Deník Ilu's

[radekdnb]

Deník Ilu's

Když jsem dorazila do Elfí vesnice byla jsem drobná, a snadno ovlivnitelná.
chtěla jsem se co nejvíce dozvědět o této vesnici, jelikož jsem strávila skoro celý život v lese,
kde mě vychovávali pumy.
Poznala jsem velice milé osoby mezi prvnímy byla osoba která nosila na svých bedrech kosu, furt mi říká, že jsem jeho prdelka *zasměje se a pokračuje ve psaní*
Další kdo patří do blízkosti mých přátel je muž co nosí scimitar, jehož jméno je Walter, velice milý chlapík až na to že je podivín, ale velice si jich vážím.Dále to je muž s dvěma mečíky jménem Uran
A poslední osoba které si nejvíce vážim je elfka, žena která mi změnila život jménem Diva, ale proč? Otom později.

Během poznávání okolí Elfí vesnice a poznávání víc a víc okolního lesa jsem zjistila, že se dá přidat ve vesnici k malé společnosti druidů a chtěla jsem se zůčastnit jejich zkoušek,
třeba bych se přidala a upozornila na sebe že i elfka mého vzrůstu a chováním může být ctěná druidka která dokáže uchránit vše živé v lese, ale bohužel marně.

Jak čas letěl dál, poznávala jsem své okolí, les, Waltera, Urana a Arendetha to je ten kosař jak jsem už psala.... *namočí pero do ingoustu a pokračuje dál*...potřebovala jsem nějaké oblečení, jelikož to mé už bylo obnošené a děravé,
zašli jsme tedy do vesnice. Dozvěděli jsme se, že ve vesnici je elfka co má ráda módu a vyzná se, že prý umí ušít hábit přímo na míru.
Tehdy jsem poznala Divu. Ze začátku mi na ní něco nesedělo, ale hodila jsem to za hlavu, jelikož už jen jak na mě promluvila jsem věděla, že je usměvavá, veselá a plná optimizmu.
Ušila mi hábit přímo na míru, pomohla mi vybrat vzhled šatů, přesně jak říkali byla jsem z toho udivená, jak někdo umí takto krásně ušit tak nádherné šaty. Proto jsem jí řekla ,,Příště až budu potřebovat, půjdu jen za tebou,,. Dala jsem jí letmou pusu a štípla do zadečku.to jí asi velice zaskočilo.
Usmála se na mě a řekla mi, že jsem krásná elfka, mě to velice potěšilo, jelikož jsem se stím ještě nesetkala aby mi někdo lichotil. Zapamatovala jsem si jak vypadá, jak se jmenuje a vyšla jsem opět vstříc lesnímu dobrodružství.

Po několika týdnech výcviku, jsem byla schopná dojít sama do Kandaháru, Větrova a Chmelínkova. Když jsem se jednou vracela lesem do vesnice, zahlídla jsem temnou, a ve tmě skrývající se osobu, nevěděla jsem co to je, okřikla jsem to a v lesní mlze se stratil.
Když jsem přišla blíže zjistila jsem, že ta osoba se krmila ubohým jelenem. Měl na krku dvě bodné rány jakoby od jehel vedle sebe. Pohladila jsem jelena, dala mu do tlamičky větívku a pomodlila se za něj.
Po modlidbě jsem ho pohřbila.
Když jsem se vracela do vesnice furt jsem nad tím rozjímala, řekla jsem si, že to někomu řeknu. Zapátrala jsem v paměti a jediný osoby mě napadli Walter a Arendeth, ale jsou to muži a nepochopí mě, měli by mě za blázna.
Pak mě napadla Diva, je to přeci jen žena určitě mě pochopí. Proto jsem se rozeběhla do vesnice abych jí našla.
Nevěřila vlastním uším ,,neni možný aby se tady něco takovýho procházelo,, když zaslechla slovo ,,úpír,, zděsila se.

