tří hodin chci informace o všem, čím v té vesnici disponují.

Ale pane... zahýkal pobočník mám většinu hlídek venku a průzkum bojem je přeinejmenším ...

TICHO a proveďte rozkaz, zaječel na něj velitel a vyhodil ho z místnosti.

O pár hodin později se vítězné jednotky vrátili zpět do kandaháru.
Spokojený velitel po hlášení o slabém odporu se zavřel do kanceláře a začal připravovat hlavní útok.

// Utok proběhne v sobotu v 19:00, pakliže se obránci neudrží na nohou, budou některé domy vypleněny.

[formator]

*Callar  založí šíp a přemýšlí na čí stranu se večer přidá *Ale co *pomyslí si *,Lovara nám cestu jistě ukáže ,když dostal vejce

[Tropmor]

Jean se pohodlně usadí do křesla, nohy si položí na desku pracovního stolu a se zamyšleným výrazem se pustí do čtení dopisu.

Vážený pane,

dnes se mi konečně dostalo informace, kterou, jak pevně  doufám,  všichni tolik očekáváme. Vyslechla jsem náš kontakt v Horské vesnici a ten mi pověděl o nedávném nenadálém útoku okupačních jednotek. Jiné, méně důvěryhodné zdroje ale naznačují, že se acronští pokusí o další, tentokráte intenzívnější útok na Horskou vesnici. Vím, že se může jednat o past, a tak nechám konečné rozhodnutí na Vás. Přesunuji se nyní blíže ke Kandaháru, kde budu očekávat Vaše rozhodnutí.

S úctou,

Pertiss

[Šedostínka]

Toho večera nikdo nespal.

Horská vesnice, na rozkaz své velitelky Balsy se uzavřela za hradbami. Evakuace nařízena nebyla.
Heslem Basly bylo "Není kam ustupovat."

Lidé s tím nesouhlasili, ale podvolili se.

Vojáci, motivovaní strachem o své blízké, stáli na hradbách a mžourali do nadcházející noci.
To ticho.

Strach byl cítit z každého slova, povzbudivé pohledy velitelů nechvávaly vojáky chladnými.
Tam, za dveřmi domů, jsou jejich nejbližší, ženy a děti.
Čert vem slávu.

¨"Vojáci z horské vsi! Zvolal velitel žoldácké posádky Nadchází den, na který jsme čekali.
Srazíme se s nepřítelem, v otevřené bitvě! Srazíme se s ním a porazíme ho, rozdrtíme v prach!
Nikoho nešetřete! Bojujte jako lvi, mí stateční vojáci. "

Bojujte za své rodiny! Bojujte za své domovy! A neustupujte!
Khaless s Vámi, mí stateční bojovníci!
Stůjte pevně!

[Šedostínka]

Rozhořela se bitva.
Meče svištěly vzduchem, šípy se zakusovaly do lidského masa ...
Boj na život a na smrt mezi svobodným světem a Acronskými utlačovateli započal.

První vlna se rozbila o hradby obrácnů, ale druhá vlna již zatlačila obránce do posledních obraných pozic v hlavním sálu.

Na samotném náměstí se již bojovalo o jednotlivé domy když se najednou na bojišti zjevili vojáci z kráterských jednotek.
Sám Kal-el v jejich čele vřítil se do boje a divoký jako vítr kosil řady Acronských vojsk.

Už už se zdálo, že vítězství je na dosah, když tu Vojáci z řad chmelínkovských přestoupili na stranu nepřítele.
Kal-el byl tězce zraněn jejich šípem a donucen se svými jednotkami ustoupit.

Horská vesnice padla, padla špinavou zradou mužů a žen z rodu Lioncourt...
Balsa, poté co byla přemožena, podvolila se a uvázala se k platbě válečných reparací; sto tisíc zlatých každý měsíc.

Od toho dne byla z mapy vymazána Horská vesnice žoldáků a na jejím místě v mapě se objevil Horský protektorát Acronské říše.

