jednou věcí je udělat hru zajímavou, s tím že tu bude tajná skupina, která bude normálně běhat po světě s dvěmi identitami... na druhou stranu je asi tisíc způsobů jak ji prokouknout, jak odhalit kdo v ní je, co mají v plánu a podobně, hra je až neuvěřitelně komplikovaná a díky propracovanosti a velké škále technických vymožeností, ta tajná identita prostě udržet nejde... všichni hráči by museli 99% svého času ve hře přemýšlet nad tím co dělají, nad tím kde chodí, sledovat jestli je někdo nepozoruje, atd, atd... a výsledek? místo zajímavé hry by byla hra nudná, nikoho by to nebavilo... já chci tu první variantu a co ty? 

PS: souhlas s Arashem, nikdy a nikde na povrchu jsem neviděl jinýho kobolta než Melvina, takže potkat tě tam, taky si myslím že to si ty.. stejně jako ty si můžeš myslet že ty šaty co má jsou od tebe a že je to ten člověk kterému si je prodal a ne někdo jiný komu ten co si ty šaty koupil je potom dal  můžeme se tu dohadovat a vytahovat sebemenší detaily, ale hru zajímavější to opravdu neudělá 

Já jsem to určitě párkrát viděl, ale je dost možný že to bylo na nějakým slovenským kanálu, možná na Markíze....

Nic nemaž, zatni zuby a pokračuj, však ono se ti to zase vrátí Byla by škoda o Siona přijít

mluvím o téhle hře 

No ano... tak nějak to je... ale pokud se nepletu tak tohle je multiplayer a ten se od singlu liší právě v tom že právě ti hráči určujou dění a diktujou průběh hry... DM je jen takový zpestření který tahle hra dovoluje...

Víš je tu jedno takový rčení nebo jak bych to řekl, podle mě je pravdivý a zní: jaký si to uděláš, takový to máš... Tím chci říct že je jen na tobě jestli se mimo tuto dobu budeš nudit nebo ne  Jestli, a je to jen předpoklad, od týhle hry očekáváš, že tě někdo povede za ručičku a bude říkat, teď jdi sem, teď zabij toho, teď crafti, teď je Q tak pojd hrát... tak to se asi opravdu mimo tuto dobu budeš nudit 

Otevřel dveře a vstoupil do domu, zamyšlený pokračoval dál do místnosti, když tu si všiml nezvyklého nepořádku. Rozhlížejíc se po místnosti, hledal něco co by situaci vysvětlilo. Jeho pohled spočinul na stole, na němž ležel nějaký kus svitku. Když přišel blíž zjistil, že je to nějaká mapa. Zahleděl se do ní... To místo moc dobře znal, ale uplynulo hodně času od té doby co tam byl naposledy. Nechápal co to má zmanenat. Posadil se aby si mapu důkladněji prohlédl, když tu ucítil že na něčem sedí. Byl to dopis...  Okamžitě ho otevřel a začal číst. Zaťal pěst a vší silou praštil do stolu, až v něm zapraskalo. Proč tak riskuje, proč mi o tom neřekla... Musím za ní, je ve velkém nebezpečí... V rychlosti pobral pár nejdůležitějších věcí a vyběhl z domu...

Co se týče obtížnosti, těžko soudit, každé řemeslo má svoj úskalí, já si teda nemyslím že je kovář až tak jednoduchý, ale jednu věc vím a to že to není žádný zlatý důl    Jestli chceš aby ti lidi utrhli ruce tak jeď krejčího nebo zlatníka 

Acroni jsou cikáni? Pokud vím tak tam nikdo kromě nich ted nikdo jiný nežije 

Netrvalo dlouho a znovu ji potkal. Nebyla sama. Celé zástupy malých kostřiček pobíhaly kolem ní. Poslala je na něj a strhl se nekonečný boj. Padla jedna, druhá, třetí... desátá.. dvacátá. Zástupy mizely pod jeho zářící kamou a ONA jen stálá opodál a pozorovala ho. Když padla poslední kostřička vrhla se na něj. Zpočátku díky pomoci svého věrného bojovníka odolával, ale bylo mu jasné že ho dřív nebo později dostane. Rozhodl se tedy ustoupit.