Po pár týdnech už jsem měla dost zkušeností na to abych se šla podívat do dolu který je bohužel v podtemnu...chytli nás a drželi! vyslíchali nás a dohodli jsme snimi úmluvu...*ukápne jí slza a hned jí utře*...
pak nás pustili, došla jsem do vesnice..a vše jsem musela umlčet!

Po dalších několika týdnech co jsem procházela lesem sázela stromy a krmila zvířata, jsem v lese viděla muže se ženou nevim jak se jmenovali, ale pamatuji si dobře, že procházeli a co jim stálo v cestě zabili, ať to byla sova, jelen, nebo obyčejná zatoulaná slepice z vesnice zabili!
Kdyby to použili na účely, pochopim...až bych viděla že jim ořezávají kůže, jen bych jim řekla aby se alespoň za ty zvířata pomodlili, ale jen je zabít pro zábavu to ne!!
Rozhodla jsem se zajít za Divou,pač jsem vše už neunesla, nejdřive ti z podtemna a teď tohle! Odvedla jsem jí někam kde by jsme byli samy..Sedli si a dali se do řeči, řekla jsem jí o těch z podtemna, o naší úmluvě uklidňovala mě furt dokola, až mi řekla důležité...*chytne se za bradu
...vlastně asi nejdůležitější věc která mi změnila život! řekla že já nebudu sloužit podtemnu, ale že podtemno bude sloužit mě! v tu chvíli jsem zvedla hlavu, přestala brečet a začala se jí vyptávat na věci.
Diva mi řekla, že mě ochrání a pokud jí přijmu za matku a Amelii za sestru, budeme mi tři nejsilnější!Ta myšlenka se mi strašně začala líbit..

*namočí pero do ingoustu, zajede si rukou do vlasů a pokračuje ve psaní*

Po domluvě jsme se setkali, pověděla mi abych zapoměla na vše co jsem doposud dělala ať zapomenu na svou malou sílu, že to bude takový nával síly, že mě to bude děsit, ale ať se připravim na to, že už nebudu patřit mezi živé.
Na vše jsem kývla.....Nebudu vám zde psát jaké to bylo, ale můžu říct že to bylo nezapomenutelné!!....*utře si pot z čela, vydechne a s úsměvem pokračuje ve psaní*....když jsem se probudila potom co mi do tepny projeli zuby jako dvě jehli, seděla vedle mě Diva.
Neměla jsem sílu na nic. Když Diva viděla, že jsem neschopná se hýbat škrábla se ostrým nehtem do zápěstí kde se jí okamžitě spustila krev, a řekla mi ať piji.
Neváhala jsem a začalá sát její krev. Každým douškem, každým polknutím její krve jsem cítila jak mnou koluje nestárnoucí síla!!
Když mi Diva řekla abych přestala, oblízla jsem zbytek její krve na ruce a sedla si, jelikož byla také vysílena sedla si vedle mě.Chvíli jsme seděli vedle sebe a pak odešla, že prý má nějaké jednání, o lepší budoucnosti, nevím  co tím myslela, ale nejspíš to je pro mě zatím jen priorita.
Po několika dnech zotavování v nekončících křečích jak se měnil můj metabolizmus, jsem opět mohla vyjít mezi ,,živé,,...*zasměje se*....

Už se nebudu vracet co bylo potom, ale před pár dny...jsme byli svědky, mučení nějakýho elfa a museli jsme mu pomoct, vyhráli jsme!
Při tomto boji jsem si uvědomila jakou vlastně moc mám, a čím víc poznávám svojí upírskou a ještě ktomu druidskou moc začíná mě to pomalu pohlcovat bojím se že mě to natolik pohltí, že už pak nebudu ta hodná.
Ale co uvidíme co přinesou další dny.