[Tropmor]

„Kapitáne…“ vysoký mladý muž se otočil po hlase a uklonil, když spatřil přicházející Pertiss. Jako vždy vypadala nádherně, paprsky právě vycházejícího slunce vytvářely kolem její hlavy lehkou zářící koronu, vypadala skoro jako anděl. Ale on se nenechal unést její krásou, ne snad proto, že by ho nepřitahovala, ale moc dobře věděl, že není všechno zlato, co se třpytí…
„Ano, paní Melani?“ zadíval se jí do očí a ihned si uvědomil, že dnes vypadá trochu jinak. Nebyla v tom jen únava, obrovská únava, jež měla vepsanou ve tváři, bylo to v jejích pohybech, v pohledu, jímž si prohlížela jeho i okolí. Nebyl to strach, možná obavy…
Zastavila se na dva kroky od něj  a zamyšleně si ho prohlížela, připadal si jako by ho oceňovala, jakoby přemýšlela, čeho všeho je pro ni schopný udělat… a on věděl, ne, byl si jistý, že téměř cokoliv…
„Kapitáne, je třeba posílit hlídky u všech bran do města, prověřujte každou osobu… a tím myslím opravdu každou.“ Zadívala se mu někam za rameno a jen tak tak potkačil nutkání se ohlédnout.
„Jistě, paní…“
„Acroni zaútočili na Horskou vesnici…“ přerušila ho a on si nebyl jistý, zda mluví skutečně k němu, k někomu za jeho zády či snad jen sama k sobě.
„Slyšel jsem o tom…“ nejistě se na ni zadíval a odmlčel se.
„Chci aby bylo jasno, kapitáne, že s útokem na Horskou vesnici nemáme nic společného. Je nad slunce jasnější, že se nás, zbývající ohniska odporu, snaží okupanti rozdělit… a nejhorší na tom celém je, že ačkoli tohle musí být jasné úplně každému…“ Pertiss se odmlčí a zadívá se kapitánovi přímo do očí. Opětuje její pohled a snaží se vyčíst nějakou, jakoukoli emoci z jejího obličeje.
„Nejhorší na tom je“ pokračuje po chvíli elfka „že se jim to teď možná podaří. Proto musíte být ve střehu, musíte si uvědomit, že nyní nám nehrozí nebezpečí jen od okupantů a jejich přisluhovačů, nyní nám hrozí nebezpěčí i od…“ .
„Od našich bývalých spojenců…“ doplní za ni a přikývne. „Myslím, že Vám rozumím, má paní. Postarám se o to…“
Pertiss přikývne, otočí se k odchodu ale pak se zarazí.  „Kapitáne…“
„Ano?“ sleduje její siluetu proti slunci a náhle ho zachvátí zvláštní svíravý pocit v  žaludku.
„Krick, znáte Kricka, že? On… poslala jsem ho získat nějaké informace do Horské vesničky… nevrátil se, musíme předpokládat, že je zajatý… že je mrtvý.“ Pertiss se pomalu rozejde směrem k mlýnu.
„Jistě…já…“ zarazí se a zamyšleně sleduje odcházející elfku.

[Šedostínka]

Poslední bitva

Chladný kámen Kandahárského chrámu osvětlilo světlo z louče.

Velitel Acronské posádky přišel blíže ke zanedbané soše dívky vystupující z mořškého přílivu a rukou jí setřel prach usazený na prsou. Lehce ukazováčkem obkroužil umně vyobrazené bradavky a usmál se, když tu se na druhé straně chrámu ozvalo zaskřípání dveří a klapot kovových bot.

"Pane! Dovolte mi ohlásit, že úkol byl splněn dle rozkazu, křičel pobočník již odedveří, Horská vesnice kapitulovala a přijala našeho velvyslance, který tam zřídil stálou misi. "

Usmál se na sochu a pokynul vojákovi aby pokračoval v hlášení.

"Severní strana Kandaháru je tak zabezpečena. Navíc pane, mám druhou, možná ještě pozitivnější zprávu. Do našich řad se přidali i zástupci z chmelínkova.
Vypadá to, že za správnou cenu budou ochotni spolupracovat a zabezpečit naše jižní křídlo. Navíc náš velvyslanec od nich získal zajímavé informace týkající se jistého ohniska odporu v lesích. "

Velitel obešel sochu, poplácal ji po umně vyobrazeném zadečku a usmál se.
Konečně. Trvalo to, stálo to dost úsilí, ale konečně je to tady. Konec. Konec a začátek nového, lepšího světa.
Šlechtický titul na dosah.

"Pobočníku, svolejte muže. Je na čase vyrazit na západ a dokončit co bylo započato.

Na západ. Cestou nešetřete nikoho a nic.
Srovnejte ten jejich les se zemí, sražte každý strom, převraťte každý kámen.