Vracel se do Kráteru a přemýšlel nad posledními událostmi. Je to snad náhoda že ji znovu potkal? Ne, určitě ho sleduje, jde po něm. Otázkou je proč? Snad proto že mluvil s neznámým mágem který ji pronásledoval, snad proto že mu chtěl pomoci.

Dorazil do svého útočiště kde ho čekalo nemilé shledání. Myslel si že jí unikl. Ne! Probíjela si cestu skrz stráže jakoby to byli jen vycpaní panáci. Stál jak přikovaný a nevěděl co má dělat. Přistoupila k němu a když už si myslel že nastala jeho chvíle, tak... zmizela...

Je pryč...
Proč, proč, proč?!? Opustila ho snad, stalo se jí něco? Kdy jí zase uvidí?

Poprvé ji potkal v Kandaháru ještě v dobách klidu a míru. Byla mladá a nevinná, vypadala tak bezbranně. Již při prvním pohledu na ní mu bylo vše jasné. To je ona, to je ta dívka se kterou chce strávit celý život. Trávil s ní více a více času, sedávali na lavičkách ve městě, povídali si a scházeli se na pobřeží kde sledovali západ slunce. Jejich pouto bylo stále silnější. Jednou se mu svěřila, že jí práce u Žoldáků přiliš vyčerpává, že má moc práce a málo času k odpočinku. Chtěl pro ní jen to nejlepší a proto jen s těžkostí snášel, když ji viděl mnohdy tak znavenou a ustaranou...

Netrvalo dlouho a jejich city se spojily v jeden, v jeden jediný zvaný láska… Všechno bylo tak úžasné, celý svět se zdál být úžasný. Ale jen do chvíle než zvědové donesli zprávy o flotilách Acronu lemující moře. Oba věděli že se blíží chvíle, kdy stanou bok po boku s ostatními žoldáky při obraně jejich krásného města. Tak se také stalo. Acronská vojska vtrhla do města a i když ho bránilo spousta odvážných a statečných dobrodruhů, nebyla možnost zvítězit. Boj byl prohrán a město ztraceno, nezbývalo než odejít...

Jejich cesty se na nějakou chvíli rozdělily. Ovšem jen do doby kdy se k němu nastěhovala. Mohli ted spolu trávit kolik jen času chtěli, podnikali společné výpravy za dobrodružstvím a láska z nich přímo vyzařovala. Pomáhal jí zdokonalit se v alchymii, sbíral jí bylinky a společně se radovali z každého nového výrobku, který se jí podařil vyrobit. Všechno do sebe dokonale zapadalo, ti dva si byli souzeni...

Avšak jak už to tak bývá, nic netrvá věčně. Začalo jí vadit zdejší prostředí. Hlavně zvířata a nepořádek který způsobovali. Vše tolerovala do té doby než ji přímo uprostřed vesnice před zraky spousty lidí napadl divoký medvěd. Nevydržela to a utekla do Horské, nechtěla se již vrátit a tak hledali společně nové útočiště. Jediné bezpečné místo bylo v Kráteru. Zdejší správce byl už natolik starý že se nemohl o všechno postarat a tak je požádal o pomoc...

Jednoho dne se vrátil domů, unavený z výpravy, chtěl si přečíst svou oblíbenou knihu. Podíval se do knihovny a ona nikde. Nevěřil vlastním očím, byla ze všech nejvzácnější. Obrátil celý dům naruby aby jí našel. To se ale nestalo a tak začal přemýšlet kde by mohla být. Hlavou se mu začala honit myšlenka že snad ona tu knihu vzala. Ale proč mu nic neřekla? Vždyť určitě věděla že ji měl tak rád. Tato myšlenka ho ovládla a začal zuřit. Byl přesvědčen že ona s tím má něco společného, musel ji vidět, chtěl vysvětlení...