*položí pero, zavře víčkem ingoust, pohladí svojí pumu s úsměvem se na ní podívá a odchází vstříc dalšímu dobrodružství*

[radekdnb]

Deník Ilu's

*leží v Druidském hájku u ohně, u sebe má sklenici naplněnou čerstvou krví, jednou rukou se podpírá pod hlavou a druhou píše*

Od toho okamžiku kdy jsem přijala Divu za svou matku a Amelii za svou sestru uteklo už několik týdnu, cím dál víc se cítím silnější,
dokonce jsem u sebe objevila i nějaké nové dary. Dokážu komunikovat pomocí telepatie, ucítit krev na míle daleko, krev kterou ucítím dokážu rychle určit jestli patří Elfovi, člověku nebo trpaslíkovi dokonce i drowí krev poznám už *zasměje se, namočí pero do ingoustu a píše dál*

asi přibližne před 14cti dny jsem poprvé ochutnala lidskou krev, ale moc si toho nepamatuju....*zkusí si opět vzpomenout ale marně*....jen si pamatuji, že jsme chytli nějakýho muže, odtáhli ho a Diva ho uspala.
Když mi nabídla abych okusila ten líbezný nektar třásla jsem se, nakonec jsem tedy ochutnala...cítila jsem každý doušek té sladké krve, ale pak si nic nepamatuji...když jsem se pak probudila z tranzu, muž už byl při vědomí a koukal na mě.
Když jsem se pak Divi ptala jestli jsem nic neudělala špatně, odpověděla mi jen, že to ještě tím, že jsem mládě, musím si zvyknout a hlavně tu svojí žízeň se naučit ovládat.
Prý musim ještě projít nějakým Rituálem či co, ale k tomu později.

Vrátím se do doby kdy jsme se opět střetli s Drowy...tentokrát jsme my nebyli ti co byli loveni ale oni! *zasměje se*
Šla jsem do lese s jedním hobitkem, že prý potřebuje nasbírat nějaké byliny a že si skrátíme cestu přes tábor...když jsme šli uviděli jsme jak u ohně stojí drowové! nenakouzlení, nic...rozhodla jsem se že půjdu první, hobit šel hned zamnou...když jsme procházeli...*namočí pero do ingoustu*
...hobit do mě strčil a ukázal na předmět který ležel přímo mezi nimi, byl to nějaký symbol,ale nevím jaký, přiblízil se  knim a ten předmět sebral.
Proměnila jsem se v Pumu, hobit na mě hupsnul a pelášili jsme do vesnice.
Když jsme tam dorazili okamžitě jsme běželi za Divou...Diva neváhala hodila nám kouzlo rychlosti a běželi jsme...
Když jsme dorazili na Kandahárské pole našli jsme je..Diva snima mluvila po jejich, takže jsme tam spíše jen stáli a hlídali...
po několika hodinách mluvení, se z nebe spustili blesky a z čiré noci se vyjevili duchové, v tom zmatku jsme utíkali někam pryč směr vesnice, táhla jsem s hobitem drowí ženu, zachvíli nás doběhli ti drowové.
neváhala jsem a vsála do sebe všechnu sílu vzduchu..vznášela jsem se nad zemí a cítila jsem se mnohem silnější než kdy jindy...
Diva snimi opět mluvila, jeden znich furt co si řval na hobita, Diva si snimi opět jen povídala, a pak nám řekla, že chtějí tu drowku!
Hobit se snimi snažil obchodovat, jelikož je to zkušený obchodník, a pak najednou ten drow řekl co Divu nadtchlo...viděla jsem jak se jí rozzářili oči. Po asi půl hodině mluvení Diva jen pronesla....,,Dnes se setkáme s bohy,,.
Drow vzal tu drowku do náruče a šli jsme do nejbližší jeskyně,...to je poslední co si pamatuji, když jsem se probudila v jeskynni příšerně mě bolel žaludek a když jsem se podívala před sebe stála předemnou žena!

Diva asi věděla o koho jde, pač jí oslovila Shannel, přímo před námy se začala proměňovat ve zvíře, Diva jí hned chytla do paralizujícího kouzla a okamžitě zarazila proměnu, a pak se jí nějakým kouzlem podívala do hlavy.
koukala jsem na ní jak má zavřený oči, sem tam něco promluvila...Drowové....bolest....mučení...strach....donucená....pak se skácela na zem, Shannel hned po ní.
Řekla mi, že musíme okamžitě do vesnice a zavřít jí do vězení, než někomu ublíží...neváhala jsem, proměnila jsem se v medvěda a obě ženy jsem převezla do vesnice.

*utře si pot z čela když si na to vzpomene, vezme sklenici čerstvé krve napije se, položí sklenici vedle sebe přiloži do ohně otře si ruce o sebe a pokračuje v psaní*

asi před třemi dny mi Diva řekla že jsem připravená na rituál dospělosti a že to provedeme ten den co mi to řekla, až zapadne slunce, ten den byl zrovna NOV( den kdy měsíc je úplně zakryt..opak úplňku)
sešli jsme se u ohně a společně vyrazili k nedalekému oltáři Druidů.
Diva mi řekla abych si stoupla blízko oltáře a poslouchala co říká a až mi dá povel abych opakovala co řekne.

Chvíli tam něco říkala, poslouchala jsem jen jedním uchem, pač sjem byla tak nervozní že jsem se spíš duchovně uklidňovala a říkala si..,,to zvládneš, to zvládneš,,....
pak Natáhla ruku směrem k oltáři dlaní dolů, natáhla jsem jí taktéž, ale pod její ruku a dlaní směr nahoru, řekla něco jako...Naše krev se spojí v jednu,, nebo něco takového...a jejími ostrýmy nehtyse nejdříve řízla sebe do dlaně a nechty zabořila do dlaně mě,chytli jsme se rukama krev tekla přimo do prostřed oltáře.
Svojí ruku pak dala z mojí a začala ollízávat mojí krev z jejich nechtů...nechala jsem stéc poslední krev z mé ruky a začala jí taky olízavat...
po několika vteřinách začala říkat....(něco.....doplnit......něco).....a já po ni opakovala...
   
Začala jsem cítit brnění v mé levé ruce..ta ruka která byla poskvrněna krví...,zlehka mě bolela hlava a cukala jsem sní nevědomky....začala jsem cítit hněv!!
Hněv který jsem cítila, hněv který jsem ukrývala, kdykoliv jsem viděla jak někdo potřísnil nevinou krev na zvířeti, kdykoliv se někdo bavil smrtí neviného zvířete!!
Čim více jsem se dívala do té krve, tim více jsem viděla obličeje lidí které spáchali něco proti přírodě!!...cítila jsem sílu!! síla která se zvětšovala...poslední co si pamatuju je..jak jsem se podívala na ruce jak se zvětšujou...pak se podívala na Divu a chtěla zařvat její jméno...pak se mi stratila v černotě...
Když jsem se probrala..tak to bylo jen malou chvíli..ležela jsem a Diva mi podepírala hlavu, chtěla jsem jí chytit za hlavu...ale během toho co jsem jí chtěla chytit mi něco Diva řekla, ale nerozuměla jsem jí..zavřela jsem oči vysíleností...a usla..

Probudila jsem se v lese na mechu a zvedla se, plná sil, plná energie...a hlavně žízně!! řekla jsem si, že než půjdu najít Divu musím se někde občerstvit...

 *dopije sklenici krve a mlaskne podívá se na dno sklenice a schová ji do batohu*

myslím že je čas jít najít Divu....

*zvedne se, a jde najít Divu*

[radekdnb]

Deník Ilu's

Od toho rituálu co jsem měla, jsem Divu zatím nenašla...nevím kde se toulá...už mám docela o ní strach *promne si čelo*...
cítím, že ve mě něco je, ale neni to upír...je to něco jinýho, nevím jak to vysvětlit, ale cítím, že mi to dává sílu..obrovskou sílu..!

snažím se ovládat....*dívá se na svojí levou ruku a prohlíží si dlaň*

nejsem už já...už jsme my...ale nevim kdo je ten druhý...musim najít Divu..než se někomu něco stane..

Před pár dny jsem jsem málem něco provedla...

byla jsem u ohně, šla jsem si odpočinout, a stála tam ta...u svatýho stromu radši ani nechci říkat co, a ten její noschled co vždy když ona pískne tak přiběhne jak pes..
dotkly se mé maličkosti...zvládala jsem to do chvíle než řekla, že mi ukáže ,,tanec smrti,, něco mi v hlavě říkalo..ať se nebojim a pustim hněvu volnou ruku..a já podlehla a tak jsem i učinila.
Cítila jsem jak hněv proudí v mé krvi...cítila jsem jak ta zloba mě posiluje...poslední co si pamatuji je jen to že najednou se ve mě probudila lítost, jen na malý okamžik a v tom okamžiku jsem se proměnila v pumu a utekla do lesa.

když jsem se probrala, ležela jsem před branamy vesnice a předemnou stála žena, a muž.
Vyptávali se mě co se stalo...řekla jsem jim co si pamatuji poslední, ale asi to nepochopili moc dobře...mysleli si asi že jsem utekla z boje a nechala jsem dvě osoby někde na pospas smrti, ale byla jsem tak unavená, že sjem radši nepokračovala.

myslím si, že je asi čas na chvíli zmizet z vesnice, než si někdo všimne mých problému, ale v první řadě musim vyhledat Divu! ona už bude vědět....

*zavře deník, schová ho, zahalí si svojí levou ruku a odchází*

[radekdnb]

*Ilu's otevře deník, namočí pero do ingoustu a začne něco sepisovat*

po několika týdením proskoumávání lesa, daleko od domova jsem jednoho dne potkala Drowku....
Byla to nejspíš nějaká obchodnice s knihami, snažila se mi prodat prastaré knihy, ale ty už jsem četla a úspěšně je dočetla.
pak přiběhl mladý kněz, byla jsem donucena ho zastrašit, abych si získala její důvěru (té drowky), poté si mě odtáhla hloubž do lesa.
Chvíli jsme mluvili o věcech který nikoho asi zajímat nebudou, ale pak se mě zeptala co umim...co vlastně ve mě je!
A tak jsem pískla a z nebe se znesl drak, drowka nevěřila vlastním očím co vidí...a nabídla mi dohodu, která se podle mě neodmíta...ale!....*zasměje se, v tu chvíli ucítí chvění a pocit jakoby někdo si přál její přítomnost, a tak odejde*


*o spoustu hodin později*


*k deníku se dostane mladá slečna, udýchaná, otevře deník z druhé strany jelikož je deník začarovaný a umí z něho číst jen Ilu*

Moje jméno je nepodstatné, moje existence též....vše co na tento list sepíšu se stalo, a nejspíše se i nadále děje!
Jsem přítelkyně Ilu....našla jsem nejbližší knihu která mi zrovna padla do ruky.
Nevím co se děje nebo co se stalo, ale Ilu někam odešla a před pár minuty se vrátila, ale už to nebyla ta Ilu kterou jsem znala.
Když jsem se jí zeptala kde byla, řekla že to neni podstatný..vypadala velice divně...vše si prohlížela jako vše viděla poprvé...
...když jsem se jí zeptala jestli je vše v pořádku.....pouze na mě vyhrkla a s divným hlasem skoro až zařvala...JISŤĚ!!...strachy jsem se jí zeptala jestli vůbec ví kdo je....
...odpověděla mi že ano...že je Berdron!!....
Vykulila jsem na ní oči...a když si všimla, že něco není v pořádku...otočila se a odešla někam, hned jsem běžela sem a vzala nějakou knihu abych to sepsala...


* v tu chvíli se za ní asi 6 metrů od ní objeví z ničeho nic Ilu*

CO TU DĚLÁŠ!!!!!!! *zařve Ilu a pomalu jde směrem k dívce*
Nic Ilu....*list na který vše napsala utrhne z deníku*


*(Po dívce se slehla zem)*

[radekdnb]

*Berdron dojde k deníku Ilu, otevřeho a rychle prolistuje, vrátí se tam kde Ilu skončila a pokračuje dál*

Vše dopadlo jak mělo, co se stalo stalo se! bitva dopadla přesně jak si mi říkala Ilu, vítězství na naší straně.
Zvykám si na tento svět, když jsem někoho potkal...musel jsem dělat že ho znám...je to hrozný abych se neprozradil...
..občas místo abych řekl ,,neviděla,,...tak řeknu ,,neviděl,,...a snažim se ihned opravit...neni to jednoduché!
Další věc velice mě irituje jak mě furt oslovojí tvým jménem! mám takovou tendenci jim to říct!!..ale...ten tvůj plán se mi tak líbí, že to snad i přetrpim.

Tvoje matka je přesně taková jakou jsi jí popsala v knize mimochodem bez této knihy bych byl asi stracen ale jaká je...je..líbezná, krásná a dokonalá její hlas je tak uklidňující, kdyby na mě mluvila déle myslel bych že jsem smrtelník *zasměje se, namočí pero do ingoustu a pokračuje dál*

před pár dny se odehrála TA bitva, tvé schopnosti se tam ukázali v plné síle! a přežila si! docela jsem se divil co vlastně vše umim *zasměje se*

ale teď musim jít načerpat nové síly a uspokojit svoji touhu! *zasměje se*

budu pokračovat v tvém deníku, aby jsi věděla co se vše odehrálo!

*otočí se a zahlédne muže jak si jde svojí cestou*
HEJ muži!..kam pak tak sám v tuto noční hodinu! *s tichým smíchem zavře knihu a strčí ji do batohu*

[radekdnb]

*vytáhne deník z batohu a začne sepisovat své myšlenky*

tento svět je zajímavý...ale velice....zrovna včera jsem pozoroval rozkvétající se květinu.
Pozoroval jsem jak se pomalu otevírá květ té krásné květiny..a když se rozevřela, nachvíli jsem ucítil teplo, teplo v sobě samotném..
...chvíli jsem se cítil šťastný na ten malý okamžik..chvíli jsem jí pozoroval sluneční svit který na ni dopadal jí dělal ještě krásnější.
Když jsem se nabažil tou krásou říkal jsem si pro sebe proč vlastně mám být zlý!! když je tolik krásy na tom světě, po té jsem se otočil a pokračovat v pouti....
otočil jsem se a v tu chvíli prošel nějaký bezcitný trpaslík, utrhl kytku v ruce zmuchlal a zahodil...v tom okamžiku jsem si uvědomyl proč jsem zlý!...proč jsem se stal tím čím jsem!..
...
...
přišel jsem k trpaslíkovi..chvíli nevěděl co se děje, zeptal jsem se ho proč to udělal...odpověděl, že nemá rád květiny..a vadila mu v cestě...
Sundal jsem si helmu...trpaslík se zhrozil když viděl že v mých očích neni žádné bělmo, žádná rohovka, ale pouhá temnota!!...

Naklonil jsem se kněmu a beze slova, bez jakéhokoliv odporu nebo lítosti jsem mu sežehnul duši démonským ohněm skrze mé oči!

Jeho tělo padlo na zem bez známky života, a po chvíli se rozpadlo na prach....

podíval jsem se na nebe...

*namočí pero do ingoustu a promne si oči*

..podíval jsem se na nebe a uvědomyl si že nesmím být hodný, ústupný a milý...mám tu své poslaní, úkol!! musim být neústupný a jít si za svým!

Ilu doufám že chápeš proč to vše dělám! proč to tak dělám!....jsme jedno tělo a i jedna duše vím že vnímáš to co teďka říkám, ale věř že to co dělám je pro nás dobré!

*zavře deník strčí ho opět zpět do batohu a pokračuje ve své pouti*