Po dlouhých dohadech s mužem se k slovu dostává samotný velitel stráži.
Stejně jako jeho muži však ani on nevkládá v něj velkou naději.
Nicméně dává mu šanci a společně tak vstupuji do útrob paláce.

Dlouho se nic nemění, až po chvíli ticha, zaznívá palácem křik velitele.
První rána a zvuk lámajícího se dřeva vystřídá druhá.
Zvuk oceli a tříštícího se kamene zní všemi kouty paláce.
Vychází jediný muž a hlídka jen uctivě pokyvuje, když spatří svého velitele.

"Rozsekl ho vejpul."
Šeptá jeden druhému
“O co, že ho rozsekl?!“

Výraz velitele však nic nenapoví.
Uběhne několik hodin, když je vysoký muž spatřen opět.
Ačkoli nevychází z paláce stoji před ním a naproti mu spěchá stejný muž, jenž s ním do něj vstoupil.

"O co že ho rozsekne?!"
“Ted nebo nikdy!“
Zní šepot.

Jen co muž popadá dech následuje dlouhá rozprava která pro nikoho nepřináší to v co doufal.
Velitel záhy rudne vzteky a zamítá žádost muže jenž stůj, co stůj trvá na jediném.
Ponechává dva mladé životy ve hře a pod hrozbou zatčení vykazuje muže z města.

Se západem slunce městem prochází nezvykle vysoký muž.
Zastavuje se až u paláce, před jednou z hlídek, která v mžiku zpozorní.
Po chvíli mlčeni, stahuje z hlavy kápi a vytahuje svitek s portrétem dívek.
“Chci se vidět s mužem  jenž vám velí.“