Našel ji v Kráteru, zuřil, neovládal se, křičel na ní a choval se jak blázen. Byla to největší chyba kterou v životě udělal, rozplakal ji, za pomocí magie ji držel aby neodešla, ona se však ze sevření dostala, udělila mu několik sečných ran a utekla. Za všechno může on, ztratil ji. Ač to třeba někdy nedával dostatečně najevo, miloval ji. Pod tím bezcitným a vypočítavým zevnějškem se schovávalo jeho velké srdce, které se rozletělo na milion kousků když viděl, jak mu v dálce mizí před očima. Podlomili se mu kolena. Jeho zranění vypadala dost špatně a neustále krvácel. Zatmělo se mu před očima...

Když se probudil, neměl na sobě ani škrábanec, stál uprostřed hvozdu a všechno mu to připadalo jako dlouhý sen. Vrátil se tedy domů, kde zjistil že vše byla bohužel pravda. Byla opravdu pryč...

Probíjel si cestu přez dvouhlavé obry s kopím, aby prozkoumal nejtemnější kouty obřího doupěte, když tu ucítil chvění. Celá zem se třásla. Zpočátku myslel že jde jen o jeden z výbuchů které se tam občas stávají, co ale viděl potom ho překvapilo.

Skupina Acronských legionářů postávala u obrovské truhly. Chvíli je pozoroval. Co tady dělají? Co je v té truhle? Využil momentu překpavení paralizoval protivníky za pomocí magie. Doběhl k truhle a uviděl nějaký měšec, zřejmě s penězi. Neváhal, vzal ho a utíkal pryč než se protivníci vzpamatují.

Už už se blížil k východu z doupěte, když narazil na další skupinu vojáků, musel najít jinou cestu. Nemohl bojovat, kdoví kolik jich mohlo být okolo. Našel průchod do zlaté hory. Oddechl si když konečně narazil na fousaté trpaslíky strážící své zlato.

Vypravil se do Horské vesničky, ale hned u východu z dolů ho čekalo překapení. Byla tam ONA, stála tam s podivným stvořením, netrvalo dlouho a dobře ji poznal. Ta kosa, to oblečení. Chtěl ji zastavit, ale poslala na něj své oddané bojovníky. Strhl se boj ve kterém se mu vypařila z očí.

Chvíli na to v Horské vesnici našel podivné ornamenty a omámené ztráže. Byla tu. Tohle je její práce...

Chystal se se svým věrným bojovníkem na výpravu, když tu ho překvapila ONA. Přiletěla na drakovi, ano byl to drak, vlastně jen jeho kostra, která hořela. Nikdy nic podobného neviděl. Sesedla a podívala se na něj. Měla na sobě černý plášt s kapucí a v rukou třímala obrovskou kosu. Pošetile se smála a zajímala se o to kde by sehnala kvalitní pivo. Poslal jí tedy do Chmelíkova, do vyhlášené hospody U Drakobijce.

Jen co zmizela, objevil se tam ON v nablízkané uniformě se zdobeným lukem v ruce. Ptal se kam šla. Když se to dozvěděl, zase zmizel. Netrvalo to dlouho a vrátil se, chtěl se spojit a chytit ji, tvrdil že představuje hrozbu pro celý svět. Chtěl ji zastavit.

Vydali se tedy společně do Chmelíkova. Podle očekávání ji našli v hospodě. Nebyla to ale ta hospoda co znali, nábytek byl rozbitý, ohořelý a co je nejhorší byli tam... nemrtví... ona stála mezi nimi a zase se pošetile smála. Snažili se ji zastavit, pobili nemrtvé, ale nebylo to nic platné, žádná kouzla, žádná zbraň, nic ji nedokázalo zastavit.

Utekla a oni tam zůstali bezmocně stát....

Přesně tak, na 4 a 5 kruh můžeš rozdávat recepty jak chceš a ostatním to bude k prdu, každej má svoje  :twisted: