Lady Viarra, tmavovlasá žena středního věku, oblečená v prosté róbě Řádu, se pohodlně opřela do vypolstrovaného opěradla a trpělivě čekala, až k smrti unavený posel opustí místnost. Pach potu a strachu zcela zaplnil celou její pracovnu a ona odolala silnému nutkání z místnosti odejít. Znovu se zadívala na obálku a pečlivě prohlédla pečeť. Zdála se, naštěstí, zcela neporušená a tak, lehce uspokojena tímto zjištěním, otevřela pokrčenou obálku, vytáhla zažloutlý papír a přeletěla jeho obsah pohledem. Její oči se zastavily na domluvené značce a Viarra plna očekávání začala číst.

Drahá Matko!

Poutníci dorazili do tábora v pořádku. Okolí je nádherné, je však třeba mít se na pozoru před svody matky Přírody. Komunikace s civilizací již funguje, není však ještě bezpečná. Rozpojené články řetězu bezpečně odklizeny a vykovány nanovo.

Další pozdrav bude následovat.

Oddaný Sycwam

Viarra nevěřícně, lehce pobaveně zavrtěla hlavou, odložila list na okraj stolu a zamyšleně se zadívala z okna.
„Sycwame, Sycwame… snad tvé ostatní schopnosti předčí umění psát…“