Najděte jejich vesnici a očistěte ji plamenem impéria!" Zvolal a hlasitě se rozesmál...
Toho dne i přes statečný odpor obránců, v poslední, epické bitvě padla elfí vesnice a celý ostrov padl pod nadvládu Acronského Impéria.

[Šedostínka]

[Šedostínka]

Od doby, kdy na půdu Kandelábrie vstupila noha prvního Acronského vojáka uplynulo již mnoho let.

Ohně válek uhasly a lidé na okupovaných územích uznaly nadvládu vítězných dobyvatelů. Horská vesnice, Elfí vesnice, Chmelínkov, Kandahár - vše sjednoceno pod milostivou vládou císaře. Čas klidně plynul a jediné, co narušovalo dobu relativního klidu byly neustále střety Acronských Vojsk na jedné straně s orckým kmenem Rudého zubu, na druhé straně s kostlivými bojoníky přicházejícími z pouštních oblastí.

Ne všichni však sklonili hlavy a smířili se s nepříznivým osudem. Staří, poražení bojovníci seskupili se kolem bývalých vládců Kráteru a čekají tam na svou příležitost.
Ta však stále nepřicházela a tak jejich řady řídly ne bojem, ale stářím.

Kráter, dříve opovrhovaná díra v zemi, otevřel své brány všem, kteří chtěli zmizet z dosahu Acronské moci.
K uprchlíkům z vesnic se tak neustále přidávali další a další lidé a ještě víc zostřovali atmosféru v přeplněném a vyhladověném kráteru...

[Šedostínka]

Dva Acronští strážní stojí na hradbách, zády k poničeným, rozpadajícím se budovám v bývalé Horské vesnici. Velitel ostrova z tohoto místa učinil ozbrojenou hlásku, odrážející utoky orků, obrů a všelijaké jiné havěti, které občas v noci vylézá ze Zlaté hory.  Jejich zbroj, dříve lesklá, nyní nese stopy chátrání a meče na tom nejsou nejlépe.

Další noc, prohodí po chvíli mlčení starší z nich. Odplivne si a okovanou botou slinu rozmázne.

"Další, souhlasně přitaká druhý a nervozně mrká do blížící se tmy. Myslíš, že dnes v noci zase příjdou?"

Starší strážce mlčky pokývne.

"Nemám je rád, pokračuje dál strážce, jsou ... jsou hnusní, obrovští a ten smrad, který kolem sebe šíří... Víš... říká se, že to máme za ty dryády... Neměli jsme je upalovat..."

Starší strážce se zamračí: "Byl to rozkaz a o rozkazech se nediskutuje. Jestli přijdou tak přijdou a ty se jim spolu s ostatními bratry postavíš. Postavíš se jim a zemřeš, pokud to bude třeba, pro slávu Císaře."

Mladší strážce se nadechne ale jeho slova zarazí lehké zatřesení země.
"Už jdou" Vyjekne a jeho slova se ztratí v nářku prodavače drceného v mocných čelistech.

"Jsou tady! Jsou tady!"

Vykřikne starší voják směrem ke strážnici a vrhne se na obřího červa, který se právě uprostřed vesnice vynořil ze země...

[acc_humanoid]

Niekde v Kandaháre ...
Acronský veliteľ: Vstúpte !
Acronský komisár: Dobrý, deň, chcel som s vami ... Pre cisára dobrotivého, to je čo? *preľaknutý komisár sleduje niečo veľké v rohu*.
Acronský veliteľ: To si nevšímajte, iba malé prekvapenie..., radšej poďte k veci.
Acronský komisár:Isteže, pane. Nemôžem ďalej skrývať svoje rozčarovanie zo vzniknutej situácie.
Acronský veliteľ: O čo ide?
Acronský komisár: O čo ide? Stratili ste predsa horskú dedinu! *rozhodil bezradne rukami*. Musím konštatovať, že cisár začína byť veľmi netrpezlivý.
Acronský veliteľ: Heh, cisár, či skôr, vy?
Acronský komisár: Aj napriek tomu, že ste vedel vopred o útoku na dedinu, tak ste neurobil zhola nič !
Acronský veliteľ: Neurobil? *výhražne zdvihol obočie* Je pravda, že nás prudkosťou svojho útoku trochu zaskočili, ale je to iba dočasné, to vás ubezpečujem. Veď sám vidíte, čo staviame v prístave a to si žiada nejaký čas. Ďalej som zariadil aj získanie informácii a nových posíl.
Acronský komisár: Nové posily, myslíte tých holobriadkov?
Acronský veliteľ: Nenasadím na takú úlohu svoje najlepšie expedičné zbory. Niekto musí aj v zálohe a chrániť mesto pred útokom a chrániť aj vás!
Acronský komisár: Poviem vám to otvorene, moji komisári sa postarajú o to, aby nikto z boja neutiekol, aspoň nie živý. Ak sa vám útok na dedinu nepodarí, tak to cisár bude považovať za neschopnosť a zlyhanie a dobre viete, čo ...
Acronský veliteľ: Tak, dosť ! Cisár, alebo vy?! Nebudem vám to vysvetľovať a teraz von!
Acronský komisár: *vo dverách* Ako myslíte! Ale ak dedina nebude rýchlo naša, tak si pre vás prídem aj z rozsudkom od cisára!

Medzitým v Horskej Dedine (skrátený záznam):
Sam Lilman: Hej, co tu chcete ?!
Neznámy: Dobrý deň! Som dobrovoľník a potulný dobrodruh.
Sam Lilman: Dobrovolnik ?
Neznámy: Počul som o slávnom dobití tejto dediny a chcel by som sa pridať. Kto je váš veliteľ?
Sam Lilman: No, velitel *premýšlí* To bude asi Shando.
Neznámy: Aha, Shando.
Sam Lilman: Vůbec se v těch elfích hodnostech nevyznám.
Neznámy: Aha, je teda elf.
Sam Lilman:Prostě jsou tu tři stříbrní elfové a ti se o to nějak dělej. Nevím, kdo je hlavní.
Neznámy: A vy pane? Nemôžem sa prihlásiť za dobrovoľníka u vás?
Sam Lilman: Já sem jen jejich přítel, to už je dávno, co se známe. No, o tom já nerozhoduji.
Neznámy: Tak to ste určite bol pri dobíjaní tejto dedinky.
Sam Lilman: Byl.
Neznámy: Počul som veľa hrdinských historiek a koľko vás tu vlastne bolo?
Sam Lilman: Hodně. Měli sme spoustu pomocníků, co šli s námi. Jestli nás bylo 20, nevím přesne, ale i tak to bylo dost těžký.
Neznámy: Aha 20, zaujímavé. Iba 20? Nie je to akosi málo? A kto viedol ten útok na dedinu, ten elf Shando?
Sam Lilman: No, spíš Nolwe. On je přes tu bojovou taktiku, jak říkám nevím, kdo je z těch elfů vedoucí. Jo, jestli se chcete přihlásit do armády, musíte za elfama, my vám nepomůžem.
Neznámy: Dakujem veľmi pekne, ste taký milý ľudkovia, určite sa vrátim. Zbohom.
Sam Lilman:Jo, uvidíme se.

// Acronský veliteľ:
Utorok: 21.4.09 cca o20.00 : Acronský tábor
Streda 22.4.09 cca o 20.00 : Útok na horskú dedinku, ak spojenie a server dá. Ak nie, tak až po presťahovaní servera.

[Šedostínka]

Zlé časy upadly na Kandahárské pralesy. Bez ochrany druidů a se stromem života vysíleným, přišla příroda o možnost své obnovy. Tiše a pomalu se rozpadá ze jednolitého zdravého organizmu na jednotlivé ostrůvky života, více či méně zasažené civilizací a jejími nešvary.  Stromy se řítí dolů po stovkách, káceny tupými ostří seker dřevorubců, zvířata jsou vybíjena ne pro maso ale pro kůže, byliny jsou trhány ze země i s kořeny.

Takto bita, znásilňována byla Matka příroda, zahnána do kouta.

I propadnuvší v záchvěv zlosti, ve snaze zachránit to málo, co pod její ochranou zbylo, nařídila pastýřům stromů chránit její poklady a bránit všem bez rozdílu v jejich drancování. A ti, ač jich nebylo mnoho s jednohlasným mručením přísahali bránit zbytky panenské krásy proti všem kteří by jí ublížit nebo kazit temnými rituály měli...
Lesy kandaháru se tak pomalu stávají nebezpečným místem, zatrpklým vůči všem lidem, bez rozdílu rasy, pohlaví a vyznání do doby, než se najde někdo, kdo její rány zacelí